Letošní rok je plodným obdobím pro Neue Deutsche Härte. Nových alb se dočkali EISBRECHER, nedávno jsem na stránkách Rumzinu představil cestu neméně úspěšných STAHLMANN a opomenout nelze ani úchylný rozbočovač LINDEMANN. K už tak nabitému vichru, jenž provětrá nejednou peněženku, musíme v těchto dnes připočíst i přírůstek z dílny legendární OOMPH!. Novinkový počin s názvem „XXV“, jenž je celkově dvanáctým v pořadí, vychází právě v těch dnech a svým obsahem se víceméně navrací před svého předchůdce „Des Wahnsinns Fette Beute“ z roku 2012. V následujícím článku se však přecejen podíváme trochu více do minulosti, aktuální produkt je po vytažení z trouby stále horký!
Subjekt OOMPH! patří od počátku devadesátých let k zásadním inovátorům německé industriální větve, přičemž trojice hudebníků bývá po právu označována za zakladatele geograficky specifické metalové odnože a jen vytrvalost a píle ji dopomohla k tomu, že se z ní nakonec stala respektovaná parta vizionářů, které se povedlo vystoupit ze stínu RAMMSTEIN, ovšem nebylo to vůbec jednoduché: „Samozřejmě, že RAMMSTEIN jsou nejdůležitější skupinou v tomto hudebním ranku. Ve světě jsou jednoznačně nejznámější. Nás akorát může těšit to, že v každém druhém rozhovoru zmiňují, kterak právě naše hudba měla na tu jejich obrovský vliv, což nás pochopitelně těší. Dokonce jsem někde četl, že bez nás by tu nebyli ani oni. Zajímavé, ovšem je fakt, že jsme tu opravdu byli o nějakých pět let dříve“, konstatuje kytarista Crap a návdavkem přidává ještě jeden zajímavý poznatek: „S RAMMSTEIN se navzájem známe, ale nemůžu říct, že jsme přátelé. Zároveň se domnívám, že i naše hudba zní hodně odlišně, a to především díky tomu, že my se snažíme neustále vyvíjet. RAMMSTEIN vsadili více na německou image, přestože v Německu nemluví s takovým přízvukem, s takovým ostrým „R“ vůbec nikdo. Tento přístup ovšem umě vpravili do hudby, a proto měli všude na světě velký úspěch Myslím, že lidé, kteří nikdy nebyli v Německu nebo nejsou z Evropy, si Němce představují přesně takhle.“
Co se týče německy mluvících zemí, neměli nikdy OOMPH! problém se vůči největšímu konkurentovi hudebně vymezovat. Když bych ovšem v jakékoli hospodě pustil nějaký umírněnější song právě od OOMPH!, většina osazenstva si bude pohupovat v domnění, že poslouchá nějakou neznámou skladbu právě od RAMMSTEIN. Až důkladný poslech ovšem prozradí něco o zřetelné definovatelnosti. Jak už pravil Dero, na jejich tvorbě byl vždycky patrný vývoj a nejinak tomu je i u předposlední řadovky „Des Wahnsinns Fette Beute“ (2012), jež se zrovna nesetkala s nejlepší kritikou. Nyní však ještě nazpět do časů tzv. startovacích, kdy mělo hnutí Neue Deutsche Härte čerstvě nakakáno v plenách. Dero Goi (zpěv): „Naše první nahrávky byly orientované do značné míry na EBM. Ovlivnily nás kapely jako KRAFTWERK, DAF, EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN a samozřejmě také THE CURE a DEPECHE MODE. Zároveň jsme však vždycky měli rádi metal. MOTORHEAD, AC/DC, SLAYER…, tohle všechno byly kapely, které nás měly vliv v době našich studií, tj. v osmdesátých letech. Tehdy alespoň mně imponoval takový ten typický špinavý metalový zvuk, jenže když jsme pak založili kapelu, bylo naším cílem spojit oba tyto hudební světy dohromady. Jenže tenkrát to opravdu nebylo vůbec jednoduché. Fanoušci kytar byli tehdy doslova alergičtí na klávesy a naopak zastánci elektronické hudby nenáviděli zvuk kytar. Nám tohle od začátku připadalo směšné a hloupé, a i když to bylo hodně těžké, zkusili jsme oba tyto světy propojit.“
Bezejmenná skupina z Wolfsburgu tak započala „boj s větrnými mlýny“ v režimu umělecké izolace a než se jejich hudba vyprofilovala do patřičné podoby, resp. do podoby, kterou si pánové vysnili, trvalo to hezkých pár let. Každopádně hned první alba Oomph!(1992) a Sperm!(1994) jsou zákonitě protkána agresivní hudbou, které ovšem nedominují ani tak kytary, jako neskutečné ostrá kadence industriálních zvuků, nemluvě o štěkavém zpěvu, ovšem nejen v němčině, ale i v angličtině. V Následující evoluce OOMPH! však už nabídla příklon k metalové syrovosti. Především čtvrtá řadovka „Wunschkind“ (1995) je nasáklá bestiálními kytarami, jež jsou překrývány industriální clonou. Tvorba OOMPH! se tak rázem ocitla ve stádiu blížící se k zralosti, ačkoliv právě na tomto albu jsou cítit vlivy nikoliv z domácí scény, ale ze Spojených států, kde už nějaký ten rok úřadovali úspěšní WHITE ZOMBIE. Nicméně i na tomto nosiči se dají vystopovat typické prvky pro nově vznikající žánr. Stačí si kupříkladu poslechnout skladbu „Mitten Ins Herz“, která je postavena na ubíjejícím a neměnném kytarovém riffu, jež se posléze stal dominantou nejen germánské industriálně metalové komunity.
V polovině devadesátých let však první velká sláva patřila pochopitelně slovutným RAMMSTEIN a těžko soudit, jestli zrovna jejich nástup znamenal pro OOMPH! zpátečku. Rázem totiž byli právě oni „ti druzí“, „ti druzí z Německa“, a přestože se kapela snažila dále postupovat ve svém vývoji a v německy mluvících zemích ji začalo podporovat čím dál tím více fanoušků, tak na raketový věhlas Berlíňanů to nemělo ani z jedné poloviny. Smlouva s menšími vydavatelstvími (Jor/Virgin) však kapele umožňovala větší šanci na uměleckou svobodu, kterou Dero mimochodem 
dones považuje za naprosto zásadní samozřejmost: „Nikdy jsme nebyli kapelou, která by kopírovala sama sebe jen kvůli úspěchu. Měnili jsme se jako lidské bytosti a stejně tak se měnila naše hudba. Snažíme se být v hudbě co nejvíce upřímní. Když se stane něco ve vašem osobním životě, změníte se a hudba to pochopitelně reflektuje. Vím, že existuje mnoho kapel, které zůstávají pořád stejné. Protože druhé album bylo úspěšné, udělejme to znovu… kvůli penězům. To je nuda… i když vím, že jsou lidé, kteří mají rádi své kapely, co se nemění a mnoho z nich se nepovažuje za konzervativce, tak ale tohle přemýšlení je konzervativní. My takoví nejsme, měníme se a naše hudba se mění s námi.“
V druhé polovině devadesátých let dochází v tvorbě OOMPH! k prvním infiltracím gotiky do už tak notně košatého metalového industriálna. Nicméně zlomovým okamžikem je pro kapelu příchod milénia, tím spíš roku 2001, kdy OOMPH! předhodili nažhavenému posluchačstvu desku „Ego“ (2001), na kterém definitivně nalezli svoji tvář. Zároveň je to jeden z počinů bez vrásek – jednoduše nadčasové dílo, kterého už nešlo ignorovat. A tak se OOMPH! konečně dočkali širšího uznání, když podepsali smlouvu s kolosem BMG, pod jehož záštitou vyšla v Česku zřejmě nejznámější 
kolekce „Wahrheit oder Pflicht“ , kterou otevírá dnes už kultovní singl „Augen Auf!“. Ovšem ani v záři reflektorů a stoupající popularity, se však entuziasmem politá trojka nehodlala vzdát undergroundových návyků, a když se po čase na německých televizích objevil klip „Gott ist ein Popstar“, důležitý prvek v pořadí deváté řadovky „GlaubeLiebeTod“, byl z toho docela slušný skandál. Dero: „Inspirací pro tuhle píseň byla volba německého papeže. „Jeho osoba se prodávala jako nějaká popstar. V nejprodávanějším německém časopise pro mládež byl jeho plakát. Byla to velká událost, které byla plná televize, na mši se sešly statisíce lidí a když se někoho zeptali proč tam je, řekl, že neví. Prý nevěří v Boha, ale bylo to v televizi. To je svým způsobem taky pop, lidem se jednoduše líbí lži. Naše kapela byla vůči náboženství vždy hodně kritická. My nemáme rádi vykřičníky, raději volíme otazníky. Je fascinující, kterak má svátost na všechno okamžité odpovědi. Všechno je u nich o vykřičnících! Dělej tohle, nesmíš tamto… pak budeš lepším člověkem.“
Zajímavostí by se v tvorbě OOMPH! dala najít celá řada, ovšem pro českého hudebního příznivce je jistě pikantní kooperace kapely s Martou Jandovou, která si zahostovala v singlové verzi skladby „Traümst Du“ , jež kapele nakonec vynesla vítězství v třetím ročníku tzv. Bundesvision Song Contest 2007. Všem pánů doporučuji shlédnout klip ke stejnojmenném tracku, kde Marta vystupuje v pozici sličné paní učitelky. A další úspěchy? Skladba „Wach Auf“ se objevila na soundtracku k filmu Aliens Vs. Predator 2: Requiem a ještě mnohem dříve byl song „Augen Auf!“ umístěn na soundtrack k počítačové hře Fifa 2005 od EA Sports. OOMPH! mají zkrátka desítky tváří. Jestliže vám kupříkladu vadí ona hrubá němčina, nevadí, zkuste výběrový komplet „True Or Dare“, kde jsou neslavnější skladby nazpívány anglicky. Jak jsou ovšem OOMPH! stále dostatečně jedineční, nelze nevnímat to, že jim i nyní šlape konkurence na paty poměrně vydatně. „Jak tedy naložit s dalším směřováním kapely? Znova uhnout, anebo se snad vrátit na úroveň jistoty?“ Domnívám se, že v tomto případě platí spíše druhá varianta. Album „XXV“ je jednoduše dosti kvalitní sázkou na jistotu. OMMPH! znovu objevili ostrost kytarového riffu, ovšem na rozdíl od svých „konkurentů“ se překvapivě více ponořili do světa gotiky, což je po předchozím komiksovém „Des Wahnsinns Fette Beute“ docela bizarní změna.
ALL