Kdyby nebylo potřebného PEKLA, některé blackmetalové nahrávky by upřímně nebyly tím, čím doopravdy jsou. Přesně tak je to i u posledního CD švédských NEFANDUS, na kterém bylo rouhání povýšeno na „entou“. Možná, že už jsme tohle všechno jednou viděli a slyšeli, ovšem právě deska „Reality Cleaver“ je zosobněním klasické školy „černého kovu“, která je ovšem schopna hledět daleko přes horizont. Dobře to ví i Michayah Belfagor, zodpovědný za opakovaný comeback, který museli NEFANDUS podstoupit, aby se ještě jednou mohli vrátit do téže řeky. Jak z Belfagorových odpovědí poznáte, blackmetalové umění je pro něho nesmírně důležité, nemluvě o temných silách, jejichž prostřednictvím čerpá spoustu pozitivní energie…
Na úvod ti rozhodně chci pogratulovat k novému CD! Mohli bychom se však při prvním dotazu podívat trochu do vaší historie?
Díky. Kapela se dala dohromady v roce 2007, po přestávce, která trvala skoro deset let. S Ushatarem jsme se po dlouhých letech znovu rozhodli spojit síly, jako tomu bylo v devadesátých letech. V těch časech jsme natočili demo s názvem „Behold the Hordes“, které vyšlo v roce 1995. Hned poté jsme začali pracovat na novém materiálu, jež nakonec vyšel hned v roce 1996, a to pod názvem „The Nightwinds Carried Our Names“. Hned poté jsme se dohodli, že se tedy ne přímo rozpadneme, ale že si dáme chvíli čas na odpočinek. Během té doby se však všichni původní členové prakticky rozešli a začali se věnovat jiným formám hudebního souhvězdí. Při realizaci poslední desky, tedy té třetí v pořadí, se už kapela představila s novou kompletní sestavou, ze které je cítit evengelium ďábla a temných sil jako nikdy předtím. Ostatně tak nějak tomu bylo u NEFANDUS i na samotném začátku.
Je to tak pět let, co se NEFANDUS dali znovu dohromady. Proč tenkrát k onomu rozpadu vlastně došlo?
Našli se jednoduše různé způsoby, kterými jsme chtěli vyjádřit svou ďábelskou oddanost, a tak jsme se v té době, tzn v devadesátých letech, rozhodli vyzkoušet trochu něco jiného, pochopitelně v jiných formacích a právě některé z těchto kapel, existují stále. Důležitou věcí je ovšem i to, že jsme v NEFANDUS našli k sobě cestu, jakožto spolupracující muzikanti a zároveň do kapely dostali novou krev, která však z pozice náhledu na scénu, je spíše tou starou, abych tak řekl. V jednoduchosti se dá říct, že už nejsme děti.
Album „Reality Cleaver“ zní opravdu mocně a zle, příští z něho taková zvláštní šeď. Je to možná jen můj pocit, ale vaše hudba zní jako mix mezi old school black metalem a tou novější vlnou black metalu. Souhlasíš s tím? Jak bys vlastně definoval hudbu, kterou hrajete?
Nevím, jak znějí kapely nové vlny black metalu, pokud tedy nevezmu v potaz bandy, jako jsou DEATHSPELL OMEGA či FUNERAL MIST, které se objevily už na začátku milénia. Pokud jsem patří i tyto formace, můžu s tvým názorem souhlasit. Ano, naše tvorba skutečně pojí takové dvě tváře black metalu, tu starší a potom i tu novější. Ne však záměrně! Prostě jsme vytvořili to, co v nás probudila inspirace.
Proč jste vybrali do titulu alba zrovna takovýto název? Je v tom skrytý nějaký zvláštní podtext, třeba směrem k textům?
Texty se týkají většinou stylu Qliphothic a také Left Hand Path, což jsou jednoduše motivy plné rouhání. Co se týče názvu, tak ten popisuje stav, kdy se na jedné straně štěpí noc a snaží se ničit smysl pro veškerou realitu. Doslova maže kosmickou iluzi zvanou „realita“.
Poslední písní alba je dosti netypická „Scorn Of The All-Mind“, která má určitě svůj specifický význam. Objevuje se zde ženský vokál, hudba je spíše pomalejší a valivá… Co bylo zde tím stěžejním námětem?
Tahle píseň popisuje spojení Pána Samaela a Lady Lilith, jakožto rodiče všech zlých bytostí.
Aha, no něco takového jsem si skutečně myslel. Nicméně… jak je v životě NEFANDUS důležitá třeba image?
Jsem, kdo jsem. Hraju black metal, protože moje srdce je černé a já osobně jsem zcela oddaný téhle zlověstné straně. Obrazy, na druhé straně, mohou být velmi důležité při zobrazování tohoto druhu „ideálů“, ale pro mě… jako člověka: Co vidíte, je to, co dostanete.
Desku vám vydal label Daemon Worship Productions. Jak se mezi vámi tato spolupráce vlastně začala? Byli jste zástupci firmy osloveni sami, anebo jste klasicky rozesílali proma a na základě toho se pak rozvinula vaše spolupráce?
S lidmi z Daemon Worship Productions jsem už mnoho let v kontaktu, takže všechno šlo tak nějak přirozenou cestou. Když jsme cítili, že přichází ten pravý čas na nové album, začali jsme spolu navzájem spolupracovat. Oni už vlastně vydali i předchozí MCD „Your God Is a Ghost“, čímž jsme vlastně navázali na spolupráci, jež probíhala už několik let nazpět.
NEFANDUS byli součástí blackmetalového undergroundu mnoho let. Jak se cítíte, když se pohybujete na scéně přes dvacet roků, přičemž samotná scéna se za ta léta dost změnila. Co naopak soudíš o současných kapelách?
To mi řekni spíš ty. Skutečně netuším, kam my v tom obrovském bludišti s názvem black metal, patříme. Dnes existuje mnoho kapel, než když jsem začal poslouchat a hrát tenhle druh hudby, na počátku devadesátých letech minulého století. Skutečně tedy nemám představu o tom, co je co v rámci oné scény.
Taková ta ortodoxní část blackmetalové scény, je hojně prostoupena Satanismem a silnými antikřesťanskými postoji. Nastupující kapely ovšem dávají přednost trochu jiným tématům… Myslíš si, že tenhle vývoj je pro black metal pozitivní? Líbí se ti kupříkladu tvorba post-blackových kapel, jako jsou SÓLSTAFÍR, LANTLÔS, MOURNING DAWN atd.
Nevím, co je post-black metal. Jediné, co vím je, že black metal je satanský, zlověstný, okultní…to je black metal! V metalové hudbě pak existují i jiné druhy hudby. Některé jsou dobré, některé opravdu špatné, ať už se tyhle podruhy nazývají jakkoliv.
Jaký je tvůj postoj k ostatním hudebním žánrům?
Dost se to mění. Poslouchám především tvrdou a okultní Satanic deathmetalovou hudbu, která se hudebně blíží té hudbě, kterou produkují kupříkladu MORBID ANGEL nebo DEICIDE. Mnohých nahrávek, které tyhle kapely vydaly, se dodnes nemůžu nabažit.
Veřejně se to moc probírat nechce, ale je jasné, že Česká republika je zemí ateistů. Je to podobné i ve Švédsku?
Oficiální církví je tady ta protestantská, ale lidé mají i tak tendenci chodit do kostela, kterých je ve Švédsku hodně. Jinak do kostela tady může člověk chodit během dne prakticky kdykoliv, což je důležité. Rozhodně je dobře, když tam můžeš přinášet kus té naší satanské hmoty. Celkově jsou však kostely spíše prázdné, pokud se v nich něco děje, je to buď spojeno se svatbou nebo s pohřebním průvodem.
Patříš ke sběratelům CD či LP? Jaké kapely patří mezi tvé oblíbené?
Nemám absolutně žádnou CD/LP sbírku. Mezi ty novější kapely, které opravdu poslouchám, patří THE DEVIL’S BLOOD, YEAR OF THE GOAT, SATUMALIA TEMPLE a další fantasticky znějící kapely, které se dokážou přiblížit klasickým black/death metalovým nahrávkám.
Díky za rozhovor, přeji vám do budoucích časů jenom to nejlepší!
Děkuji za otázky a za podporu NEFANDUS! Hail Lucifer!
ALL