Vítání české zimy přijeli do pražského klubu Nová Chmelnice podpořit norští „progressive blackers“ ENSLAVED, jejichž tvorba nepřestává udivovat ani na aktuální řadovce „E“. S ohledem k jejich formě, řekněme přímo k té aktuální, jsem očekával narvaný sál lidí, kde se člověk bude bát nadechnout. Opak byl ale pravdou. Projekt „Rozsvícíme vánoční stromky“ sebral v nedělním podvečeru možná hodně početný dav eventuálních diváků, přičemž celková návštěva činila maximálně 150 hlav. Co si budeme povídat, to je sakra málo… I s přihlédnutím k tomu, že jednou z předkapel byli švýcarští post-psychaři ZATOKREV, které pokládám za zcela rovnocenné partnery vůči headlinerovi. Kvalitativně rozhodně…
Možná o to větší překvapení bylo, že ZATOKREV tento večer odstartovali a v Česku v podstatě neznámí ADIMIRON přišli na řadu jako druzí. „Přijeli jsme, na vypakování jsme měli cca dvacet minut, a hned jsme šli hrát. Dneska to od nás nebylo dobrý, ale vzhledem k tomu, jak se to celý seběhlo… trochu jsme s tím i počítali,“ zhodnotil posléze vystoupení ZATOKREV Frederyk Rotter, kytarista a zpěvák v jedné osobě. Na mou otázku, jež se týkala malého počtu návštěvníků, odpověděl toto: „Neděle je asi špatnej den, lidi radši zůstanou doma. Ale tahle to zkrátka musíme brát. Např. včera ve Frankfurtu to bylo úplně neskutečný. Narvanej klub po střechu, naprostá paráda. A musím taky říct, že ENSLAVED byli úplně úžasný,“ dodal na závěr. A co přesně chybělo švýcarským „průzkumníkům“? Koštoval bych to na citlivější zvukovou vyváženost. Z počátku jsem si musel opravdu seřídit svoje vlastní uši, neboť hlukový buldozer byl v ten večer totálně nemilosrdný. Kapele ovšem nechybělo maximální nasazení, a tak se bylo alespoň na co dívat. Jsem opravdu zvědav, jakým způsobem se bude hudba ZATOKREV vyvíjet dál, neboť „Silk Spiders Underwater…“ je opravdu parádní dílo, které ovšem může být i dalším důležitým rozcestníkem na cestě nekonečného hledání a experimentování.
Žádnými nazdárky však nejsou ani už výše zmínění Italové ADIMIRON, vždyť se na scéně pohybují bezmála sedmnáct let! Do Prahy však přijeli spíše z důvodu jakési „představovačky“, a tak se indiferentnímu přijetí od diváků sotva mohli divit. Dovolím si tvrdit, že ani oni neměli po stránce zvuku šťastný večer, takže člověk jejich tvorbou nepolíbený, si progresivně laděný thrash/death/core mohl užít jen s velkými obtížemi. Jelikož jsem žádnou nahrávku od ADIMIRON nikdy neslyšel, snažil jsem se pochytit alespoň „několik drobků ze stolu“ a svým způsobem jsem si v jejich tvorbě našel několik zajímavých momentů. Z celkového pohledu mě však tato víceméně šablonovitá hudba nijak zásadně nezasáhla. Je tedy dost možné, že si budu ADIMIRON pamatovat pouze jako tu další kapelu, v jejíž sestavě je žena s basovkou.
ENSLAVED s pražským koncertem uzavírali evropskou část tour a evidentně jim nepokazila náladu ani menší návštěva. Koncert tak představoval spíše ideální „viking party“, na které se sešli v podstatě jen ryzí obdivovatelé jejich tvorby. Novinkové album „E“ je sice venku několik málo týdnů, ovšem i to málo stačilo fanouškům k tomu, aby se s ním dokázali patřičně seznámit. Ústřední očekávaný otvírák „Storm Son“ tak začal za notné euforie, což samotnou kapelu dostalo do pohody takřka okamžitě. Osobně jsem byl nejvíce zvědav na mladičkého klávesistu Håkona Vinjeho, jenž mezi deskami „In Times“ a „E“ nahradil pro mě dlouho nepostradatelného Herbranda Larsena. Jeho nástroj, jeho hlas, to všechno byly primární složky několika posledních alb ENSLAVED, nemluvě o tom, jak si tento chlapík vedl při koncertech. Håkon ovšem prokázal, že by mohl být v budoucnu skutečně plnohodnotnou náhradou, ostatně na „Éčku“ to už svým způsobem předvedl. V koncertním provedení jeho klávesy vskutku překrásně „plavaly“ mezi syrovým zvukem kytar a delikatesně znějícími bubny. Doprovodné vokály ale také nikterak nesnížily hodnotný projev suverénně znějícího zbytku osazenstva, nicméně do Larsenových kvalit má novic přece jen daleko, to se nedá nic dělat. Toto mé konstatování však nemá v konečném účtování zas až tak podstatnou váhu, neboť z koncertu jsem odcházel jen s těmi nejlepšími pocity. ENSLAVED přehráli to nejsměrodatnější z posledních dvou řadovek a s velkou radostí přibalili jeden z pamětních tracků, jehož název jsem vytratil. Příjemný to večer, byť v překvapivě skromném a komorním stylu.
ALL