O kapele CALL OV THE VOID jsem se dozvěděl úplně jednoduše. Do mail boxu mi dorazilo jejich debutové album „On Grief and Dying“, které jsem pod tíhou uvedených informací vyzkoušel. Až po jeho poslechu jsem zjistil, že kluci nežijí ve Skandinávii, nechodí na procházky po zasněžených pláních, ani nevyšlapávají alpské kopce. Naopak! Jejich domovinou je prosluněné Mexiko, země, kde doom metal zbožňují jen opravdoví fajnšmekři. Myslím si, že i tento faktor byl dost dobrým důvodem pro rozhovor, byť to hlavní přece jen musím stočit na samotnou tvorbu. Pokud máte rádi hudbu SWALLOW THE SUN, případně OCTOBER TIDE, jste u CALL OV THE VOID na té nejlepší adrese. Na mé otázky odpovídali kluci společně, ovšem jakýmsi manažerem interview byl kytarista René Álvarez.
Přijměte gratulaci k vašemu nejnovějšímu albu „On Grief and Dying“. Jaké ohlasy jste od jeho vydání doposud zaznamenali?
Nejprve bychom rádi poděkovali webzinu Rumzine za tento rozhovor. Pokud jde o zpětnou vazbu, zatím jsme obdrželi opravdu pozitivní komentáře. Zdá se, že lidé, kteří album poslouchali, písně přijali, zvláště tedy ti, kteří mají rádi žánr doom/death metal. Někteří další nám řekli, že jsou ohromeni kvalitou produkce alba. Je to většinou proto, že z různých důvodů toto není pravidlem pro většinu mexických nahrávek, bohužel (naštěstí to ale vypadá, že se to začíná postupně měnit).
Jsme také rádi, že různá média specializovaná na metal, jako jsou zpravodajské stránky, časopisy, rádia, stránky sociálních sítí a kanály YouTube, projevují zájem a sdílejí recenze. Například, abychom zmínili jednu: velmi se nám líbila videorecenze, kterou udělal YouTube kanál „The Heavy Metal Journal“ na „On Grief and Dying“ po jeho vydání. Myslíme si, že opravdu trefili hřebík do toho, co jsme se albem snažili vyjádřit.
Najde se ve vašem životě nějaký speciální okamžik, který se udál a navždy vám bude tvorbu tohoto alba připomínat?
No, tvorba tohoto alba byla rozhodně poznamenána pandemií z roku 2020. Během té doby se v našich životech stalo mnoho věcí. Jednou z nich bylo to, že jsme se společně nastěhovali do stejného domu, abychom mohli pokračovat v projektu během nejtěžší pandemické izolace. Náš obyvák jsme proměnili v jednu velkou zkušebnu, kde posléze vznikla většina písní z této desky.
Čemu jste při současné produkci alba přikládali největší význam? Našli byste nějaký klíčový prvek?
Tak či onak, proces nahrávání alba trval opravdu dlouho, nicméně je tu pár dobrých věcí, které si z toho odnášíme.
Například během malé pauzy v procesu nahrávání jsme měli možnost předskakovat skupině BATUSHKA v Guadalajaře, kde jsme se zároveň potkali s Blažejem Kasprzakem. Ten nám posléze vypomohl s doprovodnými vokály pro jednu ze skladeb, jež se na albu nachází. Další dobrou věcí bylo, že náš producent a mixážní inženýr Sam Becerra během té doby absolvoval produkční „master class“ a po dokončení kurzu v podstatě přepracoval mix alba od nuly, jen aby uplatnil vše, co se naučil. Výsledek nás velmi ohromil.
Dalším úžasným zážitkem byla možnost pracovat s Danem Swanö. Mluvili jsme o tom, že jsme ho nechali masterovat album od nejranějších fází produkce, a jakmile byl hotový finální mix, kontaktovali jsme ho a poslali mu soubory. Byla to skvělá zkušenost, pracovat s takovou legendou.
Kde berete inspiraci ke psaní hudby a textů? Tvoříte ve studiu, což lze brát jako obyčejný pracovní proces, nebo spíše na rozličných místech, všude, kde to jen jde?
Hodně se inspirujeme různými hudebními vlivy. Většinou od našich oblíbených kapel, ale i z jiných hudebních projektů napříč různými žánry, nejen metalovými.
Co se týče textů a konceptů, snažíme se začlenit nějakou literaturu, ale většinou osobní pocity/zážitky. Zabýváme se tématy, jako jsou smrt, smutek, smutek, deprese a další podobné věci, které podle nás odpovídají druhu hudby, kterou tvoříme. Věříme, že na poslechu smutné a melancholické hudby je něco katarzního a úlevného.
Jak jste se vlastně dali jako kapela dohromady? Co přesně zapříčinilo to, že jste se začali zajímat právě o doom-death metal? Kterak se vaše hudba vyvíjela, že se dostala až do takovýchto vod?
Myšlenka spojená s hraním doom/deathu začala, když se George a Jose Luis poprvé potkali, bylo to někdy kolem roku 2012. CALL OV THE VOID se ale ve skutečnosti zformovali v roce 2018, když oni dva potkali Reného. Od tohoto okamžiku, kdy se ukázalo, že nás ovlivňuje obdobná hudba, jsme začali přebírat písně od některých našich oblíbených kapel. Po pár zkouškách jsme však začali s tvorbou vlastních hudby a zároveň jsme se začali zamýšlet nad názvem kapely. Jediný problém? Stále jsme neměli bubeníka. O pár měsíců později, ještě v tom samém roce, jsme pozvali Axela, aby se připojil k projektu. Po několika cvičeních s ním byla kapela konečně kompletní.
Co se týče našich hudebních vlivů, tak můžeme zmínit např. tyto metalové kapely: KATATONIA, OCTOBER TIDE, CANDLEMASS, SWALLOW THE SUN, WOODS OF YPRES, PALLBEARER, MY DYING BRIDE, THEATER OF TRAGEDY, MOONSPELL, TIAMAT, PARADISE LOST, ENSLAVED, AGALLOCH, SHINING, ALCEST a OPETH, ale také nějaká nová vlna 80. let jako DEPECHE MODE a TEARS FOR FEARS.
Náš zvuk má rozhodně tvrdý základ v doom/death scéně devadesátých let, ale protože nás baví různé druhy metalu a hudby obecně, snažíme se do skladeb promítnout další hudební prvky, jako jsou hutné, ale melodické riffy, atmosférické mezihry a použití hrdelních a čistých vokálů. Abychom tedy zmínili alespoň onen potřebný základ.
Dali jste si s CALL OV THE VOID nějaké primární cíle?
Hlavním naším cílem je zábava. Jak už bylo zmíněno, sdílíme spoustu hudebních vlivů i společný zájem o kapelu. To podstatné ale vychází z našeho dobrého přátelství, které tady bylo ještě před samotným vznikem kapely.
Hudbu považujeme za jednu z nejdůležitějších součástí našeho života. Možnost vyjádřit své hudební myšlenky hraním v metalové kapele, to je něco, co jsme vždy hledali. Živé hraní je rovněž nepopsatelný zážitek. Vydělávání peněz pro nás nikdy nebylo prioritou, ale bylo by hezké, kdyby v určitém okamžiku mohla být kapela finančně soběstačná.
Když se zamyslíte nad slovem úspěch… Co přesně pro CALL OV THE VOID tento termín znamená?
Chceme, aby se posluchači cítili stejně jako my, když posloucháme naše oblíbené kapely. Chtěli bychom také oslovit větší publikum a mít možnost hrát na velkých metalových festivalech a také koncertovat po celém světě.
Jak v současnosti nahlížet na metalový underground? Je to stále čistý druh kultury, nebo spíše byznys?
Pravděpodobně kombinace obojího. Umělecká část je alespoň pro nás velmi důležitá, pravděpodobně nejdůležitější, protože jedním z hlavních ideálů kapely je koneckonců vyjádřit a sdílet naše hudební nápady. Na undergroundové metalové scéně se rozhodně dají vydělat peníze, ale jak už bylo zmíněno, alespoň pro nás to není hlavní priorita.
Jak vnímáte vývoj doom metalu, od jeho počátku až do současnosti?
Je docela cool a zajímavé, jak lze doommetalový zvuk vnímat. Vysledovat se dá už v sedmdesátých letech u BLACK SABBATH, které můžeme považovat za první metalovou kapelu vůbec. Zvuk se pak napříč časem dlouho vyvíjel, vydal se různými směry.
V dnešní době existuje spousta doommetalových subžánrů, a i když mají stejný kořen, ty, které pochází například ze stoner doomu, o kterém si myslíme, že je více ovlivněn rockem sedmdesátých let, se dost liší od těch ovlivněných epickým doomem. Je zde více heavymetalových prvků z osmdesátých let a zároveň je to také odlišné od našeho stylu. Ten více inklinuje ke gotickému zvuku, jenž přišel až v letech devadesátých a který také obsahuje prvky death metalu. Myslím, že tento žánr se hodí ke kombinaci různých prvků a zvuků, a to mu pomohlo udržet si relevanci po všechna ta desetiletí. Doufejme, že tomu tak bude i v nadcházejících letech.
Co si myslíš o hudební scéně v Mexiku? Máte nějaké oblíbené kapely na místní scéně, o nichž byste nám mohli cokoliv říci?
Co se týče velkých metalových festivalů, aktuálně tu máme Mexico Metal Fest a Candelabrum Metal Fest, jejichž line-upy jsou stejně dobré, nebo dokonce lepší než některé jiné velké festivaly po celém světě. Také jsme si všimli, že do Mexika přichází v rámci svých turné stále více mezinárodních kapel.
Pokud jde o místní scénu v našem městě (Guadalajara), tak zde se pravidelně opakuje situace, kdy jsme obvykle zváni na koncerty, kde jsme jedinou kapelou hrající tento pomalejší, melancholičtější styl metalu. Ostatní kapely při stejné show tíhnou spíše k rychlejším, energičtějším a agresivnějším žánrům. Např. technický/brutální death, syrový black, thrash a další.
Vždycky nás baví hrát naživo, ale někdy se na takových akcích cítíme trochu nemístně, neboť lidé se přece jen uchylují k rychlejší hudbě. Když pak přijdeme my s naší pomalou a melodickou show, přijdou nám posluchači trochu překvapení. Je legrační dívat se na jejich reakci, nicméně po pár skladbách si všímáme i toho, že se začnou do naší produkce dostávat. Myslíme si, že většina metalu v Mexiku má tendenci být rychlejší a agresivnější, na rozdíl od toho, co děláme my a pár dalších kapel.
Jaké mexické kapely můžeme doporučit? Předně ty, které hrají hudbu spíše v našem duchu. Jsou to např. AETHEREVM, DARK MATTER, GODBELOW, MAJESTIC DOWNFALL a MATALOBOS.
Jak byste popsali životní styl lidí v Mexiku? Čím se třeba zabýváte kromě hudby?
Bohužel si myslím, že jeden z nejběžnějších obrazů Mexika po celém světě vypovídá především o zločinu a nejistotě. Každopádně to ale není něco, čemu osobně čelíme každý den. Tady ve městě se dějí věci „normální“ a většinou se nic špatného nestane, pokud budete opatrní nebo se jen budete držet dál od konkrétních čtvrtí.
V Mexiku jsou jistě velmi nebezpečná místa, zejména v některých konkrétních státech. Na některých místech jsme dokonce odmítli hrát živě. Určitě je lepší si všechno dvakrát rozmyslet, když nás pozvou do blízkosti míst, která jsou nebezpečná. Ale opět to není něco, čemu bychom každý den museli čelit. Kromě kapely máme všichni pravidelnou kancelářskou práci, většina z nás dokonce pracuje z domova.
Normální den, alespoň pro nás, se skládá z běžné pracovní doby. Odpoledne se snažíme trochu zchladit poslechem hudby nebo dělat nějaké rekreační aktivity, jako je sledování televize či hraní videoher. A pak už je tu samozřejmě cvičení s kapelou. Během víkendů chodíme zpravidla do našeho oblíbeného baru, dát si pár drinků a odpočinout si.
Co si tak průměrný Mexičan myslí o metalové hudbě?
V Mexiku je regionální hudba velmi, velmi populární, spolu s obvyklými mezinárodními trendy, takže v podstatě to je to, co průměrný člověk obvykle poslouchá. Existuje také zajímavá story o mexické vládě, která v sedmdesátých a osmdesátých letech z politických důvodů zakázala rockovou hudbu a označila ji za „hudbu pro nepřizpůsobivé lidi“. To je stigma, které v myslích některých lidí přetrvává dodnes, a i když víme, že předsudky vůči metalu existují na mnoha místech kvůli tvrdému a hlasitému zvuku, kontroverzním tématům a okultní/satanské ikonografii, zvláště v nejextrémnějších subžánrech, chápeme, že to není pro každého. V Mexiku je to ještě hmatatelnější z výše uvedených důvodů.
Byli jste někdy v Evropě? Znáte nějaké skupiny z České republiky? Je nějaká vysněná kapela, se kterou byste třeba rádi vyrazili na turné?
Většina z nás ještě neměla možnost jet do Evropy (Axel, náš bubeník, jel do Španělska během rodinného výletu jako dítě), ale rádi bychom někdy procestovali tuto stranu světa, zvláště kdyby se jednalo o turné naší kapely.
O kapelách z České republiky René zmiňuje: „Napadá mě pouze GUTALAX, který byl minulý rok na Mexico Metal Fest a zdá se, že si lidé jejich show hodně užili, zejména moshpity.“
George zmiňuje: „S určitosí si vzpomenu jen na tuhle progresivně-grindcorovou kapelu !T.O.O.H.! (‚The Obliteration Of Humanity‘). Opravdu si užívám jejich album ‚Řád a Trest‘ z roku 2005, zvláště poslední píseň má docela epický nádech.“
Co se týče vysněných kapel na turné, tak jakákoliv kapela, kterou jsme zmínili v otázce týkající se našich vlivů. To by bylo skvělé. Ale ještě letos budeme mít dva koncerty s OCTOBER TIDE, a to během jejich latinskoamerického turné. Jeden se uskuteční zde v Guadalajaře v Mexiku a druhý v Bogotě v Kolumbii. Je to pro nás opravdu velká věc, protože jejich zvuk je jedním z našich hlavních vlivů.
Co mohou fanoušci, kteří vás ještě neviděli naživo, očekávat od vašeho živého vystoupení? Jakou důležitost koncertům dáváte?
Ano, hraní naživo je pro nás vždy neuvěřitelná zkušenost a jeden z hlavních důvodů, proč jsme kapelu založili, to na prvním místě. Od našich živých vystoupení mohou lidé očekávat, že uslyší melancholický, ponurý a atmosférický, ale přesto agresivní a silný doommetalový zvuk. To všechno dohromady s tím, jak se snažíme podat co nejlepší výkon prostřednictvím naší hudby.
Ještě jednou děkuji, že jste si našli čas na tento rozhovor. Mějte se skvěle!
Velké díky vám, Rumzinu a čtenářům! Doom On!
Line-up: George San Román – baskytara, zpěv; José Luis Vargas – kytara, zpěv; René Álvarez – kytara; Axel Fabricio – bicí
ALL