PRAHA, T-Mobile aréna. Železná středa 22.října 2003 : Zatímco na Letné bojuje Sparta v lize mistrů o postupovou naději s tureckým Besiktasem, legendární sportovní hala v Holešovicích zažívá neméně atraktivní večer. Oficiálně zde své turné nazvané DANCE OF DEATH (Tanec se smrtí) startuje heavy metalová legenda z britských ostrovů IRON MAIDEN. Boj o fanoušky prohrála železná Sparta se světově proslulou Železnou Pannou. Na patetickou karnevalovou show přišel plný dům. Však obě dvě železné dámy dosáhl ten večer zaslouženého triumfu!
Za optimální konstelací bych označil okolnosti, které se bezprostředně vázali k pražskému vystoupení. Maiden se rozehráli na dvou přidaných koncertech 19.10. v Maďarsku a 21.10. na Slovensku. Jako předskokani byli ohlášeni na prvních deset štací turné němečtí Gamma Ray. Koncem osmdesátých let byli v tuzemsku na vrcholu popularity melodičtí Helloween s dvojalbem Keeper of the seven keys. Jakási nostalgická nit tohoto období prochází i současností díky tvorbě „hansenovců“. Nemusíte se mnou souhlasit, ale pro mě je Kei Hansen muzikantem, který vtiskl „Hellovýnům“ tvář, kterou jsem miloval. Takže za sedm set korun příjemná double trefa do lačného srdce heavy metalového maniaka . A jdeme na to! Nečekaně dle avizovaného plánu ve 20 hodin všechny nepódiová světla pohasla…
GAMMA RAY! Nenadchli mě, ale taky vyloženě nenudili (jako kdysi před „Maidnama“ Debustrol či Vitacit). Možná byli předmětem klasického „obětování“ předkapely, jako sólisté by určitě vyzněli daleko lépe. Světlými chvilkami poctivé třičtvrtě hodiny byly skladby REBELLION IN DREAMLAND, otevírák ze snad nejpropracovanějšího Land of the free, HEAVY METAL UNIVERSE a závěrečná helloweenovská klasika I WANT OUT.….jakmile vyjely kytary notoricky známou melodii, diváci odkryli doposud skrývaný potenciál hromového bouření. Nadšení nebralo konce po celou dobu skladby….Jinak ostatní songy mě nijak nedostaly. Připadaly mě jako utržená lavina, řítící se střemhlav někam do údolí. Příliš prázdné bez hlubších emocí. Možná na studiové nahrávce znějí lépe, možná by je stačilo mít naposlouchané, možná to chtělo lepší zvuk…??? Hansena mám rád a tak jsem tleskal, tleskal a tleskal, ale mrazení se dostavilo jen dvakrát. Čekal jsem asi víc…ale frontman je to dobrej, naučil dost fandů anglicky při refrénu HEAVY METAL UNIVERSE!
Probíhá odhalení neprodyšně zabaleného maidenovského hradu. Po obou stranách konce pódia jsou obrovské výklenky, z nichž v podobě sochy v kápi vyhlíží do davu nečekaně tajemný Eddie. Krátce po jedenadvacáté hodině nadržení fandové začínají vybírat na anglické panně svůj díl zakoupené rozkoše. Kdo ví, co ostrovní kráska již léta svým věrným klientům nabízí, nemůže být zklamán, kdo přišel poprvé, pravděpodobně byl mile překvapen. Zkusit barvitě líčit světelnou show, efektama proložené pauzy mezi písněmi nemá smysl… nevím jak bych to vyjádřil nejtrefněji. Comiksový karneval!?
Dickinson zpíval nádherně čistě, hutně a s velikou chutí. Bylo znát, že jsou Maiden na začátku šňůry…Nejslabším článkem koncertu byl úvod. Otevírák WILDEST DREAM (Dance of Death) mě nepřesvědčil ani na CD ani live. Oproti playlistu z Maďarska (ještě jednou díky Payovi za info) přidali WRATHCHILD z Killers, klasiku pro nejstarší ročníky. Hold když to byla novinka, mě bylo pět let, takže jsem to úplně „nechytil z první“…Koncert se rozjíždí seventhsonovým CAN I PLAY WITH MADNESS. Následuje další raný klenot- bojová THE TROOPER doplněná Bruceovým nezbytným máváním, z bitevní vřavy řádně potrhanou, britskou vlajkou. Pak to přišlo…pro mě určitě vrchol koncertu…titulní skladba nového CD i šňůry DANCE OF DEATH…mrazení, mrazení, mrazení!!! Maidenovské vybrnkávačky, Dickinson přicházi v karnevalové masce usedá na trůn a zahalen do pláště začíná vyprávět příběh. Nádhera! Dokonalá iluze účasti ve snové vizi. Ekvilibristické proplétání kytarových vyhrávek v podání tří kytaristů a basáka, žene do těla hudebních fajnšmekrů pocit naprostého naplnění. Dramaturgie skladby, co na tom, že již tolikrát vyzkoušená, ničí publikum tím nejpozitivnějším způsobem! Nastává malé finále titulního songu – Bruce přichází v kápi a točí se ve směrové růžici nakreslené na pódiu – tančí se smrtí…
Nové album je opravdu skvělé! Nehněvejte si vy, kteří máte jiný názor, nebo nemáte žádný. Iron Maiden poslouchám 15 let a mám vyposlouchané všechny jejich studiová alba. Nejsem hudebník ani tímto směrem zaměřený publicista. Tyto slova jsou otiskem mých emocí, které ve mně hudba železné panny probouzí. Nemá smysl o tom diskutovat ani polemizovat. Zkrátka ber jak ber! Úchvatnost živého provedení svých skladeb Maiden potvrzují dalšími novinkovými vypalovačkami. Zazní RAINMAKER a militaristická PASCHENDALE ve které je horní pódium přestavěno na bojiště ze zátarasy z ostnatých drátů. Dickinson zpívá v helmě a vojenském kabátu, vedle mrtvoly jakéhosi vojáka. Nakonec končí sám v drápech ostnaté smrti, aby na závěr písně vstal z mrtvých v podobě ducha. Dým a světla dokreslily válečný chlad songu! Oddychovka (pouze co se efektů týče) přichází v podobě xfactorovské LORD OF THE FLIES . Maiden podávají neúnavně další a další důkazy o kvalitě jejich nové desky. Pátá novinka NO MORE LIES s ostrými Nickovými přechody bezpečně udržuje kulminaci gradace koncertního setu. Z dobrovolného pekla jásajícího kotle vyletí neprostupný les rukou…HALLOWED BE THY NAME (podle mě trochu zkrácená, ale nevadí). Finále číslo jedna: FEAR OF THE DARK a celá hala zpívá chorál do kytar již při prvních tónech. „We Iron Maiden“ a zpoza bicích mává Eddie v kápi s kosou a ukazuje hrozivě prstem: „I vy jednou budete tančit…“…..a najednou je ticho. Pochopitelně pouze na pódiu, neboť fandové se energicky dožadují povinných přídavků.
Přichází Harris se španělkou, po něm Smith, Murray i “střelenej Gers“ ( celý koncert točil sám sebou jak ruská káča, zapojil i kabel od kytary
, zkrátka Jan(e)ick). JOURNEYMAN jedna z nejkrásnějších balad železné panny v čistě akustickém provedení – završila počet odehraných novinek na šest! Akorát mě trošičku štval Bruce, neboť často nechával refrén zpívat fandy a ti ho evidentně, i přes jeho primitivnost, neuměli. Iron dojeli koncert nejklasičtější klasikou THE NUMBER OF THE BEAST a RUN TO THE HILLS. Bruce se za kapelu rozloučil slovy „See you later!“. Dodávám za mnohé přítomné Yes, WE know!!!
Mrazení v zádech, euforie, až nekritické nadšení – to jsou mé první dojmy z vystoupení! Co se týče výpravného provedení – nejlepší koncert IRON MAIDEN co jsem kdy viděl (byl jsem počtvrté). Klobouk dolu před borci, kteří by nám mohli dělat fotry nebo spíš dědy…Již dnes se těším na nové album a novou šňůru. Ta enegie kterou šiří z pódiových prken, je snad bezedná. Uchvacují fandy na celém světě dobrých pětadvacet let. Doporučuji všem vyposlouchat nové album, nebo si alespoň nenechat ujít další koncertní show nesmrtelných Britů.
Playlist: Wildest Dreams (2003), Wratchild (1981), Can I Play With Madness (1988), The Trooper (1983), Dance of Death (2003), Rainmaker (2003), Brave New World (2000), Paschendale (2003), Lord Of The Flies (2003), No More Flies (1998), Hallowed Be Thy Name (1982), Fear Of The Dark (1992), Iron Maiden (1980), přídavky: Journeyman (2003), The Number of The Beast (1982), Run to the Hills (1982)
Jindra Ropo Kohm