R.U.M. zine

S vydáním každého nového čísla Pařátu (stejně tak, pokud na koncertech rozdáváme zdarma starší čísla) se na nás pravidelně obrací i několik desítek lidí s otázkami „Kde koupit Pařát“ a „Proč Pařát není k zakoupení na novinových stáncích“. Taky si občas říkáme, že to není možné, to přece za ten rok a půl, co jsme časopis stáhli z PNS, to už musí všichni vědět, když podrobné info trvale visí na www.paratmagazine.com, sekce Distribuce. Stačí naše webovky prošmejdit. Snad jsou psány srozumitelně.

Nicméně zkusím to ještě objasnit (vysvětlit) trochu jinak. Pařát v roce 2000 začal jako černobílý xeroxovaný zin o 30 kopiích. Systém práce se vlastně za celou dobu nezměnil, akorát jsme se naučili lépe pracovat s technikou, lépe psát, lépe to všechno vypadá a už to není 30 kopií, ale několik tisíc. Názor si na to udělejte sami. To znamená, že od prvního čísla jsme Pařát 10 let distribuovali undergroundovým způsobem. V únoru 2010 jsme se odvážili k velmi riskantnímu kroku, dali Pařát plně do barvy a hlavně do profesionální distribuce. V tu ránu se jeho prodej zvedl o nějakých 300 %. Během čtvrt roku. Ale ani to nestačilo, byla to těžce prodělečná záležitost, která mě stála letité úspory. Důvodů „nezdaru“ bylo hned několik a postupně je vysvětlím.

Každopádně tuto zkušenost i tak hodnotím velmi kladně, protože dala základ pro další existenci Pařátu, byť zase na bázi jiné distribuce. Vlastně té stejné jako letech 2000-09. Důvod nárůstu prodeje byl jasný: Lidi viděli Pařát na novinových stáncích, tak si ho spontánně koupili a mnozí z nich tak díky tomu po 10 letech existence časopisu o něm slyšeli poprvé. Nevěděli, co to je nějaká undergroundová distribuce, že tiskoviny se nekupují jen na novinových stáncích, ale také se o ně dá napsat a zásilku mu pošleme. Ale je to pochopitelné: takhle to vždy fungovalo. Po 4 číslech na stáncích (a následném stažení z nich) jsme na podzim 2010 doufali, že po detailním vysvětlení situace na nás čtenáři nezanevřou a nebude jim dělat problém si o každé číslo napsat (za tu samou cenu, bez úhrady poštovného), zřídit si předplatné atd. To se také stalo, nijak výrazný úbytek prodeje nenastal, za což všem velké díky! (Celý příspěvek…)

Islandský metal, to nejsou jen SÓLSTAFIR. Ze stínu na světlo se pomalu drápe formace FORTID, která může směle konkurovat i mnohem známějším spolkům z celé Evropy. Kapelu založil chlapík jménem Eldur Tholberg (kytarista blackmetalového spolku POTEMTIAN, ve které mimochodem začínal i bubeník výše zmíněných SÓLSTAFIR), jenž si tak splnil svůj osobní sen o blackmetalovém projektu. Postupem času však došel k názoru, že by nebylo do věci, kdyby ke spolupráci přizval i nějakého hosta. Postupně se jimi stali bubeník Fimbultyr (později ho vystřídal Ragnar, člen blackové družiny SVARTIDAUDI) a doprovodný vokalista Eirikurem.

FORTID tak byli na světě a ústřední postava měla od prvních chvil jasno, kudy se bude hudební produkce ubírat. Eldur se doslova zamiloval do pohanských legend a bájí a na základě toho pak vytvořil tři hudební ságy, ok kterých bude nyní řeč. Debutová nahrávka dostala název „Völuspá Part I: Thor’s Anger“ a je prvním dílem již dopředu připravovaného konceptu. Bezejmenný a neznámý projekt dostal překvapivě šanci u německého vydavatelství No Colours Records, který je znám především tím, že dává prostor kapelám z dalekých (či nepříliš metalově tradičních) končin. „Thorův hněv je první částí trilogie, kterou mám již takřka zpracovanou. Pohanství mě fascinuje! Völuspá je popisem pohanského vidění světa. Sahá od úsvitu času až do úplného konce světa.“ (Eldur)

Album samotné vychází v době, kdy obecně vrůstá zájem o pagan/viking metal, a tak deska poněkud zapadává v široké škále obdobných produktů. Po hudební stránce se však vůbec nejedná o špatný opus. Eldur opevnil blackmetalovou hudbu nezvykle melodickými elementy, severskou ostrost otupil mocnými klávesami a nad tím vším se dme útočný vřískot, střídající se s jednoduchým, pohansky znějícím chórem. (Celý příspěvek…)

Buďte pozdraveni!

Uteklo to jako voda… vůbec se mi nechce věřit, že píšu úvodník pro jaro. Zima je fakt fuč a před námi už jen teplo a samá pozitiva Přiznávám se, že v poslední době jsem neměl příliš času sledovat zprávy, číst noviny, anebo dokonce pozorovat statusy „důležitých“ lidí na sociálních sítích. Když jsem posléze v Praze potkal rozezlený dav řvoucích lidí, „vyděsilo mě to“. Že by konečně národ peciválů a věčných kecalů konečně zvedl zadek a šel udělal pořádnou revoluci? No, nakonec to dopadlo jako vždycky, to znamená nijak…

Pojďme tedy raději k r.u.m.ovým událostem. Původně jsem chtěl znovu a znovu naslibovat hory a doly, ale raději se v těchto siláckých gestech budu krotit. Nicméně musím přiznat, že v současné době mám doslova tunu nápadů o čem psát, ovšem jaksi nemám stále vhodné prostory k tomu, abych mohl všechny ty zázračné věci vykonat. Ale už to nebude trvat dlouho… Jinak pokud náš web sledujete opravdu pečlivě, musíte uznat, že se znovu do pisatelského řemesla opřel pan RadeK.K. Zima jako roční období mu zřejmě nesedí, ale hned jak vylezlo slunce, dostal starý lišák inspiraci! A to je jen dobře! Teď ještě probudit pana Radima a budu šťastný pozemšťan. Já to dokážu!

A jak dál? Krátce! Přeji Vám příjemné jarní dny, naplněné láskou a rozkvetlými květy. Svět se stále točí stejně a slunce každé ráno vychází – zatím je to pro nás zřetelná samozřejmost. Pokud jste na tuto společnost každodenně naštvaní a do práce vstáváte vzteklí, nacpěte si klidně tisíce nelegálních nosičů do přehrávače a buďte zkrátka „against“. Pardon, tohle není kázání, tohle je jen návod (jak to všechno přežít?).

Buďte věrni alternativní kultuře, užívejte života…a pokud byste měli něco k našim výtvorům, klidně komentujte či piště maily na naše adresy.

Za R.U.M. Zine zdraví ALL

KONTAKT: Aleš Levý, Předmostí 703, 278 01 Kralupy nad Vltavou, Czech republic -all@rumzine.com, ICQ: 455387362

FIELDS OF THE NEPHILIM, SHAPE OF DESPAIR a RISE AND FALL na BA 2012 publikováno před 18 hodin, 55 minut FIELDS OF THE NEPHILIM – dost možná nejvlivnější gothic/doom metalová kapela osmdesátých let se stává dalším potvrzeným tělesem pro 17. ročník festivalu Brutal Assault. Formace sdružená kolem frontmana s nezaměnitelným vokálem Carla McCoye je živoucí legendou gothic/doom metalové scény a nic na tom nezměnil ani její pětiletý rozpad v první polovině devadesátých let. Carl McCoy v minulých letech postavil novou koncertní sestavu a FIELDS OF THE NEPHILIM se tak znovu výrazně přihlásili o slovo. Kromě několika koncertů bychom se měli dočkat i nástupce alba „Mourning Sun“ z roku 2005.

Funeral doom metal mají ve svém erbu Finové SHAPE OF DESPAIR, kteří jsou další nově potvrzenou kapelou. S kolegy z FIELDS OF THE NEPHILIM je pojí mj. rozmáchlost skladeb, jejichž délka běžně dosahuje až deseti minut. V současné chvíli se jedná o teprve druhé potvrzené živé vystupení v 13-ti leté kariéře těchto zasmušilců.

Třetím přírůstkem je respektované hardcorové komando RISE AND FALL. Belgická formace představí své zbrusu nové album nazvané „Faith“. Zde je výčet dalších ji potvrzených jmen:

SKARHEAD, ROOT, MACHINE HEAD, SÓLSTAFIR, RIVERSIDE, IMMORTAL, DIMMU BORGIR, AHUMADO GRANUJO, AMON AMARTH, SICK OF IT ALL, AT THE GATES, SIX FEET UNDER, SODOM, MORGOTH, PARADISE LOST, DEICIDE, MINISTRY, KAMPFAR, FINNTROLL…a další a další…

http://brutalassault.cz/

Před nedávnem mi psal jeden čtenář R.U.M. zinu, že si na našem webu skvěle početl, ovšem zároveň konstatoval toto: „R.U.M. je hodně stylově roztříštěný, jednou píšeš o black metalu a pak a druhý den z kapsy vytáhneš DEPECHE MODE. Trochu se v tom ztrácím…“. Ajaj, přiznávám se, že jsem měl nějakou tu dobu na mozku červíčka, hlavou se mi motaly myšlenky spojené se založením žánrově vyhraněnějšího webu, ale nakonec jsem i tuto možnost rázně zarazil. Pravda, R.U.M. zine je sice víceméně o metalu, ovšem proč si někdy neosladit chuť něčím výrazně alternativnějším? Jako třeba…jako třeba profilem „crazy electro“ formace PUDING PANÍ ELVISOVEJ, na kterém jsem se podílel společně s Radkem Kopelem. A pak že se na nějaké hudební formaci neshodneme!?!

Počátky formace z dosti šíleným názvem sahají až do roku 1995. Tehdy projekt pro dobrou náladu a vyplnění nedělního odpoledne ještě nenaznačoval nic zásadního s ohledem na ambice. PUDING PANÍ EVILSOVEJ od počátku tvořili tři kamarádi (Viliam, Miloš, Pino), jež mimochodem fungovali v kapelách jako DEPT či DECHESTER MIXER. Zkoušky samotné probíhaly v čistě undergroundové duchu, ovšem samotný obsah prvních skladeb mířil spíše do „overgroundových“ mas. Kapela navíc přiznává, že byla ve svých počátcích ovlivněna hlavně britpopem, který se snažila přetvořit k obrazu svému. Vše vypovídající pak bylo zaznamenáno na ‘EP „Pavúk a iné“.

Na konci milénia pak dochází nejen k členské obměně, ale také k důležité stylové evoluci. Za bicí soupravou se objevuje zkušený hudebník Marcel a i přesto, že se „Pudingovci“ stále drží alternativního kytarového proudu, čím dál tím více začínají koketovat s elektronikou a taneční scénou vůbec. V roce 2000 pak přichází první výraznější úspěch. EP „Chceme pristať“ přináší hitovku „Pink Puding Pong“, jež kapele otevírá brány i k nám do Česka. (Celý příspěvek…)

Po delší době jsem měl znovu čas na nějakou tu „černou pouť“. Projel jsem svou sbírku UG nosičů a uvědomil jsem si, že jsem vlastně nikdy do R.U.M. zinu nenapsal nic o americkém projektu KROHM. O co tedy jde?

Projekt KROHM krotí a dusí multiinstrumentalista Dario Derna (alias Numinas), chlapík s italskými kořeny a bydlištěm v Seattlu (kde asi časy NIRVANY jsou…). O oddanosti a velkém zájmu o black metalovou hudbu hovoří jeho účast v několika kapelách, jakými jsou např. INFESTER, ABAZAGORATH, či VELTUS OBSCURUM. Našemu zájmu však nemůže uniknout jeho individuální projekt KROHM, ve kterém se nejprve hledal, aby následně vytvořil dvě impozantní desky. Pojďme se však nyní zaměřit na počátek jeho hudební pouti. „Historie KROHM se začala psát v roce 1995. tehdy jsem začal psát riffy na vlastní pěst. Skladby na první demo byly vytvořeny poměrně rychle a jasnou představu jsem měl rovněž o zvuku nahrávky, která následně vznikla.“

Demo nese název „Slayer Of Lost Martyrs“ a obsahuje skutečně pozoruhodné skladby, ve kterých se prolíná vlastní osobitost, snoubící se s evropskou undergroundovou kulturou. Skladby působí hodně surově a neotesaně, ovšem komplexní záměr o vytvoření black metalové melancholie se vr rámci možností povedl. Možná i proto Dario získal celou řadu kontaktů právě z Evropy. Hlavní protagonista se rovněž zhlédl v tradiční image, a tak v jeho archivu nechybí fotografie s war-paintem.

Zlomový moment v produkci KROHM však nastává až v roce 2000, kdy Dario vydává druhé demo s názvem „Crown Of The Ancients“. Sotva půlhodinová koláž obsahuje pouze pouhé tři skladby, jež stylově sice navazují na debut, ovšem zároveň přinášejí doposud nevyzkoušené nápady. „Nová tvorba je poměrně nesvázaná. Spousta povedených nápadů vznikla z čiré improvizace. Když potom vznikly skladby samotné, začal jsem k nim psát texty. Z hudby zkrátka vycítím atmosféru, která je posléze zachycena i v lyrice.“ A jak hodnotí svůj stylový vývoj? (Celý příspěvek…)

Praha, 24. 01. 2012 – Kolektiv Start Today promotion dnes veřejnosti představil své plány na rok 2012 a podobu koncepce klubových akcí, které připravuje pod svou záštitou. Hlavními body jsou pak především striktní zákaz kouření na všech pořádaných akcích, provozování veganského rautu zdarma pro návštěvníky a v neposlední řadě důraz na prostor pro přednášky, workshopy a diskuse o společenských tématech.

„Nebavilo nás už čekat, než pro nás někdo udělá to, co nám na klubové scéně chybí. Nehodláme si dál ničit zdraví arogantními kuřáky jen pro to, že zodpovědné osoby mají stažené půlky strachy s tím něco dělat. Chceme pořádat pozitivní akce, kde se kromě odreagování u kvalitní hudby dozvíte zajímavé informace, ochutnáte jídlo, které jste třeba předtím nejedli a jako bonus se nebudete dusit všudypřítomnou kuřáckou mlhou,“ doplňuje k celému záměru Jakub, iniciátor projektu.

Organizátory překvapil i pozitivní přístup majitelů klubů, kteří záměr pořádat v jejich prostorech nekuřácké akce se společenským přesahem vítají a sami nabízejí podporu celého projektu. Nadšené reakce tak rozhodně předčily původní očekávání.

Důležitým společným jmenovatelem všech akcí je rovněž veganský raut. Záměrem organizátorů je nabídnout návštěvníkům akce různorodé veganské pokrmy a tímto jím více přiblížit alternativní možnost stravování. U rautu bude vždy přítomen autor pokrmů, případný zájemce tak dostane možnost zkonzultovat postup přípravy či si vybrané recepty opsat.

Velký zájem byl zaregistrován i ze strany samotných hudebníků, o čemž svědčí dosud potvrzené kapely. Za zmínku stojí například americká hardcore-punková legenda INTEGRITY, francouzský temný metal CELESTE, či například jedno z největších současných jmen anglické tvrdší hudební scény, kapela PAY NO RESPECT. Velký důraz je rovněž kladen na podporu lokálních interpretů. Z těchto je možné jmenovat například kapely ESAZLESA, FDK, THIS NIGHT DRAWS THE END, EMPTY HALL OF FAME či PALAHNIUK. Prostor ale rozhodně nedostává jen tvrdší hudba, v pražském klubu 007 vystoupí například alternativní raper a písničkář BONUS, čerstvý držitel prestižní ceny Apollo za svou poslední desku „Náměstí Míru“. (Celý příspěvek…)

Čtenáři R.U.M.u, vítejte v roce 2012! Pokud některé existence předpovídají konec světa, jejich věc. Tuhle planetu sice plundrujeme a devastujeme jak se dá, ovšem nějaký ten pátek tu ještě zřejmě pobudeme. A přesně totéž se týká i R.U.M. zinu, který v poslední době jede pouze a jen pod mou záštitou, neb moji kolegové jsou z různých příčin (žel) nevýrazní. Osobně mě to docela mrzí, jelikož ona stylová opozice se vždycky hodí do krámu…

Tímto úvodníkem však nechci vůbec láteřit či fňukat nad rozlitým mlékem. Především díky zajímavým hudebním spolkům je stále o čem psát a to je asi ta největší odměna pro pisálka, který se v téhle branži pohybuje více jak patnáct let. To by bylo, aby si člověk polívčičku nepřihřál…:) Ale proč tohle všechno píšu… zkrátka mě udivuje, kterak ten čas rychle ubíhá. Říká se, že když si člověk těchto věcí začne skutečně všímat, stárne! Osobně si však všímám i jiných věcí. Když jsme ještě tehdy s xeroxovým fanzinem začínali, motala se kolem nás spousta lidí, se kterými jsme byli v kontaktu, kámošili jsme spolu, neustále jsme něco rozebírali… Celá řada těchto lidí však mávnutím kouzelného proutku ze scény zmizela a je úplně jedno, jestli to byli členové kapel či spřátelení fanzináři. Paradoxně ovšem… ta největší jména jsou tu stále a pořád, což mě naplňuje pozitivním myšlením. Ano, jsem součástí tohoto bezvadného prostoru, ze kterého bych NIKDY nechtěl vystoupit. „Rouhání je pro mě pořád tím stejným evergreenem“, „Krev i víra má je stále (asi) černá“ a co je možná dětinsky nejhorší: „…já vždycky míval srdce černý“. Takový jsem přesně tatínek od rodiny

Tohle je zkrátka náš život a i když jsme v některých fázích třeba i malinko jinde, stále víme, které parkoviště patří právě nám!

Buďte věrni alternativní kultuře a užívejte života!

Za R.U.M. Zine zdraví ALL

KONTAKT: Aleš Levý, Předmostí 703, 278 01 Kralupy nad Vltavou, Czech republic -all@rumzine.com, ICQ: 455387362

HeLL-O!

Čas zimní je tady a s ním několik „r.u.m.ových informací. Možná jste si všimli, že má kadence článku v posledních dnech malinko ochabla, ovšem důvod je prostý. Přesně 11.11. 2011 se mi narodila dcera Natálka a to mi věřte, že k nějakému závrtnému tvoření jsem zkrátka neměl šanci se vůbec dostat. Počet hodin, jež znamenají, že se můj život vrátil do relativního normálu, tak těch skutečně příliš neuteklo. V posledních dnech jsem však znovu vyplodil něco málo článků a rozhovorů, přičemž právě jeden z nich slibuje docela zajímavé ohlédnutí. Ale zatím nic neprozradím, brzy sami uvidíte!

Když píši tyto pravidelné úvodníky, vždycky nějakým způsobem představuji harmonogram článků na další období. Abych se přiznal, tak v současné době žádný monster plán nemám, vše se bude odvíjet od mého volného času a především nápadů. Úplně naopak je to však s recenzemi, kterých bude znovu přibývat. Na pracovním stole mi do dnešních dnů stojí dva komíny cédéček, na jejichž obsahy se chci v současné době nejvíce zaměřit. Postupně dojde i na „Kazetománii“ a samozřejmě „Metal Mondóku“, která dává poslední dobou zabrat jak jednotlivým účinkujícím, tak mně osobně.

Co říci více? Snad je, že s dalšími moudry za Vámi přispěchám až v roce 2012, tudíž si hezky užijte Vánoce a především Silvestr. Pevně doufám, že i v budoucích časech tu bude R.U.M. zine jakožto zpříjemňovadlo vašich pracovních i nepracovních dní!

Za R.U.M. zine zdraví ALL

KONTAKT: Aleš Levý, Předmostí 703, 278 01 Kralupy nad Vltavou, Czech republic -all@rumzine.com, ICQ: 455387362

Tak jsem se konečně dostal k druhému dílu nepravidelného seriálu „Radost, kalkul, evoluce“, přičemž samotné nahrávky jsem vybral podle obdobného modelu jako tomu bylo v části předchozí. Nuže…podruhé vítejte v ráji kontroverze…

KREATOR – Endorama (1999)

Také thrash metalová legenda KREATOR má ve své diskografie okénko, které se do jisté míry vymyká (pro tyto Němce) běžnému standartu. Do té doby spolehlivě šlapající těleso začalo na konci milénia znenadání „vyvádět“. Ledacos již naznačila deska „Outcast“ z roku 1997, nicméně ten pravý „pád modly“ přišel právě až s řadovkou „Endorama“. Vůdčí předák KREATOR, neúnavný tahoun jménem Mille Petrozza, dozajista propadl kouzlu svých oblíbenců, jež hezky dlouho poslouchal a svou vášeň se rozhodl vklínit i do lůna své domovské kapely. Těžko říci, v co tehdy KREATOR doufali, ovšem sázka na možnost, že z konzervativních thrashmetalových fanoušků ze dne na den vyrostou otevření příjemci všeho možného to zřejmě nebyla. Chuť a vášeň však nakonec rozlomila veškeré pochybnosti a i na úkor zatracení (a co si budeme povídat – menších zisků) se KREATOR vydali na trip do zcela neprobádaných končin za přispění gothic rockového prince – Tilo Wolffa (LACRIMOSA).

Na jedné straně zachovat duch rozpoznatelných KREATOR a zároveň implantovat něco málo ze THE SISTERS OF MERCY či THE FIELDS OF THE NEPHILIM! Nějak takhle přibližně vypadaly plány na akci „gothic blesk“. Když nad tím tak přemýšlím, mohla tato kolekce dopadnout obrovským fiaskem (pro některé skalní fandy to fiasko skutečně bylo). Kapela však nepropadla kouzlu gotiky až do morku kosti, neztrapnila se, a když k tomu všemu přidáme ještě plusové body za vkusné aranžmá, dostáváme ve výsledku doslova a do písmene pozoruhodné album. „Endorama“ rozhodně není rozháraným souborem lego kostek. (Celý příspěvek…)