Dark independent festival Castle party, který už má na evropské kulturní scéně pevné místo, proběhl letos už podvacáté v malebném městečku Bolkow, nacházející se hodinu cesty od českých hranic směrem na Harrachov. Tahle jedinečná akce, jež sdružuje nejtemnější formy hudebních jakostí, se pochopitelně i tentokrát uskutečnila na nádvoří tamního hradu, alespoň tedy co se týče hlavní stage. Další hudební nálož čekala na fanoušky ve dvou dalších klubech, přičemž druhá největší scéna byla umístěna do útrob bývalého evangelického kostela!!! Navíc se festivalový rej rozšířil na čtyři regulérní dny, a to nepočítám „dojezd“ do ranních pondělních hodin pro ty úplně nejotrlejší. V následujících několika blocích si nyní můžete přečíst, kterak jubilejní ročník vypadal z pohledu prostého pisálka, který se už poněkolikáté vypravil do Polska s věrným pobočníkem R.X. Thámem z formace BRATRSTVO LUNY…

KAPELY
Na jubilejní ročník se organizátoři připravovali opravdu pečlivě. Kdo by také nechtěl oslavit kulatiny s naprosto parádním line-upem, tvořeným buďto vpravdě legendárními spolky či mrštnými hudebními štikami, jejichž čas v budoucnu určitě přijde? Dost dlouhá otázka, ovšem velice krátká odpověď! Místo slova „ano“ však musím použít pojem LACRIMOSA, ústředního to festivalového lídra, jenž v pátečním večeru rozjel spanilou jízdu napříč gotickým edenem. Fenomenální a naprosto strhující vystoupení gradovalo doslova při každém vzdechu mistra Tilo Wolfa, stoprocentně koncentrovaného na každou notu, na každý tón. Jenže LACRIMOSA to není jen hudba, ale i vznesená image. Kupříkladu vizuální stránka pódia: zdobila ji stylová plachta s ústředním obrazem alba „Revolution“ a po stranách bicí soupravy stály obrovské prapory, jakožto symboly umělecké defenestrace. Jak asi správně tušíte, tak právě ze zmiňovaného alba odehrála LACRIMOSA nejvíce skladeb a jakousi druhou část tvořily kompozice z nejslavnějších počinů. Nicméně jsou to právě novější kousky, jež LACRIMOSU postrkávají k větší razanci a nepochybně metalovému zvuku, ve kterém pro sebe objevují spoustu netušených obzorů. Naproti tomu zůstává hudební tvář gotické perly naprosto nenapodobitelná a nebojím se použít slovo jedinečná. Zkrátka legenda znovu ukázala svoji sílu a učinila tak s grácií sobě vlastní. Jedinou menší pihou na kráse byl pěvecký výkon druhé poloviny oficiálního složení, tj. Anne Nurmi, která zkrátka nebyla ve své kůži a jen otázkou, zda-li se vůbec jedná o přechodný stav, protože ani na nedávném pražském koncertě nepůsobila tato jinak sympatická dáma vůbec jistě. To naopak Tilo Wolf je výstavní vokální mašina a bez velkých problémů o tom přesvědčil i návštěvníky Castle party. LACRIMOSA zkrátka ani v nejmenším nezklamala a naprosto po zásluze dostála svému velkému jménu.

Ovšem nejen německým jazykem živ je člověk! Na bolkowském hradě se při páteční hromadné seanci zpívalo i česky a na svědomí to měla v pravdě kultovní formace XIII.STOLETÍ, kterou místní osazenstvo bez přehánění k smrti miluje. Přiznávám se, že v některých chvílích mi srdce bušilo národní hrdostí, vždyť uznejte, kdy naposled vám něco ryze českého dokázalo udělat radost? Zvláště pak v poslední době, kdy se naše země zmítá v nehorázných sračkách…, ale to sem nepatří. Důležité je, že XIII. STOLETÍ znovu šlape a svou stávající sestavou dává vzpomenout na svá neslavnější období. Co se týče přehraných skladeb, tak nejednoho zahraničního příznivce překvapila markantní inklinace k novějším songům ze stále aktuální řadovky „Dogma“. Speciálně polské osazenstvo se pak nejvíce těšilo na „svou“ „Elizabeth“, kterou oslavilo stylovým (prý) wroclavským vláčkem, ostatně podívejte se na video pod tímto odstavcem. Z mého pohledu nemohli jihlavští vybrat lepší playlist. Strhující finiš tvořily skladby „Nosferatu Is Dead“, „Fatherland“, „Karneval“ a v neposlední řadě došlo také na přídavek „Mystery Ana“ v jejímž závěru vypuklo strhující defilé s finálním úklonem a sympatickými zdravicemi. Přiznávám se, že XIII. STOLETÍ jsem už za svůj život viděl nesčetněkrát, ovšem v tento večer to byla opravdu monumentální podívaná. Bravo! Z českého podání to však v pátečním odpoledni nebylo všechno, byť v době vystoupení „Třináctky“ měli už industriální vrahouni AKIMBO své nádobíčko dávno sbalené. Jejich set se odehrával v již výše zmíněném evangelickém kostele, ale jelikož jsme se tou dobu nacházeli právě na hradě, tak jsem kluky jednoduše propásl. Tak snad příště to vyjde!

Dalším obrovským tahákem byla účast norské EBM formace ICON OF COIL, alespoň tedy podle mého soudu. Ovšem to co se dělo ve skutečnosti, to snad ani nelze popsat slovy. Koridor zvuků a světel byl jedním z nejparádnějších zážitků letošního ročníku Castle party. Pro někoho sice může být tento druh produkce prostoduchou „umělotinou“, nicméně v takto masivním provedení měla salva seveřanů abnormální sílu a vůbec přitom nevadilo, že ICON OF COIL vystupovali pouze ve dvojici. Vrchní zakladatel a zároveň také zpěvák Andy LaPlegua, dokázal svým pohybem zaplnit celou scénu a podle mého úsudku musel být po celé šichtě úplně odrovnaný. Tomu říkám daň za dekadentní electro! V Norsku však ještě na maličkou chviličku zůstaňme. Velice populární skupinou jsou v současné době „slaďoušové“ ZEROMANCER, jejichž porce „disco metalu“ mě ve studiové podobě sice zrovna dvakrát neoslovuje, nicméně v průběhu jejich setu jsem si postupně začal slibovat, že nějakému albu dám snad nakonec ještě šanci. Je vidět, že i tito hoši mají dostatek zkušeností a navíc je z nich cítit vyhranost a maximální zaujetí pro věc. Čili palec hore. Totéž platí i o Američanech AESTHETIC PERFECTION, jejichž brutální show zvedla zadnice nejednomu odpočívajícímu posluchači. Aggro/EBM jak se sluší a patří a nefalšovaná radost ze zavedeného klišé. Ale proč ne…

A nyní k dalším velkým jménům. ANNEKE VAN GIERSBERGEN je ve světě rocku (dříve metalu) velkým pojmem, a proto nebylo divu, že se i její představení setkalo s velkým ohlasem fanoušků. Annake se během vystoupení pochopitelně nejvíce soustředila na svůj pěvecký výkon, byť několikráte vzala do ruky také kytaru, aby doprovodila zbytek mužské posádky. Poctivé a profesionálně zmáknuté práci nelze vskutku nic moc vytknout. Abych se ovšem přiznal a vystihl své pocity a dojmy nejlépe… na můj vkus je tvorba Annake zkrátka až příliš vyklidněná a bezstarostná, příjemné pohlazení sluchovodů tedy rozhodně ano, ale bez výraznější přidané hodnoty.

Největší pompéznost a cirkus v jednom, to jsou Germáni CORVUS CORAX přísahající na ničivou salvu bubnů, bubínků a ještě bubnů. K tomu si dále představte početnou dudáckou sílu s vrchním pěvcem velitelem a máte alespoň zdánlivou představu o téhle šílenosti, která mi začala lézt na nervy takřka okamžitě. Jako divadlo snad dobrý, ale jinak… tak raději k té gotice…

Jako první se z tohoto ranku na scéně zjevili pro mě nepříliš známí Francouzi SOROR DOLOROSA, jejichž novodobá prezentace gothic rocku zněla poměrně slušně a netuctově. Naproti tomu veteráni THE BREATH OF LIFE silou vůle potvrzovali věrnost k onomu temnému žánru, ale na můj vkus působili poněkud ospale. Naopak vitalitu a chuť rozlévali na rozpohybované obecenstvo švýcarští THE BEAUTY OF GEMINA, vedeni frontmanem Michaelem Seelem, na kterém bylo vidět jak moc si vystoupení na Castle party užívá. Senzací poslední doby jsou v gothic ranku rakouští WHISPERS IN THE SHADOWS. Nejedná se sice o žádné zelenáče, byť na dvou posledních počinech představují něco co lze nazvat „gothic rockem nové doby“. Základ jejich produkce je tvořen zřetelnými principy „staré školy“, zároveň však kapela tíhne k modernímu zvukovému pojetí, a to za přispění sekaných kytarových riffů, jenž mají v některých momentech až hardcoreový charakter. A přesně tohle se naplnilo i při živé prezentaci na Castle party. Byl jsem až překvapen, kterak agresivně může hudba WHISPERS IN THE SHADOWS naživo znít. Jen velká škoda, že první polovina setu byla zvukově dosti chabá. Těžko říci, kde se stala chyba… Naštěstí druhá část vystoupení se přece jen schoulila do přijatelnější ulity. Nejpřístupnější gothic rockovou formací široko daleko jsou v současnosti Němci MONO INC., kteří zkrátka dokáží sestavit jednoduchou a účinnou skladbu na počkání, ovšem na nějaké niterní rozjímání to rozhodně není. V koncertním provedení však kapela rozhodně nezklamala. Kousky o jednom kytarovém riffu, zpěvných refrénech a nepříliš promyšlené bubenické show sličné děvečky s paličkami, to byl set MONO INC. Tuhle kapelu buď zvládnete, anebo vám jednoduše poleze krkem.

ODKAZY POLSKÉ SCÉNY
Jak už jsou zahraniční návštěvníci Castle party zvyklí, je tato hudební přehlídka také mraveništěm domácích spolků a že jich tu nebylo zrovna málo. Asi největší pozornosti se dostalo legendárním doom metalistům SIRRAH, kteří odehráli první koncert po dlouhých patnácti letech. Tahle parta měla v devadesátých letech opravdu skvěle našlápnuto, jenže pak se vše jaksi zaseklo a hudební sláva spadla do klína jiným polským partičkám. Letošní reunion naznačuje, že hoši a krásná paní (či slečna?) toho mohou ještě hodně dokázat, ale rozhodně to bude těžší, než tomu bylo v devadesátých letech. Seznam jejich koncertního setu byl pochopitelně tvořen starými skladbami z výtečných alb „Acme“ či „Did Tomorrow Come…“ a náznakem byla představena také nové tvorba za přispění dvou skladeb z aktuálního singlu „Thrill You“. Co se bude dít dál, to ukáže čas. Další stylově zaměřenou partou jsou ASGAARD, jejichž hudební jádro je oproti SIRRAH mnohem drsnější, nicméně nemohu úplně říci, že by mě jejich hudba nějak výrazně zaujala.

Paradoxně o dost kvalitnější polské spolky se představily na půdě evangelického kostela, tedy spíše jeho troskách, nebo jak to mám nazvat. Zkrátka nefungující kostel, ze kterého byla později vytvořena tělocvična (v současné době slouží objekt k účelům pro mě neznámým). Každopádně akustika tu byla vpravdě parádní a kupříkladu na progresivních post-metalistech BLANK FACES jsem si vysloveně smlsnul. Pevně doufám, že právě s těmito hochy se na stránkách R.U.M. zinu ještě setkáme. Luciferiální show zaplněnému kostelu (no to je fakt husté spojení) připravili THY WORSHIPER, ze kterých čišelo nefalšované ZLO. Zřejmě si řekli, že na půdě kostelní ze sebe vysoukají absolutně všechno. Melodický black má v jejich podání hlavu a patu. Jinak pro úplnost dodávám, že v tomto svatém chrámu později či ještě předtím vystoupily také další spolky obdobného ražení, takže pokud diváky přestala bavit gotika, doom metal či electro, mohli si vyzkoušet i extrémnější metalové žánry. Pro stylovou kompletaci nyní nabízím výčet dalších spolků: LUNA AD NOCTUM (v kostele to musela být hotová černá mše), ETERNAL DEFORMITY (několikrát hráli v Česku, jednou dokonce uzavírali jeden z ročníků Brutalu Assault), PERUNWIT, PERCIVAL SCHUTTENBACH, DIGITAL ANGEL (rozjetá electro/pop/rockovka,), AGRESSIVA 69 (legenda polského industrialu – na stránkách tohoto webu jsem o nich už několikrát informoval).

CO ZAMRZÍ…
Celkově bylo na Castle party ještě mnohem a mnohem víc souborů, ovšem všechno se zkrátka stihnout nedalo. Proto se omlouvám všem kapelám, které tady nejsou zmíněny. Z osobního hlediska mě nejvíce mrzí propásnutí kanadské temné elektrody DECODED FEEDBACK, ovšem jejich set kolidoval právě s koncertem XIII.STOLETÍ. Za pozornost pak jistě stojí zmínka o hvězdných VNV NATION, jejichž vystoupení jsme ale už neviděli (pouze slyšeli)…

PLUSY
Dvacetileté výročí hovoří za vše. Tenhle jedinečný festival si zkrátka každý milovník temné hudby musí ihned zamilovat. Také letos byla atmosféra naprosto parádní, kdo nezažije na vlastní kůži, neuvěří. Celý kolos se navíc od roku neuvěřitelně rozrůstá, a to jak s ohledem na počet hracích dnů, tak na místa či prostory určené pro hudební produkci. Letos to vypadalo následovně: hlavní scéna pochopitelně na hradě, vedlejší v evangelickém kostele a třetí v klubu Hacjenda, kde zároveň do časných radních hodin vyhrávala hudba všeho druhu (samozřejmě vše v rámci dark indipendent). Posledním klubem byl klub Sorrento, kde se rovněž nezahálelo, neboť hudba tam jela čtyři dny v kuse. Po celém městě pak byla šance nakupovat i v pozdních nočních hodinách, nemluvě o pochutinách všeho druhu.

MÍNUSY
Příliš jich nebylo, ovšem několik bleskovek mi na mysl přece jen vklouzlo. Osobně jsem čekal, že dvacáté výročí bude skýtat ještě nějaké to zvláštní překvapení, které bude letošní ročních odlišovat od těch ostatních. Nestalo se tak, byť pochopitelně nabušená sestava kapel tou odlišností může být. Naprosto neoddiskutovatelným mínusem však byl takřka nulový výběr hudebních nosičů a dalšího merchu. Tady to samozřejmě nemusí být nutně chyba pořadatelů, ale přece jen byl pohled na chybějící stánky poněkud smutnou záležitostí. Fanoušek tak zkrátka musel spoléhat na to, že zde vystupující kapely přivezou své pojízdné shopy a nějaký tu relikvii k prodeji nabídnou. V tomto ohledu musím znovu pochválit naší stálici XIII.STOLETÍ, která přivezla takřka kompletní CD diskografii a k tomu trika a mikiny s rozličnými motivy. Totéž v podstatě platí o LACRIMOSE. Nejkrásnější merch měli ovšem VNV NATION (taky šel pěně nadračku). Mikiny, trika, CD…opravdu nádherné kousky!

Dalším nevýrazným počinem byl prodej festivalových trik. Pokud jsem výše uvedl, že mi na festivalu chyběl nějaký výrazný bonus, čekal jsem, že alespoň v tomto ohledu se organizátoři vytáhnou. Jenže ouha! Festivalová trika nabídla pouze strohý, nepříliš estetický motiv a nic víc. Domnívám se, že dvacetileté výročí by se mělo propagovat a „prodávat“ lepším způsobem. Takhle byla narozeninová party sice s dortem, ale bez svíček…

JÍDLO, PITÍ, PIVO
Češi jsou v současné době na válečné stezce s polským potravinovým průmyslem a dokonce jsem zaslechl, že někteří lidé při návštěvě Polska dokonce odmítají konzumovat tamní stravu. Mně ani R.X. Tháma však něco podobného ani nenapadlo. Jedli jsme „normálně klasicky“. Na hradě i v podzámči, přičemž a u mě to vždy vyhrál opékaný špíz či zeleninou posázený kebab. Blbě mi nebylo a chutnalo mi, takže chci věřit tomu, že i v Polsku se dá dobře a kvalitně najíst. Naproti tomu s pivem je to už přece jen horší. Wroclavský Piast sice není takový dryák jako Warka, ale bolehlav je to i tak vydatný. Zajímavé bylo, že těsně pod hradem se čepovalo české pivo a majitelé výčepu si museli docela slušně vydělat, protože tam měli docela narváno. Pokud si dobře pamatuji, jednalo se o černý Litovel. V návaznosti na gastronomicko-pivní rozbor nemohu nezmínit náš nečekaný rozhovor s dvojicí Poláků, kteří nám říkali cca. toto: „A vy jste z Čech? A chutná vám tady to pivo? Tady asi musíte trpět, co?“

POČASÍ
Když jsem přijížděli v pátečním odpoledni do Bolkowa, provazy deště zkrápěly naše červené vozidlo. Ihned po našem zaparkování se však příroda umoudřila a další vodu na černě oděné postavy nevyslala. Výjimkou bylo jen několik symbolických kapek v průběhu třech dnů, ale to snad ani nestojí za řeč. Nicméně noční poslech největších festivalových hvězd se bez pořádně zapnuté mikiny obejít nemohl ani v nejmenším. Dodnes mi není jasné, jak některé dívky dokázaly v té kose chodit v šatech s odhalenými zády. Celkově ovšem snesitelno. Přes den takřka ideální festivalové počasí.

NÁVŠTĚVNOST
Letošní ročník Castle party byl sice jubilejní, ovšem žádné závratné návštěvní rekordy nakonec nepadaly. Dokonce mám pocit, že lidí bylo ve srovnání s předchozími lety ještě méně, byť moje odhady mohou být zkreslené především roztříštěností jednotlivých scén po celém městě. Hrubým odhadem se po Bolkowu pohybovalo něco přes tři tisíce postav. Jinak se zajímavým postřehem přispěchal kolega R.X. Thámo, který si povšiml výraznějšího úbytku sličných dam v dobových oblečcích…

SRANDIČKY NA ZÁVĚR
Aby nebyl report v konečné fází úplně nejvážnější, nabízím vám nyní náhled pod pokličku vlastních zážitků. Zapomenout totiž nemohu na R.X. Thámovu snahu naučit Poláky polsky, ano, čtete dobře! Když poté došlo na nejrůznější výplody i třeba z našich předchozích cest, rozhodl se R.X. Thámo vše vyostřit vzpomínkou na fotbalové Euro, které se u našich severních sousedů konalo přesně před rokem. Jak jsem na vlastní kůži poznal, tak tahle rána se bude Polákům hojit sakra dlouho. Nicméně stylové utěšování R.X. Tháma bylo exklusivní: „Sorry vy vovárci, my to fakt vůbec nečekali, nečekali jsme, že můžeme vyhrát. To bylo furt ´fuck off Bílek‘ a pak najednou tohle“. A když na tomto místě R.X. Tháma drbu, prásknout na něj musím i to, že si mě po celou dobu festu „dával“ za recenzi na album „La Loba Ante Portas“. No jo no… 🙂

A definitivní finále? Představte si japonské turisty v Praze. Chodí s hlavou v oblacích, kochají se památkami, nekoukají vlevo ani vpravo, zkrátka si to štrádují jak se jim to hodí. Podobně byl okouzlen i R.X. Thámo, jenž se po setu ICON OF COIL loučil s osvíceným hradem. Díval se do korun stromů, vyprávěl cosi o větru a najednou z příkrých schodů letěl rychlostí oštěpu Jana Železného. Byla to vskutku delikatesní „držka“, naštěstí se obešla bez vážnějších následků. Doufám, že nám hlavní hrdina nějakou vlastní vsuvkou tento pád ještě jednou přiblíží! Tak za rok?!?

ALL (více fotografií na FB profilu R.U.M. zinu !)

http://castleparty.com/