Pokud bedlivě sleduje dění na funeral doomové scéně, vězte, že v těchto dnech vychází jedno z nejočekávanějších alb tohoto roku! „As All Seasons Die“ je třetím řadovým CD finských PROFETUS, jejichž ponurá hudba ztělesňuje nejhlubší zásah do posluchačova černého nitra. A co si budeme povídat, i na novince se to hemží tradičními elementy smutku a beznaděje. Od Finů se rozhodně nedalo čekat, že při svém černém snažení přelezou zeď hřbitova a vrhnou se na přijatelnější hudební formu. Takhle věc rozhodně nestojí! Ovšem nechme nově navezenou porci smutku prozatím spát a pojďme se raději podívat na stručnou výpravu do světa kmitajících se luceren, v temných zákoutí skandinávských lesů a plání…
PROFETUS mají na současné doom scéně neotřesitelnou pozici, a to i přesto, že se stále jedná o hluboký underground. A na tom si ostatně parta hudebníků z Tampere opravdu zakládá. Parta smutkařů, jež dodnes obdivuje díla neméně uznávaných UNHOLY či mega-kultovních THERGOTHON, započala svou hudební dráhu na konci roku 2006. Tehdy první společné svíce rozsvítili pánové Anssi Mäkinen (kytara, vokál) a Sami Kujansuu (klávesy), kteří po nějakém čase přivedli do kapely druhého kytaristu Eppe Kuismina a neméně důležitého tlučmistra V. Kujansuu. Příběh zkázy byl započat! „Naším jednoznačným cílem byla tvorba toho nejponurejšího doom metalu. Vůbec nezakrývám, že jsme tak chtěli navázat na naše velké vzory jako jsou SKEPTICISIM, UHOLY či THERGOTHON. Zároveň jsme se však snažili, aby byl v našich skladbách zakomponován prvek skandinávské aury, a to mnohem výrazněji, než to bylo u našich předchůdců. Jsme nesmírně hrdí na naše kulturní dědictví a zároveň si vážíme naší krásné přírody, které tímto děkujeme za nekonečný proud inspirace, jenž se zdá býti nevyčerpatelný“, konstatoval Anssi, nějaký ten rok smířený s tím, že PROFETUS nemají ve svých řadách basový nástroj. „Došli jsme k závěru, že basu v podstatě vůbec nepotřebujeme. Z počátku jsme si sice říkali, že absence basy může být problém, ale pak jsme zjistili, že i bez basy dokážeme vyprodukovat zvuk, který se nám libí. Navíc paradoxně bez basy je náš zvuk o dost víc rozpoznatelný od ostatních kapel.“
První černou vlaštovkou, jenž vyletěla z prohnilého hnízda, byla pojmenována jako „Saturnine“. Na téhle kultovní nahrávce, zrealizované pouze na kazetě, jsou obsaženy pouze dvě takřka čtvrthodinové skladby, jejichž povaha může finský doom reprezentovat ve všech směrech, přestože neobsahuje žádné záchytné body, které by posluchačům alespoň decentně proklestily cestu k příjemnosti. Hudba PROFETUS je zkrátka určena pouze pro vyvolené a samotní členové s tím pochopitelně byli srozuměni hned od prvopočátků. „Hudba PROFETUS není výhradně postavena na žádném konkrétním nástroji a právě to nás do jisté míry odlišuje od ostatních kapel. Ano, také používáme klávesy, ale na rozdíl od SKEPTICISM na nich není postavena atmosféra. Totéž však lze usuzovat o kytarách, jejichž prostřednictvím vytváříme pouze riffy bez melodií. S nadsázkou se dá říci, že ten náš minimalismus vychází z odkazu britských kapel, ke kterým rovněž cítíme respekt (ESOTERIC), nicméně po stránce atmosféry je naše hudba zřetelným nositelem severu.“ popisuje Anssi souvislosti a zároveň přiznává, že premiérový demosnímek byl i do značné míry ovlivně skandinávskou blackmetaloovu scénou, ke které mají PROFETUS dodnes velmi vřelý vztah. Anssi: „Myslím si, že oba žánry mají společné publikum, protože black metal i funeral doom jsou žánry se stejnými harmoniemi a v základu vlastně vzbuzují v posluchačích obdobné emoce. Na naši hudbu měly určitě vliv kapely jako BEHERIT, BURZUM či GEHENNA.“
S láskou ke Skandinávii a vírou ve fungující minimalismus, nahráli PROFETUS debutové album „Coronation of the Black Sun“ a v roce 2009 ho představili finskému undergroundu. Bez deseti minut hodinový materiál nabízí jednu z nejtemnějších možných hudebních tváří, kterou lze na této planetě vůbec vystopovat. Oproti „Saturnine“ je CD po stránce poslechu pochopitelně o dost náročnější, vždyť hned dvě ze čtyř skladeb dosahují takřka dvaceti minut a pokud byste se chtěli v hudbě PROFETUS dočkat konečně nějakých melodií, tak i na druhý pokus nepřichází nic takového vůbec do úvahy. Finové znovu zvolil onen silně antikomerční model skládání a ještě intenzivněji zapracovali na způsobu rozčesávání temné atmosféry. Syrový zvuk ovšem zcela razantně odmítá jakýkoli náznak něžnosti a po vzoru blackmetalových nositelů, rozsévá kolem sebe neprodyšné klima, které lze objevit už na raných nahrávkách BURZUM. PROFETUS však kráčejí v útlaku posluchačových smyslů ještě mnohem intenzivněji a za pomoci jadrného zvuku, zhmotňují své vlastní fantazie. Devět z deseti posluchačů bude trpět, ovšem desátý se pod tíhou meteoritů ocitne na vrcholu blaha. A přesně takhle to Anssi zřejmě zamýšlel: „Vše je otázkou emocí, ovšem není úplně jednoduché dostat se do potřebné hloubky, přestože jsme se opravdu hodně snažili. Cesta hledání je ovšem hodně složitá a někdy dospět k finálnímu záměru není vůbec jednoduché. Skoro by se dalo říci, že hrát rychlý death metal je mnohem jednodušší.“
PROFETUS i přes všechny mouchy, které debut z logických důvodů nabízí, nikterak nerezignovali na některé nepříliš povzbudivé ohlasy, po tři roky kuli pikle v tichosti, aby v první polovině roku představili světu svou druhou nahrávku „…to Open the Passages in Dusk“, překvapivě omotanou do japonské vlajky labelu Weird Truth Productions. „Za volbou japonského labelu netřeba hledat žádnou senzaci. Kdo sleduje scénu, dobře ví, že Weird Truth Productions podporují přesně takovou hudbu, jakou hrajeme právě my. Navíc od vydání debutu o nás tahle firma usilovala, takže nebylo co řešit,“podotýká bubeník Valtteri. Dejme ovšem ještě jednou prostor hlavnímu skladateli Anssimu, kterého tentokrát políbila múza všech hrůz světa: „Na albu se nám konečně povedlo ztvárnit doom metal přesně tak, jak ho sami vidíme. Oproti debutu se na něm nachází více klidnějších prvků, které byly dříve spíše pod povrchem. Využitím těchto tónů se album stalo mnohem více intuitivní než bylo plánováno.“ I přes zachování určující atmosféry a hráčského minimalismu, podařilo se PROFETUS stvořit vpravdě překrásný smuteční kolorit.
Produkce je sice v komplexním měřítku určena stále jen těm nejotrlejším posluchačům, nicméně i dlouhosáhlé kompozice nabízejí tentokrát mnohem více určujících znaků, čili jednoduše řečeno, všechny skladby jsou odrazem odlišného náhledu na funeral doomové divadlo, kterému zároveň prospívá i jedinečná zvuková kulisa (nahrávalo se v anglickém studiu Resonance). Hudba PROFETUS tak podtrhuje skutečně exklusivní uměleckou hloubku a rozhodně ji lze zařadit k nejslovutnějším počinům daného žánru. Anssi: Myslím si, že tohle album je pravým odrazem naší dlouhé cesty. Celkově musím i přiznat, že se mi zdá i přístupnější a dost možná i otevřenější novým posluchačům. Bylo by hezké, kdyby se to stalo, ale samosebou to není naše priorita. Naše hudba má určitý vývoj a zrovna nyní se nacházíme v takovémto cyklu. O CD je ze strany fanoušků opravdu nečekaný zájem, což nás pochopitelně těší, protože něco podobného jsme rozhodně nečekali.“ Zajímavostí nahrávky je bezesporu účast chilského 
zpěváka Felipe Plaza Kutzbacha, jenž okořenil kompozici „Burn, Lanterns of Eve“ výhradně čistým přednesem – do té doby v PROFETUS naprosto nevídaná věci! „Filip je velkým fanouškem PROFETUS a rovněž i my oceňujeme jeho práci v kapele PROCESSION. Když jsme pak potřebovali čistý zpěv, napadl nás právě Filip. Když jsme mu nastínili naši představu, nemohl se dočkat. Myslím si, že výsledkem je opravdu nádherný epos. Přesně takový, jaký jsme zamýšleli,“ oceňuje Anssi přínos hostujícího Chilana a na závěr přidává i myšlenku spojenou s náhledem na funeral doom jako takový: „Někteří lidé spatřují v našem hudebním vyjádření značné omezení a domnívají se, že se tenhle žánr nedá nikam posunout. Přiznám se, že nad podobnými věcmi vůbec nepřemýšlím. Myslím si, že tohle je otázka pro lidi, kteří na hudbu nahlížejí z věnčí, ne pro ty, kteří ji tvoří. Tohle je takový věčný boj. Já si třeba vůbec nemyslím, že bych byl při skládání něčím svázán. Jednoduše tvořím hudbu tak, jak to cítím a jsem moc rád, že existují fanoušci, kteří nás podporují.“
Jak už bylo výše uvedeno, rok 2014 se nese ve znamení počinu „As All Seasons Die“, na kterém se nacházejí pouze čtyři skladby, přičemž otvírák „The Rebirth of Sorrow“ slouží spíše jako „prodloužené intro“. Zbylé kompozice jsou pak tradičně rozvleklé, byˇcelková stopáž nosiče není nikterak přehnaná (necelých sedmatřicet minut). Po obsahové stránce pak PROFETUS logicky navazují na svého předchůdce, přičemž nejvíce překvapí širší výčet klasických recitací a v neposlední řadě je o něco hlubší i výsledný zvuk. V tomto ohledu se opravdu jedná o průchod podzemními chodbami, jejichž chlad musí zákonitě dýchnout na každého citlivějšího posluchače. Zásadní novinkou pak budiž i to, že se kapela znovu vrací pod křídla domácího labelu, tentokráte pod agilní Svart records. Na počátku léta, podzim spuštěn byl…
ALL