Za takřka třicet let si získali srdce nejednoho metalového posluchače. Osobně znám hned několik lidí, kteří mají SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY ve své top 5. Jasně, někdo velebí rané doommetalové období, jiný přišel kapele na chuť až v době koketování s folk metalem, to je fakt. Každopádně je ale sympatické, že se dříve undergroundová kapela dokázala až takto výrazně vpravit do vkusu fans, postupnými kroky se vypracovat a stát se nedílnou součástí (nejen) tuzemského hudebního kolotoče. K tomu všemu si od letošního roku můžete přičíst další nezanedbatelný počin, kterým je realizace akustického alba „Jiná“. O tom, jak fanoušky zaskočit, potěšit a překvapit, jsem vedl virtuální debatu s kytaristou Radkem Hajdou a zpěvačkou Hankou Hajdovou.
Než se dostaneme k aktuální nahrávce, rád bych se zastavil u předchozí řadovky „Smutnice“. Jak ji hodnotíte s odstupem času? Otevřela vám např. cestu k novým posluchačům? Jak to vidíte?
Radek: Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale zpětně viděno.. asi jo. Třeba na „nejjemnější“ song „Synečku“ jsme udělali videoklip, který má k dnešku nějakých 85 tisíc zhlédnutí. Obecně je to samozřejmě směšné číslo, ale vím, že je za tím spousta nových posluchačů. Zábavné taky je, že nám říkalo hodně lidí, že tuhle desku, resp. některé skladby z ní, mají rády jejich děti, to mě fakt pobavilo. Asi začneme koncertovat ve školních tělocvičnách.🙂
S novou nahrávkou přicházíte po šesti letech. Jak moc aktivní jste z vašeho pohledu byli? Měli jste nějaké cíle, které jste si chtěli v rámci možností splnit, a podařilo se vám to?
Hanka: Odpověď je jednoduchá. Člověk míní, … mění. Tam si dosaďme jakékoliv slovo: covid, zdraví, nemoc, rodina, děti, práce. Hudba je nám především koníčkem. Nikdy nebyla naším zaměstnáním a nikdy jsme na muzicírování nezbohatli. Během covidu jsme začali pracovat na akustických skladbách. V loňském roce nám hodně haprovalo zdraví, Radek ulehl na tři měsíce a nebylo to vůbec pěkné. Zní to asi jako klišé, ale skloubit dohromady vysoké pracovní vytížení, naše rodiny s dětmi a přibývající věk (už nejsme nejmladší) :), vede k tomu, že si v rámci možností plníme naše sny a cíle. Takže byli jsme tak aktivní, jak nám to život umožňoval. A těch šest let uteklo jako voda. Nicméně zároveň máme v šuplíku nějaké nové skladby, na kterých souběžně pracujeme. Ale žádný termín vydání další metalové desky neslibuji. Momentálně pracujeme na jiné vydavatelské strategii, aby proluky mezi novými písněmi nebyly tak dlouhé.
Byla to právě „Smutnice“, která vás posléze tak trochu nasměrovala k akustickému CD „Jiná“? Museli jste o tomto kroku hodně diskutovat? Přece jen, určitá část posluchačů od vás stále čeká primárně metal… Dokáže podle vašeho soudu novinka uspokojit i tuto část posluchačů?
Hanka: Já mám pocit, že se to moc řeší. Ačkoliv jsme mnohokrát avizovali, že deska je akustická, neřadová, spousta lidí se ptá: A proč už nehrajete metal??? Takže ještě jednou. Hrajeme metal! Jen tato jediná deska je Jiná. Akustická. Moc jsme o tomto kroku, natočit akustické CD, nediskutovali. Mám pocit, že to tak nějak vyplynulo samovolně, původně jsme dokonce měli velké oči a mysleli si, že zvládneme vydat desky dvě, akustickou i metalovou téměř zároveň.🙂
Jinak jsem přesvědčena, že i metalové posluchače může akustická deska uspokojit. Spousta tvrdých metalistů a zároveň našich fanoušků nám píše skvělé reakce. Myslím si, že může být zábavné slyšet již „ohrané“ písničky v jiných verzích. Objevovat je v jiných polohách. Takový ten „aha“ efekt. A zároveň můžeme oslovit i někoho, kdo by si jinak metal nikdy neposlechl.
Radek: Já jsem někdy jenom nevěřícně kroutil hlavou. Všude jsme říkali a psali, že to bude neřadová akustická deska, a stejně se našli takoví, kteří měli potřebu nám, resp. na naše sociální sítě napsat, jestli jsme se nezbláznili, jakým směrem se ubíráme, že jsme vyměkli atd atd. To si pak říkáš, že asi žiješ v jiném vesmíru.🙂 Ale možná je to obecný problém, spousta lidí si přečte jenom titulek a hned má „názor“..
Na oko se může zdát, že realizace akustického alba je o dost jednodušší, navíc i s mnoha skladbami, které mají svůj „originální kabát“. Je tomu tak ale i ve skutečnosti? Museli jste v rámci procesu řešit nějaký rébus, o kterém byste vůbec neřekli, že může nastat?
Hanka: Realizace akustického alba je naopak těžší. Nechtěli jsme jen „přehrát“ metalové verze skladeb. To umí každý. Táborák, buřty, kytara. Chtěli jsme akustické desce dát přidanou hodnotu. Něco, co tu ještě nebylo a co tu nejspíš už nikdy nebude. Proto Hrnec přizval svou kamarádku a výbornou muzikantku, skladatelku a zpěvačku Niké Vopáleckou. Niké přišla z jiného hudebního prostoru i času (mohla by být naše dcera) 🙂 a vybrala si z námi navržených songů ty, které ji oslovily, a přearanžovala je. Pro ni i pro nás to byla velká výzva. A musím přiznat, že jsem musela některé pěvecké party trénovat více než kdy dříve. Myslím, že máme co ukázat i v akustické poloze. Zpěvům sluší určitě více akustické verze než metal, to je můj skromný názor.
A rébus? Možná rozklíčovat a naučit se všechny hlasy v „I Would Dance“. To je skutečný rébus…. 🙂🙂
Na nahrávce se kromě sestavy SSOGE podílela řada dalších umělců. Podle jakého klíče jste je vybírali? Byla realizace složitá i třeba z organizačního hlediska?
Radek: Klíč byl jasný – cesta nejmenšího odporu. 🙂 Nechtěli jsme jít do metalového studia a s Borisem se znám už od gymnaziálních let, takže studio Soundevice a Borisova produkce byla jasná volba. Vokalisty Katku a Toma zařídil Hrnec, protože s nimi hrál, resp. zpíval v kapele. Že jsou výborní, to už jsme věděli.🙂 Já si chtěl ulehčit práci s nahráváním akustické kytary, takže jsem oslovil Jirku Kučerovského, to je jistota a zásobárna pozitivní energie.🙂 Honzu Andra (piano) nám domluvil Boris. Pak přímo ve studiu jsme se zmínili, že by se nám u některých songů líbil akordeon. Boris zvedl telefon a za pár dnů přijel Saša. A to byla panečku jízda, je to šílenec. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že má rád i metal a pokecali jsme o OPETH.🙂
Jediné, co bylo složité, bylo sejít se v domluvený termín ve studiu. Tam to byl jeden Murphyho zákon vedle druhého. Boris chtěl nahrávat vokály pospolu a dlouho se nám nedařilo, aby všichni čtyři zpěváci byli v jednu dobu zdravotně ready. Až byla deska nahraná, podobně tomu bylo se mnou a Borisem ohledně mixu, pořád se něco s*alo. Ale dobrá věc se podařila, desku jsme nahráli, Boris krásně zmixoval a třešničkou na dortu byl mastering od Míry Chyšky. I když celý ten proces trval víc než rok..
Zastavit se musím také u krystalicky čistého zvuku, který všechny skladby zastřešuje. Považujete právě tento segment nahrávky za naprosto klíčový? Já se upřímně přiznám, že mě zvuk do dění úplně vtáhl, a to nejsem typickým posluchačem „folk music“ (byť ve všem podání tam ten METAL stejně nějak je 🙂).
Hanka: To jsem ráda, že to říkáš. Já taky pořád i v akustických verzích našich písní slyším metal. Bicí a basa jsou toho důkazem. Je to taková tvrdá akustická deska. A zvuk je třešničkou na dortu. Boris Carloff je opravdu borec, sběratel mikrofonů, producent, majitel Soundevice studia.. A podařilo se mu dát každé písni jiný zvuk.. Jak to udělal, netuším. Ale má obrovský cit nejen pro melodie, ale právě pro hru se zvuky i zvukem samotným. Tohle je jeho práce a pojmenoval jsi to naprosto přesně. Je to klíčový segment nahrávky.
Radek: Když jsem viděl na konci nahrávání počet stop, říkal jsem si jenom „no potěš koště“. Ale Boris očividně věděl, co dělá. Klobouček a velké díky!
Dá se i říct, že jste si od metalu potřebovali trochu odpočinout? Jakou hudbu v současné době nejvíce posloucháte? Najde se něco, co vás v nedávné době zaujalo?
Hanka: Já vlastně metal téměř neposlouchám. Totálně ujíždím na norských GAATE, dokonce jsme si s Radkem zajeli na jejich koncert do Osla a musím říci, že jsem doposud neviděla a neslyšela lepší show. Pro mě nejlepší zpěvačka vůbec, neskuteční hudebníci, výborně vystavěný koncert se spoustou hostů, dynamika vystoupení.. Nemám slov. Máme se pořád co učit.
Ale abych se vrátila k Tvé otázce. Já od metalu odpočívám hodně. Možná už několik let. Ráda si pustím LEPROUS, GOJIRu či poslechnu jakoukoliv novinku, ale jinak hledám svou inspiraci napříč žánry.. Nicméně to jsem v kapele asi jediná, takže fanoušci nemusejí mít strach, že by nás čekalo nějaké vyměknutí nebo útěk do jiných hudebních vod. Největší ortodoxáci jsou Siki (cello) a Standa (basa).
Radek: Já si dal nucenou přestávku minulý rok kvůli svým zdravotním problémům, nebyl jsem schopný poslouchat vůbec nic. Ale už je to ok. Nicméně nejen metalem člověk je živ, baví mě smutná divnomuzika napříč žánry, od metalu, přes jazz až po lidovky, resp. world music. A když už metal, tak se poslední dobou rád vracím třeba k deskám EXTOL nebo FLESHKILLER.
Mohli byste čtenářům osvětlit, čím je „Jiná“ nejvíce inspirována? Jsou inspirační zdroje oproti vaší „hlavní tvorbě“ přece jen odlišné?
Hanka: Inspirace u akustické desky již existujících skladeb (kromě nové písničky „Pod Babíma horama“) se asi popisuje těžce. Chtěli jsme, ať deska zní jinak. Bavilo nás vnášet do jednotlivých songů jinou atmosféru. Vlastně si uvědomuji, že každá píseň je jiná nejen zvukově, ale právě i hudebním stylem, ve kterém je zpracována. Moje asociace jsou takové: „Malověrná“ – DEAD CAN DANCE. „I Would Dance“ – gospel a klezmer. „Skryj hlavu do dlaní“ – španělské flamenco. „Tichý zpěv“ – taneční hudba. „Sudice“ – intimní ukolébavka. „Přísahám“ – filmová hudba. „Ten, který ukoval Slunce“ – orientální hudba.
Takže inspirace je všude kolem nás. A hudba je jen jedna.
Ke skladbě „Pod Babíma horama“ vznikl zajímavě pojatý klip. Kdo s tímto „jednoduchým“ námětem přišel? Přiznám se, že na mě video působí docela depresivně a komorně… ale to byl asi záměr. Každopádně máte v plánu ještě nějaký další klip?
Hanka: Nápad na takto zpracovaný klip byl asi můj. Chtěla jsem tanečníky, muže a ženu, jednoduchost, strohost, komornost, intimnost, bolest, sexuální náboj, ale ne vulgaritu. A musím říci, že naše vize se povedlo Petru Rehankovi a Pavlu Strakovi perfektně vystihnout. A profesionální tanečníci, to je kapitola sama o sobě. Pozvali jsme baleťáky z Národního divadla moravskoslezského a jsou jimi nádherná Giulia del Grande a charismatický Mark Griffiths.
Radek: S Markem už se nějakou dobu známe. On je tak trošku jiný „baleťák“, můžete ho potkat na spoustě metalových akcí v ostravském Barráku. Když jsem ho oslovil ohledně klipu, nadšeně souhlasil. Dali jsme mu písničku a řekli, o čem je. Udělal si sám choreografii a nacvičil tanec s Giulií. A tak na moravskou písničku tančí kluk z Liverpoolu a holka z Milána. Svět je malý.🙂
Hanka: Baví mě propojení naší hudby a klasických baletních prvků. Dohromady to funguje. Celý klip je jen o nich dvou a je na co se koukat.
Další klip momentálně v plánu nemáme, natáčení stojí mraky peněz. Možná až se nám začnou peníze do desky vložené vracet, tak něco vymyslíme. Nápadů bych měla dost, ráda si klipy představuji, nicméně momentálně je to opravdu mimo naše finanční možnosti.
Pracovali jste hned od počátku s desítkou skladeb, anebo máte v této jakosti ještě další, které se z mnoha příčin na desku nedostaly?
Hanka: Myslím, že jsme na desku dostali všechny akustické verze, které Niké zpracovala. Nemáme v šuplíku nic navíc. Tak nějak si to sedlo. Niké si vybrala, co ji nejvíce oslovilo, a nás zase oslovilo to, co si vybrala.🙂🙂
Radek: Měli jsme nějaký širší výběr a pak už to bylo na Niké. Jako první tuším dodala „Přísahám“, my byli nadšení a věděli jsme, že aranže jsou ve správných rukou.
V devadesátých letech byly velmi populární akustické sety (např. NIRVANA, ALICE IN CHAINS, LIFE OF AGONY…atd.), které následně vycházely na CD a do dnešních dnů jsou posluchačsky velmi oblíbené. Dá se vůbec tato disciplína porovnat s tou, kterou prezentujete na albu „Jiná“? Jsou vám alespoň vzdáleně tyto počiny blízké?
Radek: Moc se omlouvám, ale z tebou jmenovaných jsem slyšel maximálně pár jednotlivých skladeb, určitě ne celou desku. Myslím, že éra akustických desek už je dávno pryč, což nám potvrdili i lidé z větších zahraničních vydavatelství, které jsme oslovili ohledně možného vydání. Reakce byla z naprosté většiny „Akustické album? Sorry, to je jistota prodělku“. A tak jsme do té „jistoty“ šli sami.🙂
Album vychází kromě CD také na vinylu. Je pro vás LP v současnosti prioritním nosičem?
Radek: Jak to tak pozoruju, momentálně jsou lidi rozdělení zhruba na třetiny: vinyl – CD – digitál. A vinyl je z toho samozřejmě to nejdražší médium, takže ještě jednou tisíceré díky našim fanouškům a podporovatelům na platformě Donio, že jsme mohli céda i desky s jejich pomocí vylisovat!
K nahrávce „Jiná“ plánujete čtyři speciální koncerty. Budou specifické ještě něčím dalším? Zazní např. i skladby, které na CD nejsou? Předpokládám, že v létě už budete chtít vyjet s klasickým program.. Můžete už nyní prozradit, na jakých festivalech vás budou moci fanoušci vidět?
Hanka: Budou to jedinečné a neopakovatelné koncerty i se zajímavými hosty. Těšit se můžeme na akordeon, klavír, akustickou kytaru, sbory. Zahrajeme písně z desky, zahrajeme i jiné starší skladby SSOGE v akustickém podání a připravujeme i několik coververzí. Bude to velké překvapení, a kdo přijde, nebude litovat.
Radek: Festivaly jsme letos nebookovali, raději si pořádně odpočineme, načerpáme síly a od podzimu se zase vrhneme na hraní a přípravu další desky.
Berete jako devízu, že se v rámci dalšího vývoje můžete vydat hned několika možnými směry, aniž by se ztratila identita SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY? Můžete klidně vydat další folkovou desku, ale za určitých okolností i death/doomovou.🙂 Můžete prozradit, kdo z vás je oním současným lídrem, jenž stojí u kormidla?
Hanka: Troufám si tvrdit, že určitě zůstaneme ve škatulce metal, ale jinak nemůžu slíbit nic. Co z nás poleze, to z nás poleze. Lidé obecně moc řeší styly a žánry. A pokud poslouchají death a kapela nehraje death, je to pro ně špatná hudba. Někdo jiný zase velebí devadesátky a dřevní doom. Podle mě je to škoda. Zbytečně se tak omezujeme. Hudba je krásná napříč žánry. Takže uvidíme, jak bude znít další deska.
No a pokud vím, tak u kormidla vždycky stál a stojí kapelník a kytarista Radek. Bez něj nejsou SSOGE. On je ta šedá eminence starající se o chod kapely. Ten, kdo sedí po nocích u počítače a dělá špinavou práci, která není vůbec vidět. Je tím, který vždy vstane z popela jako Fénix a nastartuje motory. A my ostatní jsme jeho větve. Na co by mi byly texty nebo melodické nápady a motivy písní, když by za tím nestál Radek a ostatní členové kapely. Radek má právo veta. Poslední slovo. A tak je to správně, protože demokracie v kapele neexistuje. 🙂🙂
Příští rok oslavíte třicet krásných let na hudební scéně. Budete toto výročí nějakým způsobem připomínat a slavit? Mohou se už nyní fanoušci těšit na nějaké to překvapení?
Radek: Přemýšlíme nad tím, ale konkrétní plány ohledně oslav zatím nejsou. Momentálně je prioritou nová deska a akustické koncerty a na to se moc těšíme!
Děkuji moc za rozhovor a už teď se těším napříště!
I my děkujeme!
ALL