Na podzim je některé nahrávky příhodné vydávat. Jestli pro tento rok nemáte vybráno, zkuste čtvrtý opus projektu RAVENOIR. Určitě víte, že za ním stojí multiinstrumentalista Alesh A.D. a že se v rámci své působnosti pěkně činí. Čtvrtý rok, čtvrté album, žádný problém. Na novince „Nocturne“ navíc hlavní protagonista míří do lůna zřetelně doommetalového, což mnohé posluchače jistě překvapí. Případně alespoň ty, jež nejsou blíže seznámeni s předchůdcem „Cultus Inferi“. Už tam Alesh zřetelně zpomalil… Ovšem, jak to všechno je, to se, alespoň doufám, dozvíte z následujícího rozhovoru.
Aldo, srdečně zdravím. Řekl bych, že album RAVENOIR „Cultus Inferi“ ještě pořádně nevychladlo a ty jsi se svými bližními nachystal pokračování v podobě novinky „Nocturne“. Co tě k jeho vzniku nejvíce inspirovalo? A jak je možné, že vzniklo takhle rychle?
Po nějaké době Vás opět všechny zdravím. Je u mě zvykem, že tradičně v mezičase vydání alba aktuálního se vždy začínám soustředit na tvorbu pro následující počin. Stejně tak tomu bylo v i případě aktuálního alba „Nocturne“. Je to především hlavně proto, že koncertní aktivitu již několik let zcela odmítám. Mám tak pro tvorbu nových skladeb a realizaci řadových alb dostatečný časový prostor. Prioritou a naplněním je pro mě především tvořit. Co je inspirací a múzou pro moji tvorbu však netuším. Je to něco v mém nitru, co vždy zažehne tvůrčí impuls. Mám stále poměrně velký skladatelský potenciál a stále nové hudební nápady, které mám touhu a potřebu realizovat.
Cítím, že se do skládání hudby nenutíš, je zřejmé, že máš plodnější období a vše jde tak nějak samo. Je to opravdu tak? Je umělecká poloha RAVENOIR taková, že tě momentálně stále poňouká ke skládání?
Do skládání muziky jsem se opravdu nemusel nikdy přemlouvat. V kreativním procesu jsem nepřetržitě více než tři dekády a bez psaní muziky si svůj život už nedokážu úplně představit. Alespoň tedy prozatím ne. Všechna alba na sebe zcela plynule a přirozeně navazovala bez jakéhokoliv nátlaku. Umělecká poloha RAVENOIR není absolutně ničím limitována. Vše provází moje nálada, potřeba a chuť tvořit a psát nové věci.
Vnímáš RAVENOIR jako kapelu, nebo spíše projekt? Kdo všechno nyní tvoří stávající line-up?
RAVENOIR za svoji krátkou existenci prošel několika personálními obměnami a všechna alba byla realizována v různě pozměněných sestavách. V průběhu uplynulých čtyř let sestava vykrystalizovala do současné podoby, která je troufám si říct, již tak nějak stabilní. Stávající line-up tvoří od počátku mě doprovázející baskytarista Igor Hubík, sólový kytarista Jiří Háb a na pozici bubeníka nově usedl Jakub Vašica. Všichni jsou hostujícími členy a své hlavní působení mají v jiných seskupeních. RAVENOIR tedy považuji za čistě svůj studiový projekt, který od svého počátku žije svým životem a vymyká se standardu regulérně fungujícího hudebního tělesa. Tak tomu bude i nadále.
Na předchozím albu byly zaznamenány skladby s death-doomovými prvky, a i to už bylo pro mnohé posluchače poměrně překvapivé. „Nocturne“ ovšem kráčí ještě mnohem dál, ve zkratce se dá hovořit o ryze death-doomovém počinu. Řekl bys, že ti do stávající dimenze „pomohlo“ právě „Cultus Inferi“? Co tě na stávající poloze RAVENOIR nejvíce baví? Jsi sám překvapen, do jakých koutů tě hudba za poslední měsíce zavedla? Nepředpokládám, že bys něco striktně plánoval…
Žánrová zařaditelnost a hudební styly pro mě nebyly nikdy nijak zásadní. Vždy tvořím tak, jak to v danou chvíli cítím. Jako hudební autor nejsem svázán pouze jedním hudebním stylem, kterého se musím bezpodmínečně za každou cenu držet. Moje kreativita nemá hranice a není ničím omezena. Především ani v sobě nemám vyhraněný jeden oblíbený hudební styl. Taky jsem nikdy nebyl ortodoxní metalový nadšenec. Při psaní muziky se vždy cítím absolutně svobodný a nespoután. Snažím se zachovat si svůj skladatelský rukopis, který je pro RAVENOIR jistým charakteristickým znakem. Žánr v tomto případě úplně nehraje hlavní roli. Všechna havraní alba jsou pro mě specifickým otiskem období, ve kterém právě vznikala a přesto, že se v některých aspektech liší, tak mezi nimi jiskří jistá spojitost. Ano, na předchozím třetím albu „Cultus Inferi“ jsem už částečně nastínil, jakým směrem chci, aby se do budoucna ubírala tvorba RAVENOIR. Temné, hluboké, smutkem nasáklé skladby ve velmi pomalých funerálních tempech mám osobně nejraději a přesně o tom je poslední dílo „Nocturne“.
Je na albu nějaká skladba, kterou pokládáš za vysoce osobní, případně jinak význačnou?
Ne. Nikdy nedělám rozdíly mezi jednotlivými skladbami a ani svými alby. Všechny jsou pro mě rovnocenné a stejně tak oblíbené. Jsem maximálně spokojen se všemi dosavadními havraními počiny.
Řekl bych, že vůbec nejtemnějšími skladbami jsou ty poslední, a to včetně instrumentální „My Dying Sun (Farewell)“. Schválně jsem čekal, kde mě album „vyplivne“, ale dočkal jsem se „pouze černé díry“. Skládal jsi songy k sobě promyšleně, aby byl výsledek takto skeptický?
Pořadí písní na albu je uspořádáno promyšleně a záměrně právě tak, jak je. Zda je výsledek skeptický, nedokážu ze svého pohledu posoudit. Poslední skladba „My Dying Sun (Farewell)“ uzavírá svojí zádumčivou náladou tohle pochmurné temno-album. Ostatně jako všechna předchozí alba, tak i „Nocturne“ rozhodně není album na první poslech.
Vznikly všechny skladby po realizaci alba „Cultus Inferi“, nebo jsou na „Nocturne“ i starší kousky?
Hudební obsah aktuálního počinu je z drtivé většiny zcela čerstvý materiál. Na druhou stranu je také pravda, že některé z použitých hudebních nápadů a motivů na albu, mám uložené v mysli několik let. Nechávám je projít zrajícím procesem a ony pak v pravou chvíli vyplují na povrch. Buď dojde na jejich realizaci, nebo nemilosrdně a nenávratně končí v koši. V mém případě se ovšem jedná o minimální zásobu nepoužitých nápadů z takzvaného “šuplíku“.
Při tvorbě hudby i textů se zcela uzavíráš do vlastního světa, nebo čerpáš hlavně z těch věcí, které se odehrávají kolem tebe, případně kolem nás všech? Jak u tebe kupříkladu vypadá „den radostný“ a naproti tomu „den plný zlosti“?
Okolí a reálný svět mě při tvorbě neinteresuje a nemotivuje. Komponování muziky je pro mě jistou formou terapie a únikem do mého vnitřního světa, ve kterém se cítím absolutně spokojen. Samozřejmě, mám to stejně tak, jako všichni ostatní. Můj život provází jak dny radostné, tak i ty méně radostné. To k životu jednoduše patří. Neřeším zbytečnosti a ani se nezabývám věcmi, které ve výsledku stejně nemohu ovlivnit. Snažím se žít život naplno a užívat si každého dne tak nejlépe, jako by byl poslední.
Na hudební scéně se pohybuješ řadu let, ovšem RAVENOIR je stále jméno spíše nové. Jak moc těžké je z tvého pohledu budování nové značky? Zabýváš se touto otázkou? A je vůbec tvým cílem snaha o „maximální“ promo?
Upřímně, touto otázkou jsem se nikdy nezabýval. Snažím se věci dotahovat k maximální osobní spokojenosti a na nejlepší možné úrovni, které jsem schopen. Dělám jen to, co je pro mě smysluplné a svým způsobem mě naplňuje. V podstatě bez ohledu na míru oblíbenosti. Tvorba RAVENOIR zaznamenává velice kladné ohlasy po celém světě a to je pro mě dostatečně kvalitní zpětnou vazbou. Ta mě nabíjí energií k tvorbě dalších a nových počinů. To je pro mě tím nejdůležitějším motivem.
Album „Nocturne“ značí i návrat ke Gothoom Productions. Co pro tebe tento typ spolupráce znamená? Skýtá „deska vydaná labelem“ stále určitý benefit?
Spolupráce s Gothoom Productions byla znovu obnovena na základě dosti nešťastných zkušeností a mystifikací ze strany vydavatele Black Barn Music a Blackfin, kteří stáli za realizací alba „Cultus Inferi“. Spolupráce s Petrem Beťkem a jeho Gothoom Productions je založena na našem vzájemném, přátelském a vstřícném přístupu.
Jaká je podle tvého soudu pozice metalu ve srovnání s ostatními žánry či dokonce trendy? Je to podle tvého názoru hudba, která dnes dokáže oslovit i mladší publikum? Píší ti např. i mladší posluchači?
Myslím si, že metalová muzika není jen subkulturním žánrem, ale má velmi pevné a rozrostlé kořeny napříč několika generacemi. Určitě dokáže stále oslovit i mladší posluchače, ale samozřejmě převládají přívrženci tohoto stylu s věkovým průměrem 40-60let. Jak se bude situace vyvíjet do budoucna však vůbec netuším.
Máš už představu, kudy povedou další kroky RAVENOIR? Chystáš do budoucna nějaké zásadní změny? Jsou žánrové mantinely RAVENOIR striktněji nastavené, nebo o tomto vůbec nepřemýšlíš?
V současné chvíli se věnuji komponování materiálu pro páté řadové album RAVENOIR, které se bude jmenovat „Labyrinth of Illusions“. Tentokrát jsem se rozhodl jít cestou experimentu a při tvorbě jsem zcela rezignoval na typické metalové vyznění. Bude se jednat o dílo čistě instrumentální, atmosférické, částečně minimalistické s použitím akustických kytar, klavíru, smyčcových nástrojů a ambientních zvuků. Jednotlivé skladby jsou takové střípky a fragmenty temné mozaiky. Tohle album bude emocionálním zrcadlem a zpovědí mého vnitřního hudebního světa, které odráží moje pocity pomocí tónů a zvukových sfér. Nadcházející album budu nahrávat zcela sám. Počin se bude výrazně vymykat předchozí tvorbě RAVENOIR. Nicméně, bez ohledu na odezvu okolí a případných rozporuplných názorů skalních přívrženců RAVENOIR, chci tohle stylově odlišné album realizovat. Do budoucna samozřejmě opět připravím album v temně metalovém hávu.
Děkuji za rozhovor, věřím, že v budoucnu úspěšně navážeme…
Já děkuji za prostor a budu se opět těšit.
ALL