R.U.M. zine

Tak a je tu (téměř) podzim!

R.U.M. zine se po dvou měsících vrací do normálního režimu (alespoň v to pevně doufám), tak jako životy mnohých čitatelům, kterým z krásného léta zbyly už jen vzpomínky a jedna velká kopa fotografií. Jak jste si jistě všimli, letos R.U.M. zine nenabídl příliš reportů z letních festivalů (kromě CASTLE PARTY), a to z čistě osobních důvodů. Po víc jak deseti letech jsem si chtěl konečně trochu odpočinout…ne, opravdu, nikam se mi moc nechtělo…

Dalším zásadním krokem, jenž se R.U.M. zinu nepřímo týká je skutečnost, že jsem se svou dlouholetou přítelkyní vstoupil do svazku manželského. A jaké jsou pocity? Skutečně úžasné! Moc jsem si to všechno užil (a stále uživám!) – o „garden party“ nemluvě

A co čeká R.U.M. zine v následujích obdobích? Byl bych rád, kdyby se opět dařila velmi častá aktualizace (každý den ??? ), to je takový můj jednoduchý plán, který se během posledního půl roku docela dařilo plnit, nicméně i můj čas není nafukovací, a tak tímto vyhlašuji konkurz na post redaktora. Předem však předesílám….není to semnou lehké! Na prvním místě vyžaduji SPOLEHLIVOST a dále by mi osobně vyhovovalo, kdyby dotyčná osoba byla z Prahy, Kladna, Slaného, a nebo dokonce Kralup. Není to však podmínka…takže pokud máte chuť a domníváte se, že ve vás dříme slohové nadání, můžete to zkusit!

A závěrem ještě jedna velice nutná zpráva !!! Má nová adresa je: Aleš Levý, Předmostí 703, Kralupy nad Vltavou, 278 01

Mějte se skvěle!

Za R.U.M. Zine zdraví ALL

Dvacet let existence a nyní desáté album „Pochyby“, to vše má na kontě vyškovská kapela DARK GAMBALLE. A jak by se dala parafrázovat slova singlu Žárovkář, na cestu si celou tu dobu svítila skrze ďáblovy mlýny a bestiím, jež táhly ji do bažiny, své duše nikdy nezaprodala. „Muziku děláme od svých počátků poctivě a naplno, ale nepopírám, že o řadě věcí si dnes už neděláme iluze,“ říká frontman DeSed. Jeho výmluvné „donkichotství“ se tak jako liána táhne celým albem a nutí k zamyšlení.

„Noční štvanci v zemi cizí… a vůle má nevelká, už je nahlodaná,“ zpívá DeSed, který tentokrát vedle sociálních a dokonce politických témat míří do nitra každého člověka a věci kolem nás pojmenovává exaktněji než kdykoli předtím. „Ruku jim nepodám, špína je nakažlivá. Až to tu vyčistím, bude líp, budeme líp dýchat,“ říká ve skladbě Čistý.

Muzika DARK GAMBALLE na Pochybách je sebejistou fúzí tvrdého popu a crossoveru, s už typickými gamballskými riffy, čímž znamenitě navazuje na předchozí úspěšná alba Perpetuum Gamballe (2008) a Bonboniéra (2006). Kapela se nebrání zpěvným hitům (Noční štvanci, Žárovkář), které s jízlivou ironií bourají veškeré zdánlivé jistoty, ale ani temnějším baladám (Zhasínám). „Někdy váhám, vkradou se pochyby, duší plují soukromí bubáci… I když léčky znáš, snadno tě do pastí lapí,“ podsouvá titulní skladba, a do pasti se (rád) chytí každý otevřený posluchač: aby možná právě tímto zajetím dostal šanci uvědomit si úskalí moderního života. (Celý příspěvek…)

Zatímco z postrockových ploch nového alba „Earthlinked“ od FDK vyvěrá vzletnost, hardcorový základ mu dodává drsný nádech. Podstatná přitom zůstává sugestivnost masivních zvukových stěn, v nichž hrají prim kytarové plochy tvořené nejen tvrdými riffy, ale též subtilními linkami, které představují životodárné žíly v hrubé hardcorové tkáni.

Kompozice FDK se rozprostírají na širokých emocionálních planinách, jejichž rozlehlost umožňuje vyniknout každému z citových poryvů, který může jejich naléhavý tón způsobit. Své skladby FDK dokážou vyklenout do rozsahu překračujícího běžné trvání rockové písničky a za pomoci naléhavého řevu, ale i jednoduchých melodických motivů staví své počínání na mystické pomezí obyčejnosti a nadzemskosti.

Hudba na „Earthlinked“, podobně jako na minulém albu „Borderline“, dokáže být povědomě naléhavá i nadpozemsky očistná. Mimořádně silná je pak kapela i naživo. Jak říká kytarista Vanja: „Hrajeme celý koncert a ne jednotlivé písničky.“
Neustálé srovnávání s kapelami jako Isis nebo Neurosis nebylo mimo mísu – FDK jsou totiž jednou z mála tvrdých českých kapel schopných ve svém žánru čelit mezinárodní konkurenci. Výjimeční jsou nejen hloubkou své evokativní hudby, ale i tím, že jí dokážou strhnout při prvním setkání. Hutnost kytarových stěn, emotivní doprovodný zpěv i úlevné chvíle post-rockové citlivosti jsou tím, co u FDK láká k opakovanému prožívání jejich hudby.
Album vychází 1. září u X Production, divize Redblack. (Celý příspěvek…)

Vstupenka do ztraceného ráje, brát či nechat ležet? PARADISE LOST dodnes patří k předním metalovým kapelám, i když právě slovo „metalovým“ může být leckdy zavádějící. Upřímně se musím přiznat, když jsem PARADISE LOST slyšel úplně poprvé, žádné zvláštní mrazení po těle jsem necítil. Deska „Gothic“ sice ukázala cestu, kterak se vymotat z death metalové sterility, ovšem něco tomu přece jen chybělo. Podotknout bych také měl, že toto album jsem rozhodně nevlastnil na CD (ani originální kazetě), měl jsem ho pouze na hrané a co si budeme povídat, dostal jsem se k němu až po třech letech od jeho vydání. V tu dobu mi stačilo, abych věděl, že zkrátka PARADISE LOST ne! Všechno se však změnilo jedné deštivé noci.

To byly ještě časy, kdy MTV do svých pořadů dokázala zastrčit nějaký ten metalový pořad (jednalo se o kultovní Headbangers Ball, jenž sledovali všichni tuzemští metaloví fanatici, vlastnící talíř přimontovaný k balkonu). Skladba „Pitty The Sadness“ mě natolik přesvědčila, že jsem se o PARADISE LOST začal znovu zajímat a brzy se mi do rukou dostala cca. druhá kopie alba „Shades of God“, která mimochodem obsahuje další nezapomenutelné songy jako jsou „As I Die“ či „No Forgiveness“. I přesto, že mě Britové přesvědčili, stále mi k srdci úplně nepřirostli. Album jsem si pouštěl jen občas a rozhodně se nedá říci, že bych v té době pokládal PARADISE LOST za svou oblíbenou kapelu.
(Celý příspěvek…)

Letos odstartuje již pátý ročník letních koncertů na Masarykově náměstí ve Slaném. Směs různorodých stylů i žánrů to je Music on the Square, který odstartuje 25. června a skončí 27. srpna 2010 – každý prázdninový pátek od 20.00 na Masarykově náměstí.

Slaný s tímto nápadem přišlo již v roce 2006, kdy se poprvé snažilo oživit letní prázdniny pátečními koncerty na Masarykově náměstí.

Stejně jako každý rok zde budou k poslechu hrát kapely ze Slaného a jeho blízkého okolí. Mezi kapelami se nachází již vyhlášené Slánské kapely, ale také úplně nové začínající kapely. Podle výběru kapel by si měl opravdu každý vybrat svůj oblíbený styl.

(Celý příspěvek…)

Videoklipy! Jak to s nimi vlastně dnes vypadá? Pokusím se nyní o takový rozbor, jehož výsledkem bude žebříček mých oblíbených videií.

Jak vlastně přistupují samotné kapely k tomuto fenoménu? Začátkem devadesátých let zela mezi klipy zahraničními a tuzemskými veliká díra. Zatímco zahraniční (velké) kapely si mohly dovolit točit klipy i v případě, že jejich díla budou přehrávána pozdě v noci, tuzemské formace raději ani finance na tvorbu klipů nesháněly. Důvod byl jasný. Metal sice po sametové revoluci jako žánr vylétl, ovšem netrvalo dlouho a vrátil se opět do bolševických statusů. Podpora v televizích (veřejnoprávních i komerčních) naprosto nulová, „těžký kov“ (punk, hard core…)se opět ponořil do hlubokého undergroundu. Výjimkou snad byly pouze zavedené formace, jejichž klipy se nahodile objevovaly v různých hudebních pořadech, ovšem smůlou pro fanoušky bylo především to, že se jednalo o jednorázové premiéry, a tak člověk musel mít štěstí, aby své oblíbence v televizi zastihl.

S nástupem internetu se však mnohé změnilo. Všechny kapely mají nyní možnost prezentovat svá díla ještě v obrazové podobě a co je úplně nejlepší, video si můžete pustit v podstatě kdekoliv a kdykoliv, nemusíte se na nic jiného ohlížet (snad kromě rychlejšího internetu). Kapelám se tak otevřela další cesta spojená s vlastní propagací a metalové klipy ( i našich zástupců) brzy zaplavily cyberprostor. A to je moc dobře! Jak ovšem k tvorbě klipu přistupovat ? Na tyhle otázky odpovídám tímto jednoduchým rozborem, členěným do několika skupin. Zde jsou:

1) Jednoduché a v podstatě fungující video. Kapela stojí na pódiu a rozdává si to s pařícím davem. Dá se říci, že tímto klipem žádná kapela nic nezkazí, zvlášť když zvýrazněná show má obrovské grády. (Celý příspěvek…)

Nejprve jsem chtěl nové album zrecenzovat, ale nakonec jsem se rozhodl pro článek, který i tak můj postoj k BURZUM přiblíží. Velmi dobře si pamatuji na dobu, kdy se v Norsku naplno rozhostil boj s křesťany, resp. jejich kostely. Násilím opřené skutečnosti přišli na řadu rovněž, ale co s tím český metalový nadšenec? Přiznám se, že i přes tyto události jsem na black metalovu scénu nezanevřel. Asi bych byl blázen, abych vyházel všechna CD jen proto, že můj oblíbenec je vrah s podivnými názory na svět, které koneckonců deklaroval v nejedné knize. Vargovým zatčením se uzavřela jedna kapitola norského black metalu. Jak bylo často uváděno, scéna se rozdělila na dvě části. Jedni Varga tvrdě odsoudili a ještě více začali inklinovat k MAYHEM ( z mého pohledu dalším lidem, kteří nejsou úplně v pořádku, stačí jen číst rozhovory, a nebo spíše poslouchat rozhovory – jeden takový mě napadá. Objevil se v metalovém dokumentu „Global Metal“ od režiséra Sama Dunna. Kdo viděl, nechť si udělá názor sám) a druzí začali vytvářet nový kult osobnosti. Třeba ruská webová stránka o BURZUM informovala snad při každém Vargově „štěku“, nehledě na fakt, že zprostředkovávala dotyčnému otázky od fanoušků přímo za katr. Odpovědi byli následně publikovány. Ale opět stejná otázka: „co my s tím tady v Česku?“.

Jediné, co mě teď napadá je vzpomínka. Je to cca. deset let zpět, v kladenských hospůdkách se velmi často setkávám s Oldou z kapely REALM OF ALGOL (tehdy MENTALLY BLIND) a často s ním diskutuji o atmosféře nahrávek BURZUM. „Kurva, vždyť na tom nic není? Jenže ten chlap to dokáže nějak udělat, že tě to zkrátka baví poslouchat. Je to nejlepší black metal…“. Ano, nějak takhle jsme se vybavovali a návdavkem se sázeli, jestli Varg ještě někdy vyleze z vězení, jestli bude hrát black metal a co třeba ta jeho ambientní tvorba? (Celý příspěvek…)

SYLVIE KROBOVÁ – Stín (CD – 2006, Black Point)
S prvními tóny hlasu zpěvačky mi přišla na mysl Helena Arnetová, ale pak díky barvě spíše Zora Jandová. Protagonistka se sama doprovází na piáno nebo akordeon, průběžně je podporována baskytarou Oty Sukovského a/nebo violoncellem Vojtěcha Havla. Volnější nálady odráží vážnější témata v textech. Tyto nejsou jen ploše zpívány, ale je tu snaha o zesilování výraziva třeba operní manýrou v „Odloučení“ (2), změnami dynamice v „Ten“… (3) i mnoha dalšími a jinými pocity. Ač tu není klasická rytmika v podobě bicích nástrojů není vůbec důvod si stěžovat. Baskytara zaskočí, violoncello zahustí, občas zazáří netradičními zvuky jako třeba v „Čase“ (4). Střídání akordeonu a piána drží průběh desky na úrovni poslouchatelnosti. Všechny texty a hudba jsou původní, jak se na profilové album sluší. Výjimkami potvrzujícími pravidlo je hudba u „Obrazů“ (15), kdy přiložili ruce a nástroje k dílu oba basující pánové a „Rjabina“ (16), coby ruská lidová, pojatá a capella dvěma hlasy.

Chvění znělých tónů mi zpočátku chvíli lezlo na mozek, ale uvyknul jsem. Na objevnou velikost Tori Amos u nás není prostor, přesto by mě zajímalo, kolik lidí může vydavatelství Black Point přesvědčit a kam se lze s jinak velmi solidní, upřímnou a přesvědčivou muzikou dostat. Pokud minimálně k oslovování nadšených posluchačů v komorním prostředí, má to smysl. Abych nezapoměl, ještě bych rád pochválil jednoduchý obal, s křehkým nápadem, který smazává rozdíl dvou generací – obě dámy jsou krásné, každá ve své době i s pomyslným přesahem desetiletí. (Celý příspěvek…)

Možná se to sem příliš nehodí, ale přesto bych se zde chtěl zmínit o akci, která naplňuje životy mnohých lidí (stojí to ale vůbec za ty nervy ???). Největším problém ovšem je časové pásmo. Většina přenosů běží celou noc a pokud nemáte zrovna dovolenou, vyspávat rozhodně nemůžete. Stejně jsem na tom i já sám. Poslední dva týdny tedy přežívám jako upír…

Přes den únava, v podvečer nějaká ta hudba a poté už sportovní maraton. K tomu je třeba ještě zaobalit další spoustu věcí, které vycházejí z klasického rodinného fungování (hehe, jak to udělat, aby člověk dokázal všechno stihnout). Ovšem proč tento krátký článek píši? Inu, i přes toto období (příjemné/náročné/šílené) se pokouším R.U.M. zine neustále aktualizovat a můžu vám říct, někdy je to tedy velké dobrodružství! Třeba dohodnout v této době rozhovor s kapelami x,y je skutečně nemožné. Ještě, že ti naši hokejisté už vypadli…. . NE, TO BYL SAMOZŘEJMĚ ŽERT! Ale také šance, že se život brzy vrátí do normálních kolejí… ( Héja Slovensko, fandím vám, ale budu se dívat už raději ze záznamu…

ZOH končí už za několik málo dní a já se už těším, že mě od recenzí nebude odtahovat slečna Sáblíková, pan Bauer ani Tonda Hájek…život se vrátí do starých kolejí a vy si alespoň budete moci přečíst nějaký ten nový článek, rozhovor či recenzi. Z myslí se však už nikdy nevytratí skvělé sportovní výkony, kterých bylo skutečně vrchovatě! Za ponocování to stálo !

MERZBOW – Don’t Steal My Goat (CD -  2009, Olmolungring/No Music Records)
Materiál, pro v Rusku realizovaný kousek, byl nahrán koncem roku 2008, přesněji v říjnu a listopadu. Kromě titulní strany na nás odešad civí kozičky! A pěkně v párech, jak se na ně sluší. Nechápu proč se tak poťouchle usmíváte? A ták, představili jste si něco jiného? Nezapomeňte, že Masami Akita i jeho žena Jenny mají rádi zvířata, takže pojem kozičky nelze zaměňovat. To bývalo, dávno tomu.

Šestašedesítiminutový obsah desky je jedním z prvních experimentů kombinace živě nahraných bicích a elektronických ruchů. Díky tomu, že vlastně zkouška tohoto mixu začíná, můžeme u obou elementů slyšet jakousi divokost a běsnění. Pravda generátory nejdou po krajních mezích, spíše je s nimi nervně pohybováno v celých rozsazích. Tolik dvacetidvouminutová První část (1). Část druhá, s podtitulem Bloody Sea of Taiji (2), je započata strojním rytmizovaným samplem a postupně doplňována elektruchy. Poklidnější ráz industriální nálady vydrží po dvanáct minut. Opět bezejmenná Part tři (3) je bubenickým extempore s různými elektro příměsemi. Chvíli rovnější, na okamžik divočící. Jinak bez zjevných překvapení. DON #2 je dodatečný název v závorce pro finální porci Part 4 (4). Rytmus je tu generován syntezátorem ve spodním proudění a prosycován dalším z týchž zdrojů. Poslouchatelné pulsace. (Celý příspěvek…)