Není radno si zahrávat s touto francouzskou bestií! V průběhu minulého roku jsem na R.U.M. webu představil jejich druhé album „Hyperblast Supercollider“ a nyní si můžete vychutnat rozhovor s vrchním předákem Aymericem Thomasem (drums, percussions, electronics), jehož odpovědi jsou vskutku povznášející. Ostatně i taková je hudba cirkusu PRYAPISME. V místě, kde MR. BUNGLE nechali rozestavěnou zeď, tam tihle Francouzi vystavěli sídliště! Vítejte v zahradě nemilosrdných pazvuků!

Pro PRYAPISME je tento rozhovor určitě prvním pro české médium. Je to tak? Na úvod by mě rozhodně zajímalo, kterak se ta vaše šílená společnost dala vůbec dohromady?
Ahoj! PRYAPISME začali fungovat v roce 2000 v jednom malém městě ve střední Francii. Klávesista Ban a já, týpek hrající na bicí a ovládající elektroniku. Všechno v podstatě vzniklo ve škole a postupně se k nám přidávali další hudebníci. Sestava se však v průběhu času dlouho točila, nicméně my dva jsme i nadále zůstali, jako takoví ti pakouši. Důkaz: Ban nosil na triku nápis „Miluji čekanku“ a já jsem si dlouho neuměl ani ukrojit chleba bez toho, aniž bych se nepořezal (mohl jsem si uříznout jeden nebo dva prsty a mohl jsem hrát na bubny jako ten týpek z DEF LEPPARD). Dnes však hrajeme s dalšími dvěma kytaristy – medvědy, kterým páchnou kalhotky, ovšem taky s jedním chytrým chlápkem jménem Moog, který hraje na basu a přídavné perkuse. Jo, toho člověka jsem nikdy neviděl zvracet! Přísahám, že nikdy! Naším společným cílem je zaplavit svět zlem, růžovými parukami a utratit všechny peníze světa.

Prozraď nyní, proč jste se vlastně začali věnovat hudbě, zvláště pak té, kterou produkujete? Jaké kapely měly na váš růst nejzásadnější vliv? Mám na mysli pochopitelně tu dobu, kdy jste se s hudbou teprve seznamovali…
Mám-li být upřímný, tak muzikanti se z nás stali jen proto, že jednoduše neumíme dělat nic jiného bez toho, aniž by to „něco“ na nás nemělo nepříznivý dopad. Později jsme se snažili hudbou oslovit dívky, ale záhy jsme zjistili, že je to mýtus, protože pokud holky na někoho letí, jsou to zpravidla zvukoví inženýři. Dodnes jsme však neztratili víru v to, že by nás mohla nějaká ta panna klofnout. Oh… ano, já vím, rozhovor, omlouvám se… No, víš, my jsme vždycky poslouchali hodně hudebních stylů. Od klasiky až po tvrdou elektroniku a techno, ale řekl bych, že jako kapela se vždycky nejvíc shodneme na MR. BUNGLE nebo na ESTRADASPHERE. Když jsme však byli ještě teenageři, pamatuju si, že Ban poslouchal hodně PANTERU a MAHAVISHNU ORCHESTRA a já sám jsme si nejvíce užíval gabberu, black metalu a free jazzu.

Vaše hudba je hotovým šílenství, ovšem opravdu nádherným šílenstvím! Existoval někdy u vás nějaký standartní námět, kterého jste se chtěli držet? Je ve vašich možnostech takto dopředu určit, jakým směrem se bude vaše hudba dál ubírat?
Nikdy jsme si přesně nedefinovali, co přesně budeme hrát, protože nás ovlivňuje opravdu spousta žánrů. Jednoduše jsem vždycky chtěli dělat jen to, co se nám líbí. Zároveň jsme ani nechtěli být takovou tou „opravdovou metalovou kapelou“ nebo „ryzím elektronickým projektem“. Vždycky jsme se snažili dělat věci bez bariér, a tak tomu je i dnes. V budoucnu bychom chtěli vsadit na nějaké „koncepční věci“, jako jsme to dříve udělali na našem EP „Blastbit Rococollider“. Taky doufám, že se nám někdy povede dát dohromady filharmonický orchestr, se kterým bychom rádi udělali desku. Jednalo by se však o kubánské hudebníky. To by bylo skvělé! Taky by bylo fajn, kdyby se někomu podařilo vynalézt něco jako „pornstar organ“ (myšleno klávesy). Jsem si naprosto jist, že náš klávesák by opravdu moc rád hrál takovéhle koncerty. Úplně si představuju tu stěnu plnou vzdechů Silvie Saint (že ona je z Česka?).

Ano, je to Češka :). Nasnadě je představení posledního CD „Hyperblast Super Collider“, které je vskutku úžasné… Vaše hudba je jedním velkým cirkusem! Metal, industrial, grind, jazz EBM atd. Kde všude hledat zdroje inspirace, jež se vztahují k tvorbě PRYAPISME?
Opět můžu říct, že nás ovlivnila celá spousta kapel, ale nechtěj po mě nějaký taxativní výčet. Můžu ovšem prozradit, že nás ovlivnila řada skladatelů klasické hudby jako Satie, Chopin nebo Ravel. Z metalové scény pak rozhodně THORNS, DODHEIMSGARD nebo IRON MAIDEN. Z elektroniky bych vzpomenul na MIMETIC, KRAFTWERK a THUNDERDOME, nemluvě o hromadě dalších roztodivných věcí. Hodně nás kupříkladu baví Lotův jazz, filmová hudba, světově proslulé skladby…atd. O posledním albu bych řekl, že je to směs vlivů hudby, kterou posloucháme, potom té, kterou nenávidíme, anebo té, které se smějeme. Obvykle však při psaní vůbec nehovoříme o hudebních žánrech. V našem případě se spíš jedná o jakýsi vizuální proces, čili asi největší vliv na nás mají stejně filmy a videohry. Tyhle dva faktory jsou pro nás opravdu velmi důležité.

Jak všechny ty košaté skladby vlastně skládáte? Tvoříte odděleně, anebo to ani není možné a vídáte se tradičně při společném jam session?
Obecně to funguje tak, že jeden člověk sestaví celou skladbu na počítači s midi, nebo pomocí klavíru. To je v případě, když hudbu skládá Ban. Zbytek kapely pak přidává součásti a potom na všem společně pracujeme a jednotlivé nápady uspořádáváme dohromady. Někdy se třeba stane i to, že jeden z nás udělá veškeré linky sám a zbytek si už podle svého uzpůsobujeme při koncertech. Celkově ovšem žádnou absolutní metodu, která by fungovala, nemáme. To je i důvod, proč jsou jednotlivé skladby od sebe tolik odlišné. Někdy, když nemáme inspiraci, anebo jsme úplně na plech, vezmeme třeba kluka, kterého potkáme úplně náhodně na ulici, dáme mu láhev červeného vína a řekneme mu, aby pro nás složil nějakou skladbu. Většině se pochopitelně nechce, a tak vyhrožujeme tím, že dotyčnému vezmeme kočku, uřízneme ji ocas a uděláme z něho vánoční konfetu, anebo že sníme slinivku jeho sestry. To je v podstatě i jeden z důvodů, proč polovinu našeho posledního alba složil Kenny West

Existuje nějaké hlavní téma, které je nosným pilířem alba? Že by kočka/ky?
Ano, dá se to tak říct, ale je to spíš taková orientační věc. Dlouho jsme měli zkušebnu v jedné chovatelské stanici, kde byla spousta koček, které nám pravidelně močily na všechny ty naše přístroje. Vše ostatní se seběhlo úplně rychle. Naším maskotem se později stal jeden master kocour, který před pěti lety zemřel. Proto jsem i jeho fotku použili na obal alba. Stali se z nás opravdu velcí fanoušci koček. Ta hloupá zvířata budou i v budoucnu součástí naší kapely i na všech našich cestách.

Jaký je tvůj názor na současnou hudební scénu ve Francii? V tom metalovém ranku se nedávno objevilo opravdu spoustu skvělých a osobitých formací. Souhlasíš?
Ano, ve Francii existuje mnoho vynikajících kapel, třeba naši přátelé IGORR. Zajímavé to bylo také při našem posledním turné po Francii, kdy nás doprovázela naprosto výborná kapela s názvem HARDCORE ANAL HYDROGEN, což jsou opravdu milí lidé, dobře vypadající, přestože jim už padají vlasy. Každopádně jejich první album zní jako velmi dobrý FANTOMAS, na tom druhém pak najdeš spoustu vlivů indické hudby. Rozhodně doporučuju! Jinak francouzská scéna má opravdu hodně dobrých umělců napříč žánry (v jazzu GUILLAUME PERRET ), ale vsadím se, že je to u nás v podstatě stejné, jako všude jinde. Osobně si nejsem jistý, zda je vůbec důležité, z jaké kdo země pochází. My třeba na prvním místě nejsme ani tak Francouzi, jako spíše hudebníci. Takhle nějak to cítím, i když spoustu lidí by tahle má odpověď asi pěkně naštvala. „Hej, jó, jsem vlastně hrdý Francouz.“ Zvlášť co se týče jedení sýra a pití vína. Ano, samozřejmě!

Jak francouzská veřejnost reaguje na typ hudby, kterou produkujete? Je pro Francouze obecně těžké přijmout tento druh neobyčejné produkce, když vás náhodou uvidí hrát?
Nebylo to dřív úplně tak, že bychom chtěli hrát živě nějak často, ale pokaždé, když k tomu došlo, bylo to hodně super. Víš, my rozhodně netoužíme hrát zas tak často po sobě, jelikož ne každá scéna se pro naši hudbu hodí. Pro nás jsou adekvátní spíš menší scény, kde se cítíme asi nejlíp. Kolikrát mě třeba překvapí, že někteří lidé dokonce znají zpaměti naši hudbu a na samém konci nás dokonce dokáží ocenit potleskem. Nejsem si úplně jistý, jestli je něco podobného možné i ve zbytku světa. Třeba v latinské Americe se spíš křičí a řve, člověk z toho má migrény a navíc si připadá, jako na fotbalovém stadionu. Ale je to pěkný. Oproti tomu je Francouzská veřejnost docela tupá, což jsem si všiml hned při několika koncertech v Paříži. Když jsme tam však hráli my, zdálo se mi všechno úplně v pohodě a můžu říct, že jsem byl z reakcí lidí hodně překvapen. Lidi nás tady skutečně úžasně přijali.

Máš pocit, že jsou PRYAPISME součástí nějaké hudební scény? Mně přijde, že patříte tam i tam, i když vlastně asi nepatříte nikam 🙂 Nyní se mi však jedná o to, jak to cítíš ty sám?
Nechceme být nějak účelově součástí nějaké scény. Myslím si, že mnoho lidí, kteří na nás rádi chodí, pochází z metalové kruhů, pak pochopitelně ti, kdož mají rádi elektrický kytary a blastbeaty, což je jeden z aspektů naší hudby. Spousta lidí nám pak dala vědět, že jsme je zaujali díky našemu klipu a mě je upřímně úplně jedno, jestli jsou to „metal heads“ , od hip hopu, vegani, plešáci, šéfové z kuchyní, molekulární inženýři, chovatelé, američtí fotbalisté…nebo co. Jednoduše nejsme součástí žádné scény. Jen máme rádi kočky a sousedům připravujeme slast v podobě našich líbezných zvuků.

Působí členové PRYAPISME v nějakých dalších hudebních projektech? Ptám se tak trochu záměrně, jelikož něco málo jsem si už stačil zjistit…
Všechny hudebníci z PRYAPISME hrají v mnoha různých kapelách a projektech. Ban hraje v Zook / Rockových ULTRAZOOK a balkánském rocku BABAYAGA. Nico, jeden z kytaristů, hraje v kapele SPEEDRUNNING THE APOCALYPSE, která se zabývá přehrávání coverů z různých videoher. S Banem v BABAYAGA hraje i náš druhá kytarista I.Nils, který pak ještě působí u DE MAO, kteří se zabývají brazilskou world music. Aby toho nebylo málo, tak i basista Antony hraje hned v několika kapelách, kterými jsou prog-rockoví TEREBENTHINE, či zpěvačka GERAUD BASTAR a co se týče mě, tak já působím ještě v bizzardně blackmetalových STAGNANT WATERS, dále u „8metalu“ LYODE a v neposlední řadě i v electro-industriálním projektu TACHYON SEA… Jak tedy můžeš vidět, máme spoustu možností, kterak se vyřádit jinde, ovšem PRYAPISME jsou stále zcela jedineční, naprosto neomezení z hlediska jakéhokoliv hudebního stylu.

Jsi nějakým způsobem obeznámen s českým kapelami? Byl jsi už někdy v České republice?
Mám-li být upřímný, tak jsem si s určitostí jistý, že znám hodně českých kapel, aniž bych ovšem věděl, že jsou právě od vás. Obecně si však myslím, že většinu metalových kapel, které opravdu poslouchám, pochází z Norska, přestože jsem se nikdy nezabýval tím, abych vyhledával kdo jakou má státní příslušnost. Co se týče České republiky, tak jsem u vás zatím nikdy nebyl, ale moc rád bych to změnil. O vaší zemi jsem toho slyšel opravdu moc a moc dobrého. Vím, že máte moc dobré pivo, krajina vaší země je úžasná a předně máte opravdu znamenité filmové režiséry – Jan Švankmajer patří k mým oblíbencům! Jinak by pochopitelně bylo úplně úžasné, kdybychom u vás mohli odehrát jeden nebo dva koncerty. To by bylo vážně skvělé, to mi věř!

Nyní můžeš prozradit, co pod vlajkou PRYPISME chystáte na nejbližší měsíce. Věřím, že toho určitě nebude málo… 🙂
Pracujeme na novém materiálu a další album už je opravdu na cestě. Vše se ale teprve skládá dohromady. Abychom vytvořili opravdu velkou nahrávku, budeme muset strávit u mícháni asi tak milión let, protože znovu půjde o věc, která bude obsahovat mnoho vrstev… pro jistotu to ale pochopitelně vydáme. Nahrávka bude znít, asi jako když kočka zvrací kousky papáji na počítač uprostřed satanského obřadu (zřejmě?). Nebo to taky bude znít, jako jako z jedné strany přebalený Michal Jackson a na straně druhé, jako tradiční nepálské varhany, ale zmixované Edouardem Khilem. Něco v tom smyslu.

Moc ti děkuju za rozhovor a doufám, že se u nás někdy ukážete! I s celou tlupou koček!
Děkuji tobě a všem čtenářům. Mám respekt k České republice, poznal jsem na Eurovizi, že lidé u vás se jeví tak, že mají opravdu vkus. Poznámka: Francie získala letos jen dva body, což byl největší provar tohoto roku! 🙂

ALL

https://pryapisme.bandcamp.com/