Pokud si špatně pamatujete názvy kapel, tohle bude něco pro vás! IF THESE TREES COULD TALK se narodili přesně na počátku milénia ve městě Akron, stát Ohio, jako čistě instrumentální těleso. Současnou sestavu tvoří kytarové trio Michael Socrates, Cody Kelly, Jeff Kalal, které doplňuje a bubeník Zack Kelly a basák Tom Fihe, jenž do dnešních dnů mile rád vzpomíná na dobu, kdy to všechno začalo. Tom: „Všichni jsme byli blízkými přáteli už od mládí. Zak a já jsme spolu hráli už ve čtrnácti letech. Na střední škole jsme pak potkali ostatní. V té době už každá z nás hrál v nějaké kapele, ovšem klíčové bylo to, že jsme se jednoho dne setkali ve zkušebně a začali ‚něco‘ vytvářet. Od té doby mezi námi vniklo silné pouto. Známe se naprosto dokonale a vzájemné spolupráci to prospívá. O svých dobrých i slabších stránkách víme všechno.“

Na úplném začátku kariéry neměli IF THESE TREES COULD TALK nikterak přehnané ambice, zvláště pak v důsledku sázky na tehdy okrajový instrumentální rock/post-metal. První stejnojmenné EP dali dohromady až po dlouhých šesti lety a za další tři roky se zasadili o vydání debutu „Above the Earth, Below the Sky“, a to bez přičinění jakéhokoliv labelu. Tom: „Do doby vydání dema jsme se hledali a dávali dohromady naše nápady. Nikdo z nás přitom nechtěl stát u mikrofonu. Zpěv jsme tedy vyloučili a raději se soustředili na práci tří kytar. Po dalších letech už pak nemělo cenu zpěváka hledat. Kdybychom tak učinili, pravděpodobně bychom přišli o svou identitu.“

Přestože kapela se svým debutem neudělala zásadní díru do světa, vymezila se oproti konkurenci především trojrozměrným kytarovým zvukem. Původní záměr se ovšem nedokázalo úplně dotáhnout do zdárného konce, neboť nahrávka nehraje tak elegantně, jak by si zasloužila. „Je jasné, že některé věci by šlo vyřešit jednodušším způsobem, ale tohle není cesta, která by nás zajímala. Jen je trochu potřeba ukočírovat naší bezmeznou kreativitu. S tím máme trochu problém. I nadále se ale budeme snažit hledat vlastní zvuk,“ konstatoval Tom v době příprav druhého řadového alba „Red Harvest“, jež vyšlo v roce 2012 a znamenalo pro kapelu posun ve všech ohledech. Především po kompoziční stránce je novinkový materiál naprosto impozantní, nemluvě o celé řadě neuvěřitelně pestrých harmoniích. Přestože i toto dílo vyžaduje pečlivý a ničím nerušený poslech, sálá z něho těžko popsatelná lehkost a svým způsobem i pozitivní nálada, která má co dělat s celkovou přístupností. Progresivní bádání však touto „lidštější formou“ nijak neutrpělo a výstavní zvuková podoba jen podtrhuje dosažení umělecké plnoletosti. Tom: „Nahrávka si z naší strany vyžádala absolutní soustředěnost. Jsem rád, že se nám podařilo dílo dotáhnout do stádia naší celkové spokojenosti. Co se týče distribuce nahrávky, tak v tomto ohledu zůstalo všechno při starém. Nemuseli jsme se na nikoho ohlížet a vypustili ji ven v době, která se nám zdála nejpříhodnější. Nikdy jsme nespolupracovali s žádným labelem. Výjimkou jsou pouze vinyly, se kterými nám některé firmy pomáhaly v rámci distribuce.“

Jak moc horlivě kapela nestála o spolupráci s většinou firem a svou uměleckou dráhu postavila primárně na absolutní nezávislosti, objevila se v mezidobí nečekaná šance, o které se Tomovi a spol. ani nesnilo. Jejich hudba se totiž zalíbila pánům z Metal Blade Records. Netrvalo dlouho a brzy byla ruka v rukávě. Tom: „Nějaké naše skladby se dostali do rukou Chrise Santose, který je následně pustil přímo Brianu Slagelovi (přímý zakladatel společnosti). Ten si naší hudbu poslechl a na základě toho nás později kontaktoval. Bylo pro nás nesmírně potěšující, že jsme právě s tímto člověkem mohli rozebrat všechny záležitosti kolem IF THESE TREES COULD TALK. Než jsme se nadáli, byla smlouva na stole. S velkou radostí jsme se stali součástí téhle velké rodiny!“

Další neméně zásadní událostí se stalo umístění rané skladby „Malbar Front“ do příslušenství světoznámé videohry inFamous, což byl další krok k širšímu zviditelnění jména skupiny s netradičně dlouhým názvem. Tom: „Když za vámi přijde člověk, který vám poví, že se mu vaše hudba líbí natolik, že ji chce použít do svého projektu, samozřejmě vás to potěší. Zároveň s tím jsme se poprvé začali zabývat autorskými právy. Do té doby nás něco podobného vůbec nenapadlo.“ Ale pojďme se ještě jednou vrátit k onomu zlomovému okamžiku ve spojitosti s uzavřením smlouvy s Metal Blade. Osobně se domnívám, že firmu nezlomila jen kvalita hudby jako taková, ale i prodejní čísla „Red Harvest“. Není divu, že ho firma následně poslala do světa pod svojí značkou. Tom: „Díky Metal Blade se naše hudba má šanci dostat takřka do celého světa. Dříve jsme sice spolupracovali s několika menšími labely, ale nebylo to nic velkého. Do nedávna jsme to byli vlastně jen my sami, kdo zasílal fyzické nosiče jednotlivým zájemcům. Všechno šlo zkrátka přes nás. Myslím si, že i v rámci možností se nám povedla spousta věcí, ovšem procpat se někam výš je zatraceně těžké. Ono se řekne Amerika, ale když nejsi z Los Angeles nebo New Yourku, tak příliš šancí nemáš. Domnívám se, že je to všude na světě obdobné. Talent je každopádně důležitý, ale k tomu ještě kapela potřebuje opravdovou dávku štěstí. Nám se v podstatě povedlo to, že si nás v pravý čas poslechl ten správný člověk. Nicméně i tak není možné, abychom se IF THESE TREES COULD TALK věnovali na plný úvazek. Všichni máme civilní zaměstnání. Hraní na hudební nástroj dnes jen tak někoho neuživí.“

Zatím posledním řadovým albem je stále poměrně čerstvá skládanka „The Bones of a Dying World“, dle mého soudu nejvyzrálejší album, byť na něm na první poslech nejsou až tolik strhující skladby, jako tomu bylo v případě „Red Harvest“. Posluchač se musí zkrátka trochu „více snažit“, aby si v dalším čase vychutnal trochu jiné IF THESE TREES COULD TALK. Progresivnější, atmosféričtější a pocitově chladnější. Věřte mi, že tuhle sympatickou hordu se vyplatí ledovat i v dalším čase!

ALL