Zkušeností mají na rozdávání, ovšem pod vlajkou COLUMBARIUM zatím vydali pouze jednu jedinou regulérní nahrávku. Co zatím vším je, to mi při poslechu alba „The Morbidious One“ vážně vrtalo hlavou. Vždyť kořeny tohoto belgického kvarteta sahají až do devadesátých let! A tak jsem se jednoduše zeptal… Možná budete sami udiveni, kterak COLUMBARIUM ke svému názvu přišli a z jakých hudebních ingrediencí se jejich doommetalový produkt skládá. Album mohu s čistým svědomím doporučit všem fanouškům metalových elegií, jež si potrpí na kytarovou hutnost a atmosféru devadesátých let. Na mé otázky odpovídal vokalista a basák Pete ‚Jules‘ V, ze kterého se mimochodem vyklubal solidní znalec české metalové scény. Budete zírat!

Na úvod mi dovol, aby se tě zeptal na vznik kapely COLUMBARIUM, neboť některé věci mi nejsou úplně jasné. Jak dlouho vám trvalo sestavit první sestavu a ustálit ji?
Kolem roku 2010 byl náš bubeník Mille v místním motorkářském klubu, kde se rozhodl zahrát na párty nějaké hardrockové a metalové coververze. Mille do té doby nehrál přes deset let, nicméně právě toto byl začátek kapely. Bylo to sice stále daleko od toho, čím jsou COLUMBARIUM dnes, ovšem tolik potřebné semínko bylo zaseto. Marc, náš kytarista, se už tehdy přidal, neboť i on byl v onom zmíněném motorkářském klubu. Po těchto coververzích se rozhodli začít tvořit své vlastní písně, přičemž mě požádali, abych se k nim přidal na baskytaru. Mille a já jsme totiž v devadesátých letech působili v kapele ARACHNAPHOBIA. Přátelé jsme už dlouhých pětatřicet let. Přidal jsem se k nim někdy v roce 2011 nebo 2012. Kapela se posléze transformovala v letech 2015 – 2016, kdy byl vyhozen původní zpěvák a já se rozhodl spojit basu s hlavním zpěvem, a Koen se přidal na kytaru a klávesy v roce 2016. V následujících letech se kapela ustálila právě prostřednictvím této sestavy. V rámci těchto drastických změn jsme v roce 2021 změnili název kapely na COLUMBARIUM. Takže vše, co se stalo od roku 2010 do roku 2021, bylo něco jako pomalá příprava na to, čím je kapela dnes.

Co tedy spustilo comeback COLUMBARIUM a kdy jste ho začali plánovat? Album jste vydali až po dlouhých letech, ovšem začátek fungování kapely je vázán dokonce k roku 1997. Co se tedy přesně dělo v tom dlouhém mezidobí?
V devadesátých letech jsem byl v kapele s Millem, naším bubeníkem. Nejprve se jednalo o kapelu ARACHNOPHOBIA a po odchodu kytaristy Frankyho v roce 1994 jsme pokračovali už jako COLUMBARIUM. Tehdy se to tedy týkalo pouze nás dvou. Mille hrál na bicí a občas také dělal nějaké doprovodné vokály. Já jsem hrál na baskytaru a měl na starosti hlavní vokály. Žánrově se jednalo o kombinaci doom metalu a grind coru. Používal jsem tehdy pedál pro zkreslení zvuku, protože jsem chtěl, aby basa zněla někde mezi ní a kytarou. Jenže zhruba po čtyřech letech naše inspirace vyschla. Také se ale hodně změnilo v mém osobním životě. Oženil jsem se a za necelé dva roky se nám narodily tři děti. Tím pádem se věci opravdu hodně změnily. Na basu jsem dlouhá léta nesáhl, bylo to víc jak deset let, možná dokonce dvanáct. Všechno se ale změnilo tou Milleho žádostí v roce 2011, kdy jsem se připojil k jeho „motocyklové kapele“. Tehdy to pro mě začalo znovu. Položili jsme kořeny toho, co mělo být COLUMBARIUM. Takovými, kterými jsme dnes.

Co vlastně ten tajemný název COLUMBARIUM znamená? Odkud pochází?
Název ‚Columbarium‘ má pro nás velmi důležitou historii. „Kolumbárium“ je urnová zeď na hřbitově, to je doslovný význam. Myslím, že se dokonale hodí k atmosféře kapely. Už jsem v 90. letech hrál v kapele s Millem (naším bubeníkem) pod názvem COLUMBARIUM, to bylo po ARACHNOPHOBII, jak jsem už vysvětlil. Nikdy jsme vlastně nic nevydali, kromě neoficiálního živého dema. Jo a taky mám tričko z té doby. Tento projekt trval od roku 1994 do někdy 1997/1998. Tehdy jsme dělali hodně support kapele ANESTHESY, což byla belgická thrashová parta z devadesátých let. Oni vydali několik skvělých alb a já s Millem jsme byli jejich oddanými fanoušky, a to už od poloviny let osmdesátých. S hlavním skladatelem Franky Libeertem jsme skoro každý víkend chodili po zkoušce do hospody, byl to jeden z našich nejlepších kamarádů. Posléze jsme právě s Frankym začali hrát v ARACHNOPHOBIA, což byl tehdy vedlejší projekt právě ANESTHESY, kterým jsme mimochodem dělali rovněž support. Franky ale bohužel v roce 1994 zemřel při autonehodě, což byl následně i konec ARACHNOPHOBIE. Při pohřbu jsme šli s přáteli a jeho rodinou k hrobu a v jednu chvíli minuli ceduli s nápisem „Columbarium“. Mille mi povídá: „To by bylo dobré jméno pro naši kapelu, kdybychom pokračovali jen my dva.“ A tak se tak stalo. S Millem jsme začali tvořit právě pod tímto názvem, COLUMBARIUM se stalo jakousi ódou na našeho zesnulého kamaráda. V roce 2021 jsme pak název vlastně jen vytáhli z lednice. To je tedy celý příběh o názvu COLUMBARIUM, který pro nás bude vždy velmi emotivní.

To je vskutku neuvěřitelná historka. Mě by ale ještě zajímalo, jestli máte z těch starých nahrávek nějaké oblíbené skladby? Zůstalo něco?
No, to je opravdu velmi dobrá otázka. Máme dvě písně, které stále hrajeme naživo, z doby před tím, než jsme byli COLUMBARIUM. Jsou opravdu hodně staré. Jedna skladba je rychlejšího rázu, něco na způsob BOLT THROWER. Ten song nebyl nikdy nahrán na žádné album, ale stále ho hrajeme naživo, protože se nám moc líbí. Tou druhou skladbou je přímočarý doomtrack s hodně jednoduchým riffováním a opravdu těžkými zpěvy. Vokálům přidávám hned několik efektů, aby to znělo co možná nejlépe. Píseň už byla na jedné z našich nahrávek, které jsme dříve udělali. Název však neprozradím, haha! Jedná se o poslední původní song, který jsme ovšem upravili do „Columbarium stylu“, je trochu pozměněný, ale stále je v podstatě tím, čím byl předtím. Původně byl nahrán v době, kdy u nás ještě nepůsobil kytarista Koen. Když se pak k nám přidal, zasadil do této skladby část svého podpisu. Možná v budoucnu tyto dvě skladby vydáme společně s novými, na kterých nyní pracujeme. Kdo ví, haha!

Podílí se někdo ze stávajících členů sestavy na nějakých dalších projektech?
Ne, zaměřujeme se výhradně na COLUMBARIUM. Koen hrál sice dlouhých čtrnáct let v instrumentální metalové kapele LOCUS CONTROL, která byla vždycky velmi dobrá, ostatně stále ještě existuje. Začátkem roku z ní však Koen odešel. Chce se výhradně soustředit na COLUMBARIUM. Nikdo z ostatních členů dnes v jiné kapele nehraje.

A teď k tomu nejdůležitějšímu. Zkus nám novinkové album, „The Morbidious One“ trochu představit. Jak vypadal proces skládání a následného nahrávání? Byl to pro vás náročný úkol? Skladby správně poskládat a uchopit? Když se ohlédneš trochu zpět, jste s výsledkem spokojeni?
Vytvořit hudbu nebyl problém. Všichni čtyři jsme muzikanti už dlouho, máme to v krvi. Chceme dělat hudbu, je to prostě v nás. Všichni čtyři máme potřebu ze sebe něco vynést na světlo. Hudebníci to takhle, myslím si, mají všichni. Takové to nutkání tvořit, vzít kytaru a hrát. Výzvy, to je další dvojice rukávů. Stane se nám, že skladbu dokončíme docela rychle, ale není to zas tak často. Někdy to naopak trvá velmi dlouhou dobu, dokonce v extrémním případě můžeme hovořit o době delší než jeden rok. Stává se, že máme skladbu z osmdesáti procent připravenou, ale třeba nemůžeme najít několik posledních věcí pro úplné dokončení. Pokud se nám píseň líbí, necháme si ji. Následně ji společně zkoušíme, něco rušíme, dokud nenajdeme to, co je potřeba. Naštěstí už nejsme puberťáci, takže když někdo přinese do zkušebny skvělý riff, je o něm maximálně přesvědčen celým svým srdcem, ale zbytku se to nelíbí, nic se neděje. Bez zášti si to dokážeme mezi sebou říct. Je to všechno o vzájemném respektu a důvěře. Ale samozřejmě známe se dlouho na to, abychom si s tímto poradili. Skladba by měla vždy reprezentovat kapelu a ne jednotlivce, a vždy by měla být větší než součet individuálních kvalit hudebníka. To je to, proč je to tak zábavné, samozřejmě pokud to tak cítíte, když je nová skladba dokončena.

Celkově tedy tvorba hudby na desku nefungovala vždy hladce, je to práce, ovšem nakonec se trpělivost vyplatila. Naštěstí ne vždy platí, že skládání písně nám musí trvat dlouho. Myslím, že jsme ve studiu čelili stejným výzvám, jako to mají i ostatní kapely. Vždy jde zpravidla o to, aby ten ultimativní zvuk kapely, který má člověk v hlavě, se dostal ven ve spolupráci s producentem. Je to o nahrávání, mixu, produkci, individuálním zvuku nástrojů atd. Pak k tomu přidej ještě předprodukci, testy, další zkoušení a ladění, konečný výsledek po masteringu… Nebezpečí je vždy o tom, že by deska mohla být přeprodkovaná. To je něco, co vědomě nechceme, ačkoliv vždy zaznamenáme vše pomocí klikací stopy. Ovšem výsledek by neměl být pro COLUMBARIUM klinický, to nesnáším… Takže existují určité výzvy, to ano. Něco můžeš ve finále udělat opačně, ale to tak bývá. Vždy si z toho můžeš odnést to, že některé věci příště uděláš trochu jinak. A tím pádem i ta další nahrávka bude jiná. A to je právě ta evoluce, tak tomu mnozí říkají… Jasně, s výsledkem jsme spokojeni. Recenze na desku jsou zatím úžasné, až bych řekl neuvěřitelné. To jsme v žádném případě nečekali. Jsme samozřejmě neuvěřitelně šťastní a vděční za to, jak bylo album přijato.

Najde se na albu skladba, kterou máte obzvláště v oblibě? Je nějaká taková, o které byste řekli, že opravdu vyniká? Pokud ano, tak z jakého důvodu?
Na tuto otázku je těžké odpovědět. Cítili jsme, že „Eyes Bleed Black“ byla jedna z nejlepších písní na albu, reprezentovala náš styl a definovala to, kým opravdu jsme. To byl i důvod, proč tahle skladba album otevírá, dokonce jsme k ní udělali klip. Ale i s „Rivers Of Blood“ jsme to měli podobně. Pod stejným názvem jsme posléze udělali singl, který jsme vydali nejprve jako nezávislá kapela s lyric videem v prosinci 2021. Později byl dokonce v květnu 2022 vydán na kazetě i digitálně, a to prostřednictvím Dust & Bones Records. Říkali jsme si, že tahle skladba je dostatečně silná a z toho důvodu jsme ji umístili i na velkou desku. Každopádně po přečtení recenzí jsme opravdu rádi za to, že si lidé na desce oblíbili skladby dle vlastního úsudku. Pro některé je oblíbená „Eyes Bleed Black“, pro jiné „Rivers Of Blood“. Ale četli jsme i recenze, v nichž novináři preferují „The Morbidious One“, případně instrumentálku „A Cure For Everything/Get Back Alive?“. Takže je opravdu hezké, že si lidé na desce oblíbili různé skladby, že si tam dokáží pro sebe najít tu svou nejlepší.

Vaše hudba působí hluboce a silně melancholicky. Vychází tvé texty z vašeho životního stylu? Považuješ se ty sám za melancholika?
Díky, chlape. Jako zpěvák píši pro kapelu všechny texty, ovšem úmyslně netvořím prakticky nic. Všiml jsem si však, že se mi vybaví důležité emoce a pocity, když si sednu k psacímu stolu. Až později jsem zjistil, že mnoho písní na albu je o smrti, aniž by šlo o skutečný koncept. Zjevně používám své texty jako určitý druh procesu, který mi pomáhá emocionálně překonat věci, aniž bych to sám opravdu chtěl. Toho jsem si všiml až později. „Redemption“ je o smrti mé matky. Popisuje, jak jsem prožíval poslední dny u její postele. To bylo velmi intenzivní. „Eyes Bleed Black“ je ódou na dobrého přítele, který zemřel příliš brzy a titulní skladba „The Morbidious One“ je o smrti jako bohu, který je pozitivně a s úctou poctěn kmenem, aby zajistil zesnulé osobě hladký přechod do posmrtného života. Takže ano, myslím, že mě můžeš považovat za melancholika… Zahaluji pocity ze svého nitra. Smrt se v textech často vrací a odkazuje na ni název alba i obal k „The Morbidious One“. Vytvořil ho pro nás Vladimir Chebakov, fenomenální umělec, jenž dělal obaly např. SODOM nebo HIDEOUS DIVINITY. Musím říct, že z jeho díla máme obrovskou radost. Ale ještě zpět k textům. Skladba „Rivers Of Blood“ je výjimkou z lyrického konceptu. Ta píseň je o tvrdé závislosti, neboť právě toto téma se mě hluboce dotklo. Určitě stojí za to si text přečíst a zapřemýšlet o obsahu.

Jak vnímáš současný stav světa? Jsou špatné věci, krize, tragédie „důležité“ pro vaši inspiraci?
Spíš ne. Ne tak moc. Jak jsem už řekl, píšu pouze o věcech, které se mě hluboce dotýkají. Většinou se jedná o věci z mého osobního života. Jo, svět je v prdeli! Ale co je na tom nového, haha?!? Kompletně jsme dokončili jednu novou píseň, jmenuje se „Longing And Regret“ a už ji hrajeme i naživo. Text pojednává o transmigrantech, kteří se snaží přeplout Středozemní moře na rozbouřeném člunu, ale na otevřeném moři je zabijí. Dalo by se tedy říct, že tento text je inspirován tragédiemi tohoto světa. Ano, tohle se u nás až tak často nestává.

Pocházíte ze Západních Flander. Jak u vás vůbec vypadá hudební scéna?
Myslím, že je to opravdu dobré. Jsme malá země, ale máme velmi živou metalovou scénu se spoustou místních kapel v doom metalu a všech jeho odrůdách. Od post-metalu po heavy doom, klasický doom, sludge, stoner atd. Dokonce jsou tu i kapely s mezinárodním přesahem: AMENRA, COWBOY & ALIENS, HEMELBESTORMER… ale taky mohu jmenovat naše přátele z kapel GROWING HORNS (měl by ses na ně podívat, jsou opravdu skvělí! – ano, už se také na webu Rumzinu objevili pozn.aut.), MARCHE FUNÉBRE, SPLENDIDULA, DARQO, WELCOME TO HOLYLAND, ANAMNESIS a mnoho dalších. Scéna v dnešní době překypuje koncerty, což je situace, jež trvá od covidu. Kapely mají k sobě velký respekt, alespoň takto to cítím. Takže ano, nejsme tady sami, haha. Je vždy příjemné potkat lidi z jiných kapel. Festivaly, koncerty, společné hraní, možnost dát si spolu pivo a popovídat o všem možném.

Všiml sis zvýšeného zájmu o „old school doom metal“ v posledních několika letech? Čemu to lze přičíst?
Hoh, „old school doom metal“ tu byl vždycky od začátku devadesátých let, jen to tenkrát ještě nebyl old school, hádám, hahaha! Nejsem si jistý, jestli je old school doom nyní populárnější než před několika nebo mnoha lety… V posledních několika desetiletích jsme měli vždy neuvěřitelné nové kapely jako SEVENCHURCH, REVELATION, THE ORDER OF ISRAFEL, BASTHSHEBA a mnoho dalších… Bohužel, mnoho z těchto kapel vydrželo jen jedno nebo dvě alba, ale i tak svými skvělými nahrávkami scéně hodně přispěly. Pochybuji, že doom ve všech svých krásných variantách bude někdy takzvaně „populární“, do mainstreamu se nikdy nedostane. Člověk musí být fanouškem, musí chtít se dostat do té atmosféry. Nejsem si úplně jistý tím, jestli je nyní posluchači více přijímán.

Zkus mi tedy něco povědět o hudebním vkusu mladých Belgičanů. Řekl bys, že je metalová scéna pouze o undergroundu?
Tomorrowland je prý největší festival na světě. To je však taneční festival a nemá nic co do činění s metalem. Během několika víkendů přiláká asi půl milionu lidí a v Belgii se těší obrovské oblibě. Obavám se, že o vkusu naší mládeže to ledacos vypovídá… Zvláště mladým lidem se tohle libí, ale to je jiný příběh… Na druhou stranu je povzbudivé, že na metalových festivalech (např. Alcatraz) se přibližně sejde 45 000 návštěvníků, a to v rámci tří dnů. Dalším je třeba Graspop, který během několika dnů navštíví třeba 220 000 lidí. I zde se nejde celá řada mladých lidí. Nedá se popřít, že metalová scéna v naší zemi stále žije, alespoň to tak vnímám. Dokonce si všímáme, a to už nejsme nejmladší, že mezi našimi fanoušky je také mnoho lidí kolem dvacítky. To je, myslím si, velmi nadějné. Věřím tedy, že existuje stále naděje pro naši mládež, haha“, Když se podíváš právě na Graspop, zjistíš, že metal nemusí být jen o undergroundu.

Jaké kapely vás přiměly hrát právě doom metal? Rád bych znal preference týkající se vašich nahrávek.
Mille a já jsme ovlivněni převážně death metalem, grindcorem a některými heavy-doomovými kapelami. Rovněž máme rádi syrové věci typu staří VENOM, BULLDOZER atd… Odtud ostatně pochází síla našich syrových vokálů. Jinak my dva jsme vždycky tíhli k agresivnějším věcem, ale součástí našich životů byl vždy doom metal. Pro Milleho jsou zásadními deskami „Kill ‚Em All“ (METALLICA), „Scum“ (NAPALM DEATH) „Wild Catz“ (TYGERS OF PAN TANG). Pro mě jsou nejlepšími deskami všech dob „Symphonies Of Sickness“ (CARCASS), „Forest of Equilibrium“ (CATHEDRAL) a „Severed Survival“ (AUTOPSY). Tohle je důvod, proč je v naší hudbě ke slyšení mix různých stylů. Marc je o deset let starší než my a je více ovlivněn klasickými kapelami (předně BLACK SABBATH), ale také některým pozdějším hard rockem sedmdesátých let. Právě odtud nepochybně pochází část našich riffů, jasně, haha. Určitě u nás tu a tam objevíš nějakou tu riffovačku BLACK SABBATH.

A na oblíbená alba jsem se zeptal i dalších kluků, takže tady jsou: mezi Marcovy oblíbené nahrávky všech dob patří „Moving Pictures“ od RUSH, „Volume 4“ (BLACK SABBATH) a „What’s Next“ od Franka Marina & Mahogany Rush (pokud jsi někdy o tomto albu či kapele slyšel). Koen má také skvělou historii poslouchání hard rocku a heavy metalu. Preferuje RUSH, ale i modernější kapely jako jsou MASTODON a GOJIRA. Mezi jeho nejoblíbenější alba patří rozhodně „2112“ od RUSH, které vyšlo už v roce 1976. Je to vskutku neuvěřitelný milník pro metal. Totéž se dá říci o „Master Of Puppets“ (METALLICA) a „Dirt“ (ALICE IN CHAINS)… Tak, to je kombinace, kterou lze v hudbě COLUMBARIUM slyšet. Těžký riff, syrové vokály prošpikované kytarovými harmoniemi, melodickými klávesami a kytarovými sóly. Pak samozřejmě těžké pasáže skoro jako u OBITUARY, ale i s přidáním jemných partů, k tomu pomalá kytarová sóla a klávesy… COLUMBARIUM by nemohli být kapelou, kdyby se do ní nepromítly vlivy od každého z nás. Jak vidíš, rozhodně nás neovlivnila jen řada doommetalových kapel.

Našlo by se ještě něco důležitého, co bys chtěl o vydání alba prozradit? Jednoduše něco, čeho jsem se nedotkl?
Mohu jen říci, že jsme s Argonauta Records velmi spokojeni. Našli si nás a vydali nám desku. Díky naší dohodě s jejich promo agenturou Grand Sounds Promotion nám poskytli obrovské množství informací. U Argonauta Records je vinylová verze už po měsíci vyprodána, nicméně deska je distribuována také prostřednictvím PIAS v Evropě a USA. Samozřejmě nás ale můžete kontaktovat přímo, a to v případě vinylů i CD. Dostali jsme se do zemí, o kterých jsme nikdy ani nepřemýšleli, a stále to pokračuje. Jsme neskutečně vděční za všechny reakce, které dostáváme, nikdy jsme si nemysleli, že naše deska vyvolá tolik dobrých reakcí v tisku, zejména pak v časopisech nebo webzinech.
Ohlasy jsou pro nás opravdu ohromující a jsme za to nesmírně vděční. Opravdu chceme poděkovat všem, kteří nás již podpořili, koupili si naši hudbu nebo navštívili koncerty. Otevřelo nám to nové možnosti. Pracujeme na spoustě vystoupení, chceme jich v nadcházejícím roce odehrát co nejvíce.

Určitě byste mohli někdy dojet zahrát do České republiky! Znáš kupříkladu nějaké naše kapely? Pokud ano, jaké to jsou a jak bys je ohodnotil?
Miluju scénu v České republice! Jsem již řadu let častým návštěvníkem Obscene Extreme Festivalu spolu s naším bubeníkem Millerem a několika přáteli, takže českých kapel jsme viděli opravdu dost. Už několik let se k nám přidává i můj syn. Pokaždé je to neuvěřitelný zážitek, atmosféra je opravdu šílená, moc se nám tam líbí! Samozřejmě musíte milovat GUTALAX, JIG-AI, SPASM… ale máte tolik skvělých kapel, že musíte být celosvětovými specialisty na goregrind, to bezpochyby. Ale vždycky si vzpomenu na kapely jako GRIDE, neboť jejich album „Horizont událostí“ zbožňuji. Navíc naživo je to úplně neuvěřitelná kapela. Jednou jsem dělal rozhovor s Mallikou Sundaramurthy, zpěvačkou ABNORMALITY. Jedná se o americkou kapelu, ale ona sama se provdala za Čecha, jenž hraje v EPICARDIEKTOMY, což je skvělá brutal-deathmetalová kapela. Máte tolik skvělých kapel! Vždy mě udiví, jak je metal tak skvěle integrován do každodenního života českých lidí! Nikdy jsem neviděl batolata s corpsepaintem, kterak se s paní učitelkou prochází po pódiu v době, kdy na něm řádí goregrindová kapela s plnohodnotným setem, nemluvě o crowdsurfingu. Tohle nikde jinde nezažiješ, pouze na OEF! Takže úžasný! A s těmi kapelami bych mohl pokračovat klidně dál. CUTTERRED FLESH, DISFIGURED CORPSE… Takže ano, věřím, že mám celkem představu o české scéně.

Jaké plány mají COLUMBARIUM na rok 2024? Rovněž můžeš na závěr poslat pozdrav všem vašim fanouškům a kamarádům!
V nadcházejícím roce chceme odehrát co nejvíce koncertů, hledáme nová místa, kde jsme ještě nehráli, pokud možno v nových zemích, kde jsme ještě nehráli. Také to vypadá, že si příští rok zahrajeme na nějakých skvělých festech, ale zatím o tom nemůžu říci více, je ještě příliš brzy. Ale vše vypadá opravdu nadějně. Také už pracujeme na nové muzice, a možná budeme chtít příští rok vydat EP se čtyřmi skladbami. Ještě to však není jisté. Možná se také rozhodneme dále pracovat a skladby si necháme až na druhé album, kdo ví. Jednoduše další nová hudba od nás určitě bude. Chceme jako kapela dále růst a zároveň nezapomínat na zábavu, haha. Jsme opravdu dobrými přáteli, rádi spolu hrajeme, s chutí si dáme pár drinků na zkouškách, tvoříme hudbu, kterou máme rádi. Snad se bude lidem dále líbit to, co tvoříme, neboť se i dál budeme snažit hledat nové úhly pohledu na naše kompozice. Experimentů se nebojíme, haha!

No a samozřejmě chceme pozdravit a poděkovat některým lidem, to je fakt! Nemůžeme proto zapomenout na naše skvělé roadies Glabbiho a Filipa, Gera z Argonauta Rekords a Olekse ze společnosti Grand Sounds. Nejvíc ze všeho ovšem nemohu nezmínit všechny lidi, kteří nás bezmezně podporují. Obdrželi jsme spoustu úžasných komentářů k naší nové desce, jsme za to neuvěřitelně vděční. Dík patří všem fanouškům, kteří navštívili nějaký náš koncert, koupili si nějaký merch nebo naše album. Poslední měsíce byly vskutku úžasné. Cesta k samotnému termínu vydání a následnému sdílení hudby prostřednictvím Argonauta Records, to bylo vážně něco úžasného. Tobě musím rovněž poděkovat za tento rozhovor a možnost prezentovat nás na skvělé scéně v České republice! Děkuji mnohokrát! Doom On everyone!!! Cheerz & Thanx! Neváhejte nás prosím kontaktovat přímo s jakýmkoli dotazem nebo požadavkem: https://linktr.ee/columbariumdoomation

ALL

https://www.facebook.com/ColumbariumDoomation

https://columbarium.bandcamp.com/

COLUMBARIUM:
Pete ‘Jules’ V – Vocals, Bass
Biezie – Guitar, Keyboards
Markie – Guitars
Vincent ‘Mille’ Millecam – Drums