Je to neskutečné, ale postava Tomáše Cmírala se objevuje v R.U.M. zinu cca. po dvanácti (dlouhých?) letech! Nikdy nezapomenu, když tenhle boreček nasedl ve Frýdku na vlak a vydal se k nám do Kralup jenom kvůli rubrice Metal Mondóka! Ostatně, onen díl je stále ve stejnojmenné sekci k dispozici! Tehdy Tomáš pro metal skutečně „krvácel“. Organizoval koncerty, manažeroval blackmetalovým DARKWIND, létal od čerta k ďáblu a předně pečoval o své nejoblíbenější děťátko – SODOMIA ZINE! A jak to všechno tenkrát bylo? S Tomášem jsme se rozhodli malinko zavzpomínat! Nyní tedy pro všechny veterány… 🙂

Ahoj Tome, vítej po letech znovu na vlnách R.U.M. zinu! Mohl bys na úvod mladším čtenářům popsat, kterak vlastně SODOMIA ZINE vznikl, co tě k jeho založené vedlo, a jak třeba probíhalo tvé první kontaktování kapel?
Čau Alle! SODOMIA ZINE vznikl normálně spontánně na základě sebeotázky:- „což to takhle zkusit taky?“ Už se mi v té době do rukou pár zinů dostalo, nevypadalo to nikterak složitě a v mém okrese, potažmo na Severní Moravě, žádnej jinej nebyl. Hodně mě ovlivnil výborný legendární MORPHIA ZINE, co dělal Zdena Neusar z Bzence a NEWSDARK ZINE od Michala Kameše z Humpolce. Paradoxní je, že oba dva mě kontaktovali první s tím, abych pro jejich plátky kreslil, jenže já už se na kvalitní obrázky dávno nezmohl. Takže i přes soukromé starosti se stěhováním za prací, (krátká anabáze v boleslavské Škodovce) se mi podařilo, jakžtakž první numero dostat ven. Chtěl jsem podpořit svoji oblíbenou hudbu a méně známější kapely na česko-slovenské scéně. Kontaktování kapel bylo „easy“, některé jsem znal z dřívějška a ty další oslovené, moji nabídku bez problému uvítaly. Nějakou ignoraci nebo nezájem jsem nezaznamenal, vždyť to bylo v jejich zájmu. A víš jak, tenkrát to bylo takové semknutější a otevřenější, takže mi nedělalo absolutně problém někomu bez rozpaků napsat: „hele, jsem ten a ten, dělám to a to, líbí se mi co hrajete, v případě zájmu atd….s pozdravem,má úcta.“ Popisuju to trochu zjednodušeně, ale tak to prostě bylo.

Tvůj fanzin byl ryze xeroxovou záležitostí, ostatně jako dříve R.U.M. zine. Jakým způsobem jsi časák vyráběl? Měl jsi k dispozici kopírku, anebo jsi to všechno kutil tajně na více místech?
Jasan,100% xerox. 🙂 Tak vždycky jsme vytiskli jeden originál na nejlepší dostupné tiskárně, potom se „stránkovalo“,lepilo na tvrdší papír a dvojlisty šly do kopírky a oboustranně ven v množství, které určovala moje momentální finanční situace. A snad mě ctí i to, že ve výběru kopírování jsem byl pečlivý, páč ne všude to bylo OK a ke spokojenosti. Velké části z jedné i dvou výplat, jsem řekl párkrát sbohem :). Hodně primitivní, leč účinné. Tehdy to ale ani nijak jinak nešlo – o vlastní kopírce jsme si mohli nechat leda zdát :). Pak už jen probodnout vazbu velkým špendlíkem a zasunout tam ty svorky ze sešívačky, aby to drželo pokupě.

Když jsi fanzin rozjel, jaké byly prvotní ohlasy? Nemyslím teď jen čtenáře, ale i kapely, distra, zkrátka všechny tyhle subjekty, které byly do undergroundu zapojeny. Jak moc těžké pro tebe bylo prokázání spolehlivosti, jež se v podstatě stahovalo pouze k tvé osobě?
Prvotní ohlasy byly dobré co pamatuju, ale jasan, nestvořil jsem žádný zázrak a dokonce považuju první dvě čísla za „hrozná“. Spolehlivost byla snad v normě, bral jsem samozřejmě všechny chyby a zdržení s vydáním na sebe. Ohledně dister, tam šlo snad jen pár kusů, s některými jsem navázal dlouhodobější spolupráci a myslím, že to bylo v pořádku.

Nechci zde „vyhazovat kostlivce“ ze skříně, ovšem mohl bys vzpomenout kapely či osoby, se kterými jsi třeba neudělal příliš dobrou zkušenost? Stalo se ti třeba, že jsi měl nějakou kapelu rád jako fanoušek a po seznámení s konkrétními muzikanty tě přepadlo spíše zklamání?
Dlouho jsem uvažoval, ale nenapadá mě nic, co by bylo v souvislosti s fanzinem nějak vyhrocené -tedy já a kapely. Až později, když jsem začal pořádat s DARKWIND koncíky, se problémy a drobná negativa dostavila. Ale jsou to dnes už jen takové úsměvné a prkotiny, to nestojí za řeč. A za některé věci jsem si mohl i sám. Moje jméno při vyslovení zřejmě zhořklo na jazyku Mirku Glocovi z Kostelce, co dělal MYSTIK ZINE a který nás pozval na akci. Já jsem jeho fušerské pořadatelství rozmázl v zinu, docela solidně mi pak vynadal a dokonce mělo dojít na fyzickou konfrontaci kdesi na koncertě u Brna, ale naštěstí jsme tam na sebe nenarazili. 🙂

V devadesátých letech byla skutečně silná komunita lidí, kteří pracovali na rozličných tiskovinách. Se kterými lidmi jsi nejvíce „držel basu“? Pokus se nějakým způsobem shrnout spolupráci s ostatními?
Tak tady jednoznačně musím zmínit Macha co dělal výborný CASSIOPEIA ZINE, vyměňovali jsme si docela dlouhé dopisy tzv. „slohovky“ :). Dále, určitě Kapin z UNBLEMISHED ZINE, skvělej kluk i kolega a Lukin Vágner z MOTHER OF DARKNESS ZINE, toho jsem měl taky rád. Jako časem mi došlo, že ne s každým si padneš do oka a budeš s ním hned kámoš. Bylo tu i pár netykavek, což se ale týká i lidí z kapel. Pak tu byla spousta lidí, s nimiž byla ta komunikace „skromnější“, ale vážil jsem si každého z nich. Ty, Smrk, Herdron, Deather, Láďa Oliva, Fred, Tom Zakopal, Bury, Šotouš, Jirka Pleskot, Fery Březina…a kluci ze Slovenska, Peter Beňo a další. Nerad bych někoho vynechal, ale ne všechny si teď dobře vybavuju. Spolupráce byla s drtivou většinou naprosto OK.

Pamatuju si, že jednu dobu byla taková myšlenka všechny ziny tak nějak zastřešit, dokonce se konaly dva takové srazy, ovšem po čase to všechno tak nějak vyšumělo…
Dobrej nápad, ale chtělo to asi lepší organizaci. Na první sraz si dobře vzpomínám! V Brně jsem se slušně sťal, byla legrace, opilej Petr „Ifa“ Junek lezl na babský hajzl, ze kterého dlouho nevycházel, Olivovi jsem řekl, že je sto let za opicema a čemu nepije…. 🙂 Druhý sraz byl už o ničem, i když se odehrával na sedmém Brutal Assaultu. Nějak to nevyšlo, ale s pár klukama jsem hodil řeč. Akorát Herdron dal svoji identifikační kartičku na krk nějakému kámošovi, takže mi bylo divné, že ho nepoznávám. 🙂

Pamatuješ jsi přesně na moment, kdy ses rozhodl se zinem definitivně seknout? Co byly ty nejzásadnější příčiny? Byly ve tvém životě momenty, kdy ti přišlo líto, že tohle všechno skončilo?
Už toho bylo na mě moc a ne vždycky jsem byl psychicky v pohodě, takže dostala přednost flaška. Soumrak fanzinů jsem vycítil předem a raději to pátým číslem ukončil, než abych se nutil do dalšího. Nějaká lítost se snad ani nedostavila,všechno jednou končí. To spíš úleva, že už se s tím nemusím jebat, valit do toho prachy a hádat se s redakčními kolegy, kteří mi to moc neusnadňovali. Dodnes kluci, redakční jádro Sodomie, Zub a Deathy, nebyli schopni přijít a „Tomáš, jdem na pivo?“ Cítil jsem, že si uvnitř přestáváme rozumět. Ale vyčítavost stranou. Chyběly peníze, motivace… pořád byla silná a silnější konkurence. Pokaždé, když mi došel nějaký lepší zin, tak jsem si říkal, že to nemá cenu… přestávalo mě to i bavit. Jak se z radosti stávala povinnost, když se pořád oddalovala uzávěrka, nemohlo to dopadnout jinak.

Se SODOMIA zinem skončilo hned několik dalších kvalitních časáků a pro mě osobně bylo hodně překvapivé, že většina autorů z hudebního dění úplně vypadla. Jak tomu bylo u tebe? Aktivně ses ještě nějakou dobu zajímal o scénu, anebo ses od všeho odřízl stejným způsobem? Měl jsi třeba nabídky na působení v jiných médiích?
Se nediv. Někteří to trochu skrytě avizovali, že končí, dalo se to čekat. Tady nemůžeš někomu zazlívat, že dal přednost rodině, než xeroxovanému plátku pro vlasaté hastroše. Já pak ještě chvíli manažeroval blackové DARKWIND, robil s nima koncíky, posílal cedla do celého světa, ale pak i tam nastal definitivní rozkol v dalším postupu co a jak budem dělat, v čem je třeba vychytat mouchy, a než abych se hádal s některýma lidma, tak jsem jim raději řekl adios. Vděk žádnej, perspektiva malá, takže po mém odchodu, který se neobešel bez výměny ostřejších slov, si už v podstatě pořádně nezahráli a rozpadli se. Jinak jsem se o scénu samozřejmě zajímal, ale už ne s takovým zápalem jako kdysi….spíš zpovzdálí. Nabídky přišly akorát od kapel na dělání manažéra, z fanzinů snad jen jednou. Menší úvaha, ale pak „dík,nemám zájem“. Už jsem z toho kolotoče chtěl prostě vystoupit.

Sleduješ ještě v dnešní době, kterak si vedou tvoji souputníci Jak bys ohodnotil působnost metalových webů? Sice jich není zdaleka tolik, ale do jisté míry se jedná o takovou alternativu „staré školy“, ze které vzešel i SODOMIA zine. Souhlasíš?
Sleduju nesleduju, jak se to vezme. O hodně z těch kluků nevím vůbec nic. Co dělaj, kde žijou a upřímně nemám ani potřebu to zjišťovat a pátrat. Každý máme své životy, spíš to nechám náhodě a osudu. Kdo chce, ten si mě najde. Je to už hezkých pár let. U tebe vím, že škrábeš pro PAŘÁT, Fred huláká v NOOSTRAK a dělá snad pro Shindyho, Oliva je stále aktivní taky a dělá ty své statistiky, ankety, a soutěže…Žiletka nebo Břitva. Deather asi ještě kreslí pro grupy loga a obrázky, Buryho jsem potkal před asi dvěma lety v jedné knajpě na Stodolní…jinak vím prd. Lukin Vágner je prý někde v Praze. Fakt nevím. Web ziny nečtu, jen je tak proletím. Jak si to nemůžeš vzít na záchod, do práce na pauzu, ke svačině, zalistovat v tom, přivonět k papíru…. Nemám proti tomu zhola nic a máš pravdu, je to svým způsobem pokračování v zinaření, ale mě se do monitoru moc čumět nechce.

Velkým fenoménem se nejen v metalu stal právě internet. Jak vnímáš součinnost tohoto nástroje ve směru k metalu?
Dobře pamatuju dobu bez mobilů a internetu. Nedokázal jsem si představit, že nejnovější album své kapely stáhneš za chvilku. Tím jsem ti trochu odpověděl. Blesková rychlost komunikace…co já nechal tenkrát na poště peněz :).Vnímám internet vůči metalu velmi pozitivně, hodně kapel ze zahraničí jsem poznal hlavně právě díky brouzdání internetem. Hodně se dozvíš, poslechneš. Jinak u kompu toho moc nenasedím. Je to kurevský zloděj času. Jsem i na Facebooku, i když jsem se tomu dlouho bránil.

Jak moc sleduješ dnešní metalové hemžení? Máš přehled o nových kapelách? Kupuješ si stále CD, LP, časáky….?
Sleduju, ale nejsem tím posedlý. Těch kapel jsou furt mraky, vrací se i ty, které už to zabalily. Myslím, že víc jak základní přehled mám. CD si kupuju jen výjimečně, jen když chci vlastnit něco co mě fakt chytlo, např. LUNATIC GODS -Vlnobytie. Gramodesky vůbec, tuhle sběratelskou kratochvíli rád přenechám jiným. Ono ani ty CD nemám pořádně doma kam dávat, všechny poličky jsou vesměs plné. A navíc jsem filmový fanda, takže DVD s filmy mají přednost! Z časáků…SPARK mám v Tescu prolistovanej do deseti minut a nepotřebuju vědět o každém prdnutí u NIGHTWISH a HELLOWEEN atd. Hrdě se hlásím k odebírání PAŘÁTU, protože to je jediná tvrděmetalová tiskovina, kterou uznávám. Herdron a spol. to dělají moc dobře! Velice si ho vážím, aniž bych volil nějaký devótní tón. Z nás, zinařů, došel nejdál. Obdivuji ho.

Existuje nějaká věc spojená se zinem, po které se ti skutečně stýská?
Ani ne, nějaká sentimentální nostalgie jde mimo mě. Byla to trochu jiná doba, ke které se vracím jen ve vzpomínkách a na tváři se mi dělá malý zvláštní úsměv. To všechno chlastání, kámošení, každej druhý víkend někde na konciku, festy…všechno super, ale s přibývajícím věkem, nahlížíš na některé věci jinak. Měl jsem radost, když fanzin konečně vyšel a já ho mohl rozesílat a prodávat. Byl to takovej nezištnej support od srdíčka a ryzí nadšení, ale dneska už se mi to jeví jako skoro neuvěřitelně a dinosauricky :).

Od konce SODOMIA zinu utekla spousta let. Kterak se tvůj život od té doby proměnil?
Nijak radikálně, jsem to furt já se vším všudy :). Jen krachující fabriku s textilem jsem vyměnil za fabriku s auťáky, takže se živím házením pneumatik na dřevěné desky pásu a vtloukáním/nalepováním závaží na kolca. Posun vpřed určitě nastal v myšlení, které vyzrálo do snad inteligentnější polohy a přibyly i nové zájmy (historie, dopravní letadla a cestování). Některé položky v žebříčku hodnot změnily pozice, ale jinak ještě nějaké dlouhé vlasy mám, bydlím furt ve Frýdku, pivo chutná, na místní fotbal a hokej chodím taky, holky líbí…. a snad konečně mám partnerku se vztahem doživotní trvanlivosti, teda jestli to se mnou vydrží, páč se sebekriticky často přistihnu jak jsem náladovej a protivnej :).

Moc děkuju za tenhle rozhovor! Doufám, že jsi taky rád zavzpomínal! Přeji ti vše dobré, a doufám, že budeš číst R.U.M. zine, přestože už to dávno není časák :)…
Kdo bude děkovat jsem já,takže díky moc Alešu za prostor a malé korzo do minulosti. Ať se ti daří a slibuju, že web zinům, nejen tomu tvému, věnuju do budoucna více svého času. Snad se někdy někde potkáme a u pivka zavzpomínáme!

ALL