Na počátku devadesátých let zachvátila zejména severní Moravu nefalšovaná doom-deathmetalová horečka. O kvalitách a osobitosti vybraných kapel už byly sice popsány mraky papírů, jenže i tak není od věci si tyto neuvěřitelné časy připomínat. Pokud může být naše metalová scéna na něco pyšná, pak jsou to právě kapely DISSOLVING OF PRODIGY, HYPNOTIC SCENERY, BLACK HEAVEN nebo R. E. T. Nyní však už k jádru věci. Totiž nejen zkázonosným stylem živ byl Severomoravan. Své by o tom mohli vyprávět i holandští fanoušci, neboť jistí CELESTIAL SEASON se takřka ve stejném čase zamilovali do obdobné hudební fúze, a přestože jejich „pohádka“ dopadla prakticky obdobně, jako tomu bylo u tuzemských kapel, dostalo se těmto pánům docela slušného uznání v rámci evropského undergroundu. A jak už to tak bývá, mnozí fans vzpomínají na jejich hrubiánskou krásu dodnes. Přesně pro tyto pamětníky je určen tento vzpomínkový exkurz. Mladší ročníky se pak mohou seznámit s dalším zajímavých pojmem, jenž sice nepsal historii zásadní měrou, ale rozhodně si dokázal přisvojit několik výraznějších úspěchů.
Společně v samotě
Přestože si CELESTIAL SEASON už na počátku kariéry lebedili v death/doomovém ranku, nezůstali mu věrni na věčné časy. Ostatně i tato skutečnost tak trochu odkazuje na výše uvedené severomoravské skupiny, jejichž osud byl mnohdy obdobný. V roce 1991 bylo ale všechno zdaleka jinak. Tehdy se dala dohromady pětice kamarádů, mezi kterými nejvíce vyčnívala bratrská dvojice Robert a Stefan Ruitersové. Právě oba jmenovaní nakazili zbytek osazenstva svou vášní pro britský doom metal typu CANDLEMASS či CATHEDRAL, a přestože jsou skladby na premiérovém demu plné i dalších vlivů, především odkaz těch deathmetalových je na něm zatraceně cítit. Malý debut „Promises“ ovšem naznačil, že CELESTIAL SEASON míří ve svém progresivním vedení žánru hodně vysoko, a to i za cenu skladatelské nedokonalosti. Prostě a jednoduše chtěli znít jinak a dostatečně odlišně. I proto si kapela dopomohla hostujícím houslistou Sylvesterem Piyelem a klávesistou Tomem Bouwensem. „Věděli jsme, co naše hudba potřebuje. Myslím, že právě housle jsou takovým dokonalým kontrastem vůči jinak hodně hutné a tvrdé hudbě,“ uvedl tehdy Robert Ruiters. To však ale ještě netušil, jaká vlna zájmu se o kapelu zvedne v následujících měsících. Kdepak! CELESTIAL SEASON nebyli rozhodně partou instrumentálně vytříbenou, avšak z nějakého zvláštního důvodu se dokázali trefit do vkusu posluchačů. Robert: „Našimi vzory se staly od počátku britské doomové kapely. My jsme se ale chtěli do hudby ještě více položit, začali jsme používat housle, klávesy a hodně důležitou úlohu přebral i brutální growling. Musím říct, že jsme se tenkrát moc neohlíželi kolem sebe, ovšem až záhy jsme zjistili, že v tomto ohledu nejsme sami. V lecčems jsme dost možná byli i první, ale patrně jsme neměli až tolik štěstí. Nicméně na zájem fanoušků jsme si i tak nemohli stěžovat. Demo bylo v metalovém undergroundu dost dobře přijato, což pro nás byla naprosto neuvěřitelná věc.“ V následujícím roce pak CELESTIAL SEASON vítězoslavně doklouzali ke smlouvě s francouzským labelem Adipocere Records a výsledkem tohoto paktu se brzy stalo debutové album „Forever Scarlet Passion“, které bylo zaznamenáno v sestavě Stefan Ruiters – zpěv, Robert Ruiters – kytara, Lucas van Slegtenhorst – basa, Jeroen Haverkamp – kytara a Jason Köhnen – bicí. Důležitou úlohu ale pochopitelně sehráli i dva klíčoví hosté. Co se týče samotného obsahu, tak výraznou měrou vpřed CELESTIAL SEASON nikterak nepostoupili a zcela záměrně se zaměřili na zdokonalování osvědčených receptur. Na Olymp tak skupina ani teď úplně, neboť „umírající nevěsta zdechla příliš rychle“ aneb takoví už tehdy byli MY DYING BRIDE. Ovšem i tak si Holanďané hravě udrželi statut kapely, která zkrátka doom metal umí. „Když jsme nahrávku dokončili, měli jsme z ní obrovskou radost. Nikdy by mě nenapadlo, že nějak takhle bude někdy hrát deska mojí kapely,“ poznamenal na adresu nahrávky Rober Ruiters. Nutno ještě podotknout, že právě první album považují mnozí příznivci za vůbec to nejlepší, co se CELESTIAL SEASON podařilo vytvořit. Okamžiky největší slávy však měly teprve přijít.
Vzestup a (náhlý) pád
CELESTIAL SEASON byli až do inkriminovaného okamžiku skupinou ryze undergroundovou, a přestože z podzemí dlouho nevystrčili ani nos, dostalo se jim s další nahrávkou „Solar Lovers“ neutuchající pozornosti. Tou dobou sice už slavili velkolepé úspěchy THEATRE OF TRAGEDY a krajané THE GATHERING pod nánosem zájmu obraceli každý den schránky na dopisy, avšak i CELESTIAL SEASON si užili příjemných paprsků slávy. „Tohle album je rozhodně nejúspěšnější nahrávkou z dílny CELESTIAL SEASONS. Je třeba přiznat, že kdyby nebylo Jasona Köhnena, našeho skladatelského mozku, těžko by mohlo něco tak krásného vzniknout,“ uvedl o nahrávce kytarista Pim Van Zanen, jenž se do kapely dostal společně s novým basistou Olly Smitem. Odvážným krokem se poté stalo angažování dua profesionálních houslistek (Jiska ter Bals / Maaike Aarts), čímž se sestava ustálila na sedmi lidech! To s ohledem na další působení možná nebylo úplně šťastné řešení, ovšem těžko spekulovat. Kdyby tomu bylo jinak, třeba by nikdy nebývalo vzniklo tak krásně melancholické album se špetkou dobové naivity. Ať už jsou ale všechny songy v podstatě stejně kvalitní a dílo samo o sobě nikterak nepadá na hubu, vyniká mezi všemi kompozicemi odvážně pojatá předělávka „Vienna“ z dílny ULTRAVOX. Je to zkrátka takový paradox, ale platí. Mnozí posluchači třeba vůbec název CELESTIAL SEASON do dnešních dnů neznají, ale když někde náhodou uslyší death-doomovou verzi této popiny, jsou doma. O vydání vpravdě kultovní skládanky se postaralo vydavatelství Displeased Records, ovšem ještě téhož roku (1995) se nahrávka dostala pod patronát Metal Blade Records. CELESTIAL SEASON se tak rázem ocitli na pomyslném výsluní popularity, ovšem v rozhodující chvíli se nezachovali zrovna „obchodně“. Skladatelská ega hudebníků jsou zkrátka něco, co se s logikou příliš neslučuje. Pim Van Zanen: „Nějaký čas po vydání ‚Solar Lovers‘ nám bylo jasné, že se musíme posunout někam dál. Nejednalo se o nic víc než o přirozený vývoj. Ne všichni ale byli tomuto vývoji nakloněni, zejména pak zpěvák Stefan, který se proti těmto změnám stavěl poměrně ostře. Sice se zprvu snažil zpívat normálním hlasem, ale celkově bylo vidět, že ho to sere. Nebylo tedy divu, že velmi záhy kapelu opustil. Nevím, když to tak vidím zpětně, možná jsme měli kapelu úplně přejmenovat. S tou stylovou změnou jsme spoustu lidí opravdu nehorázně nasrali. Sice je pravda, že se našli tací, kteří s námi šli dál, ale celkově jich bylo výrazně méně. Těch zklamaných bylo mnohem víc.“
Po Stefanově odchodu netrvalo dlouho a z kapely se pakoval i bratr Robert. Kapela se tak ocitla v poměrně velké nejistotě, ale nakonec ji zachránil příchod nového vokalisty Cyrila Crutze, který zároveň usedl za bubenickou stoličku. Tu naopak uvolnil šikovný multiinstrumentalista Jason Köhnen, jenž se přetransformoval v hráče na basu. Ani tento šalamounský krok však kapelu nikterak nezachránil. Jak byla „Solar Lovers“ deskou, kterou mnozí fanoušci vynášeli do nebes, tak následující „Orange“ (1997) se rovnala totálnímu provaru. Na bezstarostný stone rock nebyli posluchači naštolováni ani v nejmenším a kariéra CELESTIAL SEASON se pomalu začala ztrácet za obzorem. „Prožívali jsme hodně zvláštní období. Toužili jsme po změně a rozhodně nemůžu říct, že bychom k sobě nebyli upřímní. Prostě jsme si nechtěli lhát do kapsy a hrát něco, co nás až tolik neoslovovalo,“ konstatoval Zanen, jenž si v oné době sotva připouštěl nějaký úpadek. S kapelou brzy vyrazil na evropské tour ve snaze přesvědčit publikum o síle nové sestavy, nemluvě změně hudebního výraziva. V roce 1997 však už byli CELESTIAL SEASON úplně jinou kapelou, které by snad opravdu slušel zcela jiný název, neboť i velmi záhy kapelu opustil i klíčový skladatel Jason Köhnen. Spolek vyděděnců se ovšem i přes nepřízeň osudu opětovně vzepřel své vlastí zkáze. Za minutu dvanáct do kapely nastoupila dvojice Rob Snijders a Jacques de Haard (prvně jmenovaný je manželem Anneke van Giersbergen) a společně s ostatními vytvořila překvapivě zdařilé album, které ovšem zůstalo z pochopitelných důvodu nedoceněno. Zatímco „Orange“ působí i po dlouhých letech značně rozpačitě a dost možná i nedůvěryhodně, nástupce „Chrome“ z roku 1999 představuje úplně jiná šálek kávy. Když se posluchač odprostí od toho, že tohle opravdu nejsou ti původní CELESTIAL SEASON, v koutku duše možná odpustí. Stone rock/metal právě na této kolekci chytil až nečekaně psychedelický odér, čímž se kapela alespoň částečně rehabilitovala. Na albu je hned několik mimořádně vydařených skladeb, ze kterých nejvíce vyčnívá patrně nejznámější „Stardust“ a opomenout nelze ani na avantgardní „Retrosky“ a grungem ovlivněnou „Who Sent the Workers Back Underground“. „Myslím, že jsme se od předchozí desky docela hodně posunuli. Nové skladby jsou mnohem propracovanější. Po stránce aranží jsme si s nimi opravdu dost vyhráli, což v konečném důsledku znamená i to, že jsme naši hudbu učinili více experimentálnější. Totéž se ale dá tvrdit i o výsledném zvuku. Deska zkrátka hraje přesně tak, jak jsme chtěli,“ zmínil se Van Zanen – poslední mohykán, který měl ještě co dočinění s původní sestavou.
Časy chřadnutí
CELESTIAL SEASON byli pochopitelně na počátku nového milénia už úplně jinou formací, než tomu bylo na začátku jejich dráhy. Z původní sestavy nezbyl prakticky vůbec nikdo, a když bychom k ruce neměli diskografii všech předchozích nahrávek, dospěli bychom k názoru, že mají Holanďané pouze a jen dvě alba. To třetí se stalo skutečností v podstatě rok po představení „Chrome“. Album „Lunchbox Dialogues“ dala dohromady úplně stejné sestava a na adresu hudby se dá říci, že je takovým volným pokračovatelem svého předchůdce. I zde se dá vystopovat celá řada slušných okamžiků, avšak kouzlo okamžiku jaksi vyvanulo. Pokud bychom se měli pídit po rozdílnosti obou alb, tím nejzásadnějším faktorem by byla mnohem melancholičtější nálada, jež nové skladby doslova zachytila do sítí. Celkově ovšem nepůsobí kolekce až tolik variabilně ve srovnání s předchůdcem a není proto divu, že nahrávka brzy zapadla v zapomnění. Ještě hůře ovšem dopadlo EP „Songs from the Second Floor“ z roku 2001. To už se však kapela nacházela v pokročilém stádiu rozkladu. CELESTIAL SEASON se tak po několika málo letech znovu ocitli nad propastí, ovšem tentokráte je od definitivního konce nikdo nezachránil. „Dostali jsme se do stavu, kdy jsme se museli rozhodnout zda investovat více času a energie do kapely, anebo se věnovat našim stálým profesím. Vybrali jsme si tu druhou možnost.“ konstatoval Van Zanen smířený se smutným osudem.
Myšlenky na návrat
V době comebacků a neuvěřitelných návratů, kdy z hrobu povstali jedinci, na které by snad už nikdo nevsadil ani korunu, se i CELESTIAL SEASON nechali zlákat sentimentem. „S klukama z původní sestavy se stále potkáváme. Slovo dalo slovo a pozvolna jsme se začali bavit o dalších hudebních krocích, které bychom spolu mohli podniknout. Z počátku to vypadalo, že bychom mohli založit úplně novou kapelu, ovšem nakonec vyhrála myšlenka spojená s reinkarnací CELESTIAL SEASON. Dostali jsme chuť opětovně navázat na časy „Solar Lovers“, vždyť je to naše vůbec nejúspěšnější nahrávka, která dodnes rezonuje mezi lidmi,“ nadnesl plány Van Zanen a zároveň si posteskl nad absencí rutinéra Jason Köhnena, s nímž se původně počítalo: „Jason pracuje jako studiový inženýr a nemá příliš volného času. Chtěl s námi do toho jít, ale nakonec se ukázalo, že to není možné. Nahradil ho náš dlouholetý kámoš Jacques.“ V roce 2011, dlouhých deset let od posledního studiového počinu, představili znovuzrození CELESTIAL SEASON singl „Decamerone (2011)“, v rámci kterého oprášili jednu z předních hymen ze „Solar Lovers“. Všechno začalo dávat znovu smysl. V následujícím roce pak Holanďané vstoupili opětovně do téže řeky, a to v rámci série několika koncertů, přičemž samotný divácký zájem nebyl zrovna malý. Na internetu se později objevily i zprávy o připravované nové desce, ovšem od roku 2012 kapela znovu upadla do hlubokého spánku. Důvodem není nic jiného, než účast jednotlivých členů v dalších hudebních projektech, jako jsou např. alternativní ZAMORA, kde mimochodem působí i Frank Boeijen ze stávající sestavy THE GATHERING. Jak ovšem dopadnou další osudy CELESTIAL SEASON, to není vepsáno ani ve hvězdách.
ALL