R.U.M. zine

Uff…ani nevím jak začít, ale jedno je jisté. Od této akce jsem s Jirkou Pigeonem čekal daleko víc. Do propagace jsme vložili spoustu energie, času a především financí. Vlastně žádný náš společný koncert neměl tak promakanou promo kampaň! Proto je pro nás sedmdesát platících diváků těžkým zklamáním. Je sice pravda, že na Ponorku tato návštěva nezaručovala žádný průser, ovšem s ohledem na náklady se o lehkém usínání z naší strany rozhodně hovořit nedá. Opravdu si nejsem jistý, zda po tomto „finančním kolapsu“, budeme ještě schopni uspořádat v Ponorce nějaký koncert větší kapely. Každopádně šesté pokračování v čele s INSANIí platí. Potvrdit můžeme také únorový nálet DARK GAMBALLE. A potom „ať po nás potopa a marťani!“ Přiznám se, že když v půl desáté bylo v klubu patnáct lidí, pokoušel se o mě infarkt! S Jirkou jsme začínali tušit, že ne všechno proběhne podle našich představ. Nakonec se přece jen další osoby do klubu nahrnuly, a tak se mohlo začít vcelku důstojném diváckém prostředí. Velkou měrou se o to postarali ANHEAD, kteří se naší lítostí nad malou návštěvou nenechali vůbec deprimovat. Do posluchačů nahustili šílené stylové „sousto“, čítající snad všechny možné i nemožné žánry. (Celý příspěvek…)

Těžko se mi popisují akce, na kterých se sám podílím. Proto berte tenhle „report“ spíše jako poděkování všem návštěvníkům a samozřejmě také kapelám. Doufám, že jste se dobře bavili! Já osobně jsem si čtvrtý díl PIGEON AND SHIT AND RUM party náramně užil (což bylo možná i vidět. Do Kralup se nám podařilo zlákat dvě špičky tuzemského doom metalu, přičemž ostravští bardi DISSOLVING OF PRODIGY patří už téměř legendám teskného hudebního žánru… Když jsme se s kapelami dokázali domluvit, měl jsem obrovskou radost z toho, že vše klapne! Tady jsou mé pocity z proběhnuvší akce…

Hudební produkci jsme byli nuceni ještě o půl hodiny posunout, tudíž se začínalo něco po desáté hodině. Moc se za tenhle skluz omlouvám, ale naším úmyslem bylo, aby všechny kapely hrály před co možná nejpočetnějším davem příznivců. V Kralupech se hold chodí lidé bavit později, což se také ukázalo tento večer. Úlohy předjezdců se ujali místí URIN a svým sympatickým projevem skvěle zapadli do atmosféry večera. Jejich grind/HC/crust core sice ještě nedosahuje úplně těch nejhvězdnějších sfér, ovšem co se týče mě, tak já byl z jejich setu spíše příjemně překvapen. Když se kluci budou snažit, brzy budou hrát na Obscenu v Trutnově. Vzal bych na to jed! V čase se přenášíme k prvnímu vrcholu večera. DISSOLVING OF PRODIGY jsem si tady téměř „vysnil“! Legendární komando sice už několikráte vyměnilo sestavu, ovšem starý duch kapely stále žije! Vystoupení jsem si řádně vychutnal. Dokonce se konal i stagediving, který odstartoval matador Payo Největším zážitkem byla pro mě letitá skladba „Echoes Of My Sadness“, kterou podpořil les roztleskaných rukou! DOP museli přidávat a vzápětí rozprodávat svoje CD zásoby… (Celý příspěvek…)

Jak jste jistě už na stránkách RUMu zachytili, 6.května proběhlo další, tentokrát už třetí, pokračování koncertních akcí pořádaných „naším“ ALLešem a Jirkou „Pigeon“ Holubem, avizovaných jako Pigeon & Shit & Rum Party. Přitom od předchozí akce uběhlo jen něco málo přes měsíc. Jo, hoši se do toho pustili s vervou a to se musí pochválit. Už podle složení kapel jsem se ale obával toho, že si do kralupské Ponorky, kde se obě doposud konané akce konaly, najde cestu jen pár nadšenců. Přecejenom čistě tvrdě metalové složení SORATH, TROLLECH a SMASHED FACE není v našich krajích takové lákadlo, jako byla Znouzectnost. Někoho by ještě mohlo napadnout, že to je taky věc promotion, tu ale kluci dle mého nepodcenili. Plakáty visely v Kralupech na každém rohu. Když jsem týden před koncertem šel pár rozvěsit, na mnoha místech už to bylo zbytečné. Něco jsem rozvěsil ještě ve Veltrusech a u nás v Odoleně Vodě, kamarád vzal jeden na nádraží do Libčic a jeden našel svoje místo i ve vstupní hale u nás na fakultě. Počítám, že Velvary nebo jiné okolní vesnice na tom díky klukům nebyly jinak. Koncert se konal 6. května, tedy v pátek. Pro mě tento termín byl trochu zvláštní, protože to bylo v předvečer Národního Kvalifikačního Závodu (NKZ) ve vodním slalomu, které jsme dva přes víkend pořádali ve Veltrusech. (Celý příspěvek…)

Tenhle víkend jsem se přes nějaké zdravotní potíže nakonec stejně vydal na závod do Českých Budějovic. Už sobotní závod definitivně rozhodl, že letošní sezóna je pro mě nejzkurvenější za posledních 5 let. Už z domova jsem měl naplánováno několik možností strávení sobotního večera. Nejvíc jsem chtěl jet do Krumlova na Delusion, ale bez auta by to šlo hodně těžko, ve městě ve Velbloudu měla být poslední zastávka Metal Breath Tour 2005 (bohužel v Budějovicích bez PLASTIC GRAVE) a další možností bylo kino.. Po závodě jsme se s klukama vydali, jak už to běžně bývá, na jídlo a potom do kina. Jdeme tedy pěšky z Vrbna směrem do města. Já jsem byl vybavenej programem, takže jsme u večeře v naší oblíbené restauraci Na Zahrádce vybírali, na co půjdeme. Doporučil jsem klukům Noční hlídku, kterou jsem už viděl s bráchou v Praze.. No a protože nepůjdu na stejnej film podruhé, rozhodl jsem se, že vyrazím směr Černý Velbloud, přestože jsem už z domova věděl o tom, že na budějovické zastávce Tour budou chybět pro mě asi největší lákadlo Laniena Mentis, jejichž bubeník si v týdnu něco udělal s nohou. S tím se asi blbě cestuje a bubnuje. No co, Sorath mám hodně rád, D.A.D. jsem slyšel kdysi nějaký demo a třetí partičku vůbec neznám. Tak si aspoň rozšířím svoje obzory . Ze Zahrádky je to ještě kus cesty, tak nasazuju sluchátka a hned se jde líp.. Jdu schválně okolo Marty’s Clubu (Slavie), kde tento večer hrajou Totální Nasazení, kam mělo původně snad taky namířeno pár vodáků, ale nikoho známýho před klubem nepotkávám.. Když přicházím před Velblouda, vidím, že se začíná až v 21 hodin, na displeji ale je teprve 20:15. Jdu se tedy cournout po náměstí. Šel bych na pivo, ale den předtím jsem dobral antibiotika a prej ještě tak 14 dní až měsíc bych neměl pít. Devátá se blíží a tak Vlakinovi platím vlezné 80 Kč a sestupuju do mě již z předchozích návštěv známého klubu. (Celý příspěvek…)

Přináším malou fotogalerii ze šestého ročníku FIT OF RAGE, který se konal v Berouně.

ALL (Celý příspěvek…)

„Tak jsme se vrátili!“ To byla první věta, která se mi honila hlavou, když naše kára protnula hranice mezi Polskem a Českou republikou. Najednou jako kdybych nechápal, co všechno jsme viděli a prožili. Když se však podívám do mého modrého deníčku, případně na dvě zaplněné karty v digitálním foťáku, tak zjistím, že se mi tohle všechno nezdálo. Pokud vás to tedy zajímá, můžete si nyní přečíst mou osobní cestovatelskou zpověď po pobaltských republikách. Naše čtyřčlenná posádka (Tom, Pajda, Kačka a má maličkost) se řítila vstříc nevídaným okamžikům. Rozepsal jsem je den po dni tak, aby mi žádný sebemenší zážitek neutekl…

28.červenec 2005 (čtvrtek)
Tento den měl být naplněn radostí a nadšením z odjezdu. Žel se tak nestalo. Den předtím zemřela jedna z našich studentek (z pochopitelných důvodů nebudu jmenovat). Tato zpráva nás natolik šokovala, že jsme s Tomem ještě v hluboké noci vytvořili na netu její upomínku. Alespoň trošičku se nám ulevilo, i když lítost nad tím vším ze mě ještě do teď nevyprchala…

29.červenec 2005 (pátek)
Okamžik pravdy nastal! Už nebylo cesty zpět a všechny rady našich blízkých, abychom nikam nejezdili, se rozplynuly jako pára nad hrncem. Do Tomova Volva (foto 1/1) jsme naházeli všechno potřebné (i nepotřebné) a vyrazili do kladenského centra k poslednímu nákupu. Je vedro na umření. Namáčím si svou čepici a narážím si ji na hlavu. Už se nemůžu dočkat severského chladu! Konečně jsme tedy vyrazili a domov se nám před zraky začal vzdalovat a vzdalovat, až se ztratil úplně. Tahle hrozná štreka byla rozdělena na dva řídící tábory. První jsem tvořil já a moje jízda plyn-brzda, a tu druhou kaskadérská Tomova akcelerace zn. plyn-plyn. Když se přiznám, že v ničem jiném než ve Škodovce jsem neřídil, radši jsem se na našich krkolomných silnicích nepouštěl do žádných bláznivostí. (Celý příspěvek…)

Zdravím!!!
Právě jsem se vrátil z Obscene Extreme festu, takže pro všechny příznivce je tu malá fotogalerie. Tak si to užijte!

ALL Report na: www.payo.cz (Celý příspěvek…)

Pokud byly předchozí tři ročníky Zeleného zákalu tak trochu „startovací“, ten letošní se už může s hrdostí počítat mezi ty naprosto legitimní. Alespoň tedy u nás v Česku. Dostavení si daly nejen začínající spolky (jak bylo zvykem už v minulých letech), ale také tuzemské jistoty, které slaví úspěchy takřka kdekoli. Tyto dva tábory byly rozděleny na dvě scény, což bylo možná až trochu velké sousto.Organizace festu však neměla chybu! Pořadatelé měli všechno perfektně nachystané. Areál mezi nelahozeveským zámkem a kralupským koupalištěm je doslova určen pro akce podobného typu. Panovala tu vskutku pohodová atmosféra a jak se později ukázalo, také příroda (co se týče počasí) se vybarvila jako sestra milosrdná. Hned na úvod musím vyzdvihnout parádní zvuk na obou scénách! Proto se mi možná i povedlo „spolknout“ partičky, které bych v klidu oželel. Jinak se samozřejmě přiznávám, že SKA a punk jsem na Zákalu s jistotou přehlížel (radši jsem kali).Proto se předem omlouvám, že se na některé borce v mém reportu nedostane…inu, žel jsme stále moc metaloví…

Festival v takřka domácím prostředí odstartovala punková KRALUPANKAna druhé scéně. Mladičcí kluci (patrně z gymplu) drhnuli čistý melodic punk a jako startovák na první pivko to bylo celkem slušný. Jinak jsem opravdu zvědav, zda příští rok dostanou prostor taktéž začínající spolky, a nebo již organizátoři vsadí na velká jména. Sorry za myšlenkový pochod. VNITŘNÍ FAKTOR je zase kladenský punk, ovšem nic co by mě vyrušilo z klidu. Poté se přesouvám na hlavní scénu, kde začínají své představení APPLE JUICE. A zase punk! To už je na mě trošku moc. Takže druhý pivo . Každopádně je slyšitelné, že tihle „čeští“ GREEN DAY mají už něco odehráno. Ze zvědavosti jsem se přesunul na „béčko“, ovšem brzy jsem vzal nohy na ramena. OHM se tu vyskytli patrně nějakým nedopatřením. Poté začínají na hlavním pódiu svou show partičky LA GRUPA a SKA’N'DAAL music ensamble, načež jsem zjistil, že tohle rozhodně nebude můj šálek kávy. Kvalitu těchto spolků, tedy nechť posuzují jiní. To znamená – další dvě piva .

Potom už však přichází pro mě to pravé! DESPISE opět v Kralupech a já s Pigeonem jsme rádi, že se na tento fesťák dostaly rovněž kapely z našich společných PigeonR.U.M večírků. Před samotnou smrští jsem zaslechl zajímavý rozhovor, kde jeden místní metloš povídal: „Ty vole, ten DESPISE jsem viděl už v Ponorce. To bude, vole náklep! A ten druhý odpovídal: „Ty vole, ty maj nečitelný logo! To bude určitě, vole dobrý“! A dobrý to fakt bylo! Pokud jste se domnívali, že Sepp lítá mezi lidi jen v klubu, tak jste se mýlili. K vidění a slyšení byla precizní death-grindová show a na borcích viditelně kvetlo velké odhodlání a chuť se předvést. Podařilo se! Perfektní práci předvedl rovněž Beavis, jakožto doprovodný zpěvák. Basu musí hold na čas oželet z důvodu ručky v sádře. A s tou to fakt nejde. První pamlsek jsem tedy měl za sebou. Hlavní chod pro mě představovali koně no.1 – DARK GAMBALLE. Lidi evidentně přišli na jinou muziku, ovšem i hudební analfabet musel uznat, že tak masitý zvuk neměl na Zákalu snad nikdo! DARK GAMBALLE vystřihli hity z CD „Superstar“ a navrch přidali cover od KORN, který notně rozhýbal jednoho fanatika. S chutí jsem pozoroval, jak doslova radostí mlátí hlavou o železné zábrany, ohrazující podium. DARK GAMBALLE jsou skvělí vždycky, ovšem tady to bylo vskutku peklo. Škoda, že malinko zkrácené. Další bod programu ukázal, že v kralupském regionu přece jen více frčí SKA a punk. To znamená nic pro mě. (Celý příspěvek…)

Festivalové léto se pomalu začíná rozjíždět a tím pádem je tu hned první open-air report. STRATEKK fest je název akce, kterou uspořádala partička FUCK DA KAROT se svými přáteli. V rámci slánského regionu (pominu-li téměř punkový ROCK NA VALNÍKU) se jednalo o pokus hodný velkému obdivu, což se nakonec i ukázalo na počtu návštěvníku. Nic na tom nezměnila ani sympatické místo konání. Malebné prostředí, prostírající se pod skalou, doslova vybízelo k podobně zaměřeným hrátkám. Žel, člověk zůstal doma sedět na prdeli…

Slavnostní rozjezd byl stanoven na dvanáctou hodinu, ale v tu dobu v areálu postávalo pouze několik automobilů, plus nějaký ten zvědavec. O hodinu později celou přehlídku zahájil bigbeatový PILOT JIRKA. Celkové trápení sledovalo cca. šest lidí, kteří z toho měli docela slušnou psinu (konec konců, tu měli rovněž psiska, která se pod podiem producírovala – a že jich tu bylo!). Zvuk byl strašný a docela jsem se těšil až pánové zmizí ze scény. Dostal mě však jejich song „Prašivá neděle“. To by mě opravdu zajímalo, co dělá takovej pilot v pondělí. Každopádně ale i samotní členové byli během své produkce doslova vysmátí a o to jim nejspíše šlo.

BOŽÍSOUND hráli už pro něco širší publikum, ale stále to byla velká bída. Přihlíželo tak dvacet návštěvníků, kteří však kapelu vůbec nebrali v potaz a více se věnovali svým kelímkům, a nebo vášnivě souložícím psům. Z beden se rozléhal obyčejný rock, šmrncnutý jakousi bluesovou atmosférou. Všemu sekundoval dosti nevýrazný ženský vokál. Nuda „na entou“. (Celý příspěvek…)

Už dlouho dopředu jsem od Patra Špičky, bubeníka Delusion, věděl, že 7.dubna hrajou v Praze, ani jsem nevěděl s kým, nějak mi to bylo jedno, protože Delusion mám fakt rád a to mi stačí samo o sobě, abych jel do Prahy na koncík. Je to čtvrtek, což je pro mě ideální, mám jen jednu hodinu a v pátek nejdu do školy vůbec. Tak jsem si říkal, že pokud nepřijde něco mimořádnýho, tak půjdu. Vím, že Marek má Delusion taky hodně rád, tak se ho dopoledne optávám, jestli nepůjde taky. Aspoň bych nebyl sám, protože už mě dost sere jezdit na koncerty sám. Marek bohužel nemůže, čtvrtek je pro něho přesně opak co u mě, prostě čtvrtek má zabitej.. Škoda. Seru na to a řikám si, že se ještě rozhodnu, jak se mi bude chtít, že tam možná sám ani nepojedu. Nakonec ve mě vítězí chuť na Delusion jít a pouze s foťákem jdu na autobus. Jenomže já blb jsem se doma zapomněl podívat, kde to je. Jenom jsem věděl, že to je ulice Koněvova. Nejsem pražák, navíc jsem trotl, takže jsem si myslel, že Koněvova je tam, co je ve skutečnosti Seifertova. Takže tam jdu, vidim, že to Koněvova není a čekám jen na vhodnou chvíli se někoho zeptat. No a v tu ránu se přede mnou na ulici objeví Honza „Vinkl“ Laštovka, o 16 dní mladší kluk, kterej bydí v Dolínku přes ulici, má bráchu stejně starýho jako já, prostě přestože je Vinkl trochu magor, tak jsme kamarádi od dětství. No a když se mě ptá, co tam dělám, a já odpovídám, že jdu na koncert, tak řiká, že půjde se mnou. Mě to je jedno, tak jdeme. Má mapu, kde je Koněvova, je to přesně ta vedlejší, navazuje na Husitskou tam ,co je Snowboardel, že já blb jsem si to neuvědomil. Dyť to vim, znám to tam trochu, jen nevim, jak se ty ulice jmenujou. (Celý příspěvek…)