Už nějaký ten pátek patří polští DEATHCAMP PROJECT k předním spolkům tamní gothicrockové scény. Na gothicrockové scéně si vydobyli pevné místo a jejich skladby můžete slyšet v téměř každém klubu, který se alespoň trochu orientuje na tento styl hudby. Co si však tito Poláci přes drastickou hudební metamorfózu zachovali, je žánrová otevřenost a přístupnost. Zkrátka žádné zabouchávání dveří od pokojů, v nichž může číhat nějaká zajímavá inspirace.

Počátky formace DEATHCAMP PROJECT sahají přesně na začátek nového milénia. Tehdy basák a programátor Betrayal dostal nápad založit úplně novou a dost možná i žánrově otevřenější kapelu, a protože jeho nerozlučný kamarád Void měl úplně stejné choutky, rázem tu bylo nové jméno, jež do jisté míry utlumilo i činnost death-blackmetalových MESSALIAN, kapely, kde oba hlavní protagonisté sbírali cenné hudební zkušenosti. Chuť vyzkoušet si něco jiného je však zahnala do zcela jiných hudebních lovišť. „Naším snem bylo vytvořit takové apokalyptické pojetí hudby, které tou dobou v Polsku nikdo nehrál. Zpočátku se mělo jednat jen o takový nárazový projekt, který jsme pojmenovali DEATHCAMP PROJECT. Už pod tímto názvem jsme pak vydali i naše první demo End a posléze zjistili, že nás přesně tahle hudební forma baví nejvíc. Proto jsme se také rozhodli pokračovat dál.“

Jak ovšem Void záhy podotýká, dodnes má i on potíž s pojmenování své vlastní kapely, leč na nějaké další veletoče je v tuto chvíli už pozdě. „Název kapely je inspirovaný našimi oblíbenci, kterými jsou už dlouhý čas CHRISTIAN DEATH. Tehdy nás opravdu fascinovala hudba s apokalyptickou image a já sám rozhodně nezapírám, že obdobnou cestou jsme se chtěli vydat i my. Jenže jak šel čas, stala se pro mě všechna tahle témata jaksi méně zajímavá. Z toho vyplývá, že i ten náš název není tak úplně šťastný a plně nevystihuje naše hudební pojetí. Možná by se dnes spíš hodil k nějaké deathmetalové kapele, nehledě na to, že někteří jedinci mohou v našem názvu spatřovat určité ideologické konotace. Ale to už teď nezměníme.“

Produkce DEATHCAMP PROJECT se postupně stávala čím dál civilnější, alespoň co se námětů jednotlivých skladeb týče. Ostnaté dráty a cely smrti brzy vystřídala témata spojená s osobními prožitky a různými lidskými osudy. Aby však kontinuita a potřebná image zůstaly alespoň trochu zachovány, ponechala si dvojice některé styčné body z minulosti, jako např. na přebalu EP Laxa(C)tivE z roku 2004, na němž se nachází vyobrazený maskot časopisu Playboy, jehož tahy nejsou tvořeny klasickou linkou, nýbrž ostnatým drátem. Daleko důležitější skutečností však je, že komplet, jenž dohromady čítá čtyři položky, výrazně zamíchává kartami na polské gothicrockové scéně a posléze také v Německu, kde Poláci odehrají hned několik vystoupení. Hudba jako taková by se pak dala charakterizovat jako spojení temnoty FIELDS OF THE NEPHILIM s něžností CLAN OF XYMOX za účasti jasné písničkové struktury ala THE SISTERS OF MERCY, ovšem s notnou dávkou elektroniky. Alespoň takhle nějak vnímali oba zainteresovaní svůj vývoj na poli moderní gotiky. „DEATHCAMP PROJECT vznikli jako čistě domácí studiový projekt. Chtěli jsme se zkrátka dobře bavit. O koncertech jsme v té době vůbec neuvažovali. Jediné, co nás zajímalo, bylo, abychom se alespoň částečně přiblížili kapelám, které máme rádi jako fanoušci. Oba jsme velkými příznivci klasické gotiky, coldwave, deathrocku atd. Příkladem budiž kapely jako JOY DIVISION, KILLING JOKE, BAUHAUS, THE SISTERS OF MERCY, FIELDS OF THE NEPHILIM atd., přičemž pro mě osobně jsou úplně tou nejdůležitější formací CHRISTIAN DEATH. V DEATHCAMP PROJECT mě ale kromě toho všeho baví především prozkoumávání nových hudebních dimenzí či hledání nových zvuků. Takových, které by nejlépe vyjádřily naše emoce. Já osobně jsem absolutní hudební všežravec a v podstatě nikdy jsem se nesoustředil na jeden styl. Hodně poslouchám metal, punk, indie, pop z osmdesátých let, shoegaze, electro atd.“

Celkově se dá říct, že pro naši hudbu jsem vždycky hledal inspiraci mimo rámec goth žánru. Domnívám se, že přesně tohle dělá zvuk DEATHCAMP PROJECT vícerozměrným a čerstvým.“ Nyní se však ještě jednou pojďme zaměřit na důležitý materiál Laxa(C)tivE, jenž mimo jiné přinesl i hit „Rule And Control“, který se na dlouhou dobu stal nezničitelnou jedničkou koncertních setlistů. A protože je více či méně inspirovaný erotickým aroma, stojí za připomenutí i realizace EP seXimeR, kde si s ním notně vyhráli i zkušení dýdžejové, kteří nejenom této skladbě, ale i některým dalším dodali vpravdě terminátorský střih.

Well-Known Pleasures – to je název debutového alba, které vyšlo v druhé polovině roku 2008, a pokud již předchozí EP a dema slibovala rozzáření nové komety, pak vězte, že něco podobného skutečně nastalo. Nahrávka rozhodně nenechá spát příznivce gothic rocku, zvláště pak ty, kteří mají rádi fúzi s elektronikou a dark wave. Album však paradoxně otvírá excelentní hit „Another“, vzdávající hold legendám THE SISTERS OF MERCY, lépe řečeno přímo hymně „Vision Things“. Skladbě vévodí jediný a zároveň neměnný kytarový riff, ale jak už to tak bývá, v jednoduchosti je síla a někdy zkrátka stačí jeden zatoulaný nápad. To je v podstatě případ i osvědčené „Rule And Control“, která zde rozhodně nemůže chybět, ovšem tentokrát si ji posluchači mohou vychutnat v lehce přearanžované podobě.

Neméně podstatnou písní je rovněž klipová „Mirrors Of Pain“, kde se DEATHCAMP PROJECT zřejmě nejvíc dotýkají starých gothicrockových kořenů: zvonivá kytara razí cestu sterilnímu bicímu automatu (jinak to v tomto žánru ani nejde) a opět vysoce temnému vokálu, výrazně upozorňujícímu na tematickou vážnost situace. Na druhou stranu se však v tvorbě kapely začíná čím dál víc projevovat i notná dávka ironického humoru, což ovšem ortodoxnější část publika rozdýchává dost těžko (např. „dirty rock’n’rollová“ chuťovka „Fuckin’ Deathrock“, vyprávějící o „zfotrovatělosti“ starého gotika, nebo „Divine Words“, líčící setkání opilce s bohem). „V době skládání materiálu na desku jsme žili takovým tím pravým studentským bezstarostným životem. Proto jsme si dovolili zařadit hned několik takovýchto žertíků, které se však u někoho nesetkaly s pochopením,“ popisuje Void a zároveň připouští, že jednotlivé skladby nedrží pohromadě z logických důvodů: „Obecně platí, že první nahrávka se skládá z písní, které byly složeny v různých časových úsecích, ve kterých jsme se pochopitelně vyvíjeli i my sami. Proto beru náš debut jako uzavření jedné velké kapitoly, během níž se toho stalo opravdu hodně.“ Zároveň se pozastavuje nad obecným přijetím alba: „Reakce na naši desku byly hodně pozitivní, ovšem našli se i tací, kteří nám dávali sežrat náš vývoj směrem k širšímu využívání synťáků. Dokonce jsme zaslechli něco o zrádcích tradičních ideálů podzemí. Bohužel někteří lidé s konzervativním přístupem zkrátka nejsou schopní se přes některé věci přenést, což je ale někdy zábavné a inspirující zároveň. Někteří lidé jsou fakt omezení. Vezmou si třeba do ruky CD, podívají se na fotky a rozhodují se, jestli ti dotyční ještě svým zevnějškem zapadají do jejich šablony. Pokud se jim tam vejdou, vezmou si desku a začnou ji poslouchat. Tohle je fakt ubohost. Já sám jsem rád, že naše hudba je teoreticky schopná přilákat lidi hned z několika táborů.“

Z DEATHCAMP PROJECT se tedy během krátké doby stal slušný pojem, a pokud v Česku platí, že úspěchy se neodpouštějí, je tomu nějak podobně i v Polsku. Kapela si tak kromě oslavných řečí musí tu a tam vyslechnout i nějakou tu pomluvu. Void ale mnohé příznivce provokuje především svými neortodoxními názory, pod které se však zcela otevřeně podepisuji i já sám. Jeden takový byl kupříkladu uveřejněn na polském portálu Yesternight: „Je v lidské přirozenosti vytvářet elitní kruhy, a to i v rámci jedné subkultury. Vždycky je třeba soupeřit o to, kdo je lepší, kdo horší, kdo sem patří a kdo už ne. Mně osobně je tohle všechno úplně cizí. Když se ti něco nelíbí, jednoduše to neposlouchej. Pokud budou existovat argumenty pro to, jak co má znít, nebude to mít dobrý vliv na žánr jako takový. Dá se říct, že tohle všechno nemá moc daleko k ‚čistotě krve‘ a podobným zvrácenostem.“

Nyní však ještě zpět k debutu. Celkově vzato DEATHCAMP PROJECT natočili rozhodně zajímavé album, jež slučuje modernu a starý gothicrockový odkaz pod jednou střechou. Zároveň se kapele podařilo proniknout do centra gotického dění prostřednictvím účasti na několika mimořádných koncertech a festivalech. Je to až neuvěřitelné, ale tihle Poláci mají prostě na úspěch čich. Dodneška předskakovali legendárním FIELDS OF THE NEPHILIM, dále se mohou pochlubit úspěšným sekundováním neméně kultovním CLAN OF XYMOX a zapomenout nelze ani na koncertní setkání s CHRISTIAN DEATH. Čeští příznivci si pak jistě vybaví i pražský koncert s XIII. STOLETÍM. Void je však připravený servírovat ještě četnější penzum úspěchů. „Skvělé vzpomínky máme na náš koncert v Leedsu v rámci festivalu Beyond The Veil, kde jsme si zahráli vedle takových jmen, jako jsou třeba THE LAST DANCE, BELLA MORTE, ASP, THE LAST DAYS OF JESUS atd. Velkou radost nám pak udělala účast na největší gotické slavnosti Wave Gottik Treffen v Lipsku. Neméně skvělé to je i u nás na Castle Party, kam se vždycky rádi vracíme.“

DRUHÝ POKUS
Druhé a prozatím poslední album Painthings vyvstalo z gotické mlhy na konci roku 2011 a zachycuje dvojici umělců v ještě odvážnějším žánrovém sevření. Těžko říct, zda si Void a Betrayal vzali nějaké rady k srdci, ale pravda je, že novinka je po stránce konceptu jednolitá a zároveň na ní posluchač nenajde ani jeden z odlehčených vtípků, jak tomu bylo na debutu. Antikonzervativní přístup navíc podtrhuje upozadění kytar ve prospěch elektroniky, a když si k tomu ještě připočítáte onen gotický základ, vzniká vám najednou dosti zvláštní hybrid – něco mezi FIELDS OF THE NEPHILIM a CLAN OF XYMOX. Oproti druhým jmenovaným jsou ale DEATHCAMP PROJECT stále mnohem víc nabroušení a vůbec jejich celková vláda nad zvukem je na této nahrávce všudypřítomná, přestože rozhodujícím kritériem zůstávají kvalitní skladby. Na jedné straně se sice někomu může zdát, že se jedná o obyčejné písničky, ovšem prvotní náslechy mohou řádně klamat. Sám za sebe se přiznám, že jsem po několika prvních posleších měl pocit, že se kapele nepodařilo překonat „barevný“debut, ale za nějaký čas jsem dal nahrávce novou šanci a určitě to bylo správné rozhodnutí. „Odezva na naše album je pozitivní především ze strany tisku,“ říká Void. „Jsem nesmírně hrdý na to, co se nám podařilo vytvořit. Opravdu nerad poslouchám svoje nahrávky, ale tohle je zatím jediná výjimka. Přiznám se, že Painthings poslouchám dost často, takže si říkám, že ta deska musí být asi opravdu dobrá.“

Debut Well-Known Pleasures dělí od Painthings téměř čtyři roky a během té doby se v životě lidském odehraje spousta změn. A jinak tomu nebylo ani u DEATHCAMP PROJECT, kteří bez ohledu na dílčí úspěchy museli nejprve zredukovat své vlastní životy, a až následně se pustili do komponování nových skladeb. K tomu Betrayal říká: „S Voidem jsme dlouholetí přátelé, kteří pocházejí ze stejného města. Dřív jsme se vídali v podstatě každý den a společně nad jednotlivými skladbami strávili spoustu času. V současnosti však žijeme každý někde jinde, máme různé aktivity a povinnosti a hlavně máme každý zcela odlišný způsob života. Obvykle se tedy potkáváme hlavně na jevišti. Navzdory tomu všemu stále nacházíme společnou řeč prostřednictvím hudby, a dokonce si myslím, že si v tomto ohledu rozumíme ještě mnohem víc než dřív. Příprava alba však byla mnohem komplikovanější. Všechno jsme řešili po e-mailech a to je vlastně i důvod, proč veškeré přípravy trvaly trochu déle.“

Přestože se spěch ve všech ohledech nevyplácí a kapel je na světě celá řada, naskýtá se otázka, jestli DEATHCAMP PROJECT kvůli delší pauze tak trochu nevyklidili pozici, kterou tak snadno dobyli na začátku své hudební dráhy, ačkoli je pravda, že druhé album obsahuje celou řadu precizně zkomponovaných písní, jež by jednoduše neměly zapadnout. Až návštěvníci Magické noci dostanou do uší skladby jako „Too Late“ nebo „No Cure“, chci věřit, že je tahle porce moderní gotiky schopná oslovit nezasvěceného posluchače „na první dobrou“, byť přijímání nového je v dnešních poměrech docela problém. Album Painthings však rozhodně stojí minimálně za několik pozastavení. K tomu ještě Void: „Všechny texty a hudební motivy jsou inspirovány nějakou mojí vlastní zkušeností, kterou jsem udělal. Když byla většina písní připravená, začal jsem přemýšlet nad názvem alba. Uvědomil jsem si, že celý materiál i s texty je sloučený do jakéhosi příběhu, přestože celé album nemá jednolitý koncept. Spíš každá ze skladeb má svůj vlastní příběh, ale zároveň mají všechny společné jádro. Každý z příběhů se týká temných stránek života: komplikovaných vztahů, bolestí, osobních dilemat… Když jsem se pak zabýval názvem alba, rozhodně jsem chtěl jediné slovo, které by celkově vystihovalo to, co se na desce odehrává. Nakonec se mi podařilo vymyslet metaforu, která dobře vystihuje vše podstatné. ‚Bolest‘ + ‚věci‘ = ‚Painthings‘. Metafora, jež kombinuje obě důležité vlastnosti alba. Při psaní a skládání jsem přemýšlel o životě jako o koláži obrazů, jako o hladkém plátně, které je postupně vyplňováno našimi vlastními dějinami, bolestmi, věcmi, které jsme vytvořili, změnili a následně zničili. Do stylistiky alba poté zapadá i samotný obal, který je kombinací ruční kresby s počítačovou grafikou. Stejný koncept je přítomen i v naší hudbě, ve které jsou moderní prvky kombinovány s elektronikou a analogovým zvukem 80. let.“

A ohlasy na desku? Prestižní německý časopis Orcus ohodnotil nahrávku titulem „objev měsíce“ a ještě mnohem dál zašel renomovaný britský guru gothic rocku Mick Mercer, ze kterého vypadla následující slova: „DEATHCAMP PROJECT vždycky dokážou vytvořit kvalitní věc, ovšem konkrétně toto album je skutečně úžasné.“ Víc už snad netřeba dodávat. Snad je to, že v současné době pracuje kapela na novém albu. Uvidíme, třeba se dočkáme ještě letos…

Sestava:
Mr. Void Ladykiller – zpěv, kytara
Mr. Betrayal Wifehunter – baskytara, klávesy, syntezátor

Diskografie:
End (demo 2001)
Wired (demo 2002)
Away From You (EP 2003)
Laxa(C)tivE (EP 2004)
seXimeR (EP 2007)
…And The Deathly Hallows (EP 2008)
Rule And Control (single 2008)
Well-Known Pleasures (LP 2008)
No Cure (single 2011)
Painthings (LP 2011)

ALL

https://www.facebook.com/deathcampprojectofficial?fref=ts