Moje první setkání s kapelou DEFYING bylo uskutečněno prostřednictvím songu „The Lurking Spectres“. A pak už to šlo ráz naráz. Album post-metalové party z Polska, jež se nezadržitelně sune do popředí zájmu, jsem si v žádném případě nechtěl nechat ujít. „„Wadera“ je koncepční album založené na polském hororovém filmu „Wilczyca“ režiséra Marka Piestraka,“ říká kytarista a zpěvák Piotr Stępiński, s nímž jsem tento rozhovor uskutečnil. Jinak novinkový počin Poláků vřele doporučuji, zvláště dychtivým audiofilům a neposedným hledačům „něčeho ne zcela běžného“…
Hned takto na začátku ti musím poblahopřát k nové nahrávce, jedná se opravdu o hodně zajímavou věc. Co bys řekl, že mohou fanoušci od nové desky očekávat? Jak vnímáš vývoj DEFYING z celkového pohledu?
Jménem celé kapely moc děkuji. Je hezké slyšet, že se ti „Wadera“ líbí. Právě do tohoto alba jsme vložili několik let práce a hodně odhodlání. A co je důležité; deska nabízí temnou, tísnivou atmosféru a širokou stylovou rozmanitost. Myslím si, že rozmanitost skladeb je největší evolucí DEFYING.
Když jste s kapelou začínali, bylo pro vás snadné najít si svůj vlastní styl? Alespoň tedy rámcově? Je to důležitý bod pro vaši hudební tvář a celkovou prezentaci?
Nejsem v kapele od začátku, ale co si pamatuji, hlavní myšlenkou bylo točit se kolem progresivního rocku a metalu. Později se to změnilo a DEFYING se obrátili k post/death metalu s přidáním různých hudebních subžánrů, včetně těch z počátků. Nikdy jsme se nepokoušeli vyrobit svůj styl, protože by to bylo umělé a neupřímné. Každý z nás má svůj vlastní herní styl a trikem je dopracovat se k jednomu cíli. Teprve pak můžeme mluvit o kolektivním přínosu všech individualit. Jinak je ale jasné, že pro některé posluchače bude znít album originálně a neotřele, pro jiné jako kopie něčeho, co už slyšeli. Moc se o to nestaráme, děláme věci posvém. Pro nás (protože všechny naše dosavadní nahrávky byly koncepčními alby) je nejdůležitější atmosféra a to, zda zvuky vyjadřují příběh, který jsme chtěli vyprávět.
Které kapely jsou pro vás inspirativní? Od doby, kdy jste začínali, až po současnost? Je váš hudební vkus ve větší míře podobný?
DEFYING založili bubeník Tomasz Semeniuk a bývalý kytarista Rafał Warniełło. Jejich hlavní inspirací byly kapely OPETH a TOOL. Po mém nástupu a pár změnách v sestavě se naše tvorba začala ubírat do oblastí těžších žánrů, jejichž výsledkem je hudba na CD „Wadera“. Použili jsme prvky typické pro death, black a post-metal, přidali jsme špetku ambientu a dokonce i jazzu. Vše v souladu s naším hudebním vkusem. Každý z nás poslouchá spoustu různé hudby, nejen rock a metal, ale i vážnou hudbu, filmovou hudbu, jazz, country atd. Jsme hudebně velmi otevření.
Je nasnadě představení vašeho aktuálního CD. Dá se říci, že jste do něho promítli všechny své zkušenosti, které jste za ta léta nabrali? Co myslíš?
Ano, DEFYING se v průběhu let změnil prakticky na všech úrovních. Získali jsme větší povědomí o kompozici, vybavení, produkci, image atd. Stali jsme se vyzrálejší kapelou s větším pochopením našich omezení i možností rozvoje. „Wadera“ je zatím naše nejlepší album v každém ohledu. Tato skutečnost nás navíc motivuje k tomu, abychom nasazovali laťku výš a výš.
Jak bys nejlépe popsal zvuk, kterým se na albu prezentujete?
Zvuk je dusivý a temný jako film ze starého hororového snímku. To je přesně ten efekt, kterého jsme chtěli dosáhnout.
Má „Wadera“ nějaký textový koncept? Prozraď nám, prosím, něco málo z témat, která jsou součástí alba.
„Wadera“ je koncepční album založené na polském hororovém filmu „Wilczyca“ režiséra Marka Piestraka. Film zase vychází z povídky Jerzyho Gierałtowského s názvem „Wadera“ (polské slovo pro vlčici). Hlavní zápletka v příběhu i ve filmu je stejná – umírající žena praktikující černou magii přísahá svému manželovi pomstu až za hrob a po jeho smrti ho obtěžuje jako vlčice. Příběh se nese v duchu temného romantismu a hrůzostrašných mysteriózních příběhů, typických pro tvůrce, jako je Edgar Allan Poe. Naším hlavním cílem bylo přenést posluchače zpět do 19. století, do strašidelných sídel obklopených mlhou a uschlými stromy. Jako typický gotický horor.
Najde se na albu skladba, kterou bys označil pro DEFYING za určující? A který song na posluchače podle tvého osudu nejvíce zapůsobil?
Je pro mě těžké vybrat jednu oblíbenou ze všech našich písní. Každou z nich rád hraji (nebo poslouchám) z jiného důvodu. Jedna má zajímavý vokální part, v druhé hraji na smyčce na violoncello, některé mají nezvyklý takt, další aranžmá riffů, ze kterých běhá mráz po zádech… mohl bych pokračovat dál a dál. Z tohoto důvodu netuším, která z našich písní by mohla na posluchače udělat největší dojem. Je to individuální záležitost. Lidé jsou různí a reagují na stejné věci různými způsoby.
Napadá mě, jestli jsou nějaké další pro vás neprozkoumané oblasti, které byste chtěli ztělesnit do zvuku kapely?
Samozřejmě, jinak bychom se rozešli a začali dělat něco jiného. DEFYING se skládá z lidí, kteří hledají zajímavá řešení a hudební výzvy. Naším cílem je zvednout laťku při tvorbě nové hudby. Proto je pro mě těžké říci, o jaké konkrétní oblasti by se jednalo. Záleží na nápadu alba. Nedržíme se striktně žádného hudebního žánru; prostě vytvoříme koncept toho, o čem by album mělo být, a skládáme kolem toho. To je mnohem ambicióznější výzva, než se striktně držet jakéhokoli žánru.
Většina recenzí album chválí, alespoň tedy co jsem viděl. Překonala odezva lidí vaše očekávání?
Ano i ne. Odezva na „Wadera“ z celého světa je ve skutečnosti velmi pozitivní, některé recenze byly docela překvapením. Na druhou stranu bych lhal, kdybych řekl, že nás to totálně zaskočilo. Dali jsme tolik úsilí do nahrávání a věděli jsme, že jsme vytvořili něco, na co můžeme být zatraceně hrdí. Nechápejte mě špatně, nejsme nějací kreténi s nafouknutým egem. Jsme skromní kluci, kteří prostě rádi hrají spolu. Vyžadovali jsme od sebe hodně, nastavili laťku vysoko, a když jsme album dostali tam, kam jsme chtěli, věděli jsme to.
A co by si posluchači měli z alba ideálně odnést?
Já se na to takto nedívám. Jak jsem již zmínil, lidé jsou jedineční a stejné věci vnímají odlišně. „Wadera“ je stylově velmi komplexní album; trvá hodinu, což je dost na to, aby si někdo našel něco pro sebe. Pokud posluchač najde to ‚něco‘ a přiměje ho to poslouchat album znovu, považoval bych to za náš největší úspěch.
Máte nějaké plány na turné? Je šance, že by mohlo zahrnovat i návštěvu České republiky?
Zatím plánujeme jen ojedinělé klubové koncerty u nás a vystoupení na Summer Dying Loud 2024. Co se týče vystoupení v ČR, šance je, uvidíme, co přinese budoucnost.
Děkuji ti za tvůj čas, měj se skvěle!
S pozdravem i tobě, děkuji za rozhovor!
ALL