Jen samé trable a trampoty provázejí BRUTAL ASSAULT… Stejně tak jako v minulém roce tak také letos se objevily problémy s místem konání. Průšvih byl zažehnán dá se říci „za pět minut dvanáct“, i když upřímně areál ve Hvozdu nebyl úplně to pravé ořechové… ale co se dalo dělat. Korunu všemu nasadila příroda, která spláchla Čechy „velkou vodou“ a proto panovaly obavy kolik lidí letos fest navštíví a nehledě nato kolik kapel účast odřekne. Nakonec se vše v dobré obrátilo… byť přece jen jednou nepříjemnou událostí byl fest poznamenán. Kytarista GREEDY INVALID v druhý festivalový den opustil areál z cílem někde se nadlábnout, leč osudným místem se mu staly hanácké silničky, kde také došlo ke střetu s protijedoucím vozidlem…Opravdu velice nepříjemná věc. Když píši tyto řádky, ještě nevím nic o jeho zdravotním stavu, ale věřím, že se brzy uzdraví…Jak to tak po sobě čtu, moc pozitivně jsem nezačal, ale je mi z celé této události velice smutno a tak své pocity ventiluji alespoň tímto způsobem…vždyť také já jsem přicestoval autem…

Jako již v mých předešlých festivalových reportech tak ani zde se nevyhýbám úplnému začátku naší výpravy, která začala v Kralupech „nad“ Vltavou (záměrně jsem použil uvozovky, protože zhruba před týdnem bychom těžko někam vyrazili) u nikoho jiného než Pavla Payo Merkla. Sestavu nemohl doplnit nikdo jiný než můj „pokrevný bratr“ Marek (jak nás kdosi na Moravě pokřtil). Cestou jsme nejprve pozorovali spoušť, kterou zanechala řádící Vltava, ale poté jsme už však chytili řádnou festivalovou slinu a nevykládali o ničem jiném. Proto jsem chtěl tuto naší „nadrženost“ alternovat posledním albem od TIAMAT -„Judas Christ“, leč kluci se vyloženě těšili na koně zcela jiné. Jejich chyba J. Na místo jsme dorazili v trošku pozdějším čase než jsme předpokládali a tak slovo objížďka v děkovačce nehledejte.

První partičkou, kterou jsme měli tu čest vidět byli DARK GAMBALLE, jejichž hudební rozbor jsem nastínil již v recenzi, nicméně by se slušelo doplnit, že jejich set měl obrovský „tah na bránu“ a já osobně byl velmi překvapen. Nechyběl ani cover „Zubatá“ od legendárního komba PRAŽSKÝ VÝBĚR. Další neméně atraktivní bonbónek jsem čekal od R.E.T. a věru zklamaný jsem vůbec nebyl. Kapela těžila ze své nové desky a pokud měl někdo strach, že dlouhé kompozice uspí nejednoho fanouška, tak se hluboce zmýlil. První větší atrakci slibovali ANCIENT RITES. Co k tomu říci…celkově pohodová muzika čerpající z heavy metalového odkazu, plus blackové pasáže nijak neurážející. Docela dobře se to poslouchalo. Poté přichází dosti dlouhá prodleva, kterou zavinili svoji nekonečnou přípravou HOLLENTHON, a tak byl čas na nějaké to alternativní intermezzo, které jsme za vydatné podpory Vlakina a poté také Igora Hubíka, zvládli na výbornou (hlavně Payo ocenil chuť jablíčka na jedničku). HOLLENTHON nám zatím odehráli tři kousky a zaprášilo se po nich. Hudba to není vpravdě špatná, takový „detík“ můžu, ale přece jen tři skladby jsou málo.

Proto jednoznačným vítězem na celé čáře nebyl nikdo jiný než TIAMAT. Ať se na mě někdo zlobí nebo ne, jejich set byl výborný a pokud si někteří chytráci před sebe staví komplexy a naposled slyšeli pořádně jen „Clouds“, je to jejich problém. Johan a spol. postavili své vystoupení samozřejmě na aktuálním počinu „Judas Christ“, který byl protkán téměř všemi důležitými hitovkami z ostatních alb. Já osobně jsem si to tedy užil hodně (a jak jsem tak viděl, lidé okolo mne v prvních řadách taktéž). Jindy možná chladně působící seveřané byli tentokráte v dobrém rozmaru a z reakcí publika bylo znát, že je koncert neobyčejně baví. Vrcholem vystoupení byly dva přídavky v podobě „Angel Holograms“ a nestárnoucího megahitíku „Gaia“. Ani se nechtělo věřit, že je konec…takovou „Vote For Love“ nebo „Whatever That Hurts“ bych si dal klidně ještě jednou.

Po TIAMAT přišlo na řadu další alternativní intermezzo, do kterého se tentokráte s námi zapojil Honza z kapely OBLOMOV a také ŠotouŠ. Podrobnosti mi však už nějak unikají, nicméně z Honzou jsme notně zapařili na UNDERTAKERS a to byl také konec prvního hracího dne. To ovšem neznamená, že jsme šli ulehnout. Spolu ze slovenskými bratry (a samozřejmě nejen ze slovenskými, jak se později ukázalo ) R.U.M. zine pařil až do svítání a byla to JÍZDA… BOŽÍNKU !!!

Už tak humorné nebylo mé probuzení mezi koly automobilů, leč tři hodinky pro spánek tentokráte postačily a spolu s kolegy Markem a Payem se vracíme na místo činu, kde již začíná „dalo by se říci “ trošku oficiálnější sraz fanzinářů a samozřejmě nejen na tomto místě jsem opět rád všechny dorazivší viděl. Předně tedy Kapina, který na prvním plánovaném srazu chyběl. Zdravím tě kámo! Totéž lze vlastně tvrdit i o kreslíři number one Deatherovi. Také Mach sklidil aplaus za nový účes…prostě parádička podpořená maratónem živé hudby. A teď co jsem tedy zhlédl druhý den ? ALIENTION MENTAL byla pro mne docela dobrá probíračka ( INFLICTION jsem žel neviděl, ale Payo tvrdil, že byli dobří) Na scéně „B“ dopadlo vystoupení nešťastně pro MATER MONSTIFERA, kterým prý selhal bicí automat a tak jsem opět na „hlavní“ scéně pozoroval SAD HARMONY, kteří mne žel vůbec neberou a tak jsem dal docela za vděk COCK AND BALL TORTURE, které sice nijak nevyhledávám, ale zde na mne působili docela svěžím dojmem.

Další čas vyplňuji velice příjemným pokecem s DISSOLVING OF PRODIGY a potom už se ocitám na „áčku“ kde řádí old school death metal alá PATHOLOGY STENCH, který mne nijak neuráží, ale také nijak zvláště neoslovuje. Rozpačitě působili též jejich krajané THALARION, kterým ještě navíc selhal zvuk a jejich přednes byl jedno velké trápení ( nemyslím tím posluchače, ale hlavně muzikanty samotné, předně milou dívenku, která za mikrofonem nebyla téměř slyšet). MASTIC SCUM jsem příliš neviděl a tím pádem si na nějaké závěry netroufám, proto raději přiblížím SIX DEGREES OF SEPARATION, kteří notně přitvrdili a zrychlili (album budiž důkazem). Zvuk byl celkem slušný a tak mi ke spokojenosti nic nescházelo. Hitovku „Seeds Of Evil“ jsem si pěkně vychutnal. V té době už sluníčku pražilo o 106 a tak jsem se musel jít občerstvit (tentokráte se však jednalo o intermezzo kofolové J). Proto jsem neviděl COLP, což mne docela mrzelo. ENDLESS mě nikdy nebrali a posouzení jejich kvalit přenechám jiným. Radši padím na „béčko“ abych zhlédl nováčky INFECTIOUS GERMS. Z kraje nic moc, ale poté se to celkem dobře poslouchalo. Pro mne dobrá kulisa. Totéž platí i o olomouckém spolku BARRACUDA, který šlape v takových skočných trash/deathových vodách, čili celkem pohodička. Protože DANCE MACABRE jsem příliš neviděl, chtěl jsem se podívat na BELPHEGOR, ale raději jsem utekl…na GALADRIEL, žel ani zde má ouška nijak význačně uspokojena nebyla. Trošku to zamrzí, když nahrávky znějí celkem OK a potom živě…ten zvuk měli chalani takový zahuhlaný a ani princezna za mikrofonem neměla patrně svůj den.

Naopak DISSOLVING OF PRODIGY se představili ve výborné formě ! Hudba z CD „Loučení ze světem pozemským“ byla v živém provedení ještě hutnější a razantnější o čemž svědčí také hláška jednoho přihlížejícího „…ty vole, to je našláplý“. Bylo vidět, že kluky hraní vyloženě baví a také byla cítit jakási touha „dát si co nejvíce záležet“. (Hlavně basák dováděl a radostně gestikuloval…a měl proč). Opravdu kvalitní vystoupení, podpořené žádostí fanoušků o přídavek, zůstalo tentokráte z časových důvodů nevyslyšeno. To však nic nebránilo Markovi, aby zdviženým palcem ohodnotil výkon „dyzolvingů“! Na druhé scéně stíháme ještě NEGLECTED FIELDS, ale oproti nahrávkám nebylo žel o co stát. Zvuk nic moc a navíc zpěvák svým vokálem tlačil celou káru příliš do blacku a to rozhodně v tomto případě nebylo vůbec nutné. Drtiče MELANCHOLY PESSIMISM jsem propásl, ale z hlasů kolegů prý svůj suverénní výkon z Obscenu nepřekonali. Nu, pokaždé není posvícení. A jedeme pomalu do finále…Na minulém ročníku BRUTALU sledovalo SUNGATE dá se říci několik málo zvědavců, letos však bylo pochopitelně „narváno“ a všichni fandové se již těšili na orchestrální songy plné mystiky, kterých se zajisté dostalo do sytosti. Melodie, které tito borčíci předvádějí se tak zarývají pod kůži, že se jich jen těžko člověk zbavuje. Jsem zvědav jak si SUNGATE povedou dále. Ještě si neodpustím perličku, že konkrétně má maličkost byla první český vlastník CD „Neverending Silence Of Pompee“ , čemuž jsem se s Veronikou Valkošákovou z Absint distra a samozřejmě členy SUNGATE hluboce zasmál.

O tom, že ROOT je kultovní formace není třeba diskutovat a byť z posledních dvou alb jsem nijak do výšky neskákal, vystoupení na letošním ročníku mělo velké grády. Když jsem tak pozoroval plameny ohňů, které zdobily podium, čarujícího BIG BOSSE a vše kolem, napadla mne jen jediná myšlenka…“tak takhle nějak to vypadá v pekle!“ Více nemá cenu cokoli komentovat. ROOT zahráli jak čerstvé songy tak letité šlágry, čímž jistě potěšili všechny přihlížející-pařící. O několik bodíků před ROOT skončili dle mého soudu vynikající CALLENISH CIRCLE. Pokud tedy vítězství z pátku patřilo Švédsku tak sobota patřila Holanďanům, kteří však paradoxně také svým vyzněním připomínají švédské death metalové velikány. Na prdelku mne zcela posadil křišťálový zvuk a v neposlední řadě odvážný krok v podobě coveru od velkolepých DEATH. Též CALLENISH CIRCLE museli přidávat a z grandiózním závěrem se rozloučili. Důkazem toho, že radost neznala mezí budiž vynošení Paya z davu Markem a mnou téměř na ramenou. Potom jsme šli na knaka (kdo neví co to je, nechť kontaktuje Paya). Ovšem další pikantní zážitek přišel za chviličku. Z blízkých lesních hvozdů, blízko A scény, ze strmého srázu, spadla jakási močící postava, která sebou vzala několik větví, práskla sebou o zem a celá se obalila chuchvalcem trávy. Všichni se začali otáčet a tak jsem se snažil celou situaci uklidnit větou „…to je ten lesní black metal“. Ovšem korunu všemu nasadila postavička v triku IMMORTAL, která štěbetavým hláskem pronesla “ …to je skřítek Trollech“ a strašně se tomu hyhňal. To už jsem se ale s Payem a Markem válel smíchy.JJJ. Ostatní jen nechápavě přihlíželi, načež nám Sokol začal tvrdit, že mi máme takový humor, který se snad chytá jen v Kralupech. Poté následovaly další vtípky a pohádky s názvem „Kterak Belfegor mečem mával“ atd. Vysmátí a utahaní ještě na jednu noc stavíme s Markem stan a ostatní kapely včele s INCANTATION vynecháváme, jelikož to nejlepší máme jednoznačně za sebou. Ráno se probouzím jako první, poté Marek a nakonec Payo, který spal v autě v pozici, kterou jsem trefně pojmenoval POLOHA KUMA RAFFINATA. Tyto mé vtípky mi pak vrátil na zpáteční cestě.

Po nezbytném loučení jsme sedli do auta a vyrazili na tu dlouhou štreku, přičemž čtvrtým pasažérem se stal Sokol. Cesta se skládala z debat a poslechu DECAY (do doby než se rozbil přehrávač) a samozřejmě nechybělo hodnocení zúčastněných kapel. V půlce cesty začínám společně s Payem naříkat na hlad a tak zastavujeme v motorestu, který je zcela zalit růžovou fasádou, načež Sokol začíná celý podnik zpochybňovat, ale nakonec přece jen vcházíme dovnitř, kde paradoxně si nejlépe pošmákne právě on. Paní servírka mu totiž splnila i ta nejtajnější přání…( tato věta se samozřejmě týká jen jídelníčku J). Nakonec ještě společné foto před podnikem a tradááááá. Druhá polovina cesty se nese ve slovní kopané, ve které jsem totálně propadl a únavou znavený jsem připomínal mužstvo Saudské Arábie na letošním fotbalovém mistrovství. Když už jsem tedy u té kopané tak raději zůstanu na zeleném trávníku (jestli ovšem zdraví vydrží).

Nu a to byl letošní BRUTAL ASSAULT. Na závěr bych chtěl pozdravit všechny super nadšence, které jsem měl opět možnost vidět…MÁM VÁS VŠECHNY RÁD!!! A samozřejmě dík patří Payovi za to, že opět podnikl akci s klukama z R.U.M.u !!!

ALL