Na rozhovor s KYPCK jsem se velice těšil. Jednak mám slabost pro jejich tvorbu a zároveň jsem silně propadl poslední řadovce „Imena Na Stene“ („Name On The Wall“), což pochopitelně potěšilo i mého respondenta, vokalistu Erkkiho Seppänena, jehož jsem zastihl přesně na začátku příprav dalšího turné po Rusku. Jak si budete moci všimnout, probral jsem s hlavním protagonistou KYPCK opravdu spoustu rozličných témat a je rozhodně fajn, že se Erkki vůbec ničemu nevyhýbal a na všechny otázky odpověděl zcela konkrétně.
Velice zdravím a děkuji za poskytnutí tohoto rozhovoru! Doufám, že se ti vede dobře?
Ahoj chlape! Jo, dobrý, ale rozhodně by to mohlo být i lepší, jelikož to vypadá, že (ještě) cítím kocovinu z minulého víkendu, který jsem pochopitelně strávil s KYPCK. Nejsou to moc příjemné pocity, ale poslední koncerty dopadly opravdu dobře, takže jsme znovu připraveni na začátek našeho dalšího ruského turné.
Určitě tě nepřekvapí, když se teď budeme zabývat vaším posledním albem, jehož atmosféra je naprosto nepopsatelná. Dá se v souvislosti s ním, hovořit o nějakém konceptu? Je na desce kupříkladu skladba, která má pro tebe osobně nějaký speciální význam?
V textech jsou zaznamenány určité příběhy, ale celkově se rozhodně nejedná o koncepční album. Písně říkají něco o vizích a snech novodobých Jurů („yurodivyi“), svatých bláznech ze starého Ruska. Jedná se o lidi, kteří nemají nic, chodí nazí a proto vlastně mohou kritizovat cara bez jakýchkoli potíží. Ten náš hrdina se ale dívá na dnešní svět a navíc má hned několik snů o druhé světové válce, kterými jsou poté skladby „Deti Birkenau“ a „Vsegda Tak Bylo“. Následně si pak vezme i svůj vlastní život, což není pro nikoho až tak velké překvapení. Co se týče té jedné skladby, která je pro mě důležitá, tak rozhodně jí je singlový track „Imena Na Stene“, kterou jsem složil já sám a je hodně osobní. Myslím, že se opravdu povedla. Speciální skladbou je pak i „Tros, Gruzovik i Temnyi Balkon“. Je hodně dlouhá a těžká na poslech.
Ve spoustě nových skladeb cítím opravdu silnou dramatičnost. Ty skladby už jsme zmínili… „Deti Birkenau“, „Imena Na Stene“. Co vás inspirovalo k tomu, že jste dali dohromady právě takovéhle skladby?
Pokud jde o texty, říkám všem, že naše nové album je velmi aktuální. Rozhodně nejaktuálnější, jaké kdy KYPCK udělali. Nicméně já vždycky psal o svých vlastních zkušenostech, a to i na minulých albech, ovšem až zde byl kladen důraz právě na to, co se mi právě motalo v hlavě. Dokonce i ty „Deti Birkenau“. Vypadá to, že jde zcela jistě o historickou píseň, ovšem asi tak před rokem jsem navštívili s kapelou Osvětim a na základě téhle zkušenosti, napsal i tuto píseň. Takže i tohle je taková moje osobní záležitost.
Prosím, můžeš mi ještě nějakým způsobem charakterizovat skladbu „Gryaznyi Geroi“? Co je tady hlavním tématem?
Tady znovu došlo na mé alter-ego, které se objevuje na všech našich albech. Tou postavou je Jegor Kuznětsov a vypráví o něm už jedna z písní na první desce, na té druhé je to pak song s názvem „Brothel“. On je takovou mojí noční můrou, verzí života, který jsem jednu dobu žil. Tehdy vypadal můj život hodně „desperádovsky“. Další možností ohledně tohoto, jsou ponuré vize spojené s budoucností. Opravdu stačí málo, aby šlo všechno úplně do háje. K tomu se ještě zdá, že samotný svět míří do pekel, ovšem ani já sám nevím, jak daleko jsem vlastně od pravdy. Každopádně přízrak Jegor je vždycky za rohem.
Když takhle píšeš texty spojené s ruskou historií, co přesně se v tobě odehrává?
No, já vždycky začínám hudbou a až poté následují texty. Hudba obvykle evokuje nějaké obrázy, nebo věci, o kterých jsem četl, předně se jedná o zkušenosti, které člověk získá, když se zabývá minulostí. Jednu dobu jsem četl o ruské historii doslova nenasytně, dá se říct, dobrých dvacet let, přičemž dva roky jsem v Rusku opravdu žil, takže jsem měl hodně prostoru na přemýšlení, heh! Jinak se obecně snažím při skládání hudby izolovat od všeho ostatního. Tentokrát jsem utekl do estonského Talinu, kde jsem strávil asi pět dní ve starém sovětském hotelu a pracoval na všech těch našich věcech. K tomu jsem se všude možně coural, navštěvoval muzea atd. Vždycky potřebuju nějaký čas, abych se pak mohl na všechno pořádně soustředit.
Z desky cítím spoustu dekadence, jež je opřena o širokou změ symbolů. Souhlasíš? Co třeba hned samotný název alba?
Tentokrát v tom není ukrytá žádná velká filozofie. Nejprve jsme měli hotovou píseň „Name On The Wall“ a já jsem pak navrhnul, že by se deska mohla jmenovat stejně, ale název by mohl být v množném čísle. Název jednoduše evokuje některé zajímavé myšlenky, stejně jako jména na nějakém pomníku na hřbitově (v případě, že jsi byl v Petrohradě), evokuje názvy básníků, spisovatelů a různých generálů na stěnách starých petrohradských budov – to jsou všechno záležitosti, které mají pro mě osobně velký význam. Nevím, v plánu jsme rozhodně neměli, aby deska byla záměrně dekadentní, ale při zpětném pohledu ti nakonec musím říct, že máš pravdu.
Poslech KYPCK podněcuje v lidech spoustu představ. U mě to jsou obrazy válek, staré dokumenty z období II. světové války, pohled do starých dobových novin atd. Existuje vaše ideální představa, jak by měla hudba na posluchače působit?
Myslím si, že naše hudba vyžaduje nějaký čas a úsilí, aby se do ní člověk dostal, zvláště, když neumí rusky. Pak se samozřejmě musí zabývat třeba i překladem textů a dokonce ani pak se nedobere úplného výsledku, jelikož používáme spoustu intertextuálních odkazů směrem k ruské literatuře atd. Ale samozřejmě, pokud je posluchač naladěn na atmosferickou hudbu, takovou řádně „doomish“, tak by u nás mohl najít něco, co se mu bude líbit. Přitom si však myslím, že rozhodně nejsme tou tradiční doom metalovou kapelou, to v žádném případě. Nicméně se ale snažíme kombinovat tyto prvky ještě s daleko chladnějšími a více moderními. A rusky, pochopitelně. Takže rozhodně toho je hodně, čím se můžou lidi v naší hudbě zabývat. Pokud jim tedy na tom všem nějak záleží.
Obaly vašich alb byly vždy velmi povedené, ovšem tentokrát se vám podařilo vytvořit opravdu unikátní cover. Kdo je jeho autorem? To je nějaké ruské divadlo?
V době naší tour, navštívil Petri Laurell město duchů Pripyat, v blízkosti Černobylu. K dispozici mu bylo jen to divadlo a některé staré apartmány, které už byly pochopitelně dávno opuštěné. Chtěli jsme kvůli tomu cestovat s ním, ale neměl zdaleka tolik času. Ale, když jsme viděli ty jeho skvělé obrázky, bylo docela snadné se rozhodnout, jak s nimi naložíme. Myslím, že jsou pro naši hudbu naprosto vyhovující.
Ok, pojďme teď malinko jinam. Co se týče obou vašich posledních nahrávek, tak ani jedna se tady v Česku praktiky nedá sehnat. Máte v plánu to nějak napravit?
V současné době ne. Ověřili jsme si, že nejlepší je být pod svou vlastní značkou, přičemž alba by pro vás měla být dispozici alespoň v Německu. Ale pokud znáš někoho, kdo by měl zájem o licencování našich alb a levně, může nás klidně kontaktovat a můžeme se zkusit domluvit.
V souvislosti s hudbou KYPCK, se nemohu nezeptat na současné reakce finských a ruských fanoušků, případně i těch z dalších zemí. Myslím, že tahle otázka znovu nabývá na významu…
No, máme tendenci rozdělovat názory lidí velmi rychle až do těch největších extrémů. Zřejmě nejpočetnější jádro fanoušků máme v Rusku, ale i tam jsme se setkali se spoustou nenávistných reakcí, takže to není jen o tom, že by nás nebrali hlavně Finové. Nicméně v Rusku jsem dokonce zaznamenal zprávy o tom, že jsme vypočítaví, že nám jde jen o prachy, jakožto hladovým finských fašistům, kteří se chtějí Rusku jen vysmívat. Ve Finsku si naopak myslí, že jsme Putina milující komunisté. Co dodat…myslím že nám nezbývá nic jiného, než to všechno ignorovat. Na druhou stranu mě nesmírně těší, že nás kupříkladu podporují velmi zajímavé osobnosti ze Spojených států. Lidé posílají obrázky, kde jsou obklopeni našimi věcmi atd. Celkově si tedy myslím, že jsme kapela pro takové ty temné underground týpky, kteří chtějí jednoduše dostat to, co jim dáváme.
Rusko a jeho dějiny jsou plné otázek, ovšem jak bys ohodnotil současné vztahy mezi Ruskem a státy EU? Jak se kupříkladu chovají finská média? Třeba ta naše, česká, se vymezují vůči Rusku hodně ostře…
Ano. Mám v současnosti tendence sledovat politiku, a to čistě proto, že je to součást mé profese a k tomu všemu musím říct jen to, že po událostech v Sýrii a zejména v době občanské války na Ukrajině, je opravdu velice složité, aby člověk získal spolehlivé zprávy. K finským médiím, tedy k těm oficiálním, jsem rozhodně skeptický, jak se zdá, jejich program je čistě anti-ruský a prioritou se stalo dotlačení Finska do NATO. V současném politickém klimatu, to však nepovažuji zrovna za nejlepší krok. Tady totiž existují pouze dvě strany příběhu a vybrat si nějakou, je pochopitelně hodně obtížné. I pro někoho, kdo čte pouze ruské zprávy. Je to jednoduše propaganda z obou stran, nová zvěrstva proti zvěrstvům. Lidé byli vtaženi do chaosu prostřednictvím hrozných zpráv, a nikdo vlastně ani pořádně neví, co se kde skutečně stalo a stěží se to někomu podaří dotáhnout tak, aby se to zjistilo. Stará se teď třeba někdo o sestřelený letoun MH17, probíhalo vyšetřování, jak bylo deklarováno? V tajnosti? Opravdu? Myslím, že s rozluštěním událostí bychom se měli vrátit do Kijeva, do listopadu loňského roku. Jistě, ruská vláda není bez viny, ale způsob, jakým EU a USA řešili onen stav, ukazuje na otřesné vedení státnictví, nemluvě o nepochopení historických a politických skutečností, že se divím, z čeho jsou nyní tak ohromeni. Každopádně, je to těžká krize a obávám se, že to bude jen horší.
Co tedy bylo příčinou celého problému? Je to jen velká hra politiků? Jak vidíš budoucnost tohoto konfliktu?
No, jak jsem řekl, je to velmi složité. Ukrajina byla rozdělena na východě i na západě dlouho předtím, než krize začala krize a já si nemyslím, že bylo od Ruska i EU moudré, aby se pouštěli do už tak eskalovaných problémů. Jakmile se tam začaly objevovat mezinárodní síly, aby udržely mír, začali na Maidanu umírat lidé. Myslí, že OSN je tímto mrtvá a opravdu se z toho všeho stala jen hra politiků a bohužel, je to hra i pro politiky tady ve Finsku. Nevzpomínám si, že bych v průběhu svého krátké života, žil v tahle hloupé době. Myslím, že může být klidně ještě hůř. Vidím to tak, že problém od začátku spočíval v tom, že dva lidé chtěli různé věci, a pak tu najednou byli extrémisté v rámci režimu Kijeva, a tím se nedůvěra na východě ještě prohloubila, přičemž podpora Ruska vyvolala paniku na západě. Je smutné, že tohle všechno jsme už jednou v Evropě viděli hned po druhé světové válce. Jen doufám, že lidé jsou chytřejší než politici, protože na úplném konci to budeme jen my, ti jediní, kteří nakonec za všechno zaplatí.
Pomalu se blíží podzim. Líbí se ti tato část roku?
Heh, nijak zvlášť. Mám dost podzimu a zimy uvnitř sebe a roky se s tím snažím vyrovnávat. Naštěstí nás čeká turné po Rusku o jedenácti štacích a o to bude tohle období zajímavější.
Máte nějaké plány s ohledem na tour po různých koutech světa?
Zatím všechny požadavky přišly z východní Evropy, ale v podstatě nemáme nic proti hraní i jinde. Jen jsme prostě příliš staří na to, abychom někoho ukecávali ohledně nabídek, takže by se toho všeho musela chopit nějaká zkušená agentura, se kterou bychom si dokázal představit užší spolupráci. Ale samozřejmě, znovu nám může kdokoli dát vědět, pokud by byly nějaké návrhy…
Díky za moc příjemný rozhovor! Měj se skvěle a budu se těšit na vaše další hudební příspěvky!
Ty se měj taky fajn! Doufám, že se jednoho dne potkáme na naší show!
ALL