Finský hudební večírek plný melancholie, to byl koncert doommetalové ikony SWALLOW THE SUN, která se po několika letech vrátila do pražského klubu Futurum. A aby byl zážitek co možná nevěrnější, natáhlo počasí pomocnou ruku divákům v podobě poctivého lijáku. Kdo přišel tak akorát, zvítězil. Poctivci spoléhající se na přesný čas otevření dveří (19:00), měli tradičně smůlu a solidně promokli. Tenhle nešvar je českou klasikou, nějaká půlhodina sem, co na tom záleží… Ale někdy fakt záleží, sorry jako. Očividně někteří posluchači měli po náladě ještě před vstupem (co jsem tak slyšel).
Ale jak praví klasik, pro metal se musí trpět. Vodu vzal čert a vše podstatné se začalo schylovat k první hudební události. „Suomi“ banda s názvem STAM1NA, která dostala šanci prezentovat svoji národní palbu coby předkapela, rozjela svůj kafemlejnek na plné obrátky. Když se podíváme na jejich biografii, zjistíme, že borci hrají už od roku 1996 a za sebou toho mají opravdu hodně. Svým způsobem platí za jakousi undergroundovou legendu, jež má v rámci heavy-thrashe solidní posluchačskou základnu. Ano, samozřejmě, toto platí zejména pro Finsko. Borci, i s vědomím tohoto „hendikepu“, berou svoji „kovovou misi“ jako určité poslání, možnost představit tradiční heavy-thrash v modrobílých barvách, a to v součinnosti s texty v roztomilé mateřštině. Kladně lze hodnotit i sympatickou komunikaci s publikem, které se kupodivu skvěle bavilo. Překvapilo mě, že někteří fans byli s tvorbou kapely dobře seznámeni, mnozí dokonce vyzpívávali chytlavé refrény, na nichž jsou postaveny prakticky všechny tracky. Není to můj šálek kávy, ale good začátek.
Dalším finským předskokanem byli mnohem známější BEFORE THE DAWN. Přiznám se, na začátku jejich dráhy, řekněme mezi roky 2003 – 2007), jsem jejich nahrávky bedlivě sledoval. Posluchačsky mi tehdy přišly dostatečně zajímavé a přitažlivé. Kapelu však dlouhé roky brzdí v rozletu permanentní personální peripetie a je až s podivem, že to vrchní zakladatel Tuomas Saukkonen dávno nezabalil. Jako kytarista a zpěvák nyní dokonce sedí za bicí soupravou, což pozorným divákům zajisté neušlo. Další výraznou změnou je pak příchod šikovného vokalisty jménem Paavo Laapotti, jenž vládne nejen brutálním growlem, ale také úctyhodně čistým přednesem. Celé vystoupení za mě v pohodě. „Finský Paradise Lost design“ měl kvalitní zvukovou kulisu, nemluvě o skvěle postaveném plejáku. O tom, že se BEFORE THE DAWN dostávají do patřičné pohody, vypovídala zejména představovačka nových skladeb, které jsou součástí připravovaného alba. Jmenovat se bude „Cold Flare Eternal“ a vyjít by mělo v druhé polovině roku. Takže tak.
SWALLOW THE SUN jsou pro mnohé posluchače tím naprosto stěžejním poslem doommetalového žánru, nehledě na onu potřebnou skandinávskou auru. No, kapelu jsem viděl už nesčetněkrát, nicméně až tady jsem si uvědomil, jakou za těch pětadvacet let urazila cestu. Rituální představení, jak jsem si pracovně tento večer nazval, se odehrál v mlze, ostrých světlech úzkých lamp, jež byly rozestavěny po celé scéně. Postavám v kapucích tak do obličejů mohli vidět pouze fans z předních řad, dost možná horko těžko. Hodně rotyky udělala mimo jiné i stylová projekce, nesoucí se na vlnách grafiky posledního alba „Shining“. Jako jasně, v rámci fungování kapely se zcela určitě jedná o nejpřístupnější kolekci, vždyť vykazuje ne-metalovost v mnoha a mnoha zákoutích. Nicméně i tak je deska de facto „fajn“ (a zjevně do Futura přilákala i mladá děvčata, jež o doom metalu mnoho nevědí – však také ostřejší vály kvitovali zejména ti dříve narození🙂). Důvtipně poskládaný setlist ovšem „způsobil“, že spokojeny nakonec odcházely domů oba tábory. Bardi doom metalu přehráli prakticky všechny nové skladby, mezi něž naroubovali zhruba to nejlepší, co se dá na jednotlivých nahrávkách vystopovat. Byl jsem až překvapen, k jak starým kompozicím Juha Raivio a spol. sáhli. Jen namátkou: „Don’t Fall Asleep“ (CD „Hope“ – 2007), „Swallow“ (CD „The Morning Never Came“ – 2003), „Cathedral Walls“ (CD „Emerald Forest and the Blackbird“ – 2012)…
Naproti tomu z předposlední fošny „Moonflowers“ nezaznělo vůbec nic… No, v rámci vyváženosti programu, který ovšem v jednom balíku působil kupodivu uceleně, to v konečném zúčtování nevadilo. SWALLOW THE SUN mají i v budoucnu na čem stavět, přičemž z hlediska zájmu se momentálně nachází na pomyslném vrcholu kariéry. Jistá ALE sice rozebírat můžeme, avšak nyní jsou to právě tito Finové, kteří moc dobře vědí, kudy vedou stopy polární lišky.
ALL