Když mi poprvé zpěvák Desed (DARK GAMBALLE, TRNY & ŽILETKY) sdělil, že pracuje s jedním svým kamarádem (Juno Valter) na jakémsi folkovém projektu, zíral jsem. „Hele, mám takovýho kytaristu, kterej je neskutečnej. Když jsem ho poprvé viděl hrát, úplně mi spadla brada.“ Hodně dlouho se však kolem této věci nic moc nedělo, a tak jsem si skoro myslel, že to tahle dvojka ve vší počestnosti rozpustila. V průběhu roku 2022 se však začaly postupně objevovat premiérové singly, které tajemství AP2 decentně odkryly.
Přiznám se, když jsem tvorbu „Aplausu“ poprvé ochutnal, příliš mě nezaujala. Samozřejmě jsem si povšiml brilantní kytarové hry, ale zároveň se mi zdála vůči Desedově zpěvu až moc napálená. Seznámení tedy nic extra, avšak definitivní soud jsem si pro sebe raději nevytvořil. Opravdu nerad poslouchám ochutnávky z připravovaných alb, už několikrát se mi tento systém nevyplatil, ale v zajetí zvědavosti jsem si nedal říci ani tentokrát. No, znovu jsem chyboval. Přestože indie-grey-folk, jímž se AP2 zabývají není mou krevní skupinou, do alba jsem kupodivu v pohodě pronikl. Na prvním místě mě ovšem uchvátila grafika a zpracování digipacku. Ústřední cover i veškeré fotografie ideálně korespondují s hudbou, vskutku majstrštyk non plus ultra.
Když posluchač všechno toto projde, naladí se na potřebnou vlnu, je možné, že se do nahrávky snadněji ponoří. Pokud album navíc okusí příznivci DARK GAMBALLE, jistě jim bude imponovat Desedův vokál, který je mimochodem věrný a dostatečně rozpoznatelný. Texty v jeho případě znamenají poctivé hrátky se slovy, nemluvě o skrytých bonmotech a leckdy úsměvných hláškách: „Ale ty pohádky jsou asi od Erbena/někdy všem zúčastněným teče červená/Mnohdy končí nějakým masakrem, ale vždycky zvítězí dobro nad zlem“ (úryvek ze skladby „Daleko“). Z celkového pohledu jsou však texty vedeny pochmurností a v součinnosti s hudbou zní hudba AP2 spíše „komorně“. Jo, když „černí andělé“ osedlají kobylu folku, „Stánky“ z toho jednoduše vylézt nemohou. Dalo se to čekat, ovšem jak to udělat tak, aby se z desky nestala parodie na ledacos? Otazník budiž pouhou řečnickou otázkou, neboť v tom nejdůležitějším AP2 uspěli.
Prostřednictvím hlasu a akustické kytary se jim podařilo vyplnit zvukový rám, aniž by v písních něco podstatného chybělo. Juno je vskutku originálně „hrající pavouk“, vůbec bych se nedivil, kdyby ho díky tomuto albu objevili i nějací další umělci. Napříč celou deskou předkládá různé druhy ekvilibristik, řekněme mnohdy atypických a prazvláštně znějících. Není třeba se vzpouzet, tahle příjemná skládanka je ideálním partnerem pro nevlídné počasí, relax a nekonečné přemýšlení.
Skladby: bOUře, Bratrství, Tajemství, Lžičky, Daleko, Aplaus pro dva, Muž a stín, Jedna i druhá, Valentýn, Magnety volají, Howgh
Sestava: Desed – zpěv; Vladimír Juno Valter – kytara
ALL