R.U.M. zine

Recenze, recenze, recenze… subjektivní názor autora, jenž přichází s vlastní kůží na trh, aby byl následně pochválen či nemilosrdně zatracen! Protože mě napadlo další anketní téma, kontaktoval jsem osoby, kterým tímto děkuji za odpovězenou otázku, která zní:

Vzpomenete si na nějakou vaši recenzi, kterou jste nějakým způsobem ohodnotili (kladně či záporně) a po nějaké době jste zjistili, ze recenzované album by si zasloužilo zcela či částečně jiné ohodnoceni ? Jak často se vám případně toto stává?

Petr Korál (Rockshock, Rádio Beat…atd.) – Možná to bude znít namyšleně, ale tohle se mi téměř nestává. Maximálně bych své hodnocení občas jen lehce poupravil. Desek, u nichž by dnes vyznění mojí recenze bylo zřejmě dost odlišné, je naprosté minimum. Napadá mě třeba první album skupiny Titanic „Metal Celebration“, na které jsem kdysi v Melodii byl dost tvrdý, ale dnes, s odstupem více než dvaceti let, jsem k němu mnohem vstřícnější a říkám si, že jsem byl zbytečně, až nespravedlivě kritický…

Dufaq (Mortem zine) – mno po pravdě se mi to často nestává. Spíše vyjímečně. A popravdě si ani nevzpomínám, kterou desku bych mezi ně zařadil. Jde spíše o náhodu, že mě tlačí termín a tak desku neustále poslouchám a něco přeslechnu. Jinak opravdu ne. (Celý příspěvek…)

Poly (INSANIA) : bylo toho víc. Ale hodně mě oslovilo nový album IAMX. Tvrdý to není… ale má to úžasně temnou atmosféru, výborný nápady a ten člověk má úžasnej hlas. Tak asi tak

10 (DARK GAMBALLE): pro mě to to byl jednoznačně první ročník Vyškovského festivalu Rock Shock, nabízelo by se i reunionové vystoupení FAITH NO MORE v Praze, ale atmosféra Rock Shocku byla prostě lepší.

Dejvy (DESPISE): SUFFOCATION, THE FACELESS, PESTILENCE, FORGOTTEN SILENCE, PSYCROPTIC, OBSCURA a překvapivě GRAVE na letošním festu BRUTAL ASSAULT !!!!!!!

R.X. Thámo (BRATRSTVO LUNY): Vzhledem k narození potomka uprostřed prázdnin, bylo mé léto zhlediska náštěv hudebních produkcí chudé. . . za nejlepší hudební zážitek prožitý na vlastní kůži proto vyhlašuji červnovový koncert DEPECHE MODE v pražském Edenu. Jinak jeden silně emočně pozitivní zážitek spojený s hudbou mě provází po celé léto a to tvorba nové desky BRATRSTVA LUNY „Goethit“ . . .

Olas (RHODIAN): člověk by řekl, že hudebním zážitkem uplynulého léta musí být nutně nějaký festivalový objev nebo koncert, ale vystoupení kapel už mi po těch letech poněkud splývají. Potěšili mne Dark Gamballe na festivale Rockshock, kteří za světla dokázali výborně nakopnout set. Pohladit, ale i opřít se do strun. Pokud bych měl říci něco co mne překvapilo nebo zasáhlo, potom to bylo spojení Illaria Graziano a Yoko Kanno. Výborný skladatel a skvělá zpěvačka.

Torham (ŽREC): nuže pro mě to asi byl letošní Brutal Assault, jelikož jsem se nikde moc nevyskytl a nevyšlo nic od mých oblíbených kapel… Konkrétně se mi nejvíce na BA líbila kapela IMMORTAL, jelikož to bylo vzkříšení jako hrom.

Martin Schuster (MINDWORK): tak pro mě to bude nejspíš koncert CYNIC v Košicích a THE FACELESS na Brutalu.

V minulém roce jsem na webzinu PAYO započal rozbor gothicrockových alb s hudebním publicistou Petrem Korálem a nyní předkládám rozšířenou verzi, do které vstoupil R.X. Thámo z hudebního projektu BRATRSTVO LUNY. Rozbor poslouží především těm fanouškům, kterým základy tohoto stylu prozatím unikly…

THE SISTERS OF MERCY – The First, Last And Always
R.X. Thámo: Úvodem musím předeslat, že jsem se marně snažil z úkolu seslaného na má bedra slovutným hospozínským Drákulou ALLem vykroutit. Nic mně nebyly platné doušky o nekompetentnosti a neodbornosti… Nejsem kazotvůrcem a ani se neberu příliš vážně na to, abych nedokázal prásknout něco z arzenálu vlastních emocí a přiznat, že „všechno“ zkrátka neznám. Vždyť kdo jiný by měl o svém záměru vědět více, než kreativní undergroundový hudební publicista… Ctěný brachu z temnot hospozínských, zvedám tvou, v mnoha soubojích zpátky vydobytou, rukavici a budu doufat, že se ctí obstojím .Sestry milosrdné patří ke klenotům mé sbírky originálních nosičů. Album je to temné a řízné, z mnoha songů mě i po letech stále mrazí. Název úvodní skladby budiž trefnou metaforou pocitu, který se pravidelně dostavuje při poslechové konzumaci ansáblu Maestra Andrew Eldritche – BLACK PLANET!

Petr Korál: Naprosto stěžejní, zásadní, kultovní a já nevím jaké ještě dílo tzv. gothic rocku, které v podstatě tento žánr definovalo. Skladby jako „Walk Away“,“ No Time To Cry“ a další jsou prostě klasiky, blyštivé perly na potemnělém gotickém rouše… Od Sisters mám rád v podstatě všechno, i jejich poslední řadové album – pohříchu teprve třetí v pořadí – „Vision Thing“, třebaže s gotickým rockem už nemělo moc společného. Mimochodem, od jeho vydání uteklo už 17 let a žádná novinka pořád na obzoru. A pak že se s novou deskou sere jenom Axl Rose a „jeho“ GUNS N’ROSES… (Celý příspěvek…)

Když jsem si nedáváno procházel svou sbírku CD, říkal jsem si: “sakra, to je desek?“. Ale kolik z toho kvanta je geniálních? Které nahrávky jsou úplně ten TOP ? Na tuto otázku jsem si nedokázal odpovědět, a proto jsem se na názory zeptal ostatních kompetentních lidí. Svou myšlenku jsem pak následně dotáhl do této podoby:

1) Domníváte se, zda je ještě možné ve stylové škatulce Hard And Heavy, vytvořit „geniální“ dílo, jenž bude udávat chod rockových či metalových dějin?

2) Jaká hudební nahrávka minulosti, dle Vás, by si zasloužila označení – geniální ?

George 13 (GALACTIC INDUSTRY)

1) Ano, stále je možno vytvořit ve škatulce Hard and Heavy geniální dílo, ovšem kdo to může takto hodnotit, když otázku vkusu a míry geniálnosti nelze nijak objektivně měřit, je na pováženou

2) FARMER BOYS – The world is ours

Dejvy (DESPISE)

1) Udělit něčemu nálepku „geniální“, není tak jednoduché – každý si totiž pod tímto pojmem představuje něco jiného – nebo jinak : každý z nás má jiná měřítka od kterých se může věc úžasná, báječná, nadčasová, brilantní či dech-beroucí přetavit na přívlastek geniální /bavím se v oblasti hudby/. Osobně si myslím, že nová hudba se samozřejmě může pyšnit tímto přívlastkem, nemůžeme to ale posoudit my – spíše generace nastupující. Pro nás zůstanou geniální kapely nahrávající své desky v 70tých, 80tých a90tých letech. Ty prověřil zub času a my si je osvojili. Poznali je, pronikli do nich a naučili se v nich číst. Přesto si myslím že geniální nahrávky vznikají a je logické, že vznikat budou – možná to již ale nebudou geniální nahrávky pro nás ale pro ty „po nás“.

2) Tak těch nahrávek bude samozřejmě povícero. Určitě je nalezneme v každém hudebním směru, odvětví – škatulce. Každý má ten svůj TOP 10 který se neustále mění, přesto ten letitý zůstává. Já za přelomové považuji vybrané desky od BEATLES, GOBLIN, ETNA, QUEEN, PINK FLOYD přes EXPLOITED, IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, SEPULTURA, ANATHEMA až po GOREFEST, OBITUARY, PESTILENCE, DEATH, NECROPHAGIST, DECREPIT BIRTH či BETWEEN THE BURIED AND ME, MNEMIC nebo MASTODON. Nesmím zapomínat ani na rock-pop, tady u mě bodují a vždy bodovali třeba KEANE, COLDPLAY, U2. Miluji tu husí kůži, která vám přebíhá po těle při pozorném poslechu té či oné desky. V některých nahrávkách si člověk uvědomí náznak geniality tvůrce, autora – chce to jen přemýšlet. Nestát se součástí konzumního stáda, ale hledat – bádat a posléze být odměněn objevem. (Celý příspěvek…)

Od gothic souboje se přeneseme k úplně jinému žánru. Podíváme se na řádu dvaceti hard coreových alb, která až na výjimky psala historii. Protože jsem na souboj s Petrem „Choldou“ Víšekem nesehnal spolehlivého protivníka, postavil jsem se čistě proti němu. Zde tedy máte postřehy jak z dílny FDK, tak z „rumové palírny“. Jinak ještě podotýkám, že i čtenáři se mohou tohoto kvízu zúčastnit (viz. komentáře).

BIOHAZARD – Urban Discipline

Cholda:Tak tato partička mě dostala s touto i následující deskou „State Of The World Address“. Nevím proč, ale u mnoha „starších kapel“ se mi líbí jen jejich starší nahrávky, což je i tento případ. Poslouchal jsem obě desky snad 1000x – super záležitost na svou dobu a Billy Graziadei byl můj velký oblíbenec . Čas je však neúprosný. Poslechl jsem si nedávno poslední desku „Means To An End“, bohužel se kluci nikam za tu dobu neposunuli, ale jak říkám, mám na ně jen ty nejlepší vzpomínky.

ALL: Pro mě naprosto zásadní deska, která mě vlastně naučila „mít ráda hard core“. BIOHAZARD v té době opravdu „frčeli“ a prakticky pořád byli k vidění na MTV. Když to tak vidím zpětně, tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že tato deska byla vskutku revoluční a málo která kapela se k ní dokázala přiblížit. Hned poté následovala pro mě ještě „zábavnější“ deska „State Of The World Adress“. Nicméně ty další mě už tolik nebaví. Poslední řadovku jsem zatím neslyšel vůbec, i když po ohlasech z koncertu v ČR bych si ji možná mohl poslechnout (Celý příspěvek…)

V PAYO webzinu jste si mohli v krátké minulosti přečíst anketu, jenž se zaměřovala na komentáře zásadních metalových alb, které se vždy vztahují k jednomu metalovému žánru. Nyní předkládám svůj „metal průzkum“ v trochu rozšířené verzi. Dvacet BLACK METALOVÝCH alb komentuje Fastred (leader webzinu MORTEM) a Asura z kapely TROLLECH. Příjemné čtení!

IMMORTAL – Pure Holocaust

Fastred: Immortal není nic víc než kapela, která tvořila hudbu v letech, kdy nebylo moc konkurentů, jenž by se jí mohly postavit. Ale zároveň je to i uskupení, které dokázalo, že i svým posledním albem, v době, kdy „protivníků“ bylo moře, umí posouvat hranice black metalu dále. Ale je to logické; vždyť stáli u zrodu, proč by nemohli stát v popředí neustále. A co se týče jejich reunionu? Škoda mluvit, je lepší nechat tlít mrtvolu osázenou květy, než ji oživit a zničit tak její harmonii… „Pure Holocaust“ je jedna z mých dvou nejoblíbenějších desek (první je „Blizzard Beasts“), a nikdy na ní nedám dopustit, i když je pravdou, že jsem ji už více než rok neslyšel.

Asura: Pro mě jsou IMMORTAL srdcová záležitost. Když jsem poprvé slyšel tuto desku, totálně mě posadila na prdel… Jedna z nejbestiálnějších nahrávek v ranku BM. Krátké, rychlé a úderné skladby, které mají velmi „osobitou“ atmosféru. I když má tato deska 30 minut, naprosto zabíjí.

MAYHEM – Grand Declaration of War

Fastred: Absolutní experiment, který jsem v době jeho vzniku vnímal pomíjivě. Na jednu stranu to je album plné technických fines, pokusů, a dalších hopskoků. Nicméně… řekl bych, že pokud nějaký „pokus“ od MAYHEM, tak spíše „Ordo Ad Chao“. A víte, co si myslím? Že Blasphemer je opravdu jediným členem MAYHEM, který hudbu, kterou tvoří, bere od srdce.

Asura: Tak tuto desku jsem již jednou komentoval a shodou okolností také pro Payo (teda pokud to pro Payo je, protože ty píšeš i jinam) a tuto desku mi pod nos strčil Blackmoon. Já nevím, ale tohle už nejsou MAYHEM. Chybí mi tam taková ta jejich ponurá a chorobná atmosféra, která je na „De Mysteriis Dom Satanas“. Ta deska je jako slabý vývar… MAYHEM už to neměli dávat dohromady… (Celý příspěvek…)