SYLVIE KROBOVÁ – Stín (CD – 2006, Black Point)
S prvními tóny hlasu zpěvačky mi přišla na mysl Helena Arnetová, ale pak díky barvě spíše Zora Jandová. Protagonistka se sama doprovází na piáno nebo akordeon, průběžně je podporována baskytarou Oty Sukovského a/nebo violoncellem Vojtěcha Havla. Volnější nálady odráží vážnější témata v textech. Tyto nejsou jen ploše zpívány, ale je tu snaha o zesilování výraziva třeba operní manýrou v „Odloučení“ (2), změnami dynamice v „Ten“… (3) i mnoha dalšími a jinými pocity. Ač tu není klasická rytmika v podobě bicích nástrojů není vůbec důvod si stěžovat. Baskytara zaskočí, violoncello zahustí, občas zazáří netradičními zvuky jako třeba v „Čase“ (4). Střídání akordeonu a piána drží průběh desky na úrovni poslouchatelnosti. Všechny texty a hudba jsou původní, jak se na profilové album sluší. Výjimkami potvrzujícími pravidlo je hudba u „Obrazů“ (15), kdy přiložili ruce a nástroje k dílu oba basující pánové a „Rjabina“ (16), coby ruská lidová, pojatá a capella dvěma hlasy.
Chvění znělých tónů mi zpočátku chvíli lezlo na mozek, ale uvyknul jsem. Na objevnou velikost Tori Amos u nás není prostor, přesto by mě zajímalo, kolik lidí může vydavatelství Black Point přesvědčit a kam se lze s jinak velmi solidní, upřímnou a přesvědčivou muzikou dostat. Pokud minimálně k oslovování nadšených posluchačů v komorním prostředí, má to smysl. Abych nezapoměl, ještě bych rád pochválil jednoduchý obal, s křehkým nápadem, který smazává rozdíl dvou generací – obě dámy jsou krásné, každá ve své době i s pomyslným přesahem desetiletí. (Celý příspěvek…)







Když jsem v minulém díle svých zpovědí uváděl PANTERU jako kapelu, která mě přivedla k hard coru, tak tou definitivní pěstí do hlavy byla pro mě sbírka prvních nahrávek brooklynských siláků BIOHAZARD. Poměrně neznámá formace šokovala hudební trh především svou druhou řadovkou “Urban Discipline” z roku 1992. Málokdo si dnes vzpomene, že BIOHAZARD debutovali už o dva roky dříve s nosičem zvaným jednoduše „Biohazard“. Dalo by se však říci, že hudební společnost tehdy ještě nebyla připravena na crossover hip-hopu, trash metalu či punku. Album „Urban Discipline“ však všechno změnilo. Severoamerická metalová komunita se tak poprvé začala třepit a postupně začala tolerovat rapované pasáže, které byly doposud v metalu tabu (snad jen s výjimkou RAGE AGAINST THE MACHINE). I když v metalu… spousta lidí dodnes považuje BIOHAZARD za nemetalovou kapelu, byť samotní členové sami uvádějí BLACK SABBATH jako své největší vzory. Pro úplnost ještě připomenu sestavu: Evan_Seinfeld – (basa, zpěv) , Billy Graziadei – (kytara, zpěv) , Danny Schuler – (bicí), Bobby Hambel – (kytara).
MASTER’S HAMMER byli první metalovou formací, která se dokázala výrazně prosadit v zahraničí. Bylo to možná i z toho důvodu, že se o to prakticky nijak nesnažila a brala svou činnost s výrazným nadhledem. Vše začalo úspěšnými demosnímky a následným vydáním alba „Rituál“ pro firmu Monitor, beroucí do svých rukou všechno, co alespoň trochu zasmrdělo metalem. Z trojice TÖRR, ROOT a MASTER’S HAMMER to byli právě posledně jmenovaní, kteří se stali nezapomenutelnými legendami, tím spíš, když následný „Jílemnický okultista“ dráždil svou neskonalou originalitou. Když pominu zbytečné „Šlágry“, byla právě tato deska posledním kvalitním počinem na dlouhou dobu. Abych ovšem dloubl do vosího hnízda…dobře se pamatuji, kterak Josef Vojtek (KABÁT) onehdy hovořil o MASTER’S HAMMER jako o nejhorší koncertní kapele, jakou kdy v životě viděl. Bylo to samozřejmě ještě v době, kdy se obě kapely střetávaly na společném pódiu.








