Elektronický projekt MODURETIK, vedený Janem Jiskrou, jsem do dnešních dnů vůbec neznal. Když mi však na recenzi dorazilo CD „Fantas“, byl jsem opravdu mile překvapen. Už i na mou adresu chodí „elektrárny“ 
O podobné úchylárny se v R.U.M. zinu stará především RadeK.K., ale když tenhle dáreček dorazil až ke mně domů, proč se mu nepodívat na zoubek. Ústřední cover nosiče připomíná apokalypsu v rozšířenějším stádiu. Už z toho důvodu jsem očekával EBM v naprosto masochistickém střihu, jenže… (ne že by úplně nebylo). MODURETIK nic takového opravdu nepřináší, kráčí „hodně přizdi“ a ve své podstatě se drží až nezdravě robotické unylosti. Pojmenovanou skutečnost však nelze nikterak brutálně stírat, jelikož právě v této hudební odrůdě má najít posluchač ryzí uměleckost. Jedna skladba jako druhá, dekadentní setrvačnost, monotonní vokál a nikterak složité aranže. Nicméně i přesto na tom všem něco je. Především hnilobný feeling a styl přednesu dělají s MODURETIKU poměrně ojedinělou záležitost, alespoň tady v Česku. Někdy stačí málo, aby posluchač získal pocit, že se přenesl do doby Terminatora 4. Ano, přesně takovouhle hudbu mohou mít rádi stroje! Na druhou stranu je zjevné, že MODURETIK čerpá inspirací spíše u starých elektronických kapel. Produkce samotná není nikterak přetechnizovaná, rozhodně nečekejte kanonádu efektů ve stylu THE CHEMICAL BROTHERS. I electro má dnes svoji „old school“.
Na CD se nachází devět kompozic, přičemž o první slovo se hlásí nepojmenované intro, které bylo pravděpodobně sejvnuto z nějakého hrůzného hororu. „Atom“ bez špetky vokálních linek nastavuje již výše zmíněnou odtažitou image, kulminující především ve skladbě „We Dancing“, baladou pro kyborky. „Fantas Magor“ je naopak o něco svižnější a do jisté míry i tanečnější kousek s českou lyrikou. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
