APLAUS PRO DVA (AP2) je projekt talentovaného kytaristy Juna s ukrajinsko-americkými kořeny, který osobitým způsobem ochočil nepoddajné struny barytonové akustické kytary, a zpěváka a textaře Deseda působícího v současnosti u DARK GAMBALLE a TRNY & ŽILETKY. Debutové album vznikalo postupně 7 let a přináší 11 osobitých, intimních a epických skladeb oscilujících vesmírem akustického indie folku.
Tento popis jsem prasprostě vykradl z tiskové zprávy, neboť ideálním způsobem popisuje propojení obou protagonistů. Věřím, že jsem se v následujícím rozhovoru zeptal na vše podstatné…
Velice vás oba zdravím. Vzpomněli byste si, kdy jste se vůbec poprvé potkali? Je s vaším seznámením spojen nějaký zajímavý zážitek? Doufám, že ne takový, jaký je obsažen v textu skladby „Bratrství“ I když…
Juno: Poprvé jsem Deseda potkal v roce 2004 na křestu alba „Superstar“ od DARK GAMBALLE, kde jsem si jako řádový smrtelník šel pro podpis. 🙂 Bližší kontakt jsme navázali v roce 2009, kdy jsme s bývalou kapelou ZYLWAR hráli na festivalu ve Vyškově.
Desed: Já si Juna pamatuju, až když hrál v ZYLWAR a už tehdy byl zjevením. Drobný člověk, který hrál na kytaru jak pán a k tomu nádherně nezaměnitelně zpíval. Už tehdy jsem si ho ukládal jako někoho, kdo se neztratí.
Zajímá mě, jak vypadalo vaše první společné muzicírování? Bylo pouze o tom se setkat a společně jamovat? Ono toto je asi mnohem snadněji zrealizovatelné, než když se kolem zkoušek točí spousta dalších lidí i nástrojů…
Juno: Poprvé jsme se sešli v roce 2015. Potkali jsme se u vyškovské pošty a Desed se ptal, jestli něco tvořím. Řekl jsem mu, že pouze sám doma na akustiku, a domluvili jsme se, že se potkáme u něj. Zahrál jsem a zazpíval melodii tehdy nejmenované písně, v současnosti s názvem „Magnety volají“. Desedovi se nápady líbily, a protože má silně vyvinutou slabou vůli odolávat hudbě, tak chtěl slyšet více a ve spolupráci pokračovat – to samozřejmě platilo i pro mě. Nemyslím si, že jsme cíleně šli po vytvoření nového hudebního tělesa, vznikli jsme neplánovaně a náhodně. Po dalších složených písních jsme už měli jasno v tom, že chceme pokračovat, byť jsme si museli na několik let dát pauzu k vůli pracovním a rodinným povinnostem. Nemám dostatek talentu na plodné jamování, proto jsem měl vždy písně složené kompletně a pak se přizpůsoboval textům, melodiím a náladě zpěvu. Hrát pouze ve dvou bylo tehdy kvůli časové vytíženosti jedinou možností, byť pro mě extrémně složitou. Tehdy jsem na akustiku hrál stejně kvalitně jako T-Rex na balalajku, má hudební úroveň profesionality, disciplíny a time managementu se Desedovi zdaleka nepřibližovala. On to ale se mnou vydržel, protože jsem na zkoušky nosil v kytarovém kufru lahvinku červeného (smích). Cílem bylo udělat dobrou a zapamatovatelnou píseň, která by byla kdykoliv a jakkoliv reprodukovatelná nezávisle na zvukařích, efektech, aparatuře. Chtěli jsme svobodu…
Juno, prosím, představ se trochu našim čtenářům? Jaká je tvoje hudební minulost a jaké hudební žánry jsou tvému srdci nejbližší?
Juno: Vystudoval jsem konzervatoř v zahraničí, avšak život mě zavedl k povolání lékaře. Hudba však zůstala mým jediným relaxem. Od dětství jsem byl silně ovlivněn všemi možnými žánry, počínaje popem, rapem, hip-hopem, punkem a všemi odnožemi rocku a metalu. Nemám oblíbený žánr. Dříve jsem hrál v bigbítové a metalové kapele, jejím členům dodnes velmi děkuju za úžasnou zkušenost.
Měli jste v hlavách třeba i to, že vám to spolu ve finále nebude ladit a že to celé nakonec nevyjde?
Juno: Mým osobním cílem bylo přátelské setkání, možnost odreagovat mozek a odpočinout si od mé náročné profese. Obecně jsem z mé práce vnitřně naučen poslouchat každý názor a stejně tak to u mě platí i v hudbě. Dodnes si nepamatuju, že bychom měli při tvorbě sebemenší konflikt. „Quot capita tot sententiae“ v dlouhodobé spolupráci v čemkoliv vede vždy k zániku nebo rozpadu. Přijal jsem vnitřně Deseda jako otce projektu, byť se on sám o to nesnažil. Vlastně o to ani nestojí, ale vnitřně pro mě prostě jím je. Je starší, zkušenější, hezčí, má lepší telefon a nosí conversky, to stačí ne… ????
Desed: To, že nám to bude hudebně ladit, jsem věděl po první písni. Taky jsem z Juna cítil velké nadšení, které ale po napsání čtyřech písní vyprchalo. Juno přestal načas úplně komunikovat, ale pak mi zavolal, že se chce postarat o rodinu, dodělat doktorát a opravit dům. Našinec pak musel uznat, že na nějaké „po práci legraci“ nemá čas. A tak čas plynul a já koketoval s myšlenkou, že dám texty znovu někomu zhudebnit, ale nakonec jsem vše hodil za hlavu a projektem se nezabýval. Faktem je, že mě to mrzelo, byť jsem si říkal, že svět se klidně bez AP2 obejde. Ale dnes si myslím, že je s AP2 alespoň o milimetr hezčí.
Našli byste nějaký moment, jenž byl pro vaši spolupráci klíčový? Takový ten moment spojený s tím, že jste si řekli: „Jo, takhle je to super, jdeme do toho“?
Juno: Jednoznačně tehdy, kdy jsme si řekli, že prvotní námi složené písně mají sílu bez nutnosti složitých ekvilibristik, byť původně jako hráč na elektrickou kytaru jsem licky a sweepy miloval a dodnes musím sám bojovat s kytarovým egoismem.???? Důkazem, že to jde, je píseň „Aplaus pro dva“, kde stačí pár kytarových tonů, hlas a rozbitá takaminka za tisícovku (levná akustická kytara).
Desed: Klíčové bylo se potkat, věděl jsem, že je Juno hudebně jedinečný. Že je na světě mnoho kytaristů, kteří využívají kytaru i perkusivně, to jsem samozřejmě také věděl, ovšem tvorba těchto kytaristů je mnohdy pouze instrumentální, s důrazem na techniku, strukturovanou kompozici, ale už ne příliš na písničku. Ale i kdyby takový kytarista někde existoval a já ho prostě jen neznal, vím s jistotou, že má Juno pro mě jasně rozpoznatelný rukopis, který mě stále fascinuje.
Musím říct, že digipack vypadá opravdu přenádherně, nemluvě o fotkách a ústředním obrázku. Navíc vše naprosto luxusně koresponduje s hudbou. Přiznám se, za poslední dobu jsem neviděl takhle skvěle dotažené dílo.
Desed: Za finální verzí digipacku stojí František Berry Březina a Michal Fornous, kteří jsou naprostou jistotou, jasnou volbou, vyzkoušenou na obalech TRNY & ŽILETKY i DARK GAMBALLE. Jsou prostě báječní. Titulní fotku jsem vyfotil už v roce 2019 v Itálii ve Florencii. Je na ní pouliční kresba umělce, který se skrývá za pseudonymem Blub a je doslova fantomem a duchem. Oslovil jsem pár lidí, jestli by mi nesehnali na Bluba kontakt a já tak mohl použít jedno z jeho děl na obal alba. Bylo mi však odepsáno, že Blub je street art umělec, který si přeje zůstat v anonymitě a vlastně nikdo neví, o koho se jedná. Zde pár slov o Blubovi. https://www.firenzemadeintuscany.com/en/article/blub-and-street-art-in-florence/ Další fotky na albu jsou dílem Michala Štefloviče, který má zcela zásadní vliv na to, čím a jak se vizuálně prezentuju v hudebním světě. Miluju jeho kameru i fotky.
Album však vychází nejen na CD, ale také na kazetě. To je opravdu velké překvápko… Jak jste k tomuto rozhodnutí dospěli? Je to pouze záležitost labelu?
Desed: To, že AP2 vyjde i na kazetě, rozhodl sám Berry. Ten nápad se mi zamlouval, Berry tvrdil, že kazety obecně získaly raketovou oblibu u fans. Sám už mám pouze walkmana, ale dám si kazetu na ego poličku.
Jaký je váš vztah k těmto „retro“ nosičům? Abyste si vychutnali nahrávku se vším podstatným, potřebujete ji slyšet mimo streamovací služby?
Juno: Miluju moderní dobu, ale nemám rád digitalizaci. Nechápu, jak je možné, že takový ten fetiš okolo fyzického CDčka a obalu, čtení bookletu a memorování textu u sklenky dobrého moku při poslechu hudby, prostě už není v módě. Chápu, že kdysi se do Prahy jezdilo na koních a doba už je prostě jinde. Nicméně vlastnit knihu či hudební nosič, to mi dělá obrovskou radost dodnes.
Desed: Mně vyhovuje obojí, ale originální CD, vůně papíru, čtení si textů, je pro mě pořád hodně oblíbená kratochvíle, stejně tak čtení knih před spaním nebo hudebních časopisů u jídla. Jsem starý pes, který se učí novým kouskům, ale určité zlozvyky stále dodržuje.
Oba pocházíte z rozličných žánrových vod. Dokázali byste definovat, v čem přesně se oba vaše světy dokázaly ideálně potkat? Je něco, co na sobě vzájemně obdivujete?
Juno: Hrajeme akustický indie folk a naše hudební světy jsou bližší, než se zdá. Tyto písně jsme neskládali v hudebním žánru, v němž se prezentujeme záměrně, tam nás zavedla akustická barytonová kytara. V písních najdete část flamenca, klasiky, slapů, metalu, djentu, perkusí a především folkloru.:) Kdybych si před pár lety měl říct, že budu hrát folk, tak se dobrovolně udusím špekáčkem u ohně. Ale v tom je hudba nádherná, je úplně jedno, co hrajete a jak to pojmenujete. Pokud k vám hudba promlouvá, pak je to dobré. Obdivuji toho na Desedovi mnoho a vyjmenovat pár věci by bylo pošetilé. Především je to kvalitní člověk.
Desed: Myslím, že jsme si velice podobní v žánrové „rozstřelenosti“ i hudebním cítění. Juno není žádný ortodoxní folkový kytarista. Vlastně kdokoliv ortodoxní, v čemkoliv, by u mě asi nenalezl pochopení. Nikomu jeho jedinou a nejlepší skupinu nebo něco neberu, ale ať mi to necpe. Svět je barevnej, což je dobře. Na Junovi obdivuju jeho inteligenci, ale hlavně jeho hudební cítění, taky je moc dobrý člověk a není ani trochu píčus, což je bezvadná kombinace. ????
„Desed pracuje s folkovým kytaristou.“ „Spíše folkový kytarista Juno spolupracuje s víceméně metalovým zpěvákem.“ Jak na tyto skutečnosti reagovalo vaše nejbližší okolí? Máte nějaký zážitek spojený právě s tímto?
Juno: Rád bych to uvedl na pravou míru… Metalový kytarista a zpěvák se ocitli v žánru folk alternative. Mé okolí na to neříkalo nic, ví o tom jen zlomek lidí. To se asi brzy změní.
Desed: Já mám za ta léta okolo sebe okruh vran, které sedají vedle mě a pro ně, myslím si, nebude AP2 problém. A kdyby náhodou ano, tak nás prostě budou ignorovat. Moje ambice u AP2 byly zaznamenat písně na album, a to se právě stalo. Vše ostatní bude nadstavbou, bonusem, prémií.
DARK GAMBALLE jsou zejména na Vyškovsku velmi populární, aktivity všech členů mají fanoušci pod drobnohledem. Ovšem nyní patříš pod ten „velký přístřešek“ i ty sám. Jaký je to pocit? Očekáváš, že se do určité míry staneš středem pozornosti?
Juno: Proboha ne, středem pozornosti se stát nechci, schytá to Desed, protože je prostě fantastický frontman, a jsem za to strašně rád. Já mám radši ústraní.
Desed: Žádná velká sláva okolo nás není, ale máme věrné fans napříč generacemi. A to je hezký pocit. Případnou popularitu Juno jistě zvládne, dá si víc vína a pak to půjde.
Jak se ti líbí tvorba Desedových kapel? Jaký hudební žánr by si měl podle tvého názoru ještě vyzkoušet?
Juno: Jsem spjat s veškerou jeho tvorbou téměř 20 let a v mnoha ohledech mě formovala. Myslím si, že ve třech tělesech, kde působí, hlasově projede kompletní možnou žánrovou formu, nicméně nejvíc mu sedí opera.????
Jirko, je to už třetí hudební subjekt, ke kterému připravuješ texty. Dle jakého klíče je nakonec přerozděluješ? Bylo pro tebe psaní pro APLAUS PRO DVA doposud nepoznanou, disciplínou?
Desed: Strašně bych si přál, aby moje projekty měly vždy speciální texty, pro každou jednu skupinu/projekt jasně rozpoznatelné. Prostě aby měl každý projekt svoje, což je při mé kadenci obrovsky těžké. Můj kamarád Jaykay řekl, že musím žít tři životy, možná na tom něco je. Velikou výhodou AP2 bylo to, že texty vznikaly sedm let, a to mi dalo luxusní možnost se nikam nehnat – klidně celý text po roce přepsat, jednoduše si udělat radost a psát v klidu. Abych to neměl tak jednoduché, vymysleli jsme, že projekt bude pouze o dvou lidech a texty se budou pohybovat okolo dvojic, dvojčat, prostě okolo čísla dva. Možná se mýlím, ale myslím si, že texty pro AP2 jsou příběhové, nepříliš zamotané, epické a taky velmi intimní. Ale hodnocení není na mně, čas ukáže, jak si povedou.
Lze ve vašem případě počítat i s koncertními aktivitami? Navenek se může zdát, že by v tomto neměl být problém. Jeden mikrofon, jedna kytara a jede se…???? Měli byste do toho chuť?
Juno: Pokud naše hudba v někom zanechá pozitivní pocity a budou nás fanoušci chtít slyšet, udělám za mě vše pro to, abychom live hráli. Myslím, že máme co nabídnout. Veškeré písně jsou napsány tak, že potřebujeme kytaru a mikrofon, přesně jak říkáš.
Desed: Já o projektu přemýšlel jako o ideálním na stáří. Prostě stačí nám kytara a zpěv, klidně můžeme hrát v kavárně, u táboráku, na náměstí u kašny nebo vybírat do klobouku peníze a pak si dát s lidmi zmrzlinu. Stačí nám osobák, řidič, láhev červeného a jedem. Nemám velké ambice, protože s nimi jsou spojené starosti, očekávání a možné zklamaní.
V čem vás vzájemná spolupráce nejvíce obohatila? Počítám, že by zdaleka nemuselo zůstat u jediného alba…
Juno: Nápadů na další album mám dostatek, vydáme ho určitě, protože pro mě hudba znamená nejlepší duševní lázně. ???? Nejvíce jsem se naučil ve spolupráci disciplíně, taky se naučil mít rád sám sebe, protože mi špatné rodinné zázemí v dětství bralo sebedůvěru. Nejdůležitějším aspektem je pro mě vznik našeho přátelství.
Desed: Já bych se v případě AP2 zdržel slova „určitě“. Jestli bude dobrá konstelace, múzy nás budou líbat, budeme stále kamarádi a bude nás spolupráce bavit, tak já rozhodně nebudu házet spolupráci klacky pod nohy. Jestli na další CD nebo pouze singly, to se prostě uvidí.
Děkuji moc za rozhovor. Na závěr otázečka: Jak by podle vašeho úsudku měl vypadat ideální scénář roku 2023? Držím Vám palce a do nového roku přeji vše dobré!
Juno: Budu mluvit pouze o scénáři pro AP2. Přeju si, aby se písně líbily a aby lidé ocenili hluboké texty. Dále i to, že jsou skladby originálně a nevšedně pojaty s ohledem na barytonovou akustickou kytaru. Rozhodně bych se s nimi chtěl potkat někde na koncertě AP2. Taky všem přeju do nového roku jen to dobré, zdraví a hodně mezilidské úcty.
Desed: Chtěl bych být zdravej, v dobré kondici, mít stále chuť dělat něco nového. Taky aby lidé kolem mě byli v pořádku a měli se dobře. To mi bude bohatě stačit.
ALL