R.U.M. zine

SYLVIE KROBOVÁ – Stín (CD – 2006, Black Point)
S prvními tóny hlasu zpěvačky mi přišla na mysl Helena Arnetová, ale pak díky barvě spíše Zora Jandová. Protagonistka se sama doprovází na piáno nebo akordeon, průběžně je podporována baskytarou Oty Sukovského a/nebo violoncellem Vojtěcha Havla. Volnější nálady odráží vážnější témata v textech. Tyto nejsou jen ploše zpívány, ale je tu snaha o zesilování výraziva třeba operní manýrou v „Odloučení“ (2), změnami dynamice v „Ten“… (3) i mnoha dalšími a jinými pocity. Ač tu není klasická rytmika v podobě bicích nástrojů není vůbec důvod si stěžovat. Baskytara zaskočí, violoncello zahustí, občas zazáří netradičními zvuky jako třeba v „Čase“ (4). Střídání akordeonu a piána drží průběh desky na úrovni poslouchatelnosti. Všechny texty a hudba jsou původní, jak se na profilové album sluší. Výjimkami potvrzujícími pravidlo je hudba u „Obrazů“ (15), kdy přiložili ruce a nástroje k dílu oba basující pánové a „Rjabina“ (16), coby ruská lidová, pojatá a capella dvěma hlasy.

Chvění znělých tónů mi zpočátku chvíli lezlo na mozek, ale uvyknul jsem. Na objevnou velikost Tori Amos u nás není prostor, přesto by mě zajímalo, kolik lidí může vydavatelství Black Point přesvědčit a kam se lze s jinak velmi solidní, upřímnou a přesvědčivou muzikou dostat. Pokud minimálně k oslovování nadšených posluchačů v komorním prostředí, má to smysl. Abych nezapoměl, ještě bych rád pochválil jednoduchý obal, s křehkým nápadem, který smazává rozdíl dvou generací – obě dámy jsou krásné, každá ve své době i s pomyslným přesahem desetiletí. (Celý příspěvek…)

Možná se to sem příliš nehodí, ale přesto bych se zde chtěl zmínit o akci, která naplňuje životy mnohých lidí (stojí to ale vůbec za ty nervy ???). Největším problém ovšem je časové pásmo. Většina přenosů běží celou noc a pokud nemáte zrovna dovolenou, vyspávat rozhodně nemůžete. Stejně jsem na tom i já sám. Poslední dva týdny tedy přežívám jako upír…

Přes den únava, v podvečer nějaká ta hudba a poté už sportovní maraton. K tomu je třeba ještě zaobalit další spoustu věcí, které vycházejí z klasického rodinného fungování (hehe, jak to udělat, aby člověk dokázal všechno stihnout). Ovšem proč tento krátký článek píši? Inu, i přes toto období (příjemné/náročné/šílené) se pokouším R.U.M. zine neustále aktualizovat a můžu vám říct, někdy je to tedy velké dobrodružství! Třeba dohodnout v této době rozhovor s kapelami x,y je skutečně nemožné. Ještě, že ti naši hokejisté už vypadli…. . NE, TO BYL SAMOZŘEJMĚ ŽERT! Ale také šance, že se život brzy vrátí do normálních kolejí… ( Héja Slovensko, fandím vám, ale budu se dívat už raději ze záznamu…

ZOH končí už za několik málo dní a já se už těším, že mě od recenzí nebude odtahovat slečna Sáblíková, pan Bauer ani Tonda Hájek…život se vrátí do starých kolejí a vy si alespoň budete moci přečíst nějaký ten nový článek, rozhovor či recenzi. Z myslí se však už nikdy nevytratí skvělé sportovní výkony, kterých bylo skutečně vrchovatě! Za ponocování to stálo !

MERZBOW – Don’t Steal My Goat (CD -  2009, Olmolungring/No Music Records)
Materiál, pro v Rusku realizovaný kousek, byl nahrán koncem roku 2008, přesněji v říjnu a listopadu. Kromě titulní strany na nás odešad civí kozičky! A pěkně v párech, jak se na ně sluší. Nechápu proč se tak poťouchle usmíváte? A ták, představili jste si něco jiného? Nezapomeňte, že Masami Akita i jeho žena Jenny mají rádi zvířata, takže pojem kozičky nelze zaměňovat. To bývalo, dávno tomu.

Šestašedesítiminutový obsah desky je jedním z prvních experimentů kombinace živě nahraných bicích a elektronických ruchů. Díky tomu, že vlastně zkouška tohoto mixu začíná, můžeme u obou elementů slyšet jakousi divokost a běsnění. Pravda generátory nejdou po krajních mezích, spíše je s nimi nervně pohybováno v celých rozsazích. Tolik dvacetidvouminutová První část (1). Část druhá, s podtitulem Bloody Sea of Taiji (2), je započata strojním rytmizovaným samplem a postupně doplňována elektruchy. Poklidnější ráz industriální nálady vydrží po dvanáct minut. Opět bezejmenná Part tři (3) je bubenickým extempore s různými elektro příměsemi. Chvíli rovnější, na okamžik divočící. Jinak bez zjevných překvapení. DON #2 je dodatečný název v závorce pro finální porci Part 4 (4). Rytmus je tu generován syntezátorem ve spodním proudění a prosycován dalším z týchž zdrojů. Poslouchatelné pulsace. (Celý příspěvek…)

A je to tady! Brněnská legenda INSANIA má těsně před vydáním další řadového alba. Ještě než se však dostaneme k horkým aktualitám, připomeneme si kousek historie. INSANIA vznikla roku 987. V roce 990 vydává pod krycím názvem SKIMMED první nezávislou desku v tehdejším Československu, LP „New Insanity“. Roku 992 obnovuje činnost opět pod názvem INSANIA a v novém složení vydává roku 992 demo „R.U.DEAD?“, v r. 993 EP „Vertigo“ a v r. 994 první CD „Crossfade“, které slavilo úspěch i v zahraničí. Od roku 991 se datuje její přátelský vztah s Jello Biafrou (ze sanfranciských DEAD KENNEDYS). Po americkém turné koncem minulého století vydala INSANIA, kromě živého CD „Recycling & Live in Seattle“, dvě řadová alba, „Trans-Mystic Anarchy“ a „OUT“, z nichž obě skončily v daném roce na druhém místě v kategorii „hard and heavy“ ankety hudebních kritiků ANDĚL. Na začátku roku 008 je INSANIA s albem „Rock’n'Freud“ nominovaná (spolu s My Chemical Romance, Billy Talent a Gaia Mesiah) na cenu TV Óčko a v březnu 008 za něj dostává CENU HUDEBNÍCH KRITIKŮ ANDĚL. V květnu 008 získává ocenění Album roku v BŘITVA, v níž každoročně hlasuje 69 rockových publicistů z 29 médií.

INSANIA, NEZVEDENEJ SPRATEK, KTEREJ PRZNÍ ROCKOVOU SCÉNU OD ROKU 1987 vydává své sedmé řadové album a míří k tvrdšímu, jedovatějšímu zvuku než předchozí „Rock´n´Freud“ (2007, Anděl v kategorii „hard&heavy“ a Břitva za album roku). Textově i hudebně jde o ostřejší záležitost než posledně, texty ryjí do „kultury masy“ se sarkasmem, ale taky s nadhledem a černým humorem (viz nevergreeny Pověsíme celebrity!, Peklo jsou ti druzí, Joe se rozhod poslat bombu…). Objevují se tu i vysloveně temné skladby jako Estetika bizarnosti. (Celý příspěvek…)

Nebylo by ani možné, aby kluk „postižený“ metalam, nenarazil na SEPULTURU. Brazilská formace v sestavě Max Cavalera – zpěv/kytara, Andreas Kisser – kytara, Paulo Jr. – Basa a Igor Cavalera – dokázala během jednoho léta uhranout hudební svět naprosto dokonale. Dodnes si pamatuji, kterak jsem se s kapelou poprvé střetl. O jménu SEPULTURA jsem sice už nějaký ten pátek věděl, ovšem kterak se dostat k jejím nahrávkám, to byl tehdy úkol naprosto nadlidský. Zvláště pak pro dvanáctiletého kluka. Opakovala se tak obdobná situace jako při mém prvním kontaktu s kapelou DEATH. Starší kamarádi neměli vůbec pochopení pro nové metalové tváře, ta hudba se jim nelíbila, a tak jsem se musel houštinou objevování protloukat úplně sám. „Dead Embryonic Cells“ byla první skladba, kterou jsem kdy od SEPULTURY slyšel. Pochází ze čtvrtého řadového, jenž kapelu posléze katapultovalo mezi metalovou smetánku. Klip k této skladbě jsem si nahrál na VHSku a donekonečna jsem obdivoval tu neskutečnou energii! Tohle byl metal z jiné planety. Po nějakém čase se mi do rukou dostala cela nahrávka, samozřejmě „pouze“ nahraná a ta mě svou přesvědčivostí naprosto odstřelila. Dodnes mám po těle takové zvláštní mrazení, když slyším doprovodné intro k titulní skladbě „Arise“. SEPULTURA přinesla do metalu něco magického a přitažlivého. Dodnes mám pocit, že se tímto albem značně rozechvěl trash metalový trůn, patřící neméně úspěšné skvadře SLAYER!

V roce 1993 však SEPULTURA dokonala definitivní obrat na sto procent! Album „Chaos A.D.“ je zhudebněná rebelie, pocházející z nejchudších brazilských čtvrtí. Nasranost, divočina a především impozantní instrumentální výkony. Když jsem o rok později navštívil Dánsko, zakoupil jsem jeden tamní časopis, ve kterém místní redaktor označil SEPULTURU za jednu z nejtalentovanějších kapel vůbec. Článek končil větou – „velké věci ještě přijdou“. Prorocká slova! SEPULTURA se stala skutečným králem (hodilo by se spíše královnou metalu. (Celý příspěvek…)

České a slovenské kapely pozor! V mé schránce uvízla zajímavá nabídka od organizátora festivalu Devilstone Open Air, který přichází se skutečně zajímavou iniciativou. Pro svou přehlídku hledá kapely z celé Evropy a ani naše krajina v nabídce nechybí. Pokud tedy máte zájem si zahrát na litevském pódiu, rozhodně kontaktujte šéfa Vaidase s těmito údaji:

Název kapely, země, stručná charakteristika, hudební styl. Dále by bylo vhodné zaslat foto, youtube URL, MySpace URL, web adresu a nezbytné kontaktní údaje (mail, telefon). Toto všechno pošlete na ústřední adresu, která je pod tímto článkem, a to do 8. března 2010!

A teď ještě něco málo informací. Fest proběhne 16 až 18. června 2010 v městečku Anykščiai a předpokládaná návštěva je opět přes 3000 šílených fanoušků. Pořadatelé dále slibují seriózní přístup a zcela profesionální jednání! Za zkoušku tedy nic nedáte a třeba hned na vás se usměje štěstí!

Kontakty:

tadas@devilstone.net

http://www.devilstone.net (Celý příspěvek…)

Kdo byli USELESS SACRIFICE? Skvělá doom metalová skupina ze Slovenska, která však žel vydala jediné demo a následně čtyřskladbové promo. To všechno ještě před koncem milénia. Opravdu velká škoda, že kluci ve své činnosti nepokračovali a prakticky v tom nejlepším se rozpadli. Nicméně mnohem příjemnější zprávou je to, že si kompletní materiál můžete v pohodě poslechnout na severu Bandzone, přičemž všechny skladby si můžete také stáhnout! Pevně věřím, že tato novinka potěší každého pamětníka! Závěrem ještě připomínám, že na stránkách R.U.M. zinu lze dohledat rozhovor s USELESS SACRIFICE, který už skutečně něco pamatuje!

ALL

A teď ještě shrnující biografie:

Kapela Useless Sacrifice bola založená niekedy v roku 1992 v Humennom. Jádro kapely tvorí Maroš Čornanič (gitara) a Ľubo Karafa (basa). Kapelou spočiatku prešlo celkom dosť muzikantov. Do U.S. prichádza Miro Bindas (spev), Ganzy (gitara), Rastislav Fanfara (klávesy) a Braňo Surmay (bicie). Týmto sa obsadenie kapely na dlhší čas ustáli. S novými členmi dostáva kapela nový xicht a začína sa hlásiť k novej vlne doom metalu, ktorú spustili kapely ako PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, AANATHEMA atd. V sounde kapely je v ranom období v značnej miere počuť aj výrazný element slovenskej ľudovej tvorby. Prvý demáč na seba nenecháva dlho čakať…

…jeho názov je „Tears, Thoughts, Desires…“ točil sa v zime v roku 1996 v štúdiu Exponent v Hlohovci a je na ňom 6 skladieb. Kapela sa po vzájomnej dohode tesne pred nahrávaním rozlúči s Mirom, ktorý zakladá BIZZARE OF BRUTALITY. Spev skúša Maroš. (Celý příspěvek…)

Dost možná nejsledovanějším albem roku 2010 bude návrat projektu BURZUM. Kontroverzní Varg Vikernes je už nějaký ten pátek mimo žalář a překvapivě brzy se přihlásil s novou deskou, která vyjde po dlouhých jedenácti letech! Jak deklarují první Vargovy věty, nebude album v žádném případě náboženské, nebude ani anti-náboženské a už vůbec se nebude zabývat jakoukoliv politickou ideologií. Bude prý pokusem o zkoumání mytologických mýtů a představí kořeny našeho kulturního dědictví. Album se jmenuje „Belus“ a podle posledních zpráv se bude jednat o dílko koncepční. “ Album bylo stvořeno z mého srdce a ducha. Vůbec jsem přitom neřešil hranice nějakého hudebního stylu“. Podle intenetových stránk BURZUM by však měla deska být jakýmsi pomyslným řezem mezi „Hvis Lyset Tar Oss“ a „Filozofem“. To tedy znamená, že milovníci starších nahrávek se mají skutečně nač těšit! A teď ještě další Vargova slova. „Není vůbec důvod, abych ve své hudbě něco měnil. proto snad není překapení, že nové deska bude opět o kytaře, ke které jsem se mohl vrátit“.

Když jsem poprvé přemýšlel o návratu BURZUM, napadla mě otázka inspirace. Za mřížemi měl Varg jistě spoustu času, aby o svém životě hloubavě přemýšlel. „Inspirace pro album pochází z různých zdrojů, dokonce i pohádek, mýtů a v neposlední řadě z klasické hudby. Zapomenout nemohu ani na své vzpomínky na všechno co bylo“. Varg se rovněž nechal slyšet, že následující album bude rozhodně tím nejlepším co kdy vytvořil. Zároveň se domnívá, že deska může oslovit jak staré, tak úplně nové posluchače. Podstata pak prý bude spočívat v naprosté osobitosti. Tohle zkrátka nemůže být nikdo jiný než BURZUM! (Celý příspěvek…)

Když jsem v minulém díle svých zpovědí uváděl PANTERU jako kapelu, která mě přivedla k hard coru, tak tou definitivní pěstí do hlavy byla pro mě sbírka prvních nahrávek brooklynských siláků BIOHAZARD. Poměrně neznámá formace šokovala hudební trh především svou druhou řadovkou “Urban Discipline” z roku 1992. Málokdo si dnes vzpomene, že BIOHAZARD debutovali už o dva roky dříve s nosičem zvaným jednoduše „Biohazard“. Dalo by se však říci, že hudební společnost tehdy ještě nebyla připravena na crossover hip-hopu, trash metalu či punku. Album „Urban Discipline“ však všechno změnilo. Severoamerická metalová komunita se tak poprvé začala třepit a postupně začala tolerovat rapované pasáže, které byly doposud v metalu tabu (snad jen s výjimkou RAGE AGAINST THE MACHINE). I když v metalu… spousta lidí dodnes považuje BIOHAZARD za nemetalovou kapelu, byť samotní členové sami uvádějí BLACK SABBATH jako své největší vzory. Pro úplnost ještě připomenu sestavu: Evan_Seinfeld – (basa, zpěv) , Billy Graziadei – (kytara, zpěv) , Danny Schuler – (bicí), Bobby Hambel – (kytara).

Než se však hudba BIOHAZARD dostala k nám do Evropy, nějakou chvíli to trvalo. Zároveň byl řešen i obdobný „problém“ jako před časem v USA. Bude mít kombinace metalu s pouličním rapem nějaký výraznější úspěch? Dnes už víme, že se tyto stylové bariéry podařilo prolomit a v jedné linii se tak ocitli metalisté, punkeři i staří hardcoreáři, jejichž největšími hvězdami byli doposud BLACK FLAG. Já osobně jsem se dostal k BIOHAZARD přes svého kamaráda a v počátku jsem jim příliš nevěřil. Masírka MTV mě však nakonec dokázala vtáhnout do děje a člověk brzy rozpoznal, že BIOHAZARD jsou skutečně velkolepí hudebníci, jejichž hlavním krédem je BOJ proti sociálnímu nesouladu. (Celý příspěvek…)

MASTER’S HAMMER byli první metalovou formací, která se dokázala výrazně prosadit v zahraničí. Bylo to možná i z toho důvodu, že se o to prakticky nijak nesnažila a brala svou činnost s výrazným nadhledem. Vše začalo úspěšnými demosnímky a následným vydáním alba „Rituál“ pro firmu Monitor, beroucí do svých rukou všechno, co alespoň trochu zasmrdělo metalem. Z trojice TÖRR, ROOT a MASTER’S HAMMER to byli právě posledně jmenovaní, kteří se stali nezapomenutelnými legendami, tím spíš, když následný „Jílemnický okultista“ dráždil svou neskonalou originalitou. Když pominu zbytečné „Šlágry“, byla právě tato deska posledním kvalitním počinem na dlouhou dobu. Abych ovšem dloubl do vosího hnízda…dobře se pamatuji, kterak Josef Vojtek (KABÁT) onehdy hovořil o MASTER’S HAMMER jako o nejhorší koncertní kapele, jakou kdy v životě viděl. Bylo to samozřejmě ještě v době, kdy se obě kapely střetávaly na společném pódiu.

A vidíte, zatímco KABÁT dokázal prodat milióny desek napříč republikou, MASTER’S HAMMER obloudili Osmouse records a brzy se stali black metalovou atrakcí z východu Evropy. Zaslouženě… Alba „Rituál“ a „Jílemnický okultista“ mají rozhodně svá kouzla a nikdo jim nemůže upřít historickou funkci. Kdyby existovalo něco jako „povinná metalová četba na střední škole“, obě výše zmíněná díla by tam musela být zařazena. (Celý příspěvek…)