Audio dobrodruzi, experimentátoři, melancholici i řvouni, metalisti a rovněž klauni, to jsou našinci PRVNÍ HOŘE, jež se přednedávnem rozhodli pokřtít v pražském Rock Café svoje novinkové album „Achtung, Sultan!“. A jak se rozhodli, tak také učinili. No, nemohl jsem chybět, neboť novinkový počin patří k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo za poslední roky v Česku vydáno. To myslím smrtelně vážně, a nikdo mi to nemůže vymluvit. Jo, nedělejte to.🙂

Velikost nahrávky ale občas nemusí notně kopírovat zájem posluchačů, což se mi vybavilo hned po příchodu do útrob klubu. Začátek koncertu byl stanoven na 20:00, ovšem v čase 20:05 nikde ani noha. „Uff, tohle vypadá na naprostý a hluboce nespravedlivý malér“, říkal jsem si. Jenže! Během dalších dvaceti minut se prostor pod pódiem zaplnil hodně slušně, můj odhad cca 200 příznivců?! Na toto mám opravdu špatné oko… Čili, promiňte, pokud jsem nějak přestřelil.

PRVNÍ HOŘE, nároční předně sami k sobě, začali hned od první palby „Maškaráda“ ukazovat, v jaké formě na svůj slavnostní večírek dorazili. Jedna věc je desku nahrát, všemi možnými kudrlinkami ji nablýskat, a následně ji chtít důstojným způsobem odprezentovat. V tomto punktu byli hoši vždy nekompromisně nabiflovaní, přičemž svému jménu dostáli i tentokrát. Z „Achtung, Sultan!“ zahráli kromě dvou tracků úplně všechno. Upřímně, co bych kecal, na „Wasabi Exklusiv“ jsem byl hodně zvědav, ale prý i na ni v budoucnu dojde.

Ještě v první půlce koncertu byla na podium pozvána hostující instrumentalistka z Valašska, sympatická Lucie Redlová, aby CD pokřtila pálivou slivkou. Hned poté vzala do ruky mandolínu a originálním způsobem oddělila koncert poločasovou přestávkou. V tom druhém, sestava ve složení Pan Urza – kytara, zpěv; Pan Bertrám – zpěv, klávesy; Pan Medák – bicí; Pan Jiří – baskytara — OSLAVA NAROZENIN; Pan Klaun – akordeon, zahrála pomyslné „best of“. Lucie Redlová se pak na stage vrátila ještě dvakrát a své rozverné hostitele podpořila vkusným vybrnkáváním („Černej Petr“). Z těch dalších velkých songů nechyběla „Němohra“, kultovní „Discokoule“ či mega-nářezovka „Malej pán“. Ta přišla mimochodem na řadu po obrovském aplausu, s nímž si kluci ve své skromnosti nevěděli rady.🙂 „Vy hovada, vidíte to co já?“ Ptal se Milan Urza po očku svých kamarádů. Tomu se říká zadostiučinění par excellence.

A jak vypadaly naživo ty nejvíce ujeté písně, na desce působící provokativně a záměrně „nerockově“? Za mě naprosto parádně! „Malovali čerty“, „Prase s kamerou“ a předně „Yummy Yummy“… všechno songy, které náramně bavily roztančené publikum, permanentně hecované tanečky Pana Klauna. A ten jeho kouzelný kufřík plný propriet, to je něco! 🙂 Hodně mě mrzí, že kapely typu PRVNÍ HOŘE jsou neprávem opomíjeny, a to i v žánrově příbuzných médiích. Možná je to tím, že kapela nepatří v podstatě „nikam“. Hodně lidí uspokojuje na max, jiné naopak solidně nasírá… Tak alespoň tento večer přinesl kapele malé vítězství. „Otevřená hudba“ pro lidi bez předsudků, hurá!

PS: Do klubu se v druhé polovině koncertu dostaly postavy, které by za normálních okolností samozřejmě nedorazily. Praha je v tomhle kouzelná.🙂 Dva postarší Němci nevěřícně zírali na tu bezbřehou avantgardu a po několika minutách se dali do skotačení. „Virtuosen“, volali rozjařile a já neměl důvod jim to nevěřit. A když poté Milan Urza zakončil jednu z písní slovy „Danke schön!“, oba hrdinové byli definitivně v pasti! Věřím, že na tenhle večer pánové hned tak nezapomenou… A obecenstvo rovněž!

ALL

Poslední rozhovor pro RUMZINE:

PRVNÍ HOŘE – Jsme perfekcionisté, ale určitá míra „prasení“ k nám patří!