Patří k nástupcům legendárních THERGOTHON. Dvojice Matti Mäkelä a Lauri Lindqvist, produkuje funeral doom metal pod logem TYRANNY hezkou řádku let a ke své hlavní kapele si ještě přidává notičky méně známého projektu WORMPHLEGM. Na vzdory skromné diskografii, jenž doposud čítala pouhé dva dlouhohrající počiny, jsou zejména TYRANNY mnohými posluchači považováni za prozatím nekorunované krále smutečního kovu ve Finsku. „TYRANNY tvořím pouze já (Matti) a můj kolega Lauri, se kterým si při komponování a nahrávání rozdělujeme nástroje. Vokální linky jsou pak zcela v režii Lauriho. Naopak záležitosti zvuku, nahrávání či masteringu jsou zcela v mé režii. Řekl bych, že na obdobný způsob práce jsme už léta zvyklí, vždyť na prvních skladbách jsme začali společně pracovat už v roce 1998. Tehdy jsme se však jmenovali jinak a šlo o trochu jinou hudbu. Až se založením TYRANNY jsme začali brát naši hudbu mnohem seriózněji,“ vzpomíná Matti na úplné začátky spolupráce s Laurim a zároveň přidává ještě jedno vysvětlení: „Fungování ve dvojici je pro nás lepší v tom, že nám pomáhá snadněji udržovat myšlenky směrem k hudbě, kterou chceme dělat. Více lidí je o více ústupcích, každý má svůj názor na to, jak by věci měly znít a pro nás dva by to byla jen přítěž. Za ta léta jsme na sebe hodně zvyklí a na zavedeném modelu rozhodně nehodláme nic měnit. Jiná situace pochopitelně nastává v případě koncertů, kde se bez asistence hostů neobejdeme. Ale to je samozřejmě úplně něco jiného.“
Prvotní nahrávka „Bleak Vistae“ se v záři pohřebních svící objevila v roce 2004, a přestože se jedná o EP, dosahuje tento komplet takřka pětačtyřiceti minut. Hororová a značně depresivní hudba je značně zneklidňujícím prostředkem, jenž v posluchačově mysli rozmíchává penzum nejčernějších představ. Téhle napěchované zásobárně nočních můr ponejvíc vévodí mrazivý kytarový zvuk, svojsky ztvárněné klávesové podkresy a v neposlední řadě i mručivý přednes, který není ani tak podobný deathmetalovému growlingu, jako klasickému recitálu mrtvoly, které byla zčistajasna věnována jedna minuta života k dobru. Kromě standartního doom metalového směřování se však v některých částech dlouhatánských kompozic (celkově jsou tu tři) nachází hned několik psychedelických intermezz, jež nemají daleko k čistokrevnému ambientu. A právě tyto ingredience dodávají hudbě TYRANNY hodně zvláštní rozměř, nemluvě o finálním zvukovém charakteru, dalším zásadním faktoru, který zásadně ovlivňuje celkový prožitek z hudby. Matti Mäkelä: „S naší první nahrávkou jsem i po letech určitě spokojen. S odstupem času jsem hrdý především na to, že jsme si se vším dokázali poradit úplně sami. Příprava materiálu nás tehdy stála opravdu hodně sil, vždyť celý materiál jsme připravovali celé tři roky. Myslím, že se to vyplatilo.“
Pro tuzemskou kapelu nemožné, ovšem ve Finsku zcela běžné. Stačila jedna jediné nahrávka a domácí scéna s hrdostí přijala do rodiny fungl nové jméno, nehledě na okamžitý zájem zahraničních příznivců. „Nevím, proč zrovna ve Finsku je tolik funeral doomových kapel. Těžko se mi to jako Finovi posuzuje. Každopádně pro nás není směrodatné patřit do nějakého společenství funeral kapel. Tuhle škatulku chápu jen jako takový obecný popis 
hudby, která vychází z kořenů THERGOTHON a SKEPTICISM. To byli skuteční průkopníci. A proč je zrovna u nás tolik podobně zaměřených kapel? Nevím, asi je v naší půdě cosi shnilého,“glosuje Matti situaci na domácí scéně a návdavkem přidává něco málo informací o inspiračních zdrojích TYRANNY: „Na naši produkci měla vliv spíše deathmetalová hudba s doomovými prvky. Zároveň jsme ale nikdy neměli žádné přímé idoly. Vlastně jsme ani zpočátku vůbec neuvažovali o tom, že budeme hrát takovouto hudbu, nemluvě o funeral doom metalu, který v podstatě neexistoval. Na žánr,jako takový však měli rozhodně velký vliv ESOTERIC a společně s nimi také BURZUM.“
Pokud se budeme držet čistě kalendářních hodnot, tak hned po roce se mohla finská dvojka radovat z debutového alba „Tides of Awakening“, které ještě více rozčíslo pořadí oblíbenosti kapel na finské scéně, byť nové skladby rozhodně 
nepatří k podbízivějším. Naopak přibylo mnohem více monotonních intermezz a náročnost poslechu tím doznala dvojnásobku, což Matti i sám připouští: „Deska zní rozhodně jinak. Pracovali jsme tentokrát s úplně jiným konceptem a od začátku jsme měli pocit, že album musí znít odlišně. Jednoduše jsme změnili přístup. Nechtěli jsme dvakrát opakovat to stejné.“ Jestliže album přináší něco vskutku mimořádného, tak je to masivní zvuk, jehož hustotu nedokáže narušit ani spleť táhlých kytarových riffů, nemluvě o zcela disharmonických postupech, strohých a víceméně primitivních. Ovšem spojení těchto kontrastů funguje paradoxně velkolepě! Zkrátka není nad skandinávskou alchymii! „O desce jsme hodně přemýšleli, detailně jsme rozebírali všechna pro a proti, a když jsme všechny práce dokončili, cítili jsme, že všechno do sebe zapadá naprosto přirozeně,“ uzavřel Matti hodnocení druhé řadové desky, jež vyšla v roce 2005. A právě tady se čas TYRANNY na dlouhou dobu beznadějně zastavil. Ano, trvalo to dlouhých deset let, avšak příznivci nejumrlejšího metalu se dočkali. Deska s názvem „Aeons in Tectonic Interment“ je už nějaký ten den součástí kolekce metalových krematorií a svou povahou si nikterak nezadá se svými předchůdci. Dokonce bych si i dovolil tvrdit, že je v mnoha ohledech ještě temnější a intimnější a povšimnout lze i evidentně průraznější zvukové jakosti. Slovo „moderní“ sice není příliš výstižné, i když je znát, že nahrávka přísluší k současnosti. Všechny cesty vedou do…!?
ALL