Blázen, samotář, který se toulá po lesích a natáčí černobílá videa, jakožto podkresy pro svá temná ambientní díla, anebo snad egocentrik, kterého není třeba brát příliš vážně? To je německý hudebník Christoph Ziegler, jehož zanícení pro undergroundovou tvorbu je vpravdě unikátní, dá se říci, že v metalovém podzemí neexistuje projekt, jenž by vzbuzoval tolik rozporuplných reakcí, jako je tomu právě u VINTERRIKET. Jedni tvorbu hlavního protagonisty milují, velebí minimalismus a schopnost vyjádřit pocity ojedinělým způsobem, jiní naopak kritizují nepřehlednou a do jisté míry i zbytečně nafouklou diskografii rozličných počinů, mnohdy podprůměrných a taktéž zvukově nevyvážených. A právě ona rozdílná kvalita a především žánrová „krosovost“ mezi black metalem a temným ambientem, je jednou z nejzásadnějších příčin, proč je Zieglerova hudba tolik rozporuplná. A protože duše VINTERRIKET od jistého času neposkytuje žádné rozhovory a svou tvorbu nikterak nekomentuje, můžeme se jen domnívat, proč na jedné straně vznikají doslova unikátní hudební díla a na straně druhé i tracky, které většina posluchačů považuje za nudné a naprosto nepochopitelné. Ať si však o tvorbě VINTERRIKET bude myslet cokoliv, musíte dospět k názoru, že je naprosto neuvěřitelné, jaké postavení si tenhle německý produkt vlastně získal, samozřejmě s přihlédnutím k undergroundovým možnostem.

PODIVNOST JMÉNEM VINTERRIKET
Cílem tohoto článku rozhodně není komentovat každé dílo, jež pod značkou VINTERRIKET vzniklo. Ani si nejsem jist, jestli by bylo možné dát něco podobného vůbec dohromady, zvláště pak i z toho důvodu, že jsem některé nahrávky neměl možnost slyšet. Naproti tomu se domnívám, že má hudební kolekce čítá celou řadu zajímavých počinů, které pod značkou VINTERRIKET vznikly a rozhodně by byla škoda si jejich hudební obsah malinko nepřipomenout. Jinými slovy: z diskografie VINTERRIKET jsem vytáhl dle mého soudu vůbec ty nejhodnotnější počiny, opírající se nejen o duchaplné hudební prostředí, ale zároveň dokáží uspokojit všechny fetišisty, kteří k poslechu hudby potřebují vkusně vyhotovený digipack či vinyl. Než se však na mnou vybrané počiny podíváme, připomeňme si jedno oficiální prohlášení, jež Christoph kdysi uveřejnil na svůj web: „VINTERRIKET byl založen z důvodu nekonečné lásky k temné straně matky přírody. Hudbu dělám pouze pro sebe, pro nikoho jiného! Pokud mají ostatní lidi mou hudbu rádi, OK. Pokud ne, vůbec mi na tom nezáleží. Samozřejmě, že je skvělé vidět, že i jiní lidé se mnou sdílejí stejné pocity, stejné vize, ale to je tak všechno. Chci jít zkrátka svou vlastní cestou. Není nic krásnějšího, než se toulat přírodou a následnou energii vkládat do vlastních skladeb.“ Christoph navíc v době, kdy ještě poskytoval rozhovory uvedl, že si dostatečně váží vybraných blackmetalových umělců, ovšem také připomenul, že s velkou většinou si rozhodně nemá co říct. Nicméně i on sám připustil, že jeho sbírka hudebních počinů je hodně bohatá, nemluvě o vášni spojené s vlastnictvím striktně limitovaných edic toho či onoho umělce. Ostatně obdobnou cestou se vydal i při realizaci nahrávek VINTERRIKET…

VINTERRIKET – …Gjennom tåkete skogen (demo 2000)
Dnes již kultovní demo je de facto premiérovou položkou v bohaté diskografii VINTERRIKET. Za dobu čtrnácti let se dočkalo hned několika reedic, a to napříč jednotlivými formáty. Tím nejhodnotnějším je kazeta, jenž vyšla po dvou letech od vydání klasického CD-R pod záštitou dávno zapečetěného labelu Arcano Musica, s přidanou hodnotou bonusové skladby „Endzeit“, která stylově vybočuje z jinak notně potemnělého podhoubí ambientu. V té době mohl těžko někdo tušit, že se z VINTERRIKET stane v rámci tohoto žánru určitý fenomén, ovšem i kdyby Chris už nikdy nic podobného nevytvořil, tak právě tento enviromentálně vystylizovaný drahokam je důkazem toho, že „burzumovské“ skloubení black metalu a ambientu, může na posluchače zapůsobit i prostřednictvím někoho rádoby cizího. Hudba VINTERRIKET však v posluchači nikterak nepopisuje beznaděj (alespoň na tomto nosiči), ale spíše reportuje o prvních zhudebněných zážitcích, které byly vyfiltrovány z mysli vrchního skladatele. Na tomto místě lze zároveň poprvé obdivovat, kterak se dá skvostné atmosféry dosáhnout prostřednictvím nehorázného minimalizmu!

VINTERRIKET – Landschaftsmalerische Klangwelten synthetischer Tonkunst 1996-2002 (CD-2002, Parasitic Records)
Po dvou letech oficiální existence měl už projekt VINTERRIKET docela slušné renomé, zvláště pak prostřednictvím slušné sbírky splitek a ípíček. Shrnující kolekce s dlouhatánským názvem, vydaná pro americký label Parasitic Records nejenže přenáší hudbu VINTERRIKET za oceán, ale zároveň provádí bilanční čistku napříč tím nejlepším, co bylo možné do té doby od hlavního protagonisty slyšet. V rámci celku pochopitelně nemůže chybět již zmíněné premiérové demo, které je navíc zhodnoceno materiálem sahajícím do období, jež předcházelo samotnému vzniku projektu. Výsostnému postavení ambientní části kolekce se s určitostí těší vítězoslavný opus „Nachtfrost“, jehož atmosféra čerpá z wagnerovské klasiky naprosto účelově. Ovšem pozoruhodnost počinu se násobí i zařazením dvojicí coverů, přičemž prvním jmenovaným je „Der Tod Wuotans“ z dílny BURZUM. Nedílnou součástí CD je pak vskutku nádherný booklet složený z fotografií přírody a rovněž delikatesním způsobem byl ztvárněn potisk samotného kotoučku. Jedna z nejpůvabnějších ambientních kolekcí vůbec!

VINTERRIKET – Winterschatten (CD-2003, Ketzer Records)
Jedno z vrcholných děl VINTERRIKET! „Winterschatten“ nabízí naprosto dokonalou fúzi ambientu s podzemní blackmetalovou formou, a to tak, že ani jedna z důležitých částí není nijak zvlášť separována. Po debutovém albu „…und die Nacht kam schweren Schrittes“, tvořeném jednoduchými ambientními přelivy tu konečně byla hodnotná sbírka, která z VINTERRIKET učinila nesmazatelný pojem a dokonce bych si dovolil tvrdit, že takhle dokonale zmontovanou fúzi black metalu a ambientu zatím nikdo jiný nevytvořil. Pokud člověk přes všechny sympatie nebyl schopen předcházející počiny strávit do samotného konce úplně celé, tak „Winterschatten“ je napálen intenzitou od první do poslední vteřiny. Pokud úvodní dvojboj „Schneesturm / Einbruch der weißen Dunkelheit“ novou tvář VINTERRIKET pouze představuje, tak titulní kompozice je doslova orchestrálně-black-ambientní pompou, ve které lze vystopovat i dosti konkrétní dávku electro music. Nicméně i čisté ambientní kompozice jsou na CD naprostým skvostem a nikterak nedevalvují ústřední rozlet černoty. Na rozdíl od všech předchozích kolekcí, je dílo „Wnterschatten“ oděno do bílého kabátku, jen černé kontury znázorňují mráz a při prohlídce bookletu ani nikoho nepřekvapí vkusné fotografie zimní krajiny. Největší pikanterií je ovšem jedna z prvních fotografií samotného Christopha Zieglera, jehož podobizna se nachází hned na vrchní straně. Slovo KULT k „Winterschatten“ jednoduše sedí a dodnes toto dílo vychází v rozličných podobách. Tou nejzajímavější je s určitostí set tří vinylových sedmiplaců, jenž také vyšel pod logem Ketzer Records.

VINTERRIKET – Landschaften ewiger Einsamkeit (CD-2004, Ketzer Records)
Po kanonádě dalších neřadových nosičů se Ketzer Records rozhodli podpořit VINTERRIKET dalším řadovým počinem s názvem „Krajina věčného osamění“. Black metal pro tuto chvíli z dílny VINTERRIKET naprosto vymizel a do popředí zájmu se opětovně dostal ryzí ambient, protentokrát hodně, ale hodně temný a ponurý. Hromada předchozích nahrávek sice dávala tušit, že je Chris schopen vytvářet košaté kompozice pouze prostřednictvím kláves, ovšem pod tíhou temné inspirace se kdoví proč rozhodl k absolutnímu opaku. Tok melodií je na tomto počinu opravdu minimální a v jednoduchosti se opravdu není čeho chytit. Dekadentní atmosféru navíc podtrhují výbuchy sopek, poryvy větru evokují příchod bouře, inu hodně zvláštní pochoutka. Pocit nejistoty navíc přináší i samotná stylistika obalu, který je tentokrát sestaven opravdu hodně tmavými fotografiemi, přičemž CD disk je uložen ve zvětšeném obdelníkovém pouzdru. Album po nějakém čase ještě vyšlo také ve vinylové verzi pod britskou firmou Aphelion Productions s vloženým posterem.

VINTERRIKET – Der letzte Winter – Der Ewigkeit entgegen (CD-2005, Flood the Earth)
S albem „ Der letzte Winter – Der Ewigkeit entgegen“ se tvorba VINTERRIKET vrátila do období „Winterschatten“, a přestože zvuk je protentokrát mnohem drsnější (hold krušnější zima), tak i v tomto případě se jedná o naprosto dokonalou mozaiku složenou z ambientně blackmetalových dílků. Obrazně řečeno, pokud je „Winterschatten“ prosvícené sluncem, jehož paprsky dopadají na promrzlý sníh, tak „Des letzte Winter…“ symbolizuje drsnou chumelenici. Žádné světlo, pouhá šeď oblohy a neprostupný sněhový marast, ze kterého vycházejí tradiční blackmetalové skřehotání. I přesto, že nahrávku překrývá nefalšované jádro značky „pure underground“, dokázal náš tvůrce znovu vyčarovat nezaměnitelně vábivou skrumáž. Určitou zajímavostí budiž i to, že o finální mastering se postaral norský hudebník Tom Kvålsvoll, jež v oné době působil hned v několika blackmetalových kapelách. Další oblíbené dílo, dle tradic, spatřilo světlo světa nejen na CD, ale také na kazetách, a protože původní edice čítala pouze tisícovou kapacitu, rozhodli se holandští Displeased Records doplnit zásoby prostřednictvím překrásného digipacku. Hory mají oči!

VINTERRIKET – Weisse Nächte des schwarzen Schnee (CD-2005, Drama Company)
Rok 2005 byl s ohledem na kadenci projektu VINTERRIKET nesmírně košatý, a když pominu smysluplnost některých podzemních relikvií, nedá mi to, abych se nezastavil u dalšího kompilačního CD, které se honosí názvem „Weisse Nächte des schwarzen Schnee“ a je na něm obsaženo šest položek. První dva tracky rozvíjejí přírodní témata v poněkud nezvykle pozitivním ladění, nicméně ve druhé polovině nosiče dochází k definitivnímu návratu k bolesti a smutečnímu zmaru. Dvojice skladeb „Nebulöse Tiefen des Schwermuts“ / „Sterbende Sonnen“ rozhodně patří do té vůbec nejtemnější dílny, které Chris kdy vytvořil. Významnými bonusy kolekce jsou však kromě hudebních položek také dvě černobílá videa, na kterých je dost možná i poprvé demonstrován přímý mix hudby v kombinaci s jednoduchým filmem. Pokud tedy posluchač přesně nechápe autorovo počínání, nerozumí německým textům, tak alespoň takto má možnost nahlédnout pod pokličku VINTERRIKET. Oba klipy („Verloren in den Tiefen des Waldes“ / „Vergänglichkeit“) však s předchozími čtyřmi skladbami příliš „nepečou“, jelikož se žánrově znovu opírají o ambientně-blackmetalový lizung. Mrazivé utrpení a nádherná hudba! Číhněte se!

VINTERRIKET – Kontemplative Antagonismen des Augenblicks (DVD-2007, In the Morning Side Records)
Po nepříliš vábivé řadovce „Lichtschleier“ (2006), která nepřinesla nic víc než unylou porci totálně neměnného ambinentu, rozhodl se náš hlavní hrdina pro realizaci prvního DVD. Nezařadil na něj však výčet všech doposud realizovaných klipů, ale pro tyto potřeby vykonstruoval takřka hodinovou kompozici „Kontemplative Antagonismen des Augenblicks“, jejíž zpomalený tok je doprovázen sekvencí přírodních videí. S ohledem na předchozí tvorbu rozhodně nic nového, avšak pro sběratele je tento počin docela stylovým dárkem. Šestnáctistránkový booklet rovněž vypovídá o mnohém, přestože stylistika fotek zůstala pochopitelně hodně podobná.

VINTERRIKET – Gebirgshoehenstille (CD-2008, Displeased Records)
Další řadové album „Gebirgshoehenstille“ zakončuje v rámci tvorby VINTERRIKET jednu velkou kapitolu. Po „Winterschatten“ a „Der letzte Winter – Der Ewigkeit entgegen“ se jedná o finální rozuzlení ambientem pospojované blekařiny, které sice už schází jistý moment překvapení, ovšem po stránce atmosféry tato nenapodobitelná jednoduchost stále funguje. VINTERRIKET si jednoduše nelze s žádným jiným tělesem splést a zvláště pak tehdy, když čaroděj roztočí kola matičky přírody a propojí je s „burzumovsky“ laděným odvětvím black metalu. Pokud bych měl v rámci mimimálního vývoje najít alespoň jediný krůček směrem k jinakosti, rozhodně lze zmínit širší využití klavíru, jehož klapky se objevují nejen v blacmetalovém lomozu, ale také v odlehčených ambientních intermezzech. Když pominu originalitu a příjemně šokující výsledek, jenž vzešel z „Winterchatten“, lze o „Gebirgshoehenstille“ hovořit jako o nejdotaženějším počinu v rámci žánru, na který má Chris doslova a do písmene patent. Příjemná, vskutku velmi příjemná záležitost, sice minimálně překvapivá, ale pro milovníky temné hudby i nadále nezastupitelná. PS: tradičním bonusovým kouskem je video ke skladbě „Gipfelpforte“.

VINTERRIKET – Horizontmelancholie (CD-2009, Heimatfolk)
Když už se zdálo, že projekt VINTERRIKET pojde na opakovanou infekční rutinu, zrodilo se v rukách Christopha Zieglera další výrazné dílo, jehož hudební jakost definitivně odhazuje do kopru veškerou blackmetalovou minulost. „ Horizontmelancholie“ nabízí posluchači pochmurné spojení ambientu a akusticky vyšperkované písničkovosti za podpory čistého pěveckého přednesu. Rukopis kláves, jejichž aura je nositelkou ambinetu, je i v nové tvorbě VINTERRIKET jednoznačně rozpoznatelná. Akustická kytara je ovšem v prezentaci hudby naprosto inovativním vánkem a je opravdu příjemné slyšet Chrisova díla zase v trochu jiném balení. Sice se nedá říci, že by on sám v tomto hudebním šupleti způsobil kdovíjakou revoluci, ovšem jeho schopnost vytvořit kolosální atmosféru mu zůstala i při komponování písničkovějších tracků. Přiznávám se, že pokud si chci opravdu užít melancholické a zároveň pochmurné hudby, dosti často sahám právě po tomto příjemném materiálu (až mě to samotného překvapuje), jehož podobenství nabízí znovu velmi originální tvář. Disk lze totiž přehrát hned z obou stran, přičemž jedna ze stran nese i DVD podobu, při které si může posluchač vychutnat hudbu za podpory tradičně ztvárněné klipové vizualizace. Navíc limitovaná edice alba nabízí produkt v luxusním balení, tj. ve dřevěné krabičce, na které je vyobrazen ústřední symbol kolekce.

VINTERRIKET – Garðarshólmur (CD-2012)
Christoph Ziegler se přestěhoval do Švýcarska a společně se svými zavazadly si do nového domova přivlekl slušnou zásobárnu nočních můr. „ Garðarshólmur“ představuje mnohem temnější a hlubší pojetí hudby, než je tomu na „ Horizontmelancholie“ a jedním z důvodů je především velice monotonní pojetí celku jako takového. Akustické vyhrávky kytary hodně vyklidily pozice a o slovo se znovu přihlásil ryze klávesový ambient. Vokální přednes navíc zcela ztratil jakékoliv pěvecké linky, spíše se nyní jedná o klasickou recitaci německých bonmotů, přestože celé dílo je věnováno krásám islandské přírody. Proto i ty islandské názvy skladeb, které se vždy váží k nějakému konkrétnímu místu. Zásadní změnou image je ovšem fotografická dokumentace, která byla zbavena černobílé semknutosti, většina obrázků je v barvě a je nabíledni se domnívat, že Island Chrise natolik uchvátil, že si ho přál mít v bookletu v nejrealističtějším rozlišení, ostatně 124 stran hovoří za vše.

OUTRO
Tolik procházka po nejzásadnějších dílech z bohaté diskografie projektu VINTERRIKET. Tento fenomén není jen o hudbě, ale také i o jisté druhu fetiše a sedání na lep hlavnímu protagonistovi. Jeho produkty však mají v sobě něco pikantního, něco vzrušujícího, a to mě osobně stačí k tomu, abych se o všechny novinky značky VINTERRIKET neustále zajímal. Pokud se necháte zlákat a něco z mé nabídky se vám zalíbí (dle ukázek), budu vážně potěšen! VINTERRIKET… se vším dobrým i zlým!

ALL

http://vinterriket.com/