Belgické GROWN BELOW jsem poznal prostřednictvím nahrávky „The Other Sight“ a po několika posleších jsem si ji až nebývale oblíbil. Abych měl poté příběh kapely takřka úplný, sehnal jsem si i neméně kvalitního předchůdce „The Long Now“, což je při vší úctě další laskominka pro všechny milovníky doomu s přesahem k post-metalu a dalším subžánrům. K následujícímu interview jsem proto pozval sympatického bubeníka Johana Heymana a své si řekl také kytarista Lennart Vanstaen.
Pánové, vítejte u rozhovoru pro R.U.M. zine! Prosím, představte našim čtenářům sebe a zbytek kapely. Jak jste se vlastně dostali k metalu jako takovému?
Johan: Ahoj, mé jméno je Johan Heyman aka Jokke a hraju na bicí v GROWN BELOW. Zpěvákem, kytaristou a také hlavním skladatelem naší hudby je Matthijs Vanstaen, přičemž jeho bratr Lennart píše texty a je taktéž dalším kytaristou. Basistu u nás dělá člověk jménem Jolan Chen a za sebe můžu říci, že je opravdu hodně talentovaný. Co se týče mého vztahu k metalové hudbě, tak ten se začal formovat někdy v osmi nebo devíti letech, kdy jsem zjistil, že existují kapely jako GUN’S ROSES, METALLICA a NIRVANA. Tohle všechno mělo ovšem souvislost především s mými kamarády, kteří mě do všeho postupně zasvěcovali, jelikož byli o něco starší než já. Postupem času se pak víc a víc utvářel můj hudební vkus, který začal postupem doby tíhnout k mnohem extrémnější muzice a později jsem si našel i nové oblíbence, jako např. SEPULTURA, FEAR FACTORY, NAPALM DEATH, SINISTER, CLADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR… V průběhu devadesátých let na mě pak hodně zapůsobila blackmetalová scéna a hodně dlouhou dobu jsem poslouchal jen EMPEROR, SATYRICON, MAYHEM, MARDUK, DARTHRONE, ENTHRONED… Jak ale čas běžel dál, můj hudební vkus se začal čím dál tím víc rozšiřovat a dnes už v podstatě poslouchám spoustu rozličných žánrů, přestože black metal je pro mě dodnes stále tím jedním z nejdůležitějších. Ostatní kluci z kapely jsou na tom v podstatě podobně. Od ambientu po rock, od metalu k tvrdé elektonice, si v podstatě poslechneme cokoliv.
Odkud vlastně pochází váš název GROWN BELOW?
Johan: V našich úplných začátcích jsme se jmenovali TIMER a vydali jsme několik demáčů a jedno celé album „Yet Here We Stand“, které bylo vydáno firmou Consouling sounds. Když jsme pak nahráli navazující album „The Long Now“, cítili jsme, že název kapely už příliš nekoresponduje s naší hudbou. Z toho důvodu jsme se rozhodli pro GROWN BELOW, název, jež je přímým odkazem toho, o co se snažíme. Tohle pojmenování je dostatečně záhadné, temné a zároveň se vztahuje k naší Zemi.
Lennart: Hlavním důvodem nebyla ani tak tvář kapely, jako spíš touha přiřadit k naší hudbě nějaké „chladně znějící jméno“. Pro mě osobně byl název TIMER docela v pohodě, lidi nás už takhle znali, šlo úplně o jednoduché slovo a spoustě lidem se ten název líbil. Nicméně téma spojené s časem se i nadále objevuje v písních i textech. Je to taková naše společná fascinace. Každopádně ale hlavní důvod přejmenování spočíval v tom, že s TIMER bychom se nedokázali nikdy odprostit od problémů a konfliktů, které jsme měli ještě v minulém roce. Proto jsme raději zvolili nový začátek.
Hudba GROWN BELOW v sobě mísí hned několik žánrů (post-metal, doom, emo rock, atd.). Jak bys definoval váš žánr? Jaké kapely měly na váš vývoj největší vliv?
Johan: Neradi bychom chtěli zabřednout pouze do jednoho žánru. Naše hudba obsahuje prvky post-rocku, sludge, black metalu, rocku, ambientu… zároveň ji označujeme jako tmavou, hlubokou, pomalou a tichou. Recenzenti nás po prozkoumání alba nejvíce přiřadili ke kapelám, jako jsou CULT OF LUNA, ISIS nebo NEUROSIS. Nezapírám, že jsme tomu opravdu rádi, ale upřímně řečeno, nemyslím si, že bychom zněli jako jejich kopie. Nicméně najdou se i takové reference, které v souvislosti s naší hudbou, odkazují na tvorbu RADIOHEAD, PINK FLOYD, LED ZEPPELIN, MOUTH OF THE ARCHITECT, TOOL… Podle mého názoru však máme svůj vlastní a jedinečný styl, částečně i kvůli tomu, že každý z nás má jiný hudební vkus, za což jsme všichni v kapele rádi (jak už jsem předtím uvedl, jsem velkým fanouškem black metalu, Lennart často brousí kolem ambientu a rocku, Matthijs má rád hodně progresivní hudbu a Jolan se naopak oddává alternativě a stoneru.
Co si myslíš o konzervativních fanoušcích, zastáncích ortodoxních metalových postupů? Pokládáš za nutné, aby se metalová hudba i nadále vyvíjela?
Johan: Osobně mi je jedno, jestli jsou příznivci hudby konzervativní. Každý má právo poslouchat hudbu, kterou má rád. Existují kapely, které jsou skvělé v tom co dělají, přestože vydávají v podstatě stejná alba. Třeba jako AC / DC nebo MOTÖRHEAD. Já však přecejen upřednostňuji kapely, které mají chuť experimentovat. KATATONIA, CULT OF LUNA, NACHTMYSTIUM, ALCEST, DEFTONES… Evoluce v hudbě je rozhodně nutná, jinak by to byla nuda. Všechno přichází v takových vlnách a některé žánry vždy zažívají v určitých fázích své vrcholy, pak zmizí, aby se posléze znovu vrátily za několik let. Když nad tím tak přemýšlím, tak něčím podobným si prošel black metal, death metal, thrash metal, v nedávné době i klasický rock. Co se týče GROWN BELOW, tak i my máme touhu se neustále vyvíjet a někam se posouvat. Domnívám se, že na našich albech jsou snadno rozpoznatelné rozdíly, především při porovnání nahrávek TIMER vs. GROWN BELOW.
Jaké momenty vaší prozatímní kariéry bys označil jako klíčové? Patří mezi ně hned vydání debutové desky „The Long Now“?
Johan: Každé album, které jsme udělili, bylo svým způsobem důležité pro náš další vývoj. V mém srdci ovšem navždy zůstane album „Yet Here We Stand“, což byl úplně první počin, na kterém jsem se v rámci kapely podílel. „The Long Now“ byla pak vůbec první regulérní nahrávka, která vyšla u Slow Burn Records a po celém světě získala skutečně skvělá ohodnocení. „The Other Sight“ poté vnímám jako dokonalejšího pokračovatele, který nám otevřel spousty dalších dveří a my jsme si tak mohli zahrát na doposud nepoznaných místech a festivalech.
Mohli byste prozradit něco o vašich tajuplných textech? Je album vedeno jedinou koncepční linií, anebo obsahuje více nesourodých námětů?
Lennart: Album začíná tam, kde „The long Now“ skončilo, a to v roce 2012, kdy se zcela zastavil čas. Skladba „New Throne“ symbolizuje nový začátek v jiném světě („Other Sight“), kde se každý člověk potřebuje o sebe nějakým způsobem postarat a zachránit se. Jedná se právě o ty lidi, kteří přežili onen rok 2012 a nyní jsou uvězněni za hranicemi času. Neexistuje žádná interakce mezi těmito osamělými přeživšími, všichni jsou umístěni v oddělených jeskyních dávných tvorů (ti, kteří jsou bez věku, viz. skladba „The Long Now“), kde jsou povinni čekat osamotě celou věčnost. Naše hlavní postava v „The Other Sight“ postupně začne podléhat bludům a poměrně rychle si uvědomí, že tento akt pokání by mohl být zároveň šancí vládnout „světu“, kterým je ale pouze vězeňská cela. Dotyčný však staví sám sebe na trůn a brzy propadá domněnce, že všechno kolem je jeho království. V „My Triumph“ pak tento vzor pokračuje, ale jsou zde vidět i určité známky vědomí. Zářící dlouhý pohled z venku ve „Valo Etendi“ ho pak uklidňuje, a právě onen klid ho dovede ke všem ostatním ztraceným a rázem má pocit, že musí už sám se vším skončit. A přitom vzpomíná na všechno, co bylo dřív. Postupně se dostavuje pocit klidu, alespoň na první dojem, ovšem nejvíce ho stejně přepadávají pocity úzkosti a úniku. Zde jsem použil Platosovu alegorii stínů a mayské historie a kultury, jakožto určitého pozadí celku. A konečně ve „Reverie“ cítí bolest z osamělosti, potápí se obklopen hradbami s pocitem, že nikdy nebude volný, navždy sám a daleko od svých lásek a těch, kterých jsou již pryč. On vidí pouze jedinou cestu ven: „Toto je moje poslední naděje, to je moje poslední lano.“ Smutné.
Možná, že to bude pro vás těžká otázka, ale která ze zmíněných písní je pro vás nejvíce vzrušující a zajímavá?
Johan: Hhhmm, to opravdu není snadná otázka, haha. Všechny písně jsou pro mě vzrušující a stojí pro mě na úplně shodné linii s výjimkou „My Triumf“, což je můj osobní favorit. Myslím, že se jedná o zatím nejlepší song, jaký jsme kdy napsali.
Obě vaše desky vydal ruský label Slow Burn Records. Jak jste spokojeni s jeho prací?
Johan: Když jsme nahrávali The Long Now“ a hledali vhodný label, Slow Burn Records byli jedni z prvních, kteří zareagovali. Navíc některé počiny kapel, které firma vydala, např. DRAWERS či CATACOMBE, vypadaly hodně profesionálně, a tak jsme se rozhodli s nimi spolupracovat. Při druhém desce „The Other Sight“ to pak bylo tak, že jsme se nejprve zeptali, jestli mají o vydání zájem a oni jednoduše znovu souhlasili. S firmou nemáme žádnou dohodu s ohledem na další alba, takže zatím nemohu přesně uvést, jestli bude i další deska vydaná jimi. Každopádně s prací firmy jsme opravdu spokojeni, v oblasti propagace pracují naprosto spolehlivě. Jediným negativem je pouze a jen to, že nevydávají alba na vinylech a také neposkytují žádnou podporu co se týče cestování. Jinak na vydání vinylu jsme posléze spolupracovali s Consouling sounds, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme si to všechno museli zafinancovat sami.
Pocházíte z Belgie a mě by moc zajímalo, jak vidíš současnost metalu právě u vás doma?
Johan: Myslím, že naše scéna v současné době nabírá opravdu na síle. Samozřejmě jsou na jedné straně dobře známe kapely jako AMENRA, ABORTED nebo ENTHRONED, ale máme tu i některé další, které mají na kontě opravdu skvělé nahrávky. Kupříkladu naši přátelé MUSH nedávno vydali své nové album „Ebb and Flood”, na kterém si v jedné písni zahostoval i náš Matthijs. Dalšími skvělými kapelami pak jsou BATHSHEEBA s bývalými členy SERPENT CULT, SARDONIS, GORATH, PSYCHONAUT, GRIMMSONS, HEDONIST a HEMELBESTORMER.
Co v současné době nejvíce posloucháte? Znáte nějaké české kapely?
Johan: V mém současném playlistu najdeš kapely jako TOMBS, AGALLOCH, SVARTIDAUDI, MGLA, BEASTMILK, LORD MANTIS, PEARL JAM, NACHTMYSTIUM, SÓLSTAFIR, KATATONIA, Bruce Springsteen, INTERGALACTIC LOVERS, EDITORS, SIGUR ROS, WOLVES IN THE THRONE ROOM, LED ZEPPELIN, ASH BORER, … z těch českých kapel vím především o CULT OF FIRE a kapele INFERNO. Tyhle bandy vydaly v poslední době opravdu úžasné nahrávky!
Koncertní plány?
Johan: Máme několik koncertů naplánovaných v Antverpách a Gentu na srpen, září a říjen, ovšem moc rádi bychom vyjeli i do našich sousedních států.
Máte už představu o další nahrávce? Co od vás mohou posluchači v budoucnu očekávat?
Johan: V současné době jsme si dali takovou tříměsíční přestávku. Mezitím Matthijs pracuje na novém materiálu a za nějaký čas máme v plánu znovu začít zkoušet. Ještě jsem zatím sice neslyšel některé naše nově připravované songy, ale jsem si jistý, že se budeme i nadále vyvíjet a objevovat s naší hudbou nové horizonty.
Když se zrovna nezabýváš prací pro GROWN BELOW, čím se ještě zabýváš ve volných chvílích – pokud nějaké máš? Máš nějaké další hobby? Napadá mě třeba fotbal… Belgie si na Mistrovství světa nevedla vůbec špatně…
Johan: Hudba je pro mě velmi důležitá. V současné době nehraju jen v GROWN BELOW, ale také v kapele PLAGUEGROUNDS, ke které jsem se přidal teprve nedávno. Jedná se o takový mix sludge v „down tempu“, black metalu a hard coru, Další takovou mojí aktivitou je psaní a hodnocení společně s Filipem z HEMELBESTORMER pro blog s názvem ADDERGEBROED. Kromě hudby si rád vyrazím ven s mojí přítelkyní, hraju si také s mojí kočkou a občas dojde i na nějaký ten sport. Co se týče fotbalu, tak nejsem úplně zarytým fanouškem, i když na mistrovství světa jsem se pochopitelně díval a moc se mi to líbilo. O naší reprezentaci si však nemyslím, že by byla kdovíjak silná. V podstatě jsme odehráli pouze jeden dobrý zápas proti USA. Ostatní zápasy byly spíš průměrné, i když tedy musím říct, že náš tým má určitě dobrý potenciál s ohledem na budoucnost.
Díky za váš čas! Přeji vám do budoucna jenom to nejlepší…
Johan: Díky za rozhovor! Podívejte se po našem novém albu! Já sám věřím tomu, že si ve vaší zemi někdy v budoucnu určitě zahrajeme!
ALL