Tradice pokračuje, tradice nezemřela! Festival CASTLE PARTY ani zdaleka nepatří k nenápadným akcím kdesi v Polsku, ale zcela poprávu se jedná o renomovaný kulturní podnik se zcela specifickým žánrovým zaměřením. Osobně se mi líbil názor jednoho z fanoušků, který hovořil o tom, že na Castle party vždy vystupují kapely, jež mají shodnou „emoční lajnu“, byť žánrově se často jedná o takřka odlišné světy. V Bolkówě to ovšem jde! Dokonce si (třeba naivně) i myslím, že zdejší obecenstvo je čím dál tím otevřenější, a zároveň i vnímavější… Nicméně přistupme už k následujícímu tradičnímu reportu, prostřednictvím kterého se Vám pokusím přiblížit to nejdůležitější, co se událo  na hlavní stage…

ČTVRTEK (13. 7. 2017)
První festivalový den se odehrál tradičně pouze v bývalém evangelickém kostele, a protože jsem nebyl přítomen, vyjmenuji Vám zde výčet spolků, které obdařily první dorazivší návštěvníky (STELARIUS, LAHKÁ MÚZA, DIVIDING LINES, STAR INDUSTRY, SWEET ERMENGARDE, FRANK THE BAPTIST). Hlad po muzice byl prý tak velký, že většina kapel odehrála své sety před plným hledištěm. Takže super…

PÁTEK (14. 7. 2017)
Oficiální „velký“ začátek na hlavní scéně a metalový den v kostele s celou řadou velmi zajímavých spolků. V tomto ohledu zmiňuji už na úvod, že jsem se pohyboval především na hradě, avšak nějaký ten informační postřeh z kostela sem taky přihodím. Nyní ale už k první formaci, jež měla tu čest otevřít to nejdůležitější. Byli jimi extravagantní experimentátoři RIGOR MORTISS, kteří publiku předvedli monotónní shluk industrialu, metalu a dost možná i sludge. Zážitek to byl vpravdě nevšední, hlavně tedy pro posluchače trpělivé, dále pak pro audio-magory – další šílence, kteří už roupama neví, co si pustit za „bizár“. Možná patřím k jedním z nich, ale zároveň připouštím, že RIGOR MORTISS by více slušel zaplivaný klub. Nádvoří hradu OK, ale tohle je spíše hudba do tmy… Dalším domácím spolkem byli BATALION D´AMOUR prezentující se nikterak konfliktním gothic/rock doomem, obstojným, ovšem celkově nikterak zajímavým. Nicméně kapela byla od začátku vedena sympatickou vokalistkou, jež prokázala své vůdčí schopnosti především při kontaktu s publikem. A řekněme si na rovinu, že právě kouzlo její osobnosti udělalo při show sakra moc. No, oblbnout jsem se nakonec nenechal, čímž byl můj zážitek z poslechu sotva poloviční.

Na start dalšího projektu jsem byl však už řádně připraven. Industriální harsh projekt .com/KILL je totiž jednou z mnoha aktivit Adriana Hatese z DIARY OF DREAMS, což pochopitelně zaznamenali i samotní fans. Nikdy bych si nemyslel, že právě .com/KILL, produkující nelítostní electro randál pouze ve dvojici, dokáží k pódiu přilákat tolik lidí. Účast Adriana ale pochopitelně udělala své, a především fotografové měli v tu dobu hotové žně, protože jim už dopředu bylo jasné, že při setu DIARY OF DREAMS už tolik prostoru k focení mít nebudou. A jak celou tuto minimalistickou explozi zhodnotit? Kdo má naposloucháno z CD – ten se smál… Pro ostatní posluchače byli .com/KILL skutečně hodně silným soustem a není divu, že mnozí vzali kramle ještě před finálem. Každopádně ale CD „.com/kill“ není vůbec nezajímavé, zkuste poslechnout…

Trochu extravagance, electra a hudebního experimentátorství přivezli do Bólkowa po čase i 7JK, z jejichž setu jsem byl před lety opravdu nadšen, nehledě na nápaditost stejnojmenné nahrávky. Letošní z mrtvých vstání však tolik potřebný návrat do téže řeky nenabídlo. Houslista Matt Howden sice čaroval s houslemi i hlasem jak to šlo, ale celkový výsledek působil toho dne mdle a ospale. Jako kdyby 7JK potřebovali ke své produkci nevlídné počasí, popřípadě tmu jak vrata. Jasně se ukázalo, že jak této hudební formě nejsou nakloněny okolnosti, výsledek je vždy poloviční. Každopádně aktuálnímu albu „Ride The Solar Tide“ dám ještě šanci, to každopádně. Ale teď už k finále pátečního programu. Kterak se dá na vlastní kůži prožít umělecké peklo, tak o tom by od bolkówvského večera mohla na všech odborný přednáškách vypovídat německá formace DIORAMA, jež měla před začátkem setu vymetenou cestičku k absolutnímu triumfu. V roce 2011 je zdejší fandové velebili do nebes, a protože se Němci vrátili na místo činu s dalšími dvěma parádními nahrávkami na kontě, byl očekáván vskutku velký večer. Ba co víc, 20:20=ideální festivalový čas. Při úvodní skladbě „Zsa“ však z ničeho nic pánům vypověděla službu technika a totální kolaps byl na světě. Set sympatické čtveřice se od té doby změnil v maraton pokoušení Torbenova „červivého jablíčka“, přičemž samotný lídr byl ze všeho pochopitelně znechucen, byť se držel zuby nehty a svou nasranost vůči shovívavému publiku dával najevo co možná nejméně. Dokážu si dost dobře představit, jak pak v zákulisí musela explodovat bouře vzteku, neboť pro DIORAMU se v tomto případě mělo jednat o vystoupení léta. Navzdory všem potížím, při kterých jsem si vzpomněl na všechny country hnidopichy, jimž by se u táboráku něco podobného stát nemohlo, zahráli „nešťastní hrdinové“ alespoň čtvrtinu připraveného připraveného. Mně osobně nejvíce potěšila novinková „Polaroids“, avšak u fans to jednoznačně vyhrála výjimečná skladba „Synthesize Me“, a to ve verzi naštvání a nekonečné zlosti. Doufejme, že se DIORAMA ještě jednou na místo činu vrátí, upřímně říkám, že by to ani v tom dalším roce nebylo vůbec od věci…

Po německé tryzně a zlosti následoval rozjuchaný ruský tanec v podobě setu opěvovaného souboru ARKONA. Je opravdu neuvěřitelné, jakou kariéru Masha a spol. udělali, to rozhodně klobouk dolů. Očividně se jim totiž podařilo zlákat do svých řad i posluchače jiných žánrových ranků. Tohle všechno jsem sice věděl, ale až na tomto místě došlo k potvrzení mých domněnek. ARKONA odehrála velmi slušný part, byť z počátku to se zvukem nebylo zrovna OK. Naopak, co se týče show, tak zejména Masha skotačila jako šílená bytost z ruských luk a strání. Myslím, že opravdoví fanoušci museli být z přístupu kapely spokojeni, neboť ono folkmetalové tango nepostrádalo energie ani nutnou image. Žezlo vladařů nad Castle party ovšem ruským carevičům a carevně nevydrželo dlouho. Na místo činu se totiž dostavili zde velmi oblíbení a populární DIARY OF DREAMS! Jo, byl to skutečně interesantní večer! Adrian a jeho družina se předvedli v opravdu znamenité formě. Playlist skladeb byl navíc sestaven dle modelu absolutního „best of“, čili právověrní fans si koncert museli užít na tisíc procent. Vystoupení ve své podstatě gradovalo každou další skladbou a těžko tedy vybrat tu, jež by se dala označit za určující. Osobně jsem se však nejvíc těšil na „Grau im licht“ a co Vám budu vyprávět, dočkal jsem se. Nicméně zapomenout nelze ani na emocemi prošpikovaný závěr, kdy Adrian pozval na pódium nešťastného Torbena (DIORAMA), jenž si po boku svého kamaráda alespoň spravil náladu prostřednictvím vokální podpory. A byla to show jak se patří, neboť oba mistři šifry dark wave pojali vzájemnou koalici hodně živelně, především pak Torben jednu chvíli doslova visel na fanoušcích v předních řadách. Myslím, že na tuto neplánovanou story ala Bolków se bude ještě hodně dlouho vzpomínat, vždyť i místní hymna „Curse“ byla podána v naprosto výjimečném dárkovém balení.

V tentýž den se v místním kostele (nebo spíše zdejší „vedlejší“ scéně) konal tzv. „metalový den“ , a to za asistence lákavých uskupení. České zastoupení měli hned v úvodu POSTCARDS FROM ARKHAM, dále následovali skvělí domácí deathmetalisté IN TWILIGHT´S EMBRACE (viz recenze na jejich nosiče ve stejnojmenné sekci), SHODAN, ULCER (death metal), BLAZE OF PERDIDTION (black metal), přičemž hvězdami dne se stali američtí veteráni ABSU a posléze také v Česku dobře známí BEHAEDED. Festivalový pátek jednoduše neměl chybu…

SOBOTA (15. 7. 2017)
V předchozím bloku jsem se prozatím nikterak nezmínil o počasí. To bylo až na malé výjimky takřka ideální, tzn. žádné přehnané vedro, ale zároveň ani déšť. Nicméně především v sobotu přece jen něco málo kapek spadlo, ale jako zázrakem se nejednalo o nic zásadního. Paradoxně ovšem v nočních hodinách panovalo počasí až překvapivě chladné a v jednu chvíli ukazoval teploměr pouhých šest stupňů. Kdo doma nechal teplejší bundu, nezvítězil. Ale nyní už k „otvíráku“ druhého dne, kterým byla domácí umělkyně KASIA LIPERT. V programu stála charakteristika „symphonic rock, instrumentál, celtic“ a podle mého soudu se s tím dá souhlasit stoprocentně. Hlavní personou celého projektu je velice šikovná houslistka Kasia, jež se svým bandem produkuje poměrně neotřelou fúzi elektroniky a rocku s keltskými motivy. Víceméně zajímavě znějí i některé metalové pasáže, čímž produkce získává na hutnosti. Škoda jen, že se kapela na Castle party nedržela žánrového označení „instrumentál“. V některých skladbách totiž kapelu doprovázela zpěvačka z BATALION D´AMOUR a nebylo to úplně ono…

Hodně zajímavou postavou je v rámci electro-gothic scény hudebník jménem Damon Fries, vystupující pod hlavičkou JESUS COMPLEX. Tenhle nenápadný člověk již v minulosti spolupracoval např. CLAN OF XYMOX, což už samo o sobě něco znamená. V Polsku se pak představil v úloze bizarního kněze s obráceným křížem na krku, kytarou a „jablečným zařízením“ po boku. Ano, pokud předpokládáte, že se jednalo o minimalistický EBM/industrial, hádáte správně. Nevím, mistra reverenda bych si spíše dokázal představit v komornějším prostředí, avšak tanečníci pod podium byli toho času určitě jiného názoru a pěkně do toho šlápli. Jo, rozhodně doporučuji podívat se na přiloženou fotografii! Také Vám tento pán někoho připomíná? Nápovědu hledejte v MASTER´S HAMMER! 🙂

THE ANGINA PECTORIS, další to vystupující, „dojéchali“ s víceméně řádnou porcí gothic rocku, jemuž nechybí snadno zapamatovatelné motivy. Musím uznat, že kapele to v rámci sehranosti klapalo naprosto příkladně, a přestože jejich hudbu nemám nikterak naposlouchanou, tak mě tito Němci docela zaujali. I s ohledem na poněkud neosobní šablonu, v rámci které je klasická gothicrocková hudba předkládána. Naopak A SPLIT-SECOND z Belgie mi přišli poněkud fádní a nezáživní, omlouvám se pánům z Belgie, ale po třech skladbách jsem to zabalil a odešel na sváču. Na krajany SUICIDE COMMANDO se však nedalo nezajít, ba naopak. Nevím, jak to ten starej pardál Johan van Roy dělá, ale stále má dost sil a energie na agresivní harsh electro-industrial, kterým i letos totálně pobláznil davy lačných nedočkavců. „Mašina sice roztáčela ozubená kola“ pomaleji (i z důvodu technických trablů v úvodu – trochu jsem se bál komplexu DIORAMA), ovšem v další čase se vše usadilo do patřičných kolejí a výsledkem byl nihilisticky-dekadentní masakr, podpořeným živými bicími nástroji. Video projekce už pak představovala jen třešničku na červy prolezlém dortu… SUICIDE COMMANDO patří sice mezi EBM/industrial legendy, avšak o nějaké vyčpělosti či důchodu nemůže být vůbec řeč. Aktuální album „Forest of the Impaled“ Vás o tom každopádně přesvědčí…

NEUOBERSCHLESIEN je pojmenování sice německé, avšak schovávají se za ním Poláci, jež dostali obrovskou příležitost ke zviditelnění se. Místní uvaděč dokonce sdělil něco o polské odpovědi na RAMMSTEIN, ostatně to pojmenování vskutku vybízí k takovému přemýšlení, avšak samotný výsledek byl alespoň pro mě osobně velkým zklamáním. Domácí si jednoduše uřízli obrovský krajíc chleba, který nedokázali jednak vložit do tlamy a zároveň ho nebyli schopni ani rozkouskovat na díly. Z celého koncertu se tak stala jakási parodie na „Neue Deutsche Härte“. Jakoby si snad chtěla  kapela osvojit něco, na co jednoduše nemá buňky – dost možná ani schopnosti (a co teprve techniku?). Některé národnostní obyčeje jsou zkrátka nepřenosné. A k tomu všemu ještě polský zpěv, brrr.

Po velkém trápení naštěstí následovalo jen „trápení umělecké“, neboť vrcholní představitelé doom metalu (MY DYING BRIDE) napochodovali na scénu. Zvuk se v tu ránu změnil v naprostou dokonalost a všichni zainteresovaní se hluboce ponořili do intepretace nářků a srdcervoucích bolístek. Vokalista Aaron (v současnosti už bez vlasů) měl na sobě bílou košili s kravatou a trochu mi připadal jako rozpumpovaný obchodní zástupce, jehož posláním je zbavit se fádní kancelářské otročiny a každodenního stereotypu. Výkonu MY DYING BRIDE jednoduše nešlo vyčíst zhola nic… Pokud by mohl fanoušek na něco naříkat, musel by to být v podstatě nulový vývoj a určitá hudební stagnace, se kterou se „nevěsta“ už roky potýká. To ale nemá nic společného s koncertem jako takovým. Pokud fanoušek nosil v hlavě nějaký předpoklad, bylo ho následně dosaženo absolutně. Bohužel bez sebemenšího překvapení.

Stejně jako u předchozího dne, tak i zde něco málo k sobotnímu programu v „kostelním improvizovaném klubu“. Tam se v rámci „Industrial day“ představil např. český umělec Vladimír Hirsch, kapela SCHLOSS TEGAL (USA), freakfolkový SIEBEN (SE), experimentátoři ROME (LU) a další…

NEDĚLE (16. 7. 2017)
S ohledem na umělecky napěchované dva dny, kdy fanoušci měli možnost prožít několik unikátních kulturních zážitků, vstoupili do nedělního odpoledne polští K-ESSNCE údajným „rubble rockem“, který se po dvou skladbách změnil v dosti nevýraznou retro-rockovku. Té „hot“ energie bylo z jejich produkce cítit až moc a není divu, že příliš posluchačů nezaujali. DANCE ON GLASS jsou formací, jež na Castle party vystupuje s mírnými časovými rozestupy pravidelně, avšak o nějakém zářivém progresu se v jejich případě příliš hovořit nedá. Z původního projektu nám zbyla jen zpěvačka, která na Castle party představila nejen novou sestavu, ale i hostující krasotinku z kapely, jejíž název mi dokonale unikl.  Prostý electro/gothic rock s metalovými prvky však v podání DANCE ON GLASS nikterak neokouzlil, naopak vystoupení kazil přebuzený zvuk a očividně vytažený vokál ústřední postavy. To mi fakt vadilo až do té míry, že jsem nakonec odešel…

Po resuscitaci a personálních změnách se v Bolkówě ukázali taktéž domácí electro-industrialisté CONTROLLED COLLAPSE, představujíc v těchto dnech horkou novinku „Post-Traumatic.Stress. Disorder“. Tu jsem v současné době ještě úplně dokonale neslyšel, ale byl jsem vcelku zvědav, jak se pánové a dáma (bicí) posunuli, a jestli se vůbec posunuli.  No, přiznám se, že z jejich setu jsem příliš odpovědí nedostal, neboť razantní porce industialu byla pojata spíše silou, čímž některé electro detaily v podstatě zanikaly – alespoň tedy v úvodu. Postupem času přece jen došlo ke kultivaci zvuku a nezaujatý posluchač měl tak z poslechu této nesnadno uchopitelné hudby určitě víc. Nicméně bylo toho příliš málo, co mě toho dne u CONTROLLED COLLAPSE zaujalo, sorry…

Jak moc vachrlaté bylo představení CONTROLLED COLLAPSE, tak o to víc „vlídněji“ působil set britské oblíbené kapely MESH, jejíž členové to k břehům mainstremu mají co by kamenem dohodili. Pravda, electro/pop/rock byl v jejich podání servírován s rutinní profesionalitou, avšak hloubku v jejich hudbě nenajdete ani omylem. Fanoušky však tahle hudba patrně má i na Castle party, čímž je řečeno mnohé. Myslím si, že spousta posluchačů si set svých oblíbenců dokonale užila, přičemž obdobná cílová skupina pravděpodobně zůstala i na francouzské VIVA LA FETE. I ti holdují electropopu, avšak spíše mírně avantgardnímu (ta francouzština s dívčím zpěvem dělá hodně). Musím uznat, že z celkového pohledu zněla jejich hudba opravdu „zvláštně“, nicméně nádech osmdesátek byl pro mě nepřekonatelnou překážkou…

Vyvrcholení Castle paty 2017 následně přišlo něco málo po jedenácté hodině večerní. Johan Edlund a jeho TIAMAT byli už předem pasováni do role „ideální kapely pro Castle party“, což se záhy potvrdilo „non + ultra“. Jsou zkrátka koncerty, na které se nezapomíná. A právě na jihu Polska jsme té noci byli svědky jednoho z nich. Frontman kapely šel navíc jedinečnosti naproti, neboť první skladby odehrál v helmě (prý pravá polská z II. světové války), resp. válečné uniformě. Oba tyto artefakty však během koncertu rozdal, čímž dotyčným způsobil takřka epileptický záchvat nadšení. To nejdůležitější však bylo pochopitelně ukryto v nástrojích kompletně přebudované sestavy. Pokud jsem z počátku měl trochu pochyby o dalším pokračování TIAMAT, tak si nyní mohu před zrcadlem sám nafackovat (a udělám to rád). Novicové totiž vzali legendární kapelu za svou a veškeré songy představili s obrovským zápalem a chutí. Skoro to vypadalo, jako kdyby měli TIAMAT odehrát poslední koncert, neboť vřelost a akčnost z nich doslova sršela. Obecenstvo bylo samozřejmě z tohoto přístupu úplně v transu a samotní protagonisté si vystoupení maximálně užívali. Výčet skladeb rovněž nemohl být luxusnější, ovšem osobně mě velmi překvapilo, kterak kapela prezentovala songy dle diskografie nejstarší. Tak např. „Whatever That Hurts“ zasvištěla v režimu maximální zanícenosti všech zúčastněných, nemluvě o parádních vokálech všech přítomných (Johan pěl jak opravdový řecký Bůh). A nějaké další skladby? „Cain“, „Vote For Love“, Phantasma de Luxe“, „Cold Seed“, „Brighter than the Sun“ atd. V závěru pak došlo na legendární „The Sleeping Beauty“ a nesmrtelnou baladu „Gaia“, při níž Johan splynul s rozvášněných davem. Kdyby lidé mohli, tak snad toho večera odnesou kapelu na ramenou – no, popravdě moc k tomu nechybělo. Parádní představení legendy TIAMAT a neuvěřitelná tečka za dalším ročníkem dark independent festivalu Castle party!

A závěrem ještě do kostela, kde se tentokráte uskutečnil „Electro Day“, a to pod záštitou kapel DARK SIDE EONS (pl), ORBICIDE (pl), BLACK TOWER (pl), H-EXE (pl), FREDRIK CROONA (se) a IN STRICT CONFIDENCE (de).

ALL

Galerie: https://www.facebook.com/pg/Allrum/photos/?tab=album&album_id=10159087611640441