R.U.M. zine

Ve druhém ukrajinském putování se podíváme do města Charkov za pozoruhodnou družinu zvanou DRUDKH, kterou založili pánové Roman Saenko a Jurij Sinilský, oba známí z působení v mnoha předních black metalových kapelách, přičemž za zmínku stojí především dnes již neexistující HATE FOREST, kteří na začátku svého fungování spolupracovali s tuzemským labelem Pussy God Records. Nová etapa v jejich životech však přinesla celou řadu výrazných změn, jež nakonec přinesly nečekanou slávu a uznání. DRUDKH během krátké doby vystoupali po žebříku oblíbenosti hodně vysoko, a navíc se jim ve větší míře podařilo oslovit západoevropské publikum, což se do té doby povedlo jen hříšníkům NOKTURNAL MORTUM. Jejich silně folk metalová hudba v kombinaci s black metalem se zaměřuje na sílu atmosféry s důrazem na slovanskou mytologii.

Největším zdrojem inspirace jsou pak díla známých ukrajinských básníků, zejména pak Tarase Ševčenka, ukrajinského nacionalisty, ale zároveň také humanisty a zakladatele moderní východoevropské literatury (jedna z jeho básnických sbírek se jmenuje „Kacíř a pojednává o Janu Husovi). DRUDKH se však do mysli fanoušků zapisují nejen nevšední hudbou a texty, ale také vlastní prezentací. Nejlepší propagací metalové skupiny je ta neexistující. Kapela zkrátka neposkytuje žádné rozhovory, nepublikuje fotky (dokonce je neuvidíte ani v bookletu CD) a ani nemá své webové stránky. Jedinou možnou alternativu nabízí server MySpace, na kterém byl po dohodě s francouzským labelem Seasons Of Mist vytvořen profil jakožto minimální kompromis pro budoucí vzájemnou spolupráci. (Celý příspěvek…)

Již tradičně jako předešlých 11 letech je na konec prázdnin naplánován 12. ročník třídenního open air festivalu ROCK NA VALNÍKU Made in Gambrinus. Termín konání je stanoven na 25. až 27. srpna 2011 (čtvrtek – sobota).

Letošní ročník je zvláštní tím, že je to poslední ročník, který se uskuteční v krásném a útulném prostředí areálu letního kina ve Slaném. Informace o tom, proč je toto poslední ročník ve Slaném lze najít na oficiálních stránkách.

V průběhu tří dní se na dvou stagí představí 56 kapel.
(Celý příspěvek…)

Severní vítr je krutý, ovšem ten pravý průvan prudí z východu. Ukrajina se postupem doby stala skutečnou black metalovou Mekkou a nic tomu nemohla zabránit ani tíživá ekonomicko-politická situace. V roce 1991 se tato obrovská země sice vyvázala s područí Sovětského svazu, ovšem po stránce životní úrovně se toho příliš nezměnilo. Tržní ekonomika sebrala mnohým lidem poslední jistotu, práci a mnohé obyvatele vystavila chaosu napospas. Spousta obyvatel tak sbalila věci a vydala se na západ Evropy za výdělkem, ti schopnější pak našli svou šanci na periferiích velkých měst. I v takto nelichotivých podmínkách však ukrajinská metalová scéna netrpí nedostatkem nových souborů a některé z nich už dnes dokonce patří k velkým světovým veličinám. Zaznívají dokonce hlasy, že je to právě Ukrajina, která po Norsku postupně přebrala black metalové žezlo. Než se však dostanu k prvnímu zástupci, osvětlím některá citlivá témata, typická právě pro ukrajinský metal…

Black metal byl vždy spojován se satanismem, případně okultismem. V následném vývoji se pak začala objevovat i jiná témata, např. Opěvovaná příroda, zimní sychravá období, historie a v neposlední řadě antikřesťanská filozofie v konfrontaci s pohanstvím. A právě od posledních položek se odpíchlo několik předních ukrajinských formací, jež často definují satanismus jako „přežitek“, kterým se ohánějí především kapely milující „old school“. V bohapusté ekonomické bídě se však brzy ujal další fenomén a tím je tzv. NS (národně sociálistický) black metal kritizující židovsko-křesťanskou kulturu (to znamená, dle nich, kulturu současné společnosti) a zároveň vyzdvihující svůj vlastní národ či jeho slavné milníky. Nit mezi vlastenectvím a nacionalismem je však hodně tenká, a navíc, co si budeme povídat, některým spolkům zkrátka začalo poměrně vyhovovat, když se o nich neustále psalo a diskutovalo v souvislosti s různými excesy. Někteří hudební zástupci naopak zůstali stát při zdi, jiní se dostali na „černou listinu“ a mnozí další ještě přitvrdili.

Jmenovitě se můžeme zastavit u dost možná nejslavnějšího ukrajinského fenoménu, nesoucího název NOKTURNAL MORTUM. I přes zřetelně fašizující tendence je většina fans vzala za své, a to především prostřednictvím skvělých nahrávek, kterými vzali za vděk i fanoušci zásadně odmítající radikální pravicové pohnutky. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že těch „střízlivých“ je většina. Ať už to je ale, jak chce, jedno je jisté. Byli to právě NOCTURNAL MORTUM, kteří svým počínáním ovlivnili spousty následovníků a přitom v úplných začátcích se o jejich politikaření vůbec nevědělo (anebo se spíše jejich názory neobjevovaly v textech až tak zřetelně). (Celý příspěvek…)

Rodákem z hlavního města provincie Québeck je persona ukrytá za pseudonymem MONARQUE (nebo Le Mort). Co dočinění tu tey máme s „one-man“ projektem, do kterého se nepravidelně zapojují i další hudebníci tamního undergroundu. Datum vzniku se váže k roku 2003, ovšem až za dva roky debutuje MONARQUE s demem „Ad Nauseam“, které však slouží jako takové úvodní promo, dávající na vědomí, že jméno jako MONARQUE skutečně existuje. Obdivuhodné je, že s demonahrávkou, která byla limitována sty kusy, sklidil kanadský hrabě velký ohlas. Nedá se samozřejmě mluvit o nějaké mezinárodní odezvě, ovšem scéna v Québecku přijala tento počin velmi dobře. MONARQUOVA tvorba je od prvních chvil postavena na čitelném, ovšem maximálně chladném zvuku, melodických kytarách a nemilosrdném vokálu, který je ovšem prokládán čistou recitací. Představte si skutečně mocného panovníka, jenž vystupuje z kočáru, a v husté chumelenici mu vzdávají hold jeho poddaní. Lyrika je opřena pouze o mateřský jazyk, zachovávající punc autentičnosti.

„Sto kusů CD-R zmizelo jako nic Takový zájem jsem skutečně nečekal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem některým lidem nahrávku přepaloval a vždy k ní přiložil kopírovaný obal“. Ke svému hudebnímu směřování má Monarque ještě tuto zajímavou poznámku. „Nemyslím si, že by MONARQUE svou hudbou objevovali Ameriku. Jedná se o klasický black metal, ve kterém se promítají všechny možné vlivy. Mám pocit, že nyní skládám úplně ty nejlepší věci! Mám z toho pochopitelně radost!“ (Celý příspěvek…)

Letos se po roční pauze vrací zpět jednodenní rock & folk open air festival Okoř, který se uskuteční v malebném prostředí u stejnojmenné zříceniny hradu. Festival Okoř se řadí k velice oblíbeným, o čemž svědčí i to že jeho poslední ročníky jsou vyprodané.

Důvodů, proč se řadí k velice oblíbeným je několik. Nejdůležitějším je určitě pečlivě volený program, krásné a nadmíru příjemné pohodové prostředí, péče o všechny návštěvníky (i ty nejmenší), dobrá dostupnost k Praze, atd.

Již tradičně moderuje Šárka Kubelková. Letošní ročník populárního open air festivalu se bude konat v sobotu 20. srpna 2011 od 14 h.

(Celý příspěvek…)

Podivíni. VELVET CACOON patří k provokujícím alchymistům s prapodivnými názory na život a lidské bytí vůbec. Ovšem jak praví zkušenost, právě ty největší možné „existence“ dokážou vyprodukovat skvostné nahrávky a tím jim budiž odpuštěno. Kdybychom měli do maximálních částic rozebrat biografii VELVET CACOON, potřeboval tento článek rozdělit na další tři kapitoly. Pro naše potřeby však postačí, když zmíním, že u zrodu tohoto projektu stály tři temné osoby z Portlandu (stát Oregon), jmenovitě se jedná o dívku Angelu (alias LVG), hlavního lídra Joshe (alias SGL) a dnes už zesnulého bubeníka SKV. „SKV zemřel z důvodu malého procenta alkoholu v krvi. Není třeba truchlit, stejně nenáviděl život. Nikdy by však neunesl, abychom do svých řad přijali nového člena. Proto jsme zůstali ve dvojici. Při živých show si sice najímáme bubeníka, který však nikdy nebude právoplatným členem.“ První oficiální nahrávka pod VELVET CACOON vznikla v roce 2002, ale první hudební produkty byly vytvořeny ještě před začátkem milénia. Alespoň to tedy tvrdí SGL, který se veřejně nechal slyšet, že mu byl jeho vlastní hudební materiál ukraden a dodnes se s ním na servru MySpace chlubí jistá Miranda Lehman s projektem KOROUVA. Celá kauza je však natolik zašmodrchaná, že se jí oklikou malinko vyhnu, přece jen toto téma není už v dnešní době tolik aktuální. „Název kapely vznikl v roce 1996. Slovo „Velvet“ je jedním z mnoha jmen, jež se používají na chemickém dextrometorfanu, a „Cacoon“ jsou iniciály katakomb ležících za hranicemi města Portlandu. Od začátku je naším cílem vytvářet rozmanitou hudbu, ne tolik typickou pro ostatní black metalové kapely.“

První oficiální album vyšlo v roce 2002 a jmenuje se „Dextronaut“. Pod značkou Fullmoon productions se na světlo dostala bestie připomínající řádění Jasona Voorheese. Josh s Angelou veřejně deklarovali, že tato deska je silně ovlivněna jejich zálibou v halucinogenních látkách, přičemž samotné texty jsou poskládány z drogových tripů a střípků halucinací. Záliba v chemických sloučeninách se dokonce dostala tak daleko, že především Josh se pomalu, ale jistě stával „nesvéprávnou osobou“. Z nahrávky čiší zlostná rozervanost a bezbřehá nenávist. Typickou black metalovou rezonanci doplňují hororové ústrky v podobě zvuků zvonu (skladba „Nest Of Hate“) a také ambientní momentky, natahující pozorného posluchač na skřipec. Vokál pak připomíná vřeštění staré ježibaby, skoro by se dalo říci, že tohle zkrátka není práce muže, ovšem jako vokalista je na přebalu CD uveden Josh. Zapomenout nemohu ani na jeho psychotické halekání ve skladbě „Starlit Seas Of Angel Blood“. „Dextromethorphan je chemikálie čisté zbožnosti a lesku. Nikdy předtím jsem nezažila něco tak hlubokého, jako je čtvrtá plošina. Je to inspirace pro všechno, co VELVET CACOON doposud udělali“ (Angela). (Celý příspěvek…)

Název projektu SOBRES FORÉTS znamená v překladu „temný les“, a pokud se vám alespoň na oko zdá tento název poněkud fádní, pokusím se vás přesvědčit o opaku. V roce 2005 si hlavní protagonista jménem Annatar usmyslel, že vytvoří vlastní hudební těleso, do kterého zapustí všechny své hudební vize. Během jednoho roku vytvořil základ všech skladeb, aby posléze vydal debutovou nahrávku s názvem „Quintessence“. Album vyšlo u podzemního labelu Sepulchral productions, výstupní to značky zaměřující se právě na produkci z frankofonní Kanady. „Svou hudbu považuji za umění. Snažím se do ní přetavit spoustu pocitů, aby to zkrátka nebyla jen řežba kytar a bicích.“

S touto filozofií se hlavní protagonista vydal na steč, která mu během krátké chvíle přinesla spoustu pozitivních reakcí. Album se pohybuje na okraji melancholického black metalu (dnes se tento styl často označuje jako „suicide black metal“), ambientu a nepatrného vlivu doomu. Kolekce pěti dlouhých kompozic se opírá o mrazivý zvuk, jehož specifikum bych nazval slovem „obklopující“. Dech beroucí hudba zkrátka nutí posluchače k tomu, aby s nahrávkou „žil“. „Mou snahou bylo vytvořit naprosto jedinečný zvuk a posluchač má nyní šanci zjistit, jestli se mi to povedlo. Nemám příliš v lásce kapely, které jen kopírují slavnější. Nicméně i já sám jsem ovlivněn celou řadou kapel. Jsem velkým fanouškem DARKTHRONE, FORGOTTEN TOMB nebo BURZUM.“ A právě posledně jmenované jméno je z tvorby SOMBRES FORÉTS cítit asi nejvíc, byť se rozhodně nedá mluvit o nějakém výrazném plagiátu. Annatar výborně splňuje kritéria ve smyslu: vezmi si to nejpozitivnější od svých vzorů a tohle všechno naplň svým vlastním umem, fantazií a invenci. „Quintessence“ je doslova a do písmene dekadentním nástrojem a zároveň mocným ukazatelem, charakterizujícím temné stránky lidského života. Black metal nemusí být výhradně o agresivitě a rychlosti.

Jak už jsem výše uvedl, zahuštěné melancholické plochy mají velmi blízko k doom metalu, ovšem ryzí mrazivý zvuk nemůže popřít zákeřnou „černotu“. Pohřební explozi umocňují upozaděné klávesy, dotvářející obraz apokalypsy. (Celý příspěvek…)

Bezesporu nejlepší a zároveň nejznámější islandskou kapelou v metalovém ranku jsou SǑLSTAFIR, pocházející samozřejmě z hlavního města. Formace se dala dohromady v roce 1994 a v samotných začátcích byla silně ovlivněna skandinávskou black metalovou vlnou. Posléze však dochází k jakémusi širšímu vymezení směrem k vlastní osobitosti, a to především díky originálnímu kytarovému soundu.

Prvním hudebním vzorkem bylo demo z roku 1995 s názvem „Í Nordri“. Kromě čisté a přímočaré rubanice lze vystopovat prvky pozoruhodné osobitosti. Tehdy termín „viking metal“ samozřejmě neexistoval, a tak se čtyři premiérové skladby daly charakterizovat jako ortodoxní black metal s příměsí vábivé a mrazivé atmosféry (viz. např. titulní skladba). Už z premiérové nahrávky je tedy cítit, že kapela pochází jaksi „odjinud“ a pozvolna o ni začínají zajímat zahraniční undergroundové labely. To všechno v době, kdy internet byl teprve v plenkách a korespondence se výrazně opírala o poštovní služby.

V roce 1996 zasahuje do biografie souboru česká stopa, a to dosti výrazným způsobem. SÓLSTAFIR totiž objevuje český metalový dobrodruh Pavel Tušl, vydávající undergroundové nahrávky pod značkou své vlastní firmy View Beyond Records. Jeho putování po Islandu přineslo kapele ovoce v podobě vydání mini-alba „Til Valhallar“, kterým se SÓLSTAFIR definitivně dostávají do nitra evropského metalového společenství. Zajímavé také je, že kromě vlastní domoviny se kapela zapisuje do povědomí českých a slovenských příznivců, a pokud se v devadesátých letech spojovala metalová hudba s Islandem, vždy platilo „Island= SÓLSTAFIR. A jak kapela vzpomíná na dnes již prastarou česko-islandskou spolupráci? „S Pavlem jsme se potkali v době, kdy cestoval po Islandu. „Til Valhalar“ mělo původně vyjít jako demo, ale Pavel nám nabídl, že tento materiál vydá jako MCD. Toho jsme samozřejmě využili, i když jsme nakonec museli vyřadit dvě skladby. Ty se nakonec objevily až na LP reedici. Dnes už s Pavlem v kontaktu nejsme, ale udělal toho pro nás opravdu dost“. (Gudmundur Óli Pálmason – bicí). (Celý příspěvek…)

Chtělo by se říci, kdo nezná Pitevní stůl, jakoby ani nežil. Japonská legendární kapela patří mezi letité projekty industriální hudby. Ichiro Tsuji diriguje pevnou rukou a nahrávací/vydavatelská potence mu není vůbec cizí. Nemálo nahrávek bylo realizováno v průběhu let jak na vlastní značce UPD, tak i všemožně jinde.

DISSECTING TABLE – Early Studio Works 1986/87 (CD- 2008, Steinklang-International)
To, co se neujalo, přichází na řadu v letech posledních. Kvanta CD-R poskytují představu o málem každém prdu, který se uskutečnil. V rámci archivního smejčení vyšel i tento sběr ze zhruba poloviny osmdesátých let. Velkoformátový obal/plakát, složený do menší á-pětky, představuje nervní červení a dráždivou lila pojaté výjevy ze studia. Na první pohled počítačově zmanipulované obrázky připomenou chaos moderního města, ale po bližším ohledání si všimnete kytary, mixpultu, hromádky CD, racku s efekty, kabelů, ale třeba i počítače.

Zvukový materiál pochází z různých studií. Prvních šest songů bylo pořízeno 1986 živě v Antiknock, zbývající pětice nahrána a smíchána 1987 v Academy Apollo. Dvě návštěvy, dva rozdílné přístupy. (Celý příspěvek…)

Letos odstartuje již šestý ročník letních koncertů na Masarykově náměstí ve Slaném. Směs různorodých stylů i žánrů to je Music on the Square, který odstartuje 24. června a skončí 2. září 2011 – každý prázdninový pátek od 20.00 do 22.00 na Masarykově náměstí.

Slaný s tímto nápadem přišlo již v roce 2006, kdy se poprvé snažilo oživit letní prázdniny pátečními koncerty na Masarykově náměstí.

Stejně jako každý rok zde budou k poslechu hrát kapely z Kladenska a jeho blízkého okolí. Mezi kapelami se nachází již zde hrající kapely, ale také úplně nové kapely. Podle výběru kapel by si měl opravdu každý vybrat svůj oblíbený styl.

(Celý příspěvek…)