R.U.M. zine

Nastal čas představit zas nějaký UG plátek. Při brouzdání internetem jsem narazil na metal web s názvem LOST HORIZONT (http://www.sweb.cz/sleipnir.zine), který se orientuje především na black metal. Na oko jednoduchý portál v sobě skýtá opravdu zajímavé čtivo a to mě také přimělo k následujícímu rozhovoru… (Celý příspěvek…)

Protože se kapela STRANGEMIND nedávno představila v kralupské Ponorce, není vůbec od věci, když si tuhle plzeňskou kapelku trošku proklepneme. Na mé otázky odpovídal basák Ondra alias Rip, redaktor metalového serveru METALOPOLIS. Budete se moci přesvědčit, jaké to je, když jeden pisálek zpovídá druhého. Rip mě pěkně dostal… .

Čágo Ondro! Úvodní otázka pro R.U.M. zine! Piješ RUM?:) Máš nějaký veselý příběh, který se váže k této posvátné tekutině?
„Komu smrdí rum, tomu smrdí práce“ říkával můj otec, rumu se nebráním – nicméně moji lihovinou číslo jedna je absinth – tím myslím kvalitní absinth, nikoliv uměle zabarvený petrolej, který najdeš téměř v každé hospodě. Příběhy s rumem – a veselé, to bohužel nemám.

Na úvod se samozřejmě nemohu nezeptat na akci, kterou jste odehráli v kralupské Ponorce. Jak bys ji zhodnotil? Jak se vám líbili kolegové F.O.B. a DARK GAMBALLE?
Začnu od deatherů z města Žižkova – F.O.B. Ti jsou v současné době na vrcholu své kariéry. „Default“ je jednoznačně to nejlepší, co zatím nahráli, a je škoda, že lidé se hned zpočátku rychleji neprobrali. Jejich set měl díky tomu poněkud komorní atmosféru. DARK GAMBALLE – ačkoliv jsem si je pod podiem pěkně užil, mě trošku zklamali – možná v tom byl zvuk, možná technické potíže, které vystoupení provázely, možná absence živého baskytaristy – což mě jako basáka trochu mrzelo. Nevím, ale čekal jsem trochu víc – z CD si je ale dávám celkem rád. Celkově to hodnotím jako povedenou akci, zvláště after party byla více než vyvedená, někteří z nás celou noc nespali. (Celý příspěvek…)

Na Slovensku není a nikdy nebyla nouze o kvalitní deathmetalové kapely. Existuje řada kvalitních desek, na které mohou být naši východní kolegové právem pyšní. Mezi tuto uctívanou galerii však v současnosti vstoupil další klenot. Martinská pětice ANTARES nedávno pustila do světa výtečnou desku „Mind Collectors“, kterou by si fanoušci moderního death metalu rozhodně neměli nechat ujít! Proto pečlivě čtěte! Vokalista Peter Kaštíl se podělil o zážitky, týkající se samozřejmě nového alba…

Čau Peter! Jak se máš? Vánoce na krku, sníh okolo … Jak se vůbec těšíš na blížící se zimu?
Zdar ALLeš! Tak sa opäť stretávame po nejakom čase aspoň prostredníctvom rozhovoru . Zima už skutočne začína. Akurát dnes ráno som absolvoval cestu z Bratislavy domov do Martina a bolo to zaujímavé. Charakterizoval by som to slovami chalanov z FLESHLESS, ked mali prísť raz cez zimu hrať na Slovensko a kvôli počasiu nemohli prísť. Vtedy som v telefóne od nich počul len: „hele, promiň, ale tady je šílená ledofka“ )) Ja zimu moc nemusím, oveľa radšej mám leto. Aj preto, že cez zimu len chlastáme .

OK! Zajímalo by mě, jaká panuje nálada ve vašem táboře po vydání skvělého alba „Mind Collectors“? Ne že by bylo předchozí album „Made In Fear“ špatné, ale… zkrátka jen zírám, jaký pokrok jste dokázali za tak krátkou dobu udělat. V čem tedy tkví příčina vašeho úspěchu?
Hmm, zaujímavá otázka. Nálada je vcelku v pohode, ale tento rok bol úplne šialený. V januári sme dokončili nahrávanie „Mind Collectors“ a ja som v zápätí začal pracovať v Bratislave, takže celé fungovanie kapely bolo tak na dlhé lakte. Chalani to tiež nemajú jednoduché, pretože obaja gitaristi už riešia rodinné problémy. Napriek tomu sme to všetko prežili a tešíme sa, že nový album nebol krokom späť, ale práve naopak, asi najlepším dielom, aké doteraz vyšlo z dielne ANTARES. A v čom vidím úspech? Úspech bude dokonalý vtedy, keď sa nám podarí novú dosku zastrešiť aj nejakým serióznym vydavateľom, ale úspech nahrávky má korene v tvrdej drine, ktorú sme absolvovali pred nahrávaním a tá trvala dosť dlho.

Mám pocit, že jste poslední dobou asi museli hodně zkoušet! A nebo jste se na tvorbu nového materiálu nějak speciálně soustředili? Určitě to muselo stát spoustu energie (o penězích se raději ani zmiňovat nebudu)…
Skladby na „Mind Collectors“ vznikali priebežne už po vydaní „Made in Fear“. Napríklad „Uniony“ alebo „Guilty Or Not“ sme hrali na koncertoch už v roku 2004. Najtvrdšia príprava však nastala zhruba trištvrte roka pred nástupom do štúdia. Ujasnili sme si, koľko skladieb zhruba chceme, o čom celom by to malo byť a vtedy sa makalo naozaj do úmoru. Skúšky boli aj tri krát do týždňa a okrem toho, každý makal na svojich partoch aj doma. Na jednej strane to bolo dosť vyčerpávajúce, keď popri rodine, robote a všetkom ostatnom máš ešte na starosti aj prípravu albumu, ale vložená energia sa vrátila späť v podobe, ktorú si mohol počuť. A možno, že keby sme to robili inakšie, nebolo by to také dobré . Každopádne je cítiť, že materiál je kompaktný a že bol kompletizovaný naraz, takže sme sa vyhli nejakým štýlovým alebo žánrovým skokom. No a o peniazoch radšej fakt hovoriť nebudem . (Celý příspěvek…)

Při příležitosti koncertní návštěvy deathmetalové smečky SMASHED FACE v kralupské Ponorce Pigeon & Shit & Rum Party III., jsem byl tak trochu vmanipulován Lubošem „Fredem“ Kristkem (zpěv) do rozhovoru. Jednalo se o vůbec můj první rozhovor naživo na diktafon, takže podle toho to asi vypadá . Co mi navíc trochu rozhodilo připravené otázky, byl fakt, že rozhovor nakonec neproběhl jen s Fredem, jak jsem si myslel, ale i se zbytkem SMASHED FACE u nich v autě, chvíli po vystoupení. Sednul jsem si doprostřed na zadní sedadlo, vlevo vedle mě seděl Patrik (kytara), po pravici Fred, za volantem bubeník Pavel a na sedadle smrti basák Eda. Asi bude problém s identifikací, kdo přesně co řekl, ale kluci mi snad nějakou malinkou nesrovnalost odpustí. Nálada byla dobrá a kluci se projevili jako dobrá parta se smyslem pro humor, takže se po chvíli docela rozpovídali… Ale hlavně se rozesmáli .. Kdybych měl vkládat slovo smích pokaždé, když se v autě někdo zasmál, tak bych to mohl vkládat několikrát do každé věty..

Takže, hoši, pro začátek vás poprosím, klasicky nudně, řekněte čtenářům něco o sobě…
Fred: O sobě nebo o kapele?

No, jako o kapele, tak to myslim…
Fred: Tak ať to řekne Pája, to je pamětník…
Pája: Co mám říct, ty vole. Dyť já si nic nepamatuju, vole. smích Jako, jako jak jsme vznikli jo, nebo co? To ještě kdyžs, vole, chcal do plínek jo, ty vole?

No.. tak nic no, já nevim, tak asi popojedem ..
Patrik: To uděláš z netu vole…
Fred: Von už se nadechoval, počkej..
Patrik: …Na netu máme historii kompletní.
Pája: No, jenže já jsem se nadechoval abych se mohl nadechnout vole… smích
Fred: Tak nic no.. (Celý příspěvek…)

Ze Severomoravské doom metalové líhně už příliš spolků nezbylo. EUTHANASIA sice nepatří mezi úplně ty první kapely, které začaly opěvovat melancholické nálady, ovšem v současnosti bezesporu patří mezi nejlepší tuzemské spolky v téměř „umírajícím doom metalovém rybníce“. Svojí kvalitu EUTHANASIA potvrdila již na předešlém CD „Ceremony Of Innocents“. Najdete na něm celou řadu velmi podařených skladeb a osobně si nepamatuji, že bych na toto album četl nějakou zápornou recenzi. V dnešních dnech však EUTHANASIA dávno žije novinkou „Requiem Songs For…“, která opět vyšla u firmy Crystal prod.. Více už se ale dozvíte od Sikiho, jakožto vokalisty a basáka v jedné osobě…

Čau Siki! Jak se máš? Co Silvestr a dovolená? Jak kapela EUTHANASIA trávila závěr roku 2004?

Zdar Aleši!Dovolenou jsem letos trávil ve studiu při natáčení desky. Na Silvestra jsem si to vynahradil a poprvé a naposledy v minulém roce jsem byl na horách. Taková zdravá turistika po Beskydech. Každý z kapely máme svých povinností dost, takže po křtu 4.12. jsme si dali vánoční přestávku a rozjedeme to zase v lednu, kdy se začnem chystat na koncerty.

Právě jste vydali nové album, které nese název „Requiem Songs For…“ a dá se říci, že jste zas udělali o kousek lepší album, než bylo to předchozí. Především mám pocit, že jste oproti minulosti tak trochu zapracovali na zvuku. Můžeš prozradit, jaké odlišnosti skýtalo nahrávání oproti minulosti?

Zvukově je album určitě o 100% lepší. Tentokrát jsme zvuku věnovali dost času a zkoušení. Na bicí se nám podařilo vybrat velice dobré samply. Baskytaru a spodní kytary jsme zvučili s ohledem na celkové souznění rytmiky, aby táhla celou kapelu vpřed a neutápěla se v množství aranží. Myslím, že se nám to podařilo. Za celkový výsledek musíme poděkovat i zvukařovi. Marek Lankočí – náš bývalý klávesák – přesně věděl, jakou nahrávku chceme zplodit a výrazným dílem k tomu také přispěl. Výborná spolupráce. Navíc v Artvoxu jsou natolik solidní podmínky za skvělou cenu, že jsme si mohli dovolit natáčet déle, než byl původní předpoklad. (Celý příspěvek…)

Představovat nějak obšírněji kapelu SORATH by bylo nošením čerta do pekla. Když si ještě navíc přečtete a recenzi na jejich nejnovější 7´EP, rázem tenhle úvod můžete přeskočit. Bylo by však věru neslušné, abych úvod takhle odbyl. Zvláště proto, že SORATH patří téměř mezi legendy česko černého kovu. Na mé otázky odpovídal leader, kytarista a vokalista Admirerforestae!

Zdravím Tě, Aforeste! Nemůžu začít jinak, než otázkou, která se týká vašeho 7´EP, které jste spáchali se spřízněnými TROLLECH. Placka byla vydána u PigeonShit prod. Čí to byl vlastně nápad? Jaký máš vlastně vztah k vinylům, ať už k „sedmiplacovkám“ nebo „dvanáctipalcovkám“?
S nabídkou přišel náš manažer Kuzma a ten nabídku akceptoval od Jirky Holuba (PigeonShit Agency). Mě se tenhle nápad docela zamlouval, protože se mi nahromadil trošku experimentální materiál a sedmička mi přišel jako ideální způsob, jak tento nový materiál vyzkoušet a zjistit tak, zda má tento směr SORATH šanci na úspěch. Výsledek – osobně si myslim, že určitě a dnes mě mrzí, že to je zatím jen na sedmičce. Ovšem říkám zatím, ty dvě skladby se samozřejmě ještě někde objeví. Nebudu se spoléhat na to, že snad lidi mají doma ještě gramofony, to má fakt jen pár nadšenců a tohle je prostě raritka od SORATH pro tyhle nadšence. Musím se přiznat, že já k nim nepatřím… (Celý příspěvek…)

Další kapela, která nemá (a nikdy neměla) na růžích ustláno. Mladším příznivcům možná tento pojem ani nic neřekne. Kdo se však v undergroundu pohybuje nějaký ten pátek, tak dobře ví, že právě DEATH SENTENCE patřili k těm nejperspektivnějším tuzemským doommetalovým spolkům. Debutové album vyšlo už v roce 1997 a jmenovalo se „The World Despaires…“ a na trh ho poslal tuzemský label Leviathan Records. Zásadní zlom však přišel až o dva roky později. Kapela podepisuje smlouvu s německými Institute of Art Records a vydává vynikající album „Awaiting The Cinnamon Dawn“. Jedná se vskutku o mimořádně podařené dílo a dle mého soudu se nesmazatelně zapisuje do českých doommetalových dějin. Cesta na výsluní byla otevřená, jenže nakonec dopadlo všechno úplně jinak… Kapela neustála personální rošády a prakticky upadla do klinické smrti. A jak to vypadá s DEATH SENTENCE v současnosti? Na tyto otázky mi odpovídal zpěvák Petr „Burák“ Bureš, který do kapely přišel až po vydání „Awaiting…“, a skvěle ho doplňoval bubeník Zdeněk „Smrt“ Vémola, jakožto jediný zakládající člen…

Velice vás zdravím! Otázka první a možná netradiční. Jak moc jste šťastní, že máte opět možnost odpovídat do metalového média ? Vzpomenete si vůbec ještě na svůj první rozhovor, který jste kdy dělali?
Burák: No, né že bych chrochtal blahem, ale rozhodně mě to nijak neobtěžuje, spíš se podivuju nad tím, že má vůbec někdo zájem dělat rozhovor se členem této „impotentní“ kapely . Na svůj první rozhovor si vzpomínám jen matně. Nebyl to rozhovor o DEATH SENTENCE. Bylo to mnohem dříve s mojí první skupinou během jednoho rockového festivalu v Žabčicích pro Mladou frontu, cca před 12 lety…

O vaší kapele nebylo v posledních letech slyšet a to především z důvodu neustálých personálních změn. Mohli byste osvětlit, v jakém stádiu se nyní DEATH SENTENCE nacházejí?
Burák: Momentálně postihla DEATH SENTENCE asi největší krize za posledních pět let. Nejen že jsou nutné drastické personální změny, ale přestali jsme od léta úplně zkoušet a o koncertech ani nemluvím… Je jisté, že přijdeme o flétnistku Míšu, a ještě ke všemu se na to chce vybodnout Smrt, což je asi nejhorší varianta.

Hledání nových členů musí být určitě hrozně únavné a vyčerpávající… nemáš někdy chuť se vším praštit a založit třeba úplně jinou kapelu?
Burák: To je na tom právě to nejhorší. Každá změna sestavy se vždy nějak projeví na náladě ve skupině. Nahrazující člen se musí naučit vše, co jeho předchůdci vytvořili. To zabere poměrně hodně času a energie ostatních členů. A když jsi byl o skok ve předu, jsi najednou o krok zpět, ne-li na začátku, jak tomu bylo po odchodu Ashoka a Tudyho. Ne že by byli nenahraditelní, ale najednou se zjistilo, že nikdo nezastával jejich možná aktuálnější a progresivnější pojetí hry, na míle vzdálené nejen od alba „Awaiting The Cinnamon Dawn“, ale od doom metalu vůbec… Tak jsme tento skromný materiál pohřbili a začali v obnovené sestavě tvořit od nuly. Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych se na to všechno vykašlal. Když věříš tomu, co děláš a baví tě to, tak toho sneseš spoustu. Až na poslední půlrok, kdy už i mě přemohl pocit, že kapela jen přežívá a že až na nováčka Čeda (klávesy) a Peryho, kteří se snažili něco dělat, se zbytek DEATH SENTENCE jakoby znechuceně veze. (Celý příspěvek…)

Prázdniny v čoudu, léto skoro v čoudu a nyní už nám nezbývá nic jiného, než vzpomínat na nádherné vzpomínky a zážitky. Když tyhle představy spojím s hudbou tak si rázem říkám, která pak kapelka mě přes prázdniny zaujala? Bylo toho samozřejmě víc, ovšem kdybych měl vybrat svůj osobní český objev, byla by to právě trojice plzeňských muzikantů, říkající si ABUSED. Jejich melancholická podoba hard coru mi skutečně padla do noty a proto si myslím, že tento rozhovor, nebude vůbec od věci. Na mé otázky odpovídal Michal „Majkl“ Brožík – kytara, zpěv

Mohl bys v krátkosti kapelu představit? S jakým cílem jste ji vlastně dávali dohromady? Mají členové ABUSED zkušenosti ještě z nějakých jiných kapel?
Kapelu ABUSED tvoří Josef „Pepe“ Kolínský ze Stříbra, kde zkoušíme, Vojtěch „Vujtěch“ Řežábek z Mariánských Lázní a Michal „Majkl“ Brožík z Plzně. Kapela funguje necelé dva roky. Všichni jsme předtím působili v jiných kapelách. Pepe v deathmetalových ANIMAL HATE a hard coreových KEEP AWAY FROM CHILDREN , Vujtěch v punkové ŘETĚZOVÉ REAKCI a já hraju nadále ve SMASH OF GARNET. Nebylo to tak, že jsme se potkali a řekli si, že založíme kapelu. ABUSED jsme dali svým způsobem dohromady já a Pepe, protože už nás nenaplňovalo to, co jsme se svými kapelami hráli. Já grunge a Pepe death metal. Neznali jsme se. Dali jsme se dohromady úplně náhodou. Potřebovali jsme ještě někoho a našli jsme Vujtěcha, teda spíš on si našel nás, taky úplně náhodou přes inzerát. Hned jak jsme udělali čtyři věci, odjeli jsme je natočit do studia a až poté jsme začali vystupovat. (Celý příspěvek…)

Lepší čas na rozhovor s IMMUNOLGY jsem si opravdu nemohl vybrat. Prahou se valila velká voda, všude zmatek a chaos. Přesto se předák kapely Kryštof Peterka snažil k interwiev přimět všechny členy, kteří mu však udělali čáru přes rozpočet a odjeli na dovolenou. Jak Kryštof potvrdil…už jsem nechtěl čekat. Připomenu jen, že IMMUNOLGY jsou dalším zástupcem EBM scény, kterou krok po kroku hodlám mapovat. Zde jsou postřehy jak Martina tak samozřejmě Kryštofa.

Zdravím IMMUNOLOGY! Nejprve taková nevděčná otázka…Mohli by jste se přestavit našim čtenářům ? Něco málo z historie, nahrávky a nějaké pikantnosti o členech souboru atd.
Martin: Projekt IMMUNOLOGY vznikl kolem roku 1996 a od té doby prošel vším možným i nemožným. Odehráli jsme spoustu bizardních divadel, naposledy na Zyllfestu, kdy nám padesát minut blikal do obličeje stroboskop, jediné světlo v sále. Od roku 1999 hrajeme v pevné sestavě, kterou tvoří : Kryštof, já, brusič Radim Brom, bubeník Míša a klávesista Mulfia. Nahrávek pár máme. Z poslední doby to jsou dvě CD dema, jedno s várkou starších věcí, druhé s kousky novějšími. Dají se sehnat na našich koncertech, nebo přes internet. Pikantní je moje nová kytara.

IMMUNOLOGY se zabývají hodně tvrdou formou elektronické hudby, čím Tě tento hudební styl tak upoutal ? Máš (měl si) nějaké vzory, kterým ses chtěl alespoň trošku přiblížit ?
Kryštof: Odmala hraji na bicí, které mám rád když hudba řádně šlapa. Ve Slováči mýval vždycky ve středu Daniel Mynár alias Papouch večírky tvrdé elektronické hudby, což pro mne bylo inspirující.
Martin: Ve skutečnosti je naše kapela velice romanticky založená. Co se týče šatníků jsou to G´n R. (Celý příspěvek…)

Není nic lepšího, než objevovat nové a především nadějné hudební spolky. Jedním z nich je zcela určitě hranický soubor LIVEEVIL v jehož řadách působí dosti výrazná osoba našeho metalového podhoubí. Na mysli mám samozřejmě kytaristu a zpěváka, Petra Staňka, který odpovídal na mé následující otázky. Špetkou do mlýna přispěl také klávesák, Aleš Šíma. Pro pořádek ještě dodávám, že LIVEEVIL v nedávné době dokončili společné tour s EUTHANASIÍ a DISSOLVING OF PRODIGY, na kterém se rovněž podílel náš zine, ve spolupráci s „Holubím hovínkem“ .

Srdečně zdravím! Pro začátek nebude od věci, když se malinko představíte. Pro někoho to může být nuda, ale přecejen…
Petr: Kapela se formovala do dnešní podoby zhruba tři roky. Experimentovali jsme s elektronikou v kombinaci s podladěnými kytarami. Říkali jsme tomu Jungle-rock-metal. To si můžete poslechnout na demu „Lines“. Po demu jsme zvolnili v divokosti a natočili minulou zimu dvoupísňový promomateriál s klipem. Mezitím vznikly malé obměny v sestavě a poslední změnou je obsazení bubenické židličky. Takže jsme: Bary-bicí, Kirill-klávesy, Aleš-klávesy, samply, Kuba-basa, Petr-kytara.

Na svém kontě máte jedno demo. Mohl bys zmínit, co na něm posluchači najdou?
Petr: Jsou na něm čtyři songy: „Lines“, „Opus“, „Act“, „Slayer’s House“. Dnes víceméně raritní, nepříliš rozšířený demáč, shrnuje naše první pokusy s divokými samply, klávesami, místy až psychedelickými kytarami i nabustrovanou basou. Řeknu vám, že ohlasy byly velmi rozporuplné. Moc lidí to nepobralo. (Celý příspěvek…)