Přestože je funeral doom metal minoritní žánr, dostává se mu v posledních měsících velké pozornosti. Po dlouhých letech se s novým albem připomněli kultovní SKEPTICISM, mnohé příznivce překvapil návrat okultních TYRANNY, a to už vůbec nemluvím o skvostné kolekci „Monotony Fields“ od SHAPE OF DESPAIR. Ponuré formě metalu se však nedaří jen ve Finsku. Jednu z nejsilnějších scén má pochopitelně Rusko, zajímavé party se najdou i v Německu a krok zpátky nejsou ani ve Francii, kde se to zajímavými formacemi jen hemží. Pochopitelně nejen v rámci funeral doomu. Za projektem VOID OF SILENCE se ovšem nevypravíme na západ ani na východ, ale do vytepleného Říma, kde mají vůdčí persony projektu své sídlo. Duo Riccardo Conforti / Ivan Zahara tvoří vpravdě nevšední hudbu, a jakkoliv se může zdát, že se toho ve funeral doom metalovém ranku nedá až tolik vymyslet, nahrávky Italů vypovídají o opaku. Všechny černé cesty vedou do Říma!

Počátky projektu VOID OF SILENCE sahají před začátek milénia, kdy se dvojice hudebníku rozhodla odložit k ledu dark/ambientní lásku SYRION, a to s cílem přenést onu ambientní část do přísně pomalé, ale za to dostatečně hutné produkce. „Měli jsme jasnou představu, jakým směrem náš nový projekt rozvíjet. Kromě SYRION jsem bubnoval ještě v jedné doom metalové kapele, a protože mě tenhle žánr vždycky bavil, řekl jsem si, že by bylo skvělé sjednotit doomový zvuk s naší vášní pro ambient a industrial,“ vypověděl o úplných začátcích Riccardo, pod jehož nástrojové portfolium patřily nejen bicí, ale rovněž klávesy. Naproti tomu kolega Ivan se od počátku zabýval pouze a jen kytarovými party a v dalším procesu skládání materiálu se chopil i baskytary. Nezodpovězená otázka ovšem zůstala nad obsazením postu vokalisty, neboť ani jeden z tvůrčí dvojice si na tuto úlohu netroufl, resp. možné by to patrně bylo, avšak Ivan s Riccardem toužili po naprosto profesionálním vokálu. Riccardo: „Vokalistu jsme pro VOID OF SILENCE hledali poctivě. Rozebírali jsme všechny možné alternativy, až jsme se nakonec rozhodli oslovit Malfeitora Fabbana z kapely ABORYM. Byli jsme nesmírně rádi, že se Malfeitorovi naše hudba zalíbila. Hned jak na nabídku kývl, nebyl problém vrhnout se do procesu skládání, ze kterého se později zrodil materiál pro debut Toward the Dusk“. Než se ale dostaneme k obsahu samotného alba, ještě jednou se zastavme u jména Malfeitor Fabban. Tohoto talentovaného umělce zná v podstatě celý undergroundový svět, neboť ABORYM jsou v metalových kruzích dosti populární, avšak před dobrými šestnácti lety bylo všechno poněkud jinak a samotní ABORYM tenkrát ještě nebyli zdaleka tak populární, jako je tomu v současnosti. Nicméně na počátky spolupráce s VOID OF SILENCE vzpomíná Malfeitor takto: „Když mi Riccardo představil svůj záměr, nebylo co řešit. Na spolupráci jsme se dohodli dost rychle. Od počátku jsem byl fascinován především tou skladatelskou svobodou. U VOID OF SILENCE není nic zakázáno, naopak všechno je povoleno.“

Album s názvem „Toward the Dusk“ se na trhu objevilo v roce 2001 a mezi ostatními počiny si muselo připadat jako zpropadený trosečník, kterého žádný ze zachraňujících se člunů nechce zachránit. V oné době totiž letěly všechny možné žánry, ovšem nad doom metalem jakoby se vztahovaly všechna existující mračna na planetě. VOID OF SILENCE pochopitelně pocítili totéž, a přestože jejich tvorba se vůči tradičnímu žánru dokázala vymezit dosti rafinovaně, na celoevropský průlom to prozatím nestačilo ani v nejmenším. Svou kvalitu však album bezpochyby má a zajímavých kompozic je tu hned několik. Na rozdíl od severských spolků se VOID OF SILENCE zaměřili na kombinaci doomové ponurosti v součinnosti s ambientem, industrialem a povšimnout si lze i gotických vlivů, neboť hybnou silou produkce se na debutu staly kombinované vyhrávky kláves, které jsou v mnoha místech dominantnější než samotná kytara. Hudbou pak samozřejmě prochází celá řada samplů a obrovským překvapením je určitě i široká paleta vokálů, která se zdaleka neopírá jen growling. Malfeitor při své premiéře předvedl dostatečně kvalitní výkon, přestože dnes by se svými čistými nápěvy patrně spokojen nebyl. V době vydání alba ho však trápila poněkud jiná věc: „Vkus italského publika snad ani nemá cenu komentovat. Je tu sice určitá skupina lidí, která má ráda temné a dark/ambientní věci, ale celkově se lidi zajímají pouze o všechna ta melodická a powermetalová hovna. Tohle je trochu ubíjející.“ K předmětu debutu je třeba ještě přidat skutečnost spojenou s přípravou kazetového počinu „Remembrance“, jež měl spatřit světlo světa ještě před vydáním debutu, ovšem nakonec z toho všeho sešlo a trojice se přece jen zaměřila na materiál, pod kterým je podepsána firma Nocturnal Music.

Člověk je hříšný! A to je dobře…
Jestliže kořeny skladeb umístěných na „Toward the dusk“ sahají do dob projektu SYRION, tak následovník „Criteria ov 666“ z roku 2001 už představuje VOID OF SILENCE v plné parádě. Sžitá trojice našla společnou řeč poměrně rychle. Riccardo: „S druhým albem jsme spokojeni mnohem víc. Dá se říci, že završuje jednu takovou etapu VOID OF SILENCE. Jsme rádi, že se desku podařilo vydat u Code666 Records, což je podle mě nejlepší firma v Itálii. Kvůli tomu jsme s nimi začali spolupracovat. Osobně se mi pak líbí i to, že mají v názvu tři šestky.“ A právě dovětek spojený se třemi šestkami, má kupodivu co dělat i se samotným námětem alba, neboť jeho skrytá idea se zabývá kritikou veškerých náboženství, poukazuje na pokrytectví křesťanství a ve všech ohledech velebí hříšnost lidí. Po zvukové stránce je album rozhodně hutnější než debut, kytary jsou od prvních vteřin mnohem syrovější, zatímco klávesy poněkud ustoupily do pozadí. Hororovou a blasphemickou atmosféru podtrhují zničující industriální prvky a svou důležitost mají i agresivní samply, jež z nahrávky dělají mnohem sugestivnější dílo. Zásadní proměnou však prošly i Malfeitorovy vokály, neboť stylizace do role Lucifera byla v tomto ohledu nezbytná. Koncept alba ovšem není jen o „provokování peklem v Římě“, ale především o zvěstování a následném příchodu apokalypsy. „Existovaly nějaké vize, které jsme zapustily nejen do hudby, ale také do textů. Myslím, že se nám podařilo vytvořit opravdový apokalyptický snímek, ve kterém mají znovu zásadní postavení samply i ambientní hudba. Ambient nás ostatně inspiruje odnepaměti a spoustu ambientních umělců pochopitelně uznáváme. Často někde slyším, že třeba ta či ona kapela hraje black metal s ambientem, ale když to pak poslouchám, docela se tím bavím. Většina těch věcí stojí úplně za hovno,“ překvapuje Riccardo svým přímočarým názorem a zároveň podotýká, že mezi jeho oblíbence patří RAISON d’ETRE, APOPTOSE, MZ412, ORDO EQUILIBRIO, SEPHIROT, BAD SECTOR, THEOM a další. Z metalu pak MONOLITHE, CANAAN a ESOTERIC.

V ruinách
Třetí kapitola projektu VOID OF SILENCE se začala psát v podstatě okamžitě po realizaci řadové „dvojky“. Riccardo s Ivanem se znovu zavřeli do pokoje bez oken a pro metalové podzemí vytvořili hudbu zase trochu jinou. Hudebním směřováním a hudební image počínaje a celkovým konceptem konče. Zásadní změnou je ovšem změna na postu vokalisty, kdy čím dál tím víc zaneprázdněného Malfeitora vystřídal neméně osobitý zpěvák a hudebník. Řeč není o nikom jiném než o Alanovi Averillovi, lídrovi irských PRIMORDIAL, který se nechal ke spolupráci přemluvit a návdavkem se ještě postaral o všechny texty později vzniknuvšího alba „Human Antithesis“ (2004). „Alan napsal úžasné texty. Je to opravdu velký umělec, zkrátka absolutní profesionál. Myslím si, že nikdo jiný by nedokázal vytvořit takhle skvělé texty. Jsme rozhodně rádi, že ty texty napsal právě on. Domnívám se, že zpěvák může podat ten nejlepší výkon hlavně tehdy, když text skutečně cítí a nezpívá ho jen tak pasivně. K tomu, co Alan vytvořil, chováme velký respekt,“ konstatoval Riccardo obdivně, avšak velký kompliment zasluhuje i on a jeho věrný souputník Ivan. „Human Antithesis“ je naprosto dechberoucí dílo, které je unikátní především svojí autenticitou. VOID OF SILENCE se tentokrát rozhodli spojit hrůzy druhé světové války s pocity jednotlivců, pochodujících na smrt. V hudbě Italů je do puntíku obsažen onen bolestný okamžik, kdy člověk tuší, že se blíží jeho konec, ale přesto do posledních chvil doufá v zázrak, lépe řečeno přímou pomoc odněkud shůry, která ovšem stejně nepřijde. Ani v tak závažném námětu, jakým je tento, nechybí tradiční atheistický pohled, čili alespoň jeden prvek v tvorbě VOID OF SILENCE zůstal zachován. Riccardo: „Každé naše album klade důraz na atmosféru. Na tomhle se nám ale podařilo vytvořit něco opravdu moc a moc silného. Výsledek je opravdu hodně dramatický. Jedná se o takový soundtrack k lidskému zoufalství.“ Riccardo pak ještě potýká, že náměty pro všechny alba nevznikají nikterak povrchně a zvláště při přípravě „Human Antithesis“ si nechala trojice obzvlášť záležet: „Druhou světovou válku zažili naši prarodiče a miliony dalších lidí. Jejich vzpomínky jsou obsaženy v knihách, filmových dokumentech a fotografiích. Když jsme připravovali právě tento koncept, pečlivě jsme studovali všechny prameny, spoustu věcí jsme analyzovali a snažili se všechnu tu hrůzu přetavit do hudby. Emoce, strach, bolest… to všechno posluchač na albu najde. Tragédie, která se tehdy v Evropě stala, je stěží popsatelná. Myslím, že si vůbec nedokážeme představit, v čem naši prarodiče žili. Nicméně deska neobsahuje absolutně žádné politické postoje. Výhradně nám šlo o vytváření strašlivé atmosféry.“ Ano. Není úplně snadné se přes takto skličující námět přenést, ovšem pravdou je, že si VOID OF SILENCE vyhráli se všemi kompozicemi do puntíku. Však také nefalšovaný mix funeral doom metalu, ambientu, industrialu a art-rocku, ocenil i samotný Alana Averill: „Vždycky jsem toužil zúčastnit se projektu, ve kterém bych si mohl vyzkoušet práci i s jinými muzikanty. Když jsem tedy dostal nabídku od VOID OF SILENCE, přijal jsem ji, přestože jsem úplně netušil do čeho jdu. Dvě předchozí alba jsem ovšem znal. Co se týče samotné spolupráce, tak moje vokály přišly na řadu v době, kdy hudba byla již nahraná. Natáčení z mojí strany bylo opravdu hektické, protože před vstupem do studia jsem zdaleka neměl všechny texty hotové. Navíc jsme byli dosti limitováni časem i penězi, takže celý proces byl pro mě osobně velkou výzvou. Naštěstí všechno dobře dopadlo.“

Úpadek naší civilizace
Přesně šest let muselo utéct a VOID OF SILENCE se přihlásili o slovo se čtvrtým řadovým opusem. Ten dostal název „The Grave Of Civilization“ a zastihuje tradiční dvojici v doslova multižánrovém rozletu, přestože prim hrají znovu táhlá doom metalová tempa a pochopitelně nechybí ani celá řada ambientních momentek, které mají téměř hypnotický charakter. Album je vlastně takovým děsivým snářem naší civilizace a na přetřes se opětovně dostává myšlenka spojená s tvorbou soundtracku k neexistujícímu filmu – tentokrát děsivě dekadentnímu. Co se týče italského uměleckého dua, tak v tomto ohledu zůstalo všechno při starém, ovšem s tím rozdílem, že zaneprázdněného Alana Averilla nahradil za mikrofonem britský hudebník Brooke Johnson, tehdy ještě stálý člen kapely THE AXIS OF PERDITION. Stejně jako jeho předchůdci, tak také on podlehl kouzlu hudby VOID OF SILENCE, se spoluprací s Italy souhlasil a zřejmě poprvé měl možnost vyzkoušet si takto hypnotický druh zpěvu. „S výsledkem Brookeho zpěvu jsme nadmíru spokojeni. Myslím, že jeho hlas dokonale zapadl do atmosféry nahrávky, která je hodně progresivní a zároveň i o dost méně metalová. Při skládání materiálu jsme však vůbec nespekulovali ani nekalkulovali, zkrátka jsme cítili, že pokud se chceme nějakým způsobem vyvíjet, musíme zkoušet nové věci, což nás i na samotné hudbě baví nejvíc. Ano, těch klasických metalových částí tam až tolik není, ovšem dovolím si tvrdit, že i tak se naše hudba stala mnohem zajímavější.“ popsal Ivan Zahara svůj vztah k prozatím poslednímu albu z dílny VOID OF SILENCE. Těžko ovšem říci, jestli se ještě Italové dokáží zatnout a vytvořit další nahrávku, neboť jejich hluboký spánek je víc jak pětiletý a příspěvky nikterak nepřibývají ani na příslušných sociálních sítích. Tento druh konce však raději nechme otevřený…

ALL