Když jsem poprvé slyšel album „A Step into the Water of Forgetfulness“ od běloruské flotily WOE UNTO ME, okamžitě jsem dostal nápad na uskutečnění tohoto rozhovoru. Na debutové album rozhodně parádní práce, a když k tomu všemu ještě připočítám elektrizující grafiku, jež album povyšuje nad většinu konkurence, máme tu nefalšovanou porci ryzího metalového umění, jehož základní parametry bylo  nutno řádně probrat. Na mé zvídavé otázky odpovídal vrchní skladatel Artyom Serdyuk…

Vzhledem k tomu, že ještě zdaleka nepatříte k nejznámějším spolkům na metalové mapě, poprosil bych tě nejprve o krátké představení…
No, pocházíme z běloruského města Grodno a v širším smyslu slova hrajeme doom metal, ve kterém se promítají prvky funeral doomu, death-doomu a dalších subžánrů. Ve zkratce se ovšem opravdu jedná o doom metal. Skupina byla založena v roce 2008 dvěma kytaristy, Dzmitryem a Artyonem, tj. mnou a několik let se věnovala pouze skládání materiálu s cílem doplnění konečné sestavy. V letech 2011-2012 jsme se pak velice důkladně zapojili do procesu nahrávání našeho alba, přičemž o další rok později byla podepsána smlouva s kultovním labelem z Ruska – Solitude Productions. Díky za to, že CD mohlo k 27. lednu 2014 vyjít! Na podporu alba jsme pak vyrazili na naše první tour ve společnosti našich kamarádu z Lotyšska, doom-deathmetalových FRAILTY.

Jak se vlastně stane, že se parta kluků rozhodne hrát právě funeral doom metal?
Tenhle žánr jsme si vybrali hned na samém počátku. I když jsme všichni poslouchali různé žánry, chtěli jsme vytvořit něco skutečně temného, ponurého, pomalého, melodického a atmosferického. Funeral doom je kvintesencí těchto epitet a zároveň se jedná o poměrně vzácný styl a my jsme se téměř okamžitě rozhodli, že je přesně tím, co doopravdy potřebujeme. Nicméně to ale neznamená, že se tím necháme nějak omezovat. Rádi experimentujeme, takže mohu všechny posluchače ujistiti, že to není to jediné, co lze v naší hudbě slyšet.

Primárně mě pochopitelně zajímá váš debut „A Step into the Water of Forgetfulness“, ze kterého doslova příští prameny bolesti. Je tohle přesně pomyslné zrcadlo, odrážející váš skutečný život?
Ano, jednoznačně se jedná o zrcadlo našich životů. Hudba, texty, celé album je velice osobní, pravděpodobně pro každého z nás. Je plná zoufalství, vnitřní bolesti, smutku a beznaděje, depresivních pocitů a samoty. Na tomhle albu existuje mnoho slz, prasklin, ze kterých tečou slzy, když člověk nedovolí, aby tekly z očí.

Jak už to tak bývá… jste spokojeni s tím, co jste na debutu dokázali, anebo byste raději něco změnili, kdyby to bylo možné?
Myslím, že je úplně normální, mít touhu věci měnit. Nicméně spokojenost s albem i nadále zůstává a samozřejmě jsme stále velice rádi, jak album zní, přestože nějaký čas poté, co jsme ho nahráli, přicházely další nápady, v hlavě se začala točit spousta myšlenek ohledně věcí, které šly vyřešit trochu jinak. Zvuk, hudební partitury atd. Tenhle proces může být nezastavitelný, někdy je opravdu lepší album vydat, protože pak se člověk snadno stane věčným otrokem nových myšlenek a touha spojená s tím být lepší a lepší, může vést špatným směrem a dokonce může pokazit i původní atmosféru, když se toho do hudby stále něco přidává. Vždycky je tedy dobré vědět, kdy přestat (heheheh). Ale i tak jsme udělali nějaké malé změny ve věci kytar a vokálů, které byly přidány při našich živých vystoupení a nejsou pochopitelně obsaženy na albu. Myslím, že toto malé překvapení dělá naší hudbu zase o něco atraktivnější.

Při prozkoumání celého alba mi vychází, že na něm představujete jeden hodně zvláštní příběh. Je tomu opravdu tak?
I přesto, že každá ze skladeb je víceméně nezávislá, lze album označit jako koncepční. Vypráví totiž příběh jedné postavy a každá ze skladeb popisuje určitou fázi jeho života, pocity, stupeň porozumění ve smyslu absence života, ovšem s nadějí na „vyléčení“ až k dalšímu zklamání a následnému kolapsu. Jde o ztrátu sebe sama, vlastní individuality a pochopení nemožnosti další existence. Tento příběh je dost možná příběhem skutečného člověka, ale abstrahuje se od konkrétního jedince tak, aby každý mohl vidět, co on / ona chce vidět , cítit to, co on / ona chce cítit, najít paralely odpovídající jeho / její nálady a pocity.

Hudba, kterou se snažíte tvořit, je svým způsobem unikátní. Cítím, že si jednoduše chcete dělat všechno po svém, ale určitě nemůžeš popřít i to, že i vaše kapela je ovlivněna celou řadou dalších spolků. Prozradíš nám, kterou to jsou?
Když už se bavíme o doom metalové scéně, pak by bylo hloupé zapírat, že spousta kapel nám byla inspirací. Každý z nás by ti dost možná udal odlišný seznam kapel, ale protože ses zeptal právě mě, budu jmenovat ty, které mě osobně nejvíce inspirují: SHAPE OF DESPAIR, MY DYING BRIDE, SATURNUS, ULVER, KATATONIA, BLINDEAD, DOOM:VS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST, ANATHEMA.

Když se zaměříme primárně na funeral doom metal, zajímá mě, jestli i v této subkultuře lze zaznamenat nějaký ideový vývoj, ať už je to jakýmkoli směrem…
To je velmi zajímavá otázka. Zjistili jsme, že se na funeral doom scéně objevily takové zvláštní tendence. Připomíná mi to klišé, které je povětšinou typické pro blackmetalovou scénu. Lidé začali používat pojmy o tom, co je „true“ a „není true“. Myslím si, že tenhle způsob myšlení, zamyká a ubíjí konkrétní žánr. Hodně kapel, které používají funeral doom jako základ své hudby a začínají experimentovat, nebo přinášet do své tvorby neobvyklé prvky, jsou okamžitě označovány jako „nepravé“ a hned vyplouvají ven jakési „obavy“, že už ty kapely nejsou funeral doomové. Někteří lidé si např. myslí, že používání čistých vokálů dělá hudbu „méně pohřební“. Přesně tohle se mi zdá opravdu divné a úzkoprsé. V naší kapele panuje ten názor, že funeral doom metal je mnohem širší žánr, než se někteří lidé domnívají. Vždycky říkám, pojďme neomezovat sami sebe a svůj hudební vkus, pojďme si vše udělat podle svého a neztrácejme čas nad tím, jestli se pohybujeme v rámci daného stylu, nebo mimo něj.

Z tohoto se dá usuzovat, že zřejmě posloucháš široké spektrum hudby. Je to tak?
Poslouchám obrovské množství různých hudebních stylů. Jsem opravdový hudební fanoušek a rád nacházím spoustu zajímavého, počínaje klasickou hudbou a konče dokonce hudbou populární. Nejvíce však pochopitelně tíhnu k metalu a jedním z mých nejoblíbenějších žánrů je death metal, a to zejména ten progresivní a technický. Některé z mých oblíbených kapel jsou: DEATH, MORBID ANGEL , MESHUGGAH, GOJIRA, GORGUTS, CYNIC, OPETH atd. Také se mi líbí black metal ve stylu MAYHEM nebo EMPEROR. A samozřejmě nemohu nezmínit progresivní metalové party jako PAIN OF SALVATION, ARK, DEVIN TOWNSEND, IHSAHN, FATES WARNING, TOOL, NEVERMORE atd.

Domovským městem vaší kapely je Grodno. Představ ho, prosím, trochu nám, Čechům a Slovákům?
Grodno je velmi pěkné, krásné město a rozhodně stojí za návštěvu. Liší se do značné míry od jiných měst v Bělorusku – mám na mysli především architekturu. Není tady k vidění stylistika sovětských budov v takovém množství, které jsou ve východní části Běloruska. Centrum města je velice útulné a atraktivní, spousta dlážděných uliček a zajímavých památek. Věřím, že Grodno je druhem města, které když jednou navštívíš, tak se s určitostí budeš chtít znovu vracet. Takže tě pochopitelně moc rádi zveme sem k nám a pochopitelně i všechny další lidi!

O vaší zemi jde spousta povídaček, pravd, polopravd. Jak se vlastně v Bělorusku žije? Už jste např. někdy koncertovali mimo Bělorusko?
Není to úplně snadné. Je opravdu moc těžké, popsat všechny ty aspekty… rozhodně by to trvalo hodně dlouho, než bychom rozebrali všechny ekonomické, politické či kulturní nuance. Možná bys tomuhle tématu mohl věnovat rovnou celý časopis. Pokud však budeme mluvit o hudbě a koncertech, věř mi, že není úplně snadné tady nějaké akce uspořádat, a to nemám na mysli jen akce domácích kapel, ale i těch z jiných zemí (nemluvíme teď o opravdu obrovských headlinerech, kteří mají dostatek peněz na dopravu) a uhradit všechny náklady, a nebo dokonce mít z toho nějaký zisk, což je ale prakticky nemožné. Vše se děje díky nadšení nikterak velké skupiny lidí. Problémem také je mnoho byrokratických překážek, jež jsou spojeny s cenzurou, a dále bych rozhodně neměl zapomenout na vízovou politiku. Co se týče koncertů mimo Bělorusko… Tak v případě WOE UNTO ME, můžeme být rádi za právě skončené první tour, které kromě koncertů u nás doma, zahrnovalo akce po Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Rusku. Bylo to opravdu velmi dobré tour a pro nás nezapomenutelný zážitek, neboť naše hudba byla fanoušky skvěle přijata. V dohledné době plánujeme navštívit i další části Evropy!

Pověz nám něco málo o vaší scéně a místních kapelách…
V Bělorusku existuje poměrně hodně zajímavých a talentovaných kapel, ale bohužel, jak jsem se již dříve zmínil, vzhledem k tomu, že hudební infrastruktura není v naší zemi nejlepší, taktéž kvůli izolační politice, většina skupin existuje pouze ve vlastní zemi nebo zemích SNS a nemají finanční (nejen finanční) možnosti vést svou koncertní činnost mimo toto teritorium a podpořit svoji tvorbu v zahraničí živými vystoupeními. A tak, když nejsou žádné nabídky k hraní, většina kapel to zabalí po několika letech existence. Ovšem i přesto jsou tu kapely, které i přes všechny ty potíže, překonávají vše s velkým nadšením. Zde uvádím názvy kapel různých žánrů, které rozhodně stojí zkoušku: SERDCE, POSTHUMOUS BLASPHEMER, REIDO, NIGHTSIDE GLANCE, INFESTUM, GODS TOWER, VEIN OF HATE a určitě se podívejte na kapely, ve kterých taktéž působím: DEATHBRINGER a AMENTIA :).

Jaký je tvůj názor na politickou situaci na Ukrajině? Je to velké téma také pro běloruský lid?
Víš, naše hudba nemá nic společného s politikou, ale samozřejmě i normální lidé jsou velmi znepokojen situací na Ukrajině. Máme tam hodně přátel, někteří z nás dokonce i příbuzné a zároveň je to naše sousední země, takže nikdo z nás k tomu nemůže být lhostejný. Lidé v Bělorusku mají různé úhly pohledů, někteří jsou na straně Ruska, někteří na straně západní Ukrajiny, ovšem nejdůležitější je, že jsme všichni proti válce, proti rozdělení ukrajinského lidu a ukrajinského národa. Celá situace je velmi obtížná a my se obáváme, že tento konflikt je natolik složitý, aby byl v dohledné době řešen mírovou cestou, přestože stále doufáme v to nejlepší. Věříme, že lidé na Ukrajině nebudou ničím poškozeni, nebudou trpět a zároveň překonají jedno z nejtěžších obdobích ve svých životech.

OK, na úplný závěr můj tradiční kvíz směrem k Česku. Znáš tvorbu nějakých našich kapel?
Ano, znám několik jmen. Vím, že máte velmi silnou grind core scénu. I když nejsem jejím velkým fanouškem, vybavuji si jména kapel jako jsou: AHUMADO GRANUJO, CEREBRAL TURBULENCY, ALIENATION MENTAL, JIG AI a další. Pak samozřejmě moc dobře vím o legendárních KRABATHOR a HYPNOS, a také progresivních deathmetalových kapelách PESSIMIST a DRACO HYPNALIS.

Máš ještě nějaký speciální vzkaz směrem k našim čtenářům, předpokládám i vašim novým fanouškům?
Asi jako vždycky bychom rádi požádali lidi, aby podporovali undergroundovou scénu, aby chodili na koncerty a kupovali originální CD. Koneckonců scéna a vůbec podzemní scéna, je stále naživu i díky tobě, díky vaší podpoře, zájmu, vaší vytrvalosti a oddanosti. Dík pak pochopitelně patří i všem skutečným fanouškům. „Stay doomed, stay blackened, stay brutal, whatever you like, just keep supporting metal.“

Skvělé, do budoucna přeji hodně štěstí! Určitě ho budete potřebovat…
Děkuji vám moc za rozhovor! Hodně štěstí přeju! Buď s pozdravem!

ALL

http://woeuntome.bandcamp.com/