A tak jsem vyrazil… Tedy, abych byl přesnější, vyrazili JSME! Magick Musick fest vychvaluje Jirka Holub (dříve PigeonShit Agency) do šumavských nebes, ostatně byl snad na všech třinácti ročnících. Stejného názoru jsou ovšem i bratři Víškové, od nichž jsem očekával řadu trefných bonmotů na rozličná témata. Vždyť třeba Cholda (FDK) v tomto druhu zábavy vyniká jako málokdo. Když tohle všechno vztáhnu na hudbu, je vymalováno ještě víc. Ten kluk toho tolik zažil, a naštěstí si i hodně pamatuje… ????

Čermná je opravdu malá vesnička, Pražák by řekl jedna obydlená zatáčka. Ovšem, co si budeme vyprávět, krajina malebná, kopcovitá, svým způsobem zapomenutý kraj. Jenže i zde lze produkovat rock´n´roll! Člověk si to špacíruje do kopců a říká si: „Sakra, kde Berry ten fesťák dělá, to není možný?“ Ale jo, jde to! Jak vstoupíte na festivalovou louku, okamžitě zjistíte, že tato akce je naprostým unikátem. Všude kolem vrchy, lesy, v dálce vidíte baštit kravičky, či dokonce grilující chataře ze sousedství. Pohoda, kam se člověk podívá. Řekl bych, že s prostředím jsem se sžil v podstatě okamžitě.

První skupinou, jež se objevila na skromném pódiu (které je ve skutečnosti teráskou malého baráčku, dočasného baru), byla sludgemetalová trojka ŁŪT. Prozradím, že jsem se na jejich „bahno“ těšil, neboť v rámci domácího audia je tato disciplína mojí oblibou. Nu, pěkné to bylo! I na prknech, co znamenají metal, jak by řekl klasik. Zvuk krásně hutný a čitelný, přístup muzikantů vzorově strnulý a odtažitý. V rozjasněném odpoledni mě jejich představení potěšilo ve všech směrech, byť za úplné tmy by všechno bylo ještě mnohem funkčnější. Jináč ale super, tato forma „hledání a tápání“ se mi věru zamlouvá!

V.O.H. jsou formací, od které jsem doposud neslyšel ani notu. Ale když je Berry pozval, usoudil jsem, že musí asi něco umět. Ve srovnání s ŁŪT se ovšem jednalo o zcela odlišný „druh zvířete“. Má ouška to zařadila někam na pomezí punku a hardcoru, možná i melodického thrash metalu. Taktéž jsem zaregistroval snahu o melodické refrény či přímočará slovní spojení. Nemůžu říci, že by mě tvorba kapely kdovíjak oslovila, ovšem obdobná energická show na pódia zkrátka patří, a kluci evidentně jsou kapelou koncertní, to bezesporu. Za mě tedy solidní základ, pravda, s nějakou tou muškou a určitými kompromisy.

Jak jsou mladí, tak o to starší muziku tvoří. Řeč je o thrashmetalové partě FAÜST, jejíž tvorbu jsem měl tu čest ochutnat už na debutové desce „Tinnitus Inquisition“. Když se dívám kolem sebe, nikdy bych nevěřil, že mladé lidi může nějakým způsobem takto interesovat ortodoxní hudba osmdesátých let. Ale ano, všechno je možné. Hudbu otců tedy mohou mít rádi i synové, ba co víc, dokonce ji mohou umět i řádně odprezentovat. Vystoupení FAÜST nemělo chybu. Nějaký ten pátek sice nepatřím do cílovky, ale tu a tam mě přepadne „nostalgická“. Dokonce hned druhý den jsem si vzpomněl na staré desky SODOM, jakože bych si je snad i znovu přidal do founu. ???? FAÜST mi řádně zabrnkali na strunu sentimentu, a to nemilosrdnou thrashovou šablonou. K zápalu, s jakým své skladby obecenstvu prezentovali, přidávám k dobru i suverénní hráčské výkony a precizní sound. Thrash metal vytvářený s velkou láskou a úctou k legendám.

Velké dny zažívají se svou novinkou „Vemork Konstrukt“ FORGOTTEN SILENCE. Před několika týdny jsem je měl možnost vidět v Praze, kde mi k velké spokojenosti nezabránilo ani komorní prostředí. Na Boudě (prý odborný výraz) se však uskutečnilo něco, co mi bude ještě hezky dlouho rotovat v hlavě. Zážitek, neuvěřitelný zážitek, jenž byl definován naprosto skvostným zvukem, slyšitelný se ukázal každičký detail z „Vemorku“, přehraného systematicky od začátku do konce. K tomu všemu FS přidali dva zlaté bonusy v podobě „Vaset“ („KaBaAch“) a „Clara (The Clairvoyant),“ přičemž mnozí pamětníci měli co dělat, aby zatlačili slzu. Klobouk dolů před všemi zúčastněnými, vokalistkou Andreou obzvláště. Takto výrazně vplout do sestavy léta zavedené formace, to je vskutku obdivuhodný počin. Nádhera! FORGOTTEN SILENCE znovu na vrcholu, ovšem pokolikáté už? ???? A sakra, stále jaksi nedocenění.

Kdo po umělecké exhibici čekal alespoň částečné vystřízlivění, spletl se. POVODÍ OHŘE zvedlo hozenou rukavici svými předchůdci s grácií a naservírovalo rozvášněnému publiku hromádku rockové alternativy. Jaksi emočně to není úplně šálek mé kávy, avšak samotné provedení mě přesvědčilo natolik, že jsem se po celou dobu koncertu nehnul z místa. Po poslechu alba „Dva trámy na kříž“ mi produkce bandu nepřišla nijak zvlášť ostrá, ovšem v koncertní podobě tomu bylo spíše naopak. Totéž se dá ale říci o zařazených skladbách z debutu. U mě to ale na celé čáře vyhrála hitovka „Jak ještě dlouho“, jež se tak nějak blíží mé krevní skupině. ???? Skvělý set, a znovu s naprosto úctyhodnou zvukovou podporou. Kvalitní zvuk – pro mě asi největší překvapení celého festivalu.

Přestože poslední kapelka dohrála, nadšené osazenstvo, alespoň tedy jeho aktivnější polovina, se ani v nejmenším do spacáků a peřin nevydala. V boudě se totiž s velkou parádou rozohnila vinylová třískotéka, vedená rozverným chalanem za pultíkem s dvěma gramofony. Jo, metalová klasika dokázala do extáze vyšroubovat nejedno tělo. Dotyčný player s určitostí ještě dnes kontroluje svoji sbírku vinylů, neboť některé taneční kreace se tu a tam nesetkaly s bezpečnými pády. Jak by řekl Jirka Holub: „Jo, chlapče, tohle je prostě METAL.“

MAGICK MUSICK FEST je velmi příjemná akce, kterou jsem si užil se vším všudy. Děkuji zlatým kamarádům za to, že jsem s nimi mohl vyrazit (Jirka, Cholda, Michal)! A dále samozřejmě zdravím všechny spřízněné duše, zejména pak kluky z Fobia zinu a dalších médií (brzy snad někde bude vystavena společná fotka).

ALL