S veškerou upřímností navazují na tradici a dost možná přidávají i něco na víc. Finská death-doommetalová skupina THE GHOST I’VE BECOME budiž ideálním partnerem pro milovníky melancholie a severské melodiky, to si dovoluji s jistotou tvrdit. Po dvou EP nahrávkách, jež spatřily světlo světa mezi roky 2016 – 2018, se dnes už ustálená dvojice umělců dopracovala k debutové desce s názvem „Asylum“. A právě zákoutí této zdařilé nahrávky jsem prostřednictvím rozhovoru prozkoumal s oběma hlavními protagonisty. Mistři Jomi Kyllönen (zpěv) a Lauri Moilanen (hudba) jsou tady pro Vás!
Jak vlastně vaše kapela vznikla? Co mohou lidé, kteří vás ještě nikdy neslyšeli, očekávat?
Kapelu založili v roce 2016 ve finském Oulu Lauri Moilanen a Joonas Kanniainen. Cílem bylo udělat zajímavou hudbu, která spojuje melodie finské „heavy muziky“ s kompozičními prvky té švédské. To je asi to nejdůležitější, co od nás mohou lidé očekávat. Jsme dlouhodobě inspirováni kapelami jako SWALLOW THE SUN, AMORPHIS, KATATONIA, OPETH, DARK TRANQUILLITY, DRACONIAN…
Co bylo u vás tím prvním impulsem k založení kapely? A proč právě tahle forma „melancholického metalu“?
Kapela se zrodila čistě z touhy dělat hudbu, nikdy jsme v tomto ohledu neměli větší ambice. Zdálo se hned z počátku, že melancholický způsob skládání je nám vlastní; možná to odráží něco z charakteru osobností, jež se v průběhu let na tomto projektu podílely. Od samého začátku byla naše hudba tvořena tak, aby odrážela širokou škálu emocí – i když ne tolik radosti a štěstí.
Co znamená váš název THE GHOST I’VE BECOME. Jaká stěžejní myšlenka je za ním schována?
Myslím, že název odráží to, jak někteří lidé procházejí těžkými obdobími, kdy se všechno zdá šedé a beznadějné. THE GHOST I’VE BECOME je jedním z těch malých okamžiků, kdy cítíte hněv, smutek, hořkost, ale také určitou hrdost na to, kým jste a kým jste byli. Kdysi jsem byl „něco“, teď jsem jen duch. To samozřejmě není pravda – ani ten člověk v nejhlubších bolestech žalu není duchem. Jde jen o ten pocit.
Nedávno jste vydali své první velké album. Jaké jsou první ohlasy ze strany posluchačů a médií?
Nedostali jsme moc zpětné vazby, protože jsme album na recenze nikam neposílali (nejsou na to peníze). Tak to v současné době bohužel je. Překvapil nás však počet posluchačů, kteří si naše album našli. S Jomim jsme nečekali, že deska osloví tisíce posluchačů, neboť jsme do marketingu neinvestovali vůbec nic. Jediné, na čem nám záleželo, bylo toto album, které jinak dlouho leželo nedokončené, vydat.
Nové album na mě působí melancholicky a děsivě. Atmosféra skladeb je hodně znepokojivá a mrazivá, nějak tak bych to ve zkratce vyjádřil.
Jak album vznikalo a kde jste nabrali inspiraci pro stěžejní témata?
Lauri napsal skladby pro „Asylum“ mezi roky 2018 a 2021, přičemž většina z nich byla dokončena právě ještě před rokem 2021. Bohužel, pandemie covidu, která v té době začala, spolupráci mezi jednotlivými členy dokonale zhatila. Joonas, Jaakko a Tommi se raději soustředili na svůj pracovní a rodinný život a také další projekty. Lauri zároveň začal více vystupovat se svou kapelou LESKENTUSKA. Album tak celá ta léta leželo v zásuvce stolu a až v roce 2024 jsme se rozhodli, že s ním nějak naložíme. Buď že ho dokončíme (ve složení Lauri a Jomi), anebo se k němu už nebudeme vracet. Nakonec všechny nástroje na desku nahrál Lauri a o mix a mastering se postaral Mikko Myllykangas z kapely ANTIPOPE (mimochodem právě se svou kapelou nedávno vydal skvělé novinkové album).
Duch nsaahrávky původně přišel od Joonase, který chtěl, aby Lauri vytvořil hudbu, která nějakým způsobem vystihne duševní nemoc. Laurimu tohle sedlo, neboť se profesně zabývá historií duševních chorob a vražd. Není divu, že inspirace měl opravdu hodně. Navíc hudba je pro něj klíčový způsob, jak se alespoň trochu zbavit úzkosti vycházející z práce. Časem se „Asylum“ rozrostlo do Lauriho osobního popisu toho, jaké to je žít se sklonem k bipolaritě.
Dalo by se tedy říci, že „Asylum“ zní ledově, děsivě, melancholicky, zběsile a teatrálně právě proto, že odráží problémy týkající se duševního zdraví.
A co přesně míníte oním názvem „Asylum“?
Název má vlastně dva významy. V historickém smyslu to znamená ústav pro duševní zdraví, případně nemocnici pro duševně choré. Ačkoliv v letech 1700 a 1800 se už tato zařízení stala běžnějšími, stále nemohla být označována jako nemocnice. Spíše to byla detenční centra nebo věznice. Prostě hrozná místa.
Na druhou stranu „Asylum“ v moderním jazyce odkazuje na „místo útočiště“. To je také zajímavá myšlenka, protože v některých ohledech jediné útočiště pro lidi s duševními problémy je obvykle v jejich vlastní hlavě, když všechno ostatní vypadá hrozivě a tísnivě. Je to opravdu ironie, ale skutečně je často tím nejhorším nepřítelem psychicky narušených lidí právě vlastní hlava.
Kdybyste měli formulovat filozofii nebo zastřešující poselství THE GHOST I’VE BECOME, co by to bylo?
Všechno je divadlo. Člověk je společenský tvor, jehož každá interakce je založena na tom, jak věci vypadají na povrchu. Pod povrchem je zmatek. Pod povrchem je melancholie, vztek, smutek, úzkost, strach, ale také krása a citlivost. Celý ten zmatek emocí, který leží pod veškerou lidskou interakcí, někdy způsobuje, že se v životech lidí dějí hrozné věci. THE GHOST I’VE BECOME taková témata ilustruje.
Kromě toho všeho je zřejmé, že velmi důležitou roli ve vaší hudbě plní i prvky deathmetalové.
Prvky death metalu a black metalu v naší hudbě odrážejí temnotu, zlo a bestii v člověku. Proto hrají v „Asylum“ tak důležitou roli; ty věci obklopují šílenství.
Finsko dalo světu mnoho skvělých doom (death) metalových kapel. Prozradíte, jaké mezi tamními formacemi panují vztahy? Řekli byste, že vaše scéna je přesycená kapelami, ovšem lpí zejména na osvědčených velkých ikonách, zatímco jiné kapely jsou zcela ignorovány?
THE GHOST I’VE BECOME (zatím) nikdy necestovali, takže tam prakticky žádné vztahy nejsou. Finská metalová scéna skomírá a žádné nové velké kapely se v posledních letech neobjevily. Je to částečně proto, že tvorba hudby je v dnešní době v podstatě absurdní (náklady jsou strašné a mnoho míst bylo během covidové pandemie zavřeno) a částečně proto, že finská scéna upadla.
A jak je na tom ryze undergroundová scéna? Zaujala tě v poslední době nějaká nová jména?
Lauri: Abych byl upřímný, metalovou hudbu už moc neposlouchám. Sleduji jen novinky od velkých kapel jako OPETR či SÓLSTAFIR. A to je tak vše. Aktivně koncertuji se svou další kapelou LESKENTUSKA (black metal, black’n’roll), takže díky tomu pohlížím na metalovou scénu. U nás ve Finsku je to ale bohužel hodně slabé – mladých lidí kolem příliš není. Přitom právě mládež by měla být hnací silou subkultury.
Nu a co bys mi mohl říci např. o finských metalových redaktorech a tisku? Jsou tihle lidé na nové kapely přísní? Myslím tím v rámci recenzí, případně jejich pořadů.
Finské metalové magazíny jako Kaaoszine, Imperiumi a Inferno se zabývají hlavně byznysem a snaží se vydělat peníze tím, že píší recenze. Musíte jim zaplatit nebo se s nimi musíte znát, jinak je vaše nahrávka nezajímá. Obecně to tedy ilustruje, proč je finská scéna v úpadku a stále padající. Je to byznys a byznys nemá duši.
Které věci by podle vás měla kapela obětovat, aby uspěla? Máte nějaký plán? Jaký je podle vás ideální způsob propagace vlastní tvorby?
Kapela, pravděpodobně bez ohledu na žánr, ale především v metalovém žánru, musí investovat obrovské množství času a peněz, neomezeně dlouho, aby dnes „uspěla“. A dokonce i tehdy „úspěch“ znamená obrovské výdaje peněz a času. Místo toho pro nás úspěch znamená, že vydáváme hudbu, která zní jako my, a někteří lidé ji najdou, poslouchají a něco z ní mají.
THE GHOST I’VE BECOME nemají žádné plány do budoucna. Lauri může, ale nemusí napsat další novou hudbu. Osobně doufám, že by jednoho dne mohla kapela vystupovat živě, ale to by vyžadovalo mít kolem sebe nadšené lidi. Momentálně je projekt pouze o dvojici Lauri a Jomi.
Ideální způsob je dát sakra hodně peněz do reklamy, zaplatit marketingové společnosti a poté hrát koncerty (i když ani ty se ve skutečnosti nedaří, pokud nebudete hrát na větších pódiích, což obvykle vyžaduje peníze na vstup). Bohužel v dnešním ekonomickém klimatu je to obvykle čiré šílenství.
Nějaké plány na živá vystoupení v Evropě s novým materiálem?
Neplánujeme, protože kapela má v současné době pouze dva členy.
Děkuji mnohokrát za váš čas a rozhovor!
Děkujeme sobě i vašim čtenářům – nesmírně si vás vážíme!
ALL