Pokud vám není cizí žánr zvaný „industrial metal“, rozhodně byste v tuto chvíli měli odložit své svačiny. Z roku 2015 byl ukrojen sotva měsíc a už tu máme naprosto stěžejní album tohoto spletitého žánru. Album „SHOCK“ pochází od německých EISBRECHER, prvotřídní formace, jež rozhodně patří do první ligy onoho žánru a osobně se domnívám, že do úplné špičky! Pojďme se nyní tedy podívat na jednu takovou příjemnou historii, jejíž součástí bude i zacílení na aktuální nahrávku…
EISBRECHER patří k důležitým formacím v rámci tzv. „Neue Deutsche Härte“ a založeni byli úspěšným umělcem Alexandrem Wesselským, který v roce 2003 opustil svou domovskou kapelu MEGAHERZ z důvodu odlišných názorů na hudbu. Tento odchod byl v oné době dost velikým překvapením, jelikož i dodnes fungující MEGAHERZ byli na poli metalu nebývale úspěšní a v samotném Německu prodávali nespočet hudebních nosičů, nemluvě o divácky našlapaných koncertech. Alex je však od přírody týpek hodně tvrdohlavý a dle všeho disponuje nebývalými přesvědčovacími schopnostmi. Proto ke spolupráci ani nemusel příliš přemlouvat kolegu Jochena „Noela Pixeho, se kterým dodnes tvoří nerozlučné jádro EISBRECHER. Tahle dvojice pak v podstatě stála u zrodu stejnojmenného debutu, jehož CD verze obsahovala prázdný disk s povolením kapely, aby posluchač dál legálně šířil hudbu mezi ostatní. Chladná, strojová a v neposlední řadě i agresivní hudba, však neznamenala pro dvojici žádné umělecké vyhoření, ale spíše nakopnutí k ještě intenzivnější práci. EISBRECHER byli na domácí scéně přijati opravdu velkolepým způsobem a CD s „prázdným bráškou“ se dokonce procpalo na třinácté místo alternativního chart žebříčku.
Alexx: „Když jsem skládali hudbu k naší první desce, zdaleka jsme neměli jasno o našem názvu. Skladby však od počátku působily hodně studeně, a ldyž pak vznikla i skladba ‚Eisbrecher‘, použili jsme ji i jako název pro naší kapelu. Myslím si, že tohle slovo přesně definuje naši hudbu. Slovo Ledoborec vychází z našich pocitů a zároveň sděluje, že se člověk v hudbě stále zdokonaluje, učí se a neustále objevuje něco nového.“ K velmi zdařilému debutu se sluší ještě poznamenat to, že o veškeré vokály (pochopitelně v němčině) se postaral právě Alexx, jehož hlas se od samého počátku stal jasnou a určující dominantou syrově tvorby EISBRECHER. Naopak jeho parťák měl pod placem veškerou hudbu, a jak se ukázalo, tenhle jednoduchý model skvěle zafungoval. Alexx: „Naše úlohy jsou spíše oddělené, ale funguje to. Noel je zodpovědný za skládání hudby a doslova miluje práci ve studiu. Je to jeho svět, je velkým perfektcionalistou a veškerá technická realizace tedy stojí na něm. Já sám nejsem příliš velkým fanouškem ve šťourání se v něčem hodiny a hodiny, tím spíš, že píšu veškeré texty. Tohle ale probíhá odděleně. Když jsem pak oba připraveni, vše dáváme společně dohromady.“
Po dalších třech letech vyplul ledoborec na moře podruhé a v plné ráži představil album „Antikörper“, komerčně velice úspěšné, nicméně dvojice umělců ještě mnohem více přitlačila na pilu a dala vzniknout nahrávce s doslova raketovým soundem. „Jsem dynamit, připravený k výbuchu. Všechny s sebou strhnu, nemám co ztratit,“ zpívá Alexx zlostným hlasem v úvodní skladbě „Adrenalin“ a dává tak jasně nasrozuměnou, že industrializace metalu je během na dlouhou trať. Ono přesvědčovat metalistu o zařazení úderných tuc-tucáren není zrovna úkol z nejlehčích, ovšem i tak si kapela sklidila úspěch na mezinárodně obsazeném festivalu Summer Breeze Open Air, jež se stal klíčem k turné po německy mluvících zemí a také po Holandsku a překvapivě i Rusku. Právě na východní frontě pak kapela sklízí dodnes mnoho úspěchů. „Klobouk dolů před ruským publikem! Nikdy bych nevěřil, že právě v Rusku bude mít naše hudba tolik příznivců. Hrajeme tam moc rádi a rozhodně se tam s každým turné budeme vracet,“ konstatuje Alexx, který vždy před začátkem koncertní šňůry naverbuje pro potřeby hraní své koncertní spoluhráče, mezi kterými figuruje např. talentovaný baskytarista Rupert Keplinger z kapely DARKHAUS: „Koncertování s EISBRECHER je moc fajn, ovšem takovou euforii mezi fanoušky, jakou jsem viděl v Rusku, takovou jsem ještě nezažil. Miluju živé hraní a jsem moc rád, že můžu být s Alexxem a Noelem na jedné lodi. Oni nikdy nepřemýšlí, jestli je ta jejich produkce underground či mainstream. Jednoduše dělají co je napadne a právě proto jsou úspěšní.“
V roce 2009 došlo v biografii EISBRECHER k další zásadní události, již se stal podpis smlouvy s americkou vydavatelskou společností Metropolis Records. Pod její hlavičkou posléze vyšla další kolekce brutálního industrial metalu s laibachovským výrazivem a silnou dávkou EBM. „Sunde“, jak zn její název, přinesla hned několik „tanečnějších“ skladeb, mezi kterými nejvíce vyčnívá pochod německých robotů s názvem „This Is Deutsch“, společně se singlovkou „Kann denn Liebe Sünde sein?“ Dosavadním vrcholem tvorby EISBRECHER je však podle mého soudu album „Eiszeit“ z roku 2010, jež se záhy stalo pro milovníky „německé tvrdosti“ ryzím bestcelerem. Dvojice umělců namíchala kromě tradičních ingrediencí také silnou dávku gotiky, postoupila ji tradičně ledovou image a finální výsledek je naprosto fenomenální, byť někteří fanoušci by nejraději slyšeli mnohem syrovější záležitosti, třeba takové, jakou jim Alexx s 
Noelem servírovali na prvních dvou nahrávkách. „V naší hudbě jsme byli vždycky upřímní a i přesto, že jsme se stali úspěšnou kapelou, která nás rovněž živí, nestali se z nás žádní pozéři. Viděl nás snad někdy někdo v televizi? Opravdu nemáme zapotřebí lézt někomu do prdele a dělat ze sebe šašky. To nám za to nestojí. S pozicí EISBRECHER jsme spokojeni a moc si vážíme každého našeho fanouška, který přijde na koncert, nebo si koupí CD. Pro mě osobně je tohle nejvíc zavazující a z toho důvodu se snažím ke všem našim koncertům přistupovat maximálně profesionálně, aby lidé nelitovali, že v ten večer přišli.“ Alexx zároveň německému tisku přiznal, že trpí srdeční arytmií, čili i z toho důvodu o své zdraví pečuje poněkud pečlivěji, než většina metal-rockové populace. Na aktivitě EISBRECHER to však ani v posledních letech není vůbec znát. Poslední řadovka „Die Hölle Muss Warten“ vyšla před třemi lety, hned poté bylo oslaveno desetileté jubileum v podobě výroční CD kompilace „Eiskalt“.
Horkou novinkou je potom album „Shock“, na kterém EISBRECHER spojili všechny své klíčové atributy do jednoho mrazáku a zároveň dokázali povýšit zvukovou genialitu k ještě větší dokonalosti. Pokud se třeba chystáte v nejbližší době pořídit novou hi-fi sestavu, můžu s čistým svědomím tenhle opus doporučit – hotová exploze pro každý obývací pokoj! A na co všechno se ještě můžete těšit? Na počáteční hitovku „Volle Kraft Voraus“, útočnou titulku „Shock“, tradiční gotickou vsuvku v podobě „Zwischen Uns“, baladu „Rot Wie Die Liebe“, nebo naopak thrash metalem políbenou palbu „Fehler Machen Leute“. I přesto, že EISBRECHER od samotných začátků sázejí na obdobné postupy, stejně jejich stroj působí naprosto suverénně a ničivě. Učebnicově vykonstruovaná dokonalost zkrátka neomrzí nikdy! Pokud tedy měl posluchač pocit, že EISBRECHER zněli na „Die Hölle Muss Warten“ víceméně uhlazeně, tak na „Shock“ nic z toho neplatí. Vítejte v zemi té nejchladnější strojovosti! THIS IS DEUTSCH!
ALL