Z dalekého Krásnodaru ke mně vyrotovala začínající kapely ALVHEIM, kterou si pod křídla vzala firma Gardarika Musikka, patřící přece jen k těm známějším, alespoň co se východoevropské metalové scény týče. I když pravda – nejen ruskými spolky se to v této stájí hemží. Label se silně rozhlíží i na západ, ale o tom příště…Nyní se podíváme na domácí zlatoušky, to jest hochy, kteří se pozvolna snaží zapojit do undergroundového dění ( upřesnit bych však měl rozložení sil v kapele. Veškerou hudbu nyní zajišťuje jistý Alvar, jenž spolupracuje s pány Vetosem a Tomasem.) Všechno toto činí s velkým nadšením, to víte, mládí má vždy zelenou. S tím je také spojené “hraní si na něco”. Recenzent buď bude tyto záležitosti brát s nadhledem, a nebo kapelu nemilosrdně odsoudí. Já osobně se nyní přikloním k variantě číslo jedna, neboť právě ona “hra” je v počátcích každé kapely nesmírně důležitá. Jak se jinak dostat k eventuelnímu úspěchu než strastiplnou cestou na jejímž počátku nemůže být nic jiného, než tvorba skladeb, jenž vzdávají hold slavnějším předchůdcům.
Úplně stejně je tomu u ALVHEIM. Už pohled na obal (je na něm vyobrazena vikingská loď) ledacos naznačuje. Rozhodně tak není těžké odhadnout, kterými stylovými kolejemi se tento vláček bude ubírat. Ruští chasníci jsou zahleděni do vikingského metalu, ovšem nedílnou součástí jejich tvorby je také samozřejmě black metal, především jeho norská syrová jakost. ALVHEIM se nikterak nepárali se zvukem, nahrávku natřeli naprosto nemilosrdným způsobem, jejich záměr mi je naprosto jasný, ovšem o nějaké význačné osobitosti nemůže být ani řeč. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
