R.U.M. zine

Na stránkách R.U.M. zinu se již několik reportů z CASTLE PARTY objevilo, ovšem tento bude přece jen trošičku jiný a nebojím se napsat i výjimečný. Do polského Bolkowa jsem totiž vyrazil s kapelou BRATRSTVO LUNY a dalšími členy realizačního týmu. Už z tohoto důvodu berte tento příspěvek jako takový exkurz do lůna tohoto v pravdě kultovního festivalu…

Program CASTLE PARTY začíná již tradičně několik dní před hlavním koncertováním a ani letos tomu nebylo jinak. Když návštěvník prolistuje pečlivě zpracovaného průvodce, zjistí, že místní kluby se na hlavní show připravují už od čtvrtka… Nicméně náš tým měl naplánován odjezd až na páteční dopoledne, ale… nakonec bylo všechno úplně jinak. Okolností se sešlo hned několik, ovšem uvádět je v důsledku věcí příštích mi přijde jako úplná prkotina. Kompletní páteční program byl totiž kompletně zrušen z důvodu silného deště a neskonale intenzivního větru, jenž si prý nebezpečně pohrával s připravovanou scénou. Velká smůla tak padla nejen na samotné kapely, kterým nebylo umožněno vystupovat, ale také na natěšené fanoušky. Ti nejvytrvalejší však nakonec vydrželi a odměnou jim bylo vcelku pohodové víkendové počásko, ačkoli označovat ho slovem „letní“ mi s odstupem několika málo hodin přijde jako docela dobrá provokace. Aby však český fanoušek byl v obraze…i v Polsku si ptáci na drátech štěbetali něco o tom, že bouře nebyla tak závratná, že zrušení pátečního programu bylo zbytečné, že některé kapely mohly být dopsány na program víkendový, že někteří fanoušci zbytečně zaplatili za tři dny festivalu a další ŽE… Mně osobně skutečně nepřísluší tyto věci hodnotit a zvláště pak tehdy, když jsem do centra dění dorazil v sobotu dopoledne. Do mlýna mohu přispět jen několika málo zprávami, které jsem získal od francouzské kapely CASTRATI. Tito výborně naladění kluci se plahočili neskutečnou dálku, byli připraveni předvést tu nejlepší show, aby nakonec zmoklí usedli do knajpičky s pivním bolehlavem jménem Piest (oficiální festivalové pivo). Sympatické ovšem je, že Francouzi brali celou situaci naprosto v pohodě, atmosféru CASTLE PARTY si i tak užívali a se smíchem přijali i moje vtipkování na jejich účet. Uznejte, že ne všichni jedinci by se v této situaci zachovali podobně…tento blok tak mohu uzavřít pouhou informací o jediném pátečním vystoupení německých OTHER DAY v místním kostele. Ano, toto bylo skutečně první a poslední představení, které se v tento den konalo… (Celý příspěvek…)

Jeden člověk z R.U.M. zinu byl na festivalu jako fanoušek (Radim), druhý jako aktivní hrající (Radek Kopel – NAPALMED) a třetí tam nebyl vůbec, ale i přesto píše report Zdá se to být sice nemožné, ale je tomu skutečně tak. R.U.M. už přinesl nespočet reportů i článků o OBSCENE EXTREME FESTIVALU, ale tento bude skutečně speciální. Své dva kolegy jsem totiž v jednoduchosti vyzpovídal a vzápětí sepsal jejich zážitky. Jako bonus pak přidávám názor fanynky Kláry…

Radim – R.U.M. Zine

Jak se ti líbil letošní ročník OBSCENE EXTREME FESTU?
Když to tak beru s odstupem několika dní, tak musím říct, že se mi líbil. Ale přiznávám také, že bezprostředně po návratu jsem byl spíš zklamanej z výkonu některých kapel…

…a jaké kapely byly pro tebe letos největším lákadlem?
Tak určitě ENTOMBED,SKITSYSTEM, o kterých jsem myslel, že snad ani nehrají, dále pak ROTTEN SOUND, BRUJERIA, SQUASH BOWELS, LOCK UP…

Dobrá, nyní už k tvým zážitkům. Začneme nejdříve domácími soubory…
Přiznávám se, že od českých kapel jsem nic extra zvláštního nečekal, ale nakonec jsem byl hodně překvapenej. Především GRIDE byli opravdu výborní a nebál bych se říct, že patřili vůbec k tomu nejlepšímu, co jsem za celou tu dobu viděl a slyšel. Hlavně zvukově…zvuk byl největším průserem celé akce, ovšem nevím jak je to možné, ale právě české kapely měly zvuk mnohem lepší, než všechny ty zahraniční hvězdy. Vůbec nic jsem třeba nečekal od ASSESSOR, ale byli opravdu dobří a totéž platí o i pro DOBYTČÍ MOR. Každopádně ještě o něco víc řadím vystoupení DEBUSTROLU. Opravdu! Měli tam mít triko, tak jsem si ho snad i koupil Tuhle kapelu jsem nikdy nijak nemusel, ale ten jejich set byl skutečně vynikající! Dále mě mile překvapili i ONANIZER. Čekal jsem „blbost“, ale blbost to nebyla a já vydržel poslouchat. Z dálky jsem pak ještě slyšel MINCING FURY a MELANCHOLY PESSIMISM a ani ti se nemusejí za své výkony stydět. Opravdu nechápu, proč tyhle kapely hrály tak pozdě! Kvalitativně totiž patří úplně jinam a nezaslouží si, aby jejich vystoupení sledovala jen třetina fanoušků, zatímco ostatní už dávno balí. (Celý příspěvek…)

Kdybychom mohli brát hudbu čistě dle statistických ukazatelů, měli jsme tento večer co dočinění s „nejlepší metalovou kapelou v Česku“. Vždyť považte. NEGATIVE FACE si za desku „The Garden Of Wishes“ odnesli Anděla a v anketě Břitva obsadili bronzovou pozici. Mnozí mohou namítat, že tohle všechno nemusí vůbec nic znamenat, ale já osobně si myslím, že oba tyto ukazatele určitou vypovídající hodnotu mají. I možná proto byla v mediálních kruzích „NF akce“ horlivě očekávána, přičemž primární otázka zněla asi takto: bude možné onu hloubku alba přenést i do koncertní podoby? Možnou odpověď třeba naleznete v následujících řádcích…

Když jsem poprvé vstoupil do potemnělého Futura, okamžitě na mě dýchla atmosféra desky „The Garden Of Wishes“. Stačil k tomu pohled na osvícenou plachtu, na kterém se honosil zdobený strom, patřící v podstatě mezi poznávací znaky současných NEGATIVE FACE. Speciální koncert je holt speciální koncert…možná i z toho důvodu jsem očekával zástup zvědavých (natěšených) posluchačů, ovšem nakonec zůstalo jen u přání, ačkoliv cca. dvě stovky hlav zas není úplně špatné vysvědčení. (Celý příspěvek…)

Pokud by se vyhlašovala anketa o nejlepší festivalový areál Evropy, určitě by bolkowský hrad figuroval na předních příčkách. I letos se v jeho útrobách konala tradiční dark independent“ sešlost s názvem CASTLE PARTY, tentokráte rozšířená do tří hracích dnů, a to ještě nepočítám čtvrteční klubovou předehru. V následujícím reportu vám přiblížím (doufám) všechny možné i nemožné poznatky, které jsem během proběhnuvšího víkendu zaznamenal.

KAPELY A DOPROVODNÝ PROGRAM
To nejdůležitější, i když…ukázalo se, že poslední červencový víkend mají v kalendáři černě podrženy mnohé osoby, které se sem sjíždějí v podstatě každoročně a nikterak nehledí na výčet zastoupených kapel. Ostatně není se čemu divit! Pokud zklame hudba, je tu alespoň další vyžití, nemluvě o atmosféře. Tu si však nechám na samotný rozbor. Teď se však podívejme na jednotlivé zástupce, které jsem si dovolil rozdělit do tří skupin – „líbilo, nelíbilo/nezaujalo, neviděl“. A aby byl výčet laděn strunou pozitivní, začnu těmi úspěšnými formace, jejichž odkaz se line stěnami hradeb ještě nyní. Ač se to bude někomu zdát jako šílenost, nejvíce mě vtáhlo vystoupení německého industriálního mága ALECE EMPIREHO. Tento umělec vyrostl na punkové či hard coreové hudbě, aby se následně seznámil s elektronickou platformou, jež tvoří základ současné produkce, připomínající srážku NIN s THE PRODIGY v obrovském plechovém tunelu. Z beden se linula umělá electro – industriálně – noisová masáž a v některých skladbách se objevovala živá kytara. Ono je to v podstatě tak, že Alec vytvoří hudbu, naláduje ji do počítače, namíchá, promixuje s různými zvuky a následně k tomu využívá klasických nástrojů (když je to potřeba). (Celý příspěvek…)

Jestliže si členové BRATRSTVA LUNY vedou vlastní kroniku, určitě si zlatě zvýrazní ono datum! Chrabří milovníci temnoty, ctitelé prokletých básníků a metalových legend se poprvé objevili na prknech, co rozhodně znamenají svět. Protože…vybrat si jako premiérové místo koncertu pražské Futurum, to už chce kus odvahy. Nicméně promo aktivity jsou velmi silnou stránkou především lídra R.X. Tháma, jenž do lůna klubu dostal i lidi, kteří by na otázku „Co to je LACRIMOSA?“, odpověděli „prací prášek“. Z povodí Vltavy však naštěstí dorazili i vnímaví jedinci, jenž kapele vytvořili solidní diváckou kulisu.

Ještě před spuštěním „gilotiny“ si pozorný návštěvník musel všimnout pečlivě vyzdobené scény (bílé figury, osvícené logo, dekorovaný kříž…atd.), předznamenávající první doušky pochmurné aury. Přesně ve 21.15 pak Hrabě R.X. Thámo nastoupil na scénu, přivítal „chráněnce luny“ a nefalšovaná gotická show mohla začít. „Karneval recyklovaných halucinací“ je otevírající skladba alba „Goethit“ a stejnou úlohu měla i při živé prezentaci. S vervou šlapající spolek však v úvodu přibrzdil „přehulený“ zvuk, ucpajíc nejedno natěšené ucho. Především skladba „Utrpení z přežití“ byla díky „hlukové kouli“ doslova „zabitá“, neslušně napsáno, „neposlouchatelná“. Postupem času se však podařilo zvukovou lavinu ukočírovat a BRATRSTVO LUNY začalo servírovat jednu pochoutku za druhou. K jednoznačným vrcholům koncertu patřily skladby „Tělo je chrám“ a „Stín nad Toledem“ (zazněla dokonce dvakrát), ve kterých se ve výborném světle předvedl vokalista Maestro Xpíl, jehož silný hlas se skvostně rozléhal po stěnách klubu. (Celý příspěvek…)

Poslední koncert VANESSY jsem shlédl přesně 6.9. 2002. Tehdy se jednalo o jednorázovou akci bez sebemenší propagace, ale i tak bylo pražské Rock-Café takřka plné. Proto jsem si říkal, jako to asi bude teď, když kapela oznámila oficiální návrat, vydala skvělou desku a ještě se ji podařilo (opětovně) mediálně zviditelnit. Když jsem tak přešlapoval před KD Vltavská a sledoval zástupy natěšených fanoušků, říkal jsem si, že všichni ti feťáci z devadesátých let to zkrátka museli přežít, jinak to ani není možné. Humor mě však přešel v momentě hustého sněžení a časové prodlevy, která spočívala v „tradičním českém čekání“ na otevření. Kdyby alespoň nebyla taková „kosa“ „Ahoj, zmrzni“! Ale to už je jen takový „černý humor“. Pochvalou budiž fakt, že brněnská INSANIA se coby support představila pouze s třicetiminutovým zpožděním, což s ohledem na „chytání posledních vlaků“ nebyl žádný průšvih…

Těžko polemizovat, jestli právě INSANIA byla tou správnou předkapelou (slovo předkapela se mi v tomto směru příčí ) pro nadržené fandy VANESSY, ti si však mohli snadno zjistit, že právě Poly je podepsán pod textem nové skladby „Primitiv“, a tak v rámci spolupráce je tento krok vcelku pochopitelný. Ten, kdo brněnské bardy nemusel, trávil čas u občerstvení, většina osazenstva však přece jen poslouchala, což kapele přidalo na klidu a výsledkem bylo skvělé představení za podpory výstavního zvuku! Kytara, basa a především klávesy zněly naprosto impozantně! INSANII jsem už viděl nesčetněkrát, ještě nedávno jsme kluky zvali do Kralup na naší společnou „seassion“ PIGEON AND SHIT AND RUM Party, ale tady to byl skutečně astronomický masakr! INSANIA stále ještě těží z aktuální fošny „Rock’n'Freud“, ovšem návdavkem přidává už i nové kousky z připravovaného nosiče „Kult hyeny“. Odhaduji, že předpokládaným novým hitem bude „Volný radiál“ se skvostnými vyhrávkami klávesisty Tudyho. Obecenstvo však pochopitelně nejvíce reagovalo na zavedené lektvárky „Je mrtvá, Večer, kdy Freud zpíval basem“, „Murder in the Old Astronomical Observatory“ , přičemž závěrem nemohlo chybět „Zimní varování“ ani „You Are Dead“. Zkrátka INSANIA předvedla precizní výkon a jen jen škoda, že zde nebylo více právověrných fanoušků. Jsem si jist, že si to Poly a spol. vynahradí na domácí půdě v Brně, kde se odehraje společný koncert číslo dvě. (Celý příspěvek…)

Psala se sobota 22.8.2009 počasí vypadalo nevyzpytatelně ale nakonec bylo moudré. Byl to ideál pro pobyt někde mimo domov třeba na festivalu pod Okoří. Kde se konal letos již 10. ročník rock & folk festivalu Okoř. Na louce pod zříceninou už to od jedné hodiny odpolední vřelo, i když ta pravá pařba měla teprve vypuknout úderem druhé hodiny.

Před druhou hodinou jak je již tradicí všechny přivítala všechny Šárka Kubelková a uvedla první kapelu, kterou byl rockový Fate Magazine. Fate Magazin dostal do varu svou skupinku fanoušku, kteří si je nenechali ujít a již postávali netrpělivě pod pódiem. Zatímco Fate Magazine hrála do areálu proudily davy lidí a louka se pomalu zaplňovala. Jejich čas se pomalu blížil ke svému konci a nebyli by to oni, kdyby se s publikem nerouzločili svojí obvyklou písní Indeed.

(Celý příspěvek…)

Jak už jsem zmínil v reportu na Brutal Assault, skutečně nepatřím k velkým příznivcům všemožných comebacků, i když právě koncert legendy FAITH NO MORE bych mohl pojmout jako takovou výjimku potvrzující pravidlo. Americká formace se však v devadesátých letech nerozpadla z důvodu hudební vyčpělosti, ale spíše z nezájmu všech členů, kteří se raději věnovali svým vlastním projektům. A byl to především Mike Patton, jež hudební milovníky obohatil několika skvostnými nahrávkami. Když on sám poté ohlásil návrat FAITH NO MORE, byl jsem z toho všeho malinko v rozpacích. Dobře si totiž vzpomínám na dobu, kdy Mike prohlašoval, že s těmito lidmi už zkrátka nikdy hrát nebude! Tak samozřejmě – „never say never“! Další útěchou budiž historická velikost FAITH NO MORE a také fakt, že právě tahle kapela svým fandům ledacos dluží (a české publikum navíc miluje!) …

Udělat však koncert podobné velikosti ve Sportovní hale (skutečně nebudu používat názvy jako T-Mobile, Tesla aréna a podobné nesmysly) a ještě k tomu v létě, to je skutečně nápad za všechny drobné. Dusno, šílené vedro a k tomu si ještě někteří inteligenti s chutí zapálili cigaretu…Zkrátka a dobře, tahle velkolepá show se měla konat jednoznačně venku, třeba na nějakém fotbalovém stadionu. Vůbec bych se nedivil, kdyby to s některým z návštěvníků praštilo. Diváci celkem ? Něco přes 12 000… MASO!

Hromadná hudební „saounovačka“ začala přesně v 19.45 , nástupem předskakující formace a velkého omylu v jednom. „Flašinet“ FIREWATER nudil skutečně nemilosrdně a setkal se s absolutním nezájmem publika. Výjimku snad tvoří pouze mainstreamoví nadšenci, užívající si fakt, že jsou po dvou letech na velkém koncertě. Znám asi pět stovek lepších českých kapel… Tenhle cikánský rock, etno folk… se zkrátka dal vydržet jen s těží, jedna skladba jako druhá, NUDA ukrutná! Čím více se blížil konec, tím bylo vystoupení nesnesitelnější. Takovou tragédii zažila Sportovní hala naposledy v roce 1992, kdy naše hokejová reprezentace vypadla v semifinále MS na nájezdy s Finskem! Když FIREWATER zmizeli, mnozí si oddychli. Tenhle support byl BRUTÁLNÍ omyl… (Celý příspěvek…)

Čtrnáctý ročník festivalu BRUTAL ASSAULT máme za sebou a už se naplno rozhořely debaty o tom, která kapela byla nejlepší, která měla nejlepší zvuk a naopak, zda či ona formace zahrála na „plný plyn, a nebo svou show pouze „odchodila“. Po těchto zkušenostech jsem se rozhodl, že pro R.U.M. zine napíši takový spíše netradiční report, ač se to zdá skoro nemožné, když odečtu cca. pět kapel, viděl jsem z celého programu takřka všechno. Má potřeba poslechnout si „živou hudbu“ byla zkrátka hodně velká, když si to tak vše promítám zpět, je skoro div, že jsem při tak obrovském vedru nezkolaboval, nicméně dodržování pitného režimu a oplachovacích procedur mi nakonec pomohlo překonat i pomalu dostavující se únavu. Na BA se objevila velká spousta kapel, na jejichž samostatný koncert bych nikdy nešel, avšak některá vystoupení jsem zde pojal jako takovou „studijní anabázi“, ta se při psaní článků a recenzí může vždycky hodit. Když pominu několik málo méně slavných band, tak téměř každá zvučnější tu měla své obecenstvo, ačkoli lépe řečeno, každý z metalových žánrů ho tu měl. Málo kdy se tak stalo, že by si hard corář šel poslechnout black metal a naopak. Vkus či omezenost!? Tuto otázku nechám bez odpovědi, zároveň se však zkusím zaměřit na subjektivní hodnocení toho či onoho fanouška. Pokud vyrazíte na festival a máte své zbožňované miláčky precizně naposlouchané, není téměř možné, aby vás jejich vystoupení vysloveně zklamalo. Pokud bych měl napsat skutečně název kapely, na kterou jsem byl nejvíce zvědav, byli by to RAUNCHY. Modern metalisté přijeli do Česka úplně poprvé a navíc všechny jejich počiny jsou nabušené energií a doslova geniálním zvukem. Ze všech pak vyčnívá deska „Confusion Bay“, která je ve směs kombinací electra a skandinávského melodic metalu ala SOILWORK. Ano,vystoupení těchto Dánů jsem si skutečně užil, ovšem o nějakém velkolepém nadšení se skutečně hovořit nedá. Pochvalu zaslouží nasazení, čitelné samply a dokonalé vokály. Zvuk? Uff…studiová „vymazlenost“ rázem ta tam. Myslíte, že si RAUNCHY užil člověk, který kapelu nikdy předtím neslyšel? Pochybuji. (Celý příspěvek…)

Obstojí festival BLACKLIGHTS na českém festivalovém kolbišti? To byla nejčastější otázka, nad kterou jsem se zamýšlel v průběhu cesty do Divišova. Na místo jsme dorazili něco před druhou hodinou a ihned po zaparkování vozidla, přišlo na řadu mapování přilehlého terénu. Otevřeně se přiznám, že v této pokročilé hodině bych očekával kolem areál větší mumraj, nicméně o to větší klid jsme měli při parkování na přilehlé louce, jež se nacházela hned vedle areálu festivalu. Akreditace proběhla absolutně bez problémů, a tak si člověk mohl v klidu prohlédnou útulný plochodrážní stadionek a také hospůdku, která samozřejmě nemůže na žádném sportovišti chybět. Tentokrát však byla otevřena za jiným účelem, což samotný personál pocítil na vlastní kůži. Tolik černě oděných osob tu určitě ještě neviděli! Při prvním Ferdinandu (festivalové pivo, ze kterého jsem měl obavy) jsem poprvé začal pozorovat mraky v domnění, že brzy začne nefalšovaný „festivalový slejvák“ – vzpomínky na loňský Brutal Assault se vrátily! Pohanští Bohové však byli kupodivu milosrdní, a tak na nebohé posluchačstvo nakonec nepustili žádný příval vody, což s odstupem času hodnotím jako velký zázrak. V celé republice totiž čerti a hastrmani rozehráli vodní mariáš. Organizátoři teď mohou alespoň trochu velebit nebesa… Nic však není úplně zadarmo. Těsně před začátkem festu brutálně klesla teplota a kdo s fanoušků si nevzal teplé oblečení, ten sakra zaváhal. Především vítr byl v některých chvílích studený až běda…

PÁTEK:
Hudební produkci prvního dne odstartovali SECRET OF DARKNESS, kteří se s úlohou „obětních beránků“ popasovali poměrně slušně. Fakt, že kapelu sleduje jen hrstka fanoušků jim nikterak nevzal na zápalu, což je pro další růst kteréhokoli souboru jedině dobře. Formace se prezentovala melodickým black metalem, ve kterém stěžejní úlohu plní klávesy, podbarvující kytary podle vzoru starých DIMMU BORGIR. SECRET OF DARKNESS ovšem stále ještě patří ke formacím začínajícím a každý kontakt s podobnou festivalovou akcí jim může jedině prospět. Kapela na můj vkus zatím postrádá potřebnou špetku osobitosti…ovšem co není dnes – může být v budoucnu. Mnohem protřelejší partičkou je plzeňská PANYCHIDA. Když se před dvěma lety na trhu objevilo album „Paganized“, kdekdo klukům prorokoval úspěšnou budoucnost. Teď mám však pocit, že kapelu počáteční nadšení poněkud opustilo. Vystoupení na Blacklights nemělo prakticky žádnou šťávu, někdy mi připadalo, že to Honzu Vaňka a spol. ani moc nebaví. Nic na tom nemohla změnit ani absence basáka…PANYCHIDA zkrátka působila naprosto odevzdaně a v podstatě stejně reagovalo i poloprázdné publikum. A když už jsem u toho pitvání… je to tedy pouze můj subjektivní dojem – řekl bych, že kapelu notně srazil na kolena odchod vokalisty G.H. M.a, který alespoň při živých show dokázal posluchače notně rozproudit. To naopak vokalistka Apia je úplný opak. Nechci tím říci, že její vokál do hudby nesedí, to rozhodně ne, nicméně její entuziazmus je nezakrytě podobný pánskému zbytku a to je problém…. (Celý příspěvek…)