Sestava: ALLeš ( R.U.M. and Payo ), Marek (R.U.M. zine ) Jindra Kohm (textař MONASTERIAL CRYPT )
Odjezd: 26. červen 2003, 8:00
Pro R.U.M. už je Česká republika málo ! A tak hurá do polského Bolkówa ! Hlavním iniciátorem této akce byl Jindra, který o tomto festivalu už dříve básnil a poskytl nám ještě před odjezdem nezbytné navnaďující reference. Berte tedy tento report jako mé osobní pocitové rozjímání, které mnou cloumalo hned od počátku naší výpravy. Některá hudební tělesa totiž našinec nemá možnost vidět každý den a popsat pocit „natěšenosti“ snad dost dobře nelze…Ještě než se pustím do vyprávěn,í tak hned v úvodu přiznávám, že celou akcí jsem byl opravdu unešen a v podobném duchu hovořili také další čeští návštěvníci, kterých zde přece jen byla drtivá menšina…Pojďte prostřednictvím těchto řádků navštívit hrad Bolków… “Gotika se vrátila jako noc černých vran „

Sobota:
Časné vstávání není zrovna má oblíbená disciplína. Ovšem tentokrát tomu bylo úplně jinak. Jak upír lačnící po krvi jsem vylétl z postele, protože za několik minut měl se svou gotickou „Feldou“ přispěchat Jindra. Sotva první paprsky slunce dopadly na hospozínský prach, Jindra se zjevil před mým domovem. Nezbývalo nic jiného než naložit věci a upalovat do „Extrémně Vampýrských Přílep“, kde své tělo do rakve ukládá můj rumový bratr Marek. Vlkodlačí jízda mohla začít !!! Specialitou naší „darkway“ byla hudební kompilace, kterou jsem ještě před odjezdem připravil. Náležité nažhavení jest věcí nezbytnou. Zhruba kolem půl jedenácté dorážíme do Harrachova s cílem se zde naobědvat a tím tak naplnit naše hladové žaludky. Krkonošské městečko je však jakési vylidněné a ani první pokus o návštěvu restaurace se nám nedaří. Nenecháváme se zlomit a výsledek se dostavuje ! Sympatický vrchní nás vítá už téměř u vchodu, ale informací o tom, že obědy se ještě nepodávají si nás rozhodně nezískal (jinak to byl velice galantní člověk ). Co se tedy dalo dělat. Vyčkáváme a rozjímáme nad průběhem naší další cesty. Tu se v „knajpě“ objevila dočerna oděná postava, která nám „hokejovým fajnšmekrům“ okamžitě připomněla bývalého kladenského kouče Otakara Vejvodu. Poté následuje poněkud morbidní rozhovor s panem vrchním.

Pro zajímavost ho uvádím v plném znění :
Vrchní: vítám tě, dáš si jedno ?
ExOtakar Vejvoda: Jo. Dám si…
Vrchní: Jseš nějakej vymóděnej. Nějedeš zas na nějakej zájezd ?
ExOtakar Vejvoda: Jedu na pohřeb
Naše výprava: TAKY ZÁJEZD ! (tohle si samozřejmě jen myslíme )
Vrchní: Hele, ale na nějakej pohřeb tady stál autobus a asi tak před čtvrt hodinou odjel ?
ExOtakar Vejvoda: Co ? Fakt ? To si děláš srandu ? To je v pr…Co teď mám dělat ?
Vrchní: No co…jdi se domů zas převlíknout a přijď ještě na jedno…
Naše výprava: Jasně! Nebožtík určitě ocení, když se napije na nebožtíkův klid…
…tuto větu však nešťastník neslyšel. Jen vrchní souhlasně pokynul. Dost černého humoru. Po obědě sedáme opět do auta a brzy se na nás usmívá Polsko. Zanedlouho se však sluneční svit promění v celkem kvalitní deštík. Naštěstí to byla pouhá přeháňka a tak není třeba lomit rukama. Ba naopak. Cestou se smíchy válíme. Víte jak se např. řekne polsky kruhový objezd ? „Toczna krugowa“ !!! Podobnými spojeními jsme se bavili v podstatě celé dva dny, a tak i někteří domorodci si určitě říkali: „sakra, co to žvatlají“ ? Do Bolkówa dorážíme v plné polní. Naše obličeje totiž zdobí nezbytné malůvky, které evokovaly naší hudební hladovost. Také dochází k našemu seznámení s tvůrcem vlašimských stránek XIII.STOLETÍ a jeho kumpánem, které bylo ještě před odjezdem plánováno.Následuje masivní čekání na lístky. Řada, která se rozhostila pod hradem se mi zdála nekonečnou. Čekání si zpříjemňujeme diskusemi a rozhlížením se po místní přírodě.Poté již konečně stojíme u kasy, kde po nás organizátor požaduje 25 EUR. Trošku se divíme, jelikož původní stanovená cena ( dokonce i zveřejněná na webových stránkách ) měla být o dvě eura levnější, ale ani naše argumenty pádně k úspěchu nevedou.

Následuje masivní vstupní kontrola. Dokonce i svou ledvinku s foťákem musím ukázat ! Na ruku dostávám jakési neviditelné razítko…no prostě docela otrava, ale zas na druhou stranu – totální profesionalista ! Tou dobou již na scéně řádí německá formace THE ANCIENT GALLERY. Jejich show nemůžu nijak hodnotit, jelikož v době jejich setu jsme ještě stáli před hradbami hradu. Má ouška však zaznamenala solidní elektronickou palbu, podpořenou kytarovým zápřahem. OTHER DAY jsou rovněž spolkem germánským, ale hudba v jejich podání byla naprosto odlišná. Velmi působivá, náladotvorná a uhrančivě monotónní. Trošku mi to připomnělo slovenské temné seskupení L´AHKÁ MÚZA, byť slovenští kolegové jdou ve své uhrančivosti ještě mnohem dál. Jistým negativem bylo „denní světlo“, které trošku otupilo snažení této jinak sympatické partičky.Pak už šmejdíme (jinak to nazvat nemohu) po celém nádvoří a obdivujeme nádherné stopy historie. Co však mne na zadek posazuje nejvíce je podium. Je totiž obrovské! A to jak do délky, tak do šířky. Prostě paráda! Prvním domácím spolkem jsou DELIGHT, které již pozoruje větší počet osazenstva. Nutno podotknout, že kapela předvedla slušnou doom metalovou porcičku, podporovanou solidním dívčím vokálem a ani její polský přednes nezněl vůbec špatně. Z DELIGHT jsem cítil obrovskou touhu se předvést a dle mého soudu byl jejich set po zásluze odměněn potleskem. Následnou přestávku jsme vyplnili diskuzí s bývalým basákem XIII.STOLETÍ, Petrem Palovčíkem, který nejen že působil velice vstřícným dojmem, ale ještě nám dokonce rozměnil EURA za „polskou tvrdou měnu“.

A hurá zpět na scénu! TERMINAL CHOICE jsem favorizoval na černého koně festivalu a má domněnka nebyla daleko od pravdy. Elektro-gotická smršť, plná hitovek mne naprosto uspokojila. Hlavně po zvukové stránce bylo vystoupení těchto Germánů naprosto bezchybné a melodický motiv skladby „Ice“ se mi ještě nyní prohání hlavou. Pokud by jste se chtěli s tvorbou TERMINAL CHOICE rovněž seznámit, není nic jednoduššího než zabrousit na jejich internetové stránky (viz. konec reportu ). Po této svačince – hlavní chod ! XIII. STOLETÍ ! Zprávy o popularitě naší stálice za našimi hranicemi se mi donesly již dávno, ale zažít tu fantastickou atmosféru na vlastní kůži je přece jen jiná káva. Ještě před samotným startem polští příznivci skandují jméno kapely a natěšeně (česky!) zpívají samotné písně! A už je to tady! „Kníže temnoty“ a les spokojených rukou se vznáší k nebesům. Vystoupení nabírá dále obrátky skladbou „London After Midnight“ a pokud mne někdy zalila národní hrdost, tak to bylo právě v tuto chvíli. V Polsku si vychutnávat set české kapely a vidět jak se zahraniční diváci při této show baví je přece jen ne až tak častý jev. Mráz mi pobíhá po celém těle ! Polskou hymnou je „Elizabeth“ a když se rozezvučí první její tóny, extáze nezná hranic. S Jindrou jsem polemizovali nad tím, zda Petr Štepán zařadí na playlist předělávku od SEX PISTOLS „Stepping Stone“ jako tomu bylo při pražských koncertech. Příliš jsme tomu nevěřili, ale jaké bylo naše překvapení, když si „vůdce vlčí smečky“ opět navlékl červené provokativní triko s hákovým křížem a nastartoval ryzí punkovou úderku. Času však nebylo nazbyt. V roce 2000 zde „Třináctka“ hrála jako hvězda, nejde však tento rituál dodržovat donekonečna (byť někteří polští fans by to jistě uvítali ) a tak muselo dojít z časových důvodů k malé korekci skladeb ( čas nezbyl dle slov Pavla Štěpána na „Mystery Anu“ a novinkovou skladbu). Závěr vystoupení nemohl být grandióznější. „Fatherland“ při mocném refrénu odzpíval snad celý Bolkow. Totéž se dá říci o závěrečné hitovce „Nosferatu Is Dead“, která vygradovala Štěpánovým závěrečným výkřikem: XIII.STOLETÍ IS BACK !!! A byla to pravda a já mám skvělou vzpomínku na to, že jsem byl spolu se svými přáteli přitom. Dle slov vlašimských kolegů, musela kapela po vystoupení ještě poskytnout v zákulisí neplánovanou autogramiádu.

Následující polští ARTROSIS měli pozice řádně ztíženou. Lidé byli ještě plni dojmů z předchozího vystoupení XIII.STOLETÍ a tak začátek jejich vystoupení na mne dělal dojem rozpačitý. Pomalá a valivá hudba působila docela uspávajícím dojmem. Přesto jak řekl Marek: „znát jejich nahrávky a rozumět polským textům,určitě by mne bavili víc“. S tímto citátem nelze nic jiného než souhlasit. V následující pauze jdeme poprvé ochutnat pivo značky Hammer. Špatné rozhodně nebylo a tak zůstáváme této značce věrni až do konce festivalu. Škoda, že nebylo více vychlazené. Na scéně zatím zpustila banda říkající si BRYGADA KRYZYS. Jednalo se o takový mix punku a alternativního rocku. Šíleností samotnou byl kvílející saxofon a kostrbatý polský zpěv, který přesto do projevu těchto kumpánů docela zapadal. Nic méně je třeba si přiznat, že se rozhodně nejednalo o můj šálek kávy. V následujících okamžicích již však tma zalila nádvoří hradu a na scénu vykročili FADING COLOURS. A předem se přiznávám, že něco tak působivého jsem už dlouho neviděl. Slečna za mikrofonem romanticky recitovala a mrazivý duch samplů musel probudit snad všechny pohádkové postavy, které kdy na hradě Bolków žily. Stylově se jednalo o mix dark wafe s EBM a některé skladby (jako např. skvostná „Lorelai“) dýchaly orientem. Celé vystoupení bylo ještě doprovázeno videoprojekcí. Velkoplošná obrazovka byla zavěšena hned vedle pódia a tak byl zážitek ještě více působivější. Paráda! A nyní už jsme ve finále prvního dne. THE GARDEN OF THE DELIGHT spustili pravou gotickou nálož, která vydatně čerpala z odkazu THE FIELDS OF THE NEPHILIM, ale nejednalo se o nějakou bezduchou kopírku. Kapela mne celkem oslovila, byť po strhujícím vystoupení FADING COLOURS byly mé mozkové závity hodně otupeny a ke konci jejich setu jsem se už nedokázal dostatečně soustředit.

Úlohu hlavních hvězd měli tentokráte němečtí UMBRA ET IMAGO a podle toho co se dělo o přestávce se čekala nezapomenutelná show. A také že ano. Zpěvák oblečený tak trochu jako KING DIAMOND vtrhl na scénu a spolu se svými kumpány se vrhl do kolotoče vystoupení. Nejednalo se však o nějakou fantastickou hudbu. Kapela sázela na starý dobrý metal, který je však podán v tak trochu hororové podobě, což už dnes není moc originální. Ovšem hudba v podání této partičky byla dobře zahraná a rovněž zvuk v žádném případě nezklamal. Prostor opět dostala video projekce, která musela potěšit všechny osoby, které si libují v takových až „sladkých perversnostech“. Vrcholem večera byl výstup dvou domin, z nichž jedna byla přivázána k jakési točivé rampě. Druhá si s ní patřičně pohrávala a rovněž vokalista nezůstal pozadu. Dokonce jednou celou „roštěnku“ otočil vzhůru nohama a ušklebeně nad ní vyváděl. Závěr prvního dne tedy ve velkém stylu a celá naše výprava se pozvolna vydává z podhradí a štráduje si to ke klubu Hacjenda, kde poblíž stojí naše vozidlo. (Cestou jsme potkali borce, který měl tričko s letošním logem Obscene Extréme Festu – okamžitě ho zdravíme a nadšeně gestikulujeme). Pak už uleháme. V klubu ještě probíhá gothic a EBM párty, ale na to už sil nemáme dostatek sil…

[yt-blackN_GayhNLris[/yt-black]

Neděle:
Ostrý slunce svit nás probouzí do druhého dne našeho dobrodružství. Po hodně skromné snídani se vypravujeme na prohlídku města. Slušelo by se tedy nyní, abych malinko město Bolków představil. Nachází se asi šedesát kilometrů od českých hranic a hned první seznámení s tímto místem ve vás musí zanechat zvláštní pocity. Domy jsou totiž vystavěny v příkré linii. To znamená, prostě řečeno „strmě do kopce“. No a úplně na vrcholu stojí bolkówský hrad, který je určitě tím nejzajímavějším, co zde může lidské oko spatřit. Architektura města je totiž ještě hodně „bolševická“. Prostě žádné moc velké přemýšlení. Vedle historických budov jsou klidně nacpány „krabicovité“ domy a úzké středověké uličky nad tímto patosem musí zamáčknout slzu ještě v současnosti. Žel ani náměstíčko není nikterak zvlášť upravené. Pouze podloubí je vyzděno jakýmsi mramorem a je tak důkazem toho, že zde přece jen nechcípl pes. Nejupravenější stavbou je tedy samozřejmě kostel. Inu z čeho Poláci čerpají prachy, do toho zapojují své úsilí. Aby třeba zprovoznili nádherně vypadající kašnu – to ani omylem. Ale ne všechno je tak pošmourné. Tak např. městské restaurace vykládané dřevem vypadají moc pěkně a jak bylo vidět, bídou místní šenkýři jistě netrpí. Po prozkoumání města se vracíme na nezbytnou svačinku a poté navštěvujeme klub Hacjenda, kde opět jede proud nepřetržité hudby. Hlavně Jindra musel být spokojen, protože mu zde pustili i takovou sračku jako jsou IRON MAIDEN (he,he nic ve zlém Jindro a fanoušci „Železné Panny“).

Obsluha byla však dost šílená a pokud nechápu český kapitalismus, tak polský tuplem. Kdyby nebylo Marka, čekáme na pivo Warka ještě teď. Čas pomalu dozrával, a tak nezbylo opět nic jiného než se šinout pomalu k hradu, vstříc dalším hudebním zážitkům. Začátek nás zajímal velice. Jako první totiž dostali prostor pražští IMMUNOLOGY, na kterých bylo vidět, že mají touhu se mezinárodnímu davu předvést v tom nejlepším světle. Ovšem hned po první skladbě nastaly nečekané problémy. Týpek s plynovou maskou a bruskou totiž „makal“ tak drsně, že patrně jiskry způsobily nějaký zkrat, takže následovalo překrývání nástrojů dekami a IMMUNOLOGY se tak trochu připravili o čas. Ovšem show s „brousičem – pracantem“ stejně nemá chybu ! Zbytek vystoupení už byl v pohodě a kluci určitě dali pádný důvod k tomu, aby si jejich CD fans zakoupili.

Nadšeného přijetí se dočkala japonská partička EVE OF DESTINY. Jediné co mne na nich zaujalo byly převleky a jejich původ. Jinak nebylo o co stát. Kytara nebyla vůbec slyšet a o nějakých gotických náladách si zatím mohou tito samurajové jenom zdát. Odcházíme na pivko, hrabeme se v CD, kupujeme, klábosíme a fotíme. To byla naše náplň po chvilce sledování EVE OF DESTINY. Vracíme se v průběhu setu německých FINAL SELECTION, kteří sázejí pouze na klávesovo-samplový projev a jde jim to celkem k duhu. Byť markantní vliv DEPECHE MODE je nepřeslechnutelný. Ani to netrvalo tak dlouho a pořadatel oznámil další jméno. Při jeho vyslovení, polští fans začali skandovat DANCE ON GLASS. Čekali jsme tedy co se na nás vyvalí. A představte si, že se objevila pouze nádherná slečna, která spustila svůj sólový part. Komponovaná hudba, která ji doprovázela byla však nesmírně uhrančivá a když dotyčná kráska spustila, ihned si získala snad všechny přítomné duše. Moc příjemná věc. Když ještě na závěr došlo i na „depechovský“ cover „Never Let Me Down“ bylo skvostné dílo dokonáno. Z této slečny jsem byl opravdu unešen, líbilo se mi jak se chovala skromně až skoro plaše. Hezky jsem si jí vyfotil ! A Jindra ? Okamžitě si běžel koupit její CD! Dle mého soudu chybu rozhodně neudělal. A když už jsem zmínil ženskou krásu, tak se musím přiznat, že už jsem pěknou dobu neviděl takovou řadu „nádherných princezen“. Škoda, že nejel Radim (můj společník s Obscene Extréme festu). Zde by si určitě vybral :-). A nejen krásné děvy by si našel. Pozřel by tu rovněž špetku šílené hudby s kterou se představila polská formace ŠCIANKA S gotikou měla jejich hudba pramálo společného. Byl to takový mix rocku, punku, jazzu a psychedelie. Tak trošku mi to připomínalo náš PRAŽSKÝ VÝBĚR , protože všichni zainteresovaní své nástroje ovládali dokonale a na závěr sklidili zasloužené ovace. Proto šílenci vyběhli ještě s přídavkem v podobě letitého hitu od DEEP PURPLE „Smoke On The Water“, který byl však zahrán v takovém zvláštním (skoro až) techno rytmu. Příjemné zpestření festivalu tahle ŚCIANKA.

Samotný vrchol druhého dne však přišel hned poté. Rakouští sympaťáci L´AME IMMORTELLE předvedli strhující výkon, který nadšený dav vysoce ocenil. Zpěvák ( oblečen podobně jako legendární mistr Eldritch ) spolu s půvabnou vokalistkou neúnavně publikum hecovali, neustále se na sebe uculovali, ale hlavně rvali do obecenstva působivé gotické koláže. Někdo by mohl říci, prostá elektronická gotika s kytarou, ovšem vymyslet tak působivou hudbu, to chce také kus fantazie. Nádhernou tečkou L´AME IMMORTALLE byl závěrečný úklon publiku. Rázem jsem si připadal jako ve čtyř hvězdičkovém divadle. Super! CLOSTEKELLER byl opět soubor, který patřil k domácím zástupcům. Polský zpěv mi do jejich gotické hudby, načichlé metalem, příliš nepasoval. Princezna za mikrofonem se však snažila seč mohla. Trošku jsem se divil, že domácí fandové nechali kapelu na holičkách a tak trošku je přidusili ve vlastní šťávě. Možná to bylo také tím, že kapela vsadila na svou úplně novou tvorbu a jak jsem tak pozoroval, většina lidí brala jejich hudbu jako kulisu vhodnou ke klábosení. DIARY OF DRAMS už v potemnělém nádvoří opět navodili tu krásnou mrazivou atmosféru. Světla během jejich setu byla neuvěřitelná. Z počátku bylo trošičku těžké si zvyknout na vokalistův styl zpěvu. Chvílemi se mi zdálo, že prostě jen přednáší a vlastně téměř nemění hlasové polohy.I přesto však DIARY OF DREAMS nezklamali a strhujícím závěrem si fanoušky naklonili na svou stranu. Tomuhle říkám skutečná dark music!

Poslední SWEET NOISE byli patrně pasováni do role hlavních hvězd. Ovšem tato myšlenka se rozplynula hned v okamžiku první skladby. Šílena show, převleky, masky – to ano. Ale hudba ? Takové moderní HC se smyčkami. Tak trochu do SLIPKNOT. Polský jazyk se však k téhle hudbě hodil asi jako párek k cukru. Když tedy vidíme (ale hlavně slyšíme ) co jsou SWEET NOISE zač, „bereme roha“ a pomalu se loučíme jak s hradem tak také s celým festivalem. Rovněž se zdravíme s Blue Wolfem a jeho kámošem, sedáme do auta a štrádujeme si to směrem k domovu. Cestou si prozpěvujeme šlágry od „Třináctky“ a v dobrém rozmaru dorážíme na celnici. Nedůvěřivý Polák si nás pomalu prohlíží a nakonec také v dobrém propouští. Naše vlast nás vítá nehoráznou bouřkou a deštěm. Když dorážíme do Kralup, tma už ustupuje a my jen z okna pozorujeme, jak se lidé trousí do práce. Když to vidí i Jindra, kterého mělo čekat to samé, raději volí stejně jako já tvrdý spánek hned po příjezdu. A celkové hodnocení ? Skvělá akce a nezapomenutelný zážitek! Kdo zde nebyl, může litovat !

[yt-black]l3zo2QgK4Q8[/yt-black]

ALL