Když se před dvěma lety uskutečnila premiéra Magické noci trubadúrů, považoval jsem to za malý zázrak, který se opravdu stal, i když přiznávám, nevěřil jsem příliš tomu, že by se něco podobného dalo ještě někdy zopakovat. R.X. Thámo (vrchní organizátor) je ale nikdy nevzdávající se démon, a když se začaly rýsovat první kontury nové řadovky „Carpe Diem“ od BRATRSTVA LUNY, došlo mu, že by nebylo od věci, kdyby právě tohle CD bylo pokřtěno na Magické noci trubadúrů číslo 2! A? Povedlo se! Atmosféra bylo znovu naprosto úžasná, a přestože diváků bylo výrazně méně než před dvěma lety, doznala akce spousty pozitivních změn.

Především bylo skvělé, že byl k dispozici balkón v horních patrech kulturáku, ze kterého mohli diváci sledovat koncertní i divadelní klání z ptačí perspektivy, přičemž tím nejskvělejším bonusem byl také tradiční jarmark, jež nabídl spousty pikantního zboží (hudební nosiče, speciální edice vín pouze pro tuto akci, gothic ošacení atd.). Hned vedle balkonu byla navíc k dispozici další místnost s galerií vystavených fotek, coby příspěvku démonického URBEX teamu, který tak doplnil trubadúrskou mozaiku vskutku jedinečným druhem umění.

K tomu dalšímu pak přispělo hned několik šermířských intermezz v podání Rytířů Fortuny a neméně zajímavé zpestření programu vyvstalo i z tanečního představení skupiny Naděje, jež secvičila taneční rošádu ke skladbě „Legenda o krysaři“ pocházející z dílny XIII. STOLETÍ, což musel být pro samotnou kapelu vskutku pikantní zážitek. Však si také Petr Štěpán vše podstatné pečlivě zaznamenával na svou kameru! Nyní ale už k tomu vůbec nejdůležitějšímu…

Protože se akce nemohla zúčastnit polská formace DEATHCAMP PROJECT, dostali za pět minut dvanáct „zelenou“ jejich kolegové DIGITAL ANGEL a vězte, že svoji šanci uchopili pěkně silně za pačesy. Jestliže mě jejich set na loňské Castle party příliš nezaujal, tak tady tomu bylo úplně naopak. Projev Poláků byl naprosto suverénní, a přestože je hudba ze studiových nahrávek poněkud uhlazenější, tak v živém provedení se jednalo o mnohem ráznější hudební formu, která sice výrazně těží z odkazu DEPECHE MODE, ale zároveň dává prostor celé řadě alternativních sekvencí, jejichž síla ční především z košatých kytarových vyhrávek a spoustě rozsypaných riffů proplouvajících kolem panelů kláves a samplů. Výtečný výkon však předvedl i vokalista Krzysztof Kmieć, o jehož schopnostech jsem měl po shlédnutí vystoupení v Polsku, mírné pochyby, které se ovšem ukázaly jako naprosto liché, čímž se frontmanovi DIGITAL ANGEL dodatečně omlouvám. A ještě jen tak pro úplnost. Kapela má k dispozici stále CD „On The Side Of The Angels“, ze kterého při prezentaci pochopitelně profitovala, nicméně další porci času obstaraly songy z čerstvého ‚EP „Affirmation Of Life“. Za mě tedy pochvala na celé čáře!

Mezi legendy gothic music patří i slovenská ĽAHKÁ MÚZA, která se na scéně pohybuje téměř třicet let a svou jedinečností obloudila smysly posluchačům napříč Evropou. Já se bez mučení přiznávám, že mě hudba slovenského tělesa taktéž fascinuje, leč nejsem úplný držák, abych dokázal skousnout jejich set od začátku dokonce. Monotonnost hlasu paní Gudrun je ovšem omamně zabijácká… na můj vkus až moc! O mnoho lépe však snesla má ouška pozoruhodnou exhibici kytaristy s pseudonymem 677, který se svým nástrojem vytvářel doslova a do písmene halucinogenní umění, jež bylo podpořeno opravdu skvostným zvukem, ostatně ani u DIGITAL ANGEL tomu nebylo jinak. Nicméně ĽAHKÁ MÚZA rozhodně potvrdila statut legendy, byť její set sledoval nejméně početný zástup fanoušků.

Nu a pak už přišel čas pro domácí BRATRSTVO LUNY. Scéna se diametrálně proměnila, a protože většina posluchačů ještě nebyla zcela seznámena s konceptem nového alba „Carpe Diem“, které i v tento slavnostní den oficiálně vyšlo, trochu se zhrozila symboliky neochvějně připomínající jednu z nejkrutějších etap lidských dějin. Nicméně z úvodním songem „La Loba Ante Portas“ ještě zdaleka nebyla ona tajenka rozluštěna a BRATSTVO LUNY tak hned od samého začátku, nechalo diváky šlapat chodidly po ostnech růží. Co se týče mých osobních dojmů, tak zprvu jsem byl poněkud zaskočen nevlídným zvukem, ovšem od skladby „Neplakej“, jakoby si všechno sedlo a kapela rázem začala triumfovat a během několika minut se rozehrála k doslova fascinujícímu výkonu a nic tomu neublížil ani pokažený úvod v „Tělo je chrám“, ze kterého ovšem našinci skvěle vybruslili a ještě ji v závěru maximálně vygradovali (především bicmen Kobdzey předváděl vskutku fascinující kouzla a čáry).

V polovině programu už ale přišlo to, na co všichni čekali. Slavnostní křest nového CD „Carpe Diem“, přičemž samotného aktu ze zhostil samotný Petr Štěpán ze XIII.STOLETÍ. Teď si neodpustím jednu takovou osobní vsuvku, ale opravdu nemohu jinak… Pro R.X. Tháma hudba XIII.STOLETÍ znamená už dlouhé roky opravdu moc, a kdybych mu cca. před patnácti lety pověděl, že se na jednom pódiu setká právě s Petrem Štěpánem, zřejmě by mi řekl, abych si už další skleničku vína nedával. Ale R.X. Thámo je zkrátka člověk, jež druhým lidem ukazuje, kterak je důležité si „žít ten svůj velký sen“. A právě tento sen se tohoto dne stal ryzí skutečností a Petr Štěpán ho ještě podpořil velmi emotivním proslovem a myslím si, že v těch několika vteřinách ukáplo nemálo slz… myslím, že tady není zač se stydět!

Po slavnostním odstřižení startovní pásky s názvem „Carpe Diem“, rozjela kapela blok nových skladeb, čímž výživnost koncertu ještě vzrostla. Prakticky ve všech položkách, je plus mínus hitový potenciál, a když si odmyslím určité prvky „muzikálových nemocí“, tak jsem si show BRATRSTVA LUNY užil až nad očekávání. Co bych pak měl ještě doplnit je to, že s kapelou vystoupila v druhé části i vokalistka Anniki Fokk(ADOR DORATH), která si v několika skladbách zahostovala už na desce a svým vokálem hudbu „Luny“ ještě více okořenila. Tou dobu už všichni diváci s určitostí pochopili i celkový námět nového alba, jež byl kromě hudby představen i teatrálně, a to hned dvojicí sličných dívek z ústředí Carpe Diem Corporation. R.X. Thámo, ústřední narušitel společenství, buřič z největších… to pak pochopitelně nejvíce „schytal“, ovšem ve vrcholném závěru skladby „451° Fahrenheita“ posléze přelepil veškerou kontroverzní symboliku a spolu se svými bližními dokonale oslavil závěr vystoupení (mimochodem právě na tuhle skladbu reagovalo obecenstvo úplně nejvíc a myslím si, že kluci byli až překvapeni, kterak jejich nová tvorba fanoušky oslovila). Pak už jen další hitovka „Signum Diabolicum“, a přestože se osazenstvo dožadovalo ještě jednoho finálního přídavku, čas byl bohužel neúprosný…

Ovšem nebylo třeba se zlobit. Mimořádný festival pokračoval setem lídra večera, jenž se i dost možná pod tíhou emocí, které stále jaksi létaly ve vzduchu, odevzdal ze všech sil. Nemohu jinak, ale znovu musím použít slovo „emotivní“. Řekl bych, že XIII.STOLETÍ jsem už dlouho neviděl hrát s takovým nasazením – tím nechci vůbec tvrdit, že by to jindy jihlavští flákali, ale když mi vedle mě stojící kamarád povídá: „Ty jo, ty by snad byli dneska schopní zahrát i „Punk a pogo“, tak to myslím hovoří za vše. Petr Štěpán a spol. byli v tento večer naprosto nesestřelitelní a mě osobně až fascinovalo, kterak suverénně naložili s bonusovou skladbou „Bohové na strojích“, kterou si kapela nachystala speciálně pro tento večer. Všichni zainteresovaní určitě vědí, že song nepochází z dílny samotné „Třináctky“, ale z ústředí Petrova projektu HINDENBURG. Finále? Pro mě osobně legendární „Justina“, jež byla odzpívána snad všemi hrdly v sále, své kouzlo neztratil ani kdysi adoptovaný „Karneval“ a v neposlední řadě i přídavky („Fatherland“, Růže a kříž“) vykreslily do duší naději o eventuálním třetím opakování Magické noci (viz níže). O tutéž myšlenku se následně opřel i Petr Korál, dá se říci, že dnes už exkluzivní moderátor celé této nesmírně osobité show, která i letos proběhla v naprosto interesantní atmosféře. Klobouk dolů… (všichni víte, komu tato slova patříc nejvíc).

Pokračování Magické noci trubadúrů?
Nevím, co přesně se honí R.X. Thámovi v hlavě, ale mám strach z toho, že nějaké další příště patrně nepřichází do úvahy. Sice je pravda, že tři stovky (číslo jen odhaduji) návštěvníků není až takový průšvih, nicméně monstróznost akce a její náklady, si bohužel žádají větší přízeň ze strany fanoušků. Ave v lepších časech…

ALL