Že bude letošní plzeňský Metalfest úspěšný, o tom nejspíš nikdo nepochyboval. Kvůli toliko propíraným přím kolem rekonstrukce amfiteátru měla akce skvělou reklamu. Mluvilo se o ní ve velkých médiích, fanoušci se pouštěli do akcí na podporu a tak dále. Na druhou stranu to musely být nervy, které není třeba organizátorům závidět.
Ale zpátky k muzice… Subjektivně vzato nebyl letošní program tak silný jako v předchozích letech. Skutečně ale zdůrazňuji slovo subjektivně, protože každý má jiné chutě a pro každého je opravdovým headlinerem někdo jiný. A pravdou je, že koncert ACCEPT (hlavní tahák), kteří festival zakončili, se mohl jednoznačně zařadit mezi to nejlepší, co kdy Metalfest zažil.
Začněme tedy u headlinerů… ACCEPT jsou ve formě a kdo o tom pochybuje nejspíš doposud neslyšel žádnou jejich comebackovou desku a už vůbec nenavštívil jejich koncert. Němcům se zkrátka podařil husarský kousek, kdy se na scénu vrátili ve skvělé formě a zároveň s dobrými nápady. Že nové skladby srovnání se starými obstojí s grácií, potvrdil i koncert v Plzni – už jen song „Stalingrad“ byl jedním z totálních vrcholů celé akce.
Ne, nebudu to dlouho okecávat, ACCEPT letos neměli konkurenci. Je jedno, jestli jim fandíte, nebo ne. Žádné zbytečné kecy, žádná sóla na bicí, nafouknuté pózy, jen jedna pecka za druhou a křišťálový zvuk. Jakmile spustili první riffy, vypadalo to, že je člověk na jejích sólo akci a doposud poslouchal jen předkapely. Možná přeháním, možná ne, ale ten kontrast oproti předchozím kapelám mě vážně překvapil. A to už jsem novodobý ACCEPT viděl, tudíž jsem věděl, co od nich mohu očekávat.
Potěšili ale i další headlineři. EDGUY se už nejspíš nadobro oprostili od heavy metalu, potažmo speedu, a lebedí si spíše v hitové rockové muzice, což kvituji. Jejich set byl uvolněný, skladby hitové, sbory perfektní… Celé to mělo šťávu a mě to jednoduše bavilo, ačkoliv jsem nikdy žádným fanouškem EDGUY nebyl. Snad jen to nekonečné žvanění a tradiční exhibice za bicími celý spád brzdily. A že se Sammet škrtil? Čert to vem, živáky nejsou od toho, aby bylo vše dokonalé.
Překvapilo mě, jakou podporu měli ARCH ENEMY. Na druhou stranu to souvisí s tím, že tato kapela je přístupná jak tradičním heavymetalistům (Tady blití nevadí???), tak i těm, co vyhledávají spíše tvrdší muziku. Tak či tak, mělo to ukrutnou šťávu, zvuk byl opět skvělý, muzikantsky precizní… ARCH ENEMY sázeli jeden hit za druhým, takže se chytal i ten, kdo nemá naposlouchané všechny desky. Samozřejmě – celé je to prvoplánové, bez emocí, bez něčeho hlubšího, ale pokud to dokáže strhnout, tak proč by ne.
Potěšili i MOONSPELL, kterým sice neslušelo denní světlo, ale jelikož akce končí už ve 23 hodin, dostává se této výsady jen těm největším. Kapela byla v jednu chvíli majestátní, podruhé goticky romantická a když sahala do historie, dokázala tak nakopnout, že by i Fenriz možná začal přemýšlet o obnovení Isengardu…
Zmínit musím samozřejmě také AMARANTHE, kteří obecenstvo rozdělili na půl, jak se dalo předpokládat. Jedni křičeli, že je to obyčejný pop, druzí mluvili o metalové Abbě a tak dále. Ano, je to diskotéka se vším všudy. Přeprodukované, líbivé, hezké, sexy… ale pro mnoho posluchačů příliš prázdné. Ovšem Lochotín se bavil, takže se mise podařila.
Letošní ročník byl hodně thrashově zaměřený a věřím, že právě v této škatuli se budou fanoušci ještě dlouho přít, kdo byl vlastně „ten nej“. Osobně bych dal největší pochvalu, ačkoliv mě to samotného překvapuje, německým TANKARD. Jejich koncert byl prostě sympatický, energický a i přes brzkou hodinu dokázal strhnout.
Divočáci OVERKILL ale také nezklamali, ostatně to oni asi nikdy… Měl jsem trošku obavy, aby vedro nezamávalo s Bobby Ellsworthem, ale naštěstí se tak nestalo. Blitz šílel jak pominutý a jednoznačně útočil na možná vůbec největší osobnost letošního ročníku. Krásný koncert, ačkoliv chvílemi možná přece jenom trošku monotónní.
TESTAMENT doplatili na nepříliš kvalitní zvuk. Co naplat, že máte sestavu nabušenou takovými osobnostmi, jako je Gene Hoglan či Steve DiGiorgio (Polovina DEATH na Individual…!!!), když jejich hra nevyniká. Když se do svých drátů obořil samotinký Steve, lezla z beden jen zbustrovaná změť zvuků, ze které se chtělo člověku až brečet. Ale tak už to na festivalech je, někdy se prostě zvuk nepovede tak, jak by měl. Hudebně však byli Testament ve formě a nezbývá než se těšit na novou desku. Tak silnou sestavu na thrashové scéně těžko pohledat…
Co se týká dalších kapel, tak silné sety předvedli například finští INSOMNIUM, švédští UNLEASHED či švýcarští ELUVEITIE. Hlavně zmínění Švédi působili tak trošku jako zjevení, které ale dramaturgii nedělního dne pěkně osvěžilo. Odehrálo se ale také pár zklamání, z nichž bych vypíchl hlavně REFUGE a GRAVE DIGGER. První zmiňovaní (jedná se o RAGE z 80. let) působili nemastně neslaně, což byla škoda. Možná za to mohla i slabší fanouškovská podpora. Ačkoliv RAGE byli hvězdami už dávno před příchodem Smolskiho, je evidentní, že v Čechách měla právě sestava s ním největší odezvu. Nic to však nemění na tom, že je Peavey sympaťák, kterého jste mohli potkat třeba i u stánku s klobásami. Držím mu palce do další etapy RAGE!
Podobně šedivě zněli i GRAVE DIGGER, kteří jsou přitom na deskách stále šťavnatí a kvalitní. Bylo vidět, že se snaží, ale prostě to tak nějak nechtělo fungovat, za což mohla i absence sborů. Škoda, setlist byl příjemný. A závěrečné resumé? Možná nebyl letošní Metalfest tak bohatý na headlinery, ale přesto patřil k nejpovedenějším ročníkům. Organizace byla bez výhrad, vše šlapalo jak hodinky, zvuk byl možná nejkvalitnější ze všech dosavadních Metalfestů, atmosféra příjemná (ačkoliv kvůli vedru chvílemi unavená), opravený Lochotín parádní… Prostě palec nahoru!
Václav Votruba