Uteklo něco málo dní, co jsem se vrátil domů z polského Bolkówa a už jsem opět juchal na další festival. Tentokráte byl však na řadě náš tuzemský BRUTAL ASSAULT, který už je svou tradicí dobře znám snad všem příznivcům tvrdších hudebních žánrů. Report opět pojímám s patřičným nadhledem, takže doufám, že líčením svých zážitků se nikoho nijak vážně nedotknu. I když moji přátele ze všech kruhů si mne už za ty mé sepsané historky pěkně dobírají. Dokonce jsem slyšel, že R.U.M.už ztělesňuje jakýsi undergroundový bulvár…Tuhle hlášku beru však také já s notným nadhledem, jelikož v těchto hudebních sférách je muzika opravdu, ale jen opravdu o zábavě. A když si někdo dobře počte je to jen dobře…Tak vzhůru do lůna Hvozdu….!

ČTVRTEK:
Když mi jednoho krásného dne Payo oznámil, že se bude opakovat naše cesta na Brutal Assault, byl jsem opravdu natěšen na nejvyšší „heavy“ stádium. Minulá výprava dopadla po všech stránkách skvěle a tak nebylo od věci šlápnout ještě jednou do téže řeky. Kolegu Marka však nahradil Payův bratr Kaky (jinak vokalista MONASTERIAL CRYPT a také můj hokejbalový spoluhráč z lajny HK22 NECROCOCK !). Směrem na Moravu vyrážíme okolo třetí hodiny odpolední a pěkně se v autíčku pečeme. Cestu do tajemné vesničky Hvozd už docela známe, byť obliba v objížďkách Moraváky ještě nepustila. Když už se blížíme pomalu k cílovému praporku, zažíváme první komickou situaci, o které se nemohu nezmínit. Payo mě za to asi zabije, ale přece nemůžu čtenáře ochudit o tak pikantní začátek akce. Bez problémů se tedy řítíme do Hvozdu. Sem a tam nás lemují šiky metalistů sbágly na zádech, ovšem ani jednoho nenabíráme. Byť Kaky pravil: „:No, mohl si se alespoň slitovat nad tím chudákem…“

Jedeme dál a zhruba několik set metrů od lomu, Payo šlape prudce na brzdu a zastavuje dvoum černě oděným slečnám. Jedna ihned naskočí ke Kakymu na zadní sedadlo. Druhá usedá trošku vláčněji a najednou zakřičí: „Přejel si mi nohu ! Máš kolo na mé noze – au!“. Payo popojíždí a slečně se omlouvá džentlmensky: „Sorry ,je to dobrý ? “ Poté na otázku, kam že jedem prozradí: „Jedeme na koncert…“ S Kakym se dusíme smíchy…Celá historka má ovšem dohru na samotném festu. Když totiž klábosíme s jedním příjemným redaktorem AllMetalu, Payo mu povídá: „Hele, támhletu roštěnku jsem přejel…“ Krásná věta, že ? Co však následovalo potom, těžko vyprávět. To se zkrátka musí vidět. Dotyčný borec totiž nevěřícně zíral a poté se vypravil za „přejetou“…ehm přítelkyní. Valíme se smíchy. Vše se nakonec kostrbatě vysvětlilo. Payo je prostě borec s kterým se nenudíte a tento večer opravdu bodoval. Po patřičném zabydlení v areálu, pokecem se všemi skvělými lidičkami se konečně dostáváme k podiu. Tentokráte je jen jedno (reprezentativní), což je myslím dobré řešení. Stísněné možnosti lomu nejsou nafukovací. První cháskou kterou jsem viděl byli šílenci !T.O.O.H.!. Jejich hudba mne nikdy příliš neoslovovala a mimo ksichtění vokalisty tomu nebylo jinak ani tohoto večera. Na půl ucha jsem slyšel objev ANIMÉ a vypadá to, že RedBlacks opět trefili do černého. Dánští THORIUM naší zemičku zřejmě milují, protože se zde objevují celkem pravidelně a jak bylo vidět, rovněž si zde utvořili slušnou fanouškovskou obec. Tím největším je určitě Lukáš z MOTHER OF DARKNESS zinu… :-).

Po solidní death metalové smršti přišlo trápení RETURN TO INNOCENCE. Hrozný zvuk mě a Kakyho doslova vyštípal od pódia a nic tomu nepomohla ani předělávka od MOONSPELL. Hodně se čekalo od MALEVOLENT CREATION, ovšem ani „death metal stars“ nijak neoslnili. Fakt totální nuda. Navíc ani technické problémy a prodlevy vystoupení nijak nepomohly. Také se mi zdálo, že američtí „chlubilové“ odehráli svůj set spíše z povinnosti a svým „fuckováním“ si mé sympatie rozhodně nezískali. Naštěstí moji jedineční dlouholetí miláčkové KATAKLYSM na nějaké hvězdné manýry zvysoka serou a když vlétli na scénu, hned bylo vidět, kdože vede death metalovou Ligu mistrů. Zvuk byl absolutně masakrující a když se předvedla nová chobotnice za bicí soupravou, jen jsem lapal po dechu. Kanadští borci zahráli všechny „evergreeny“ Od „In Shadows And Dust“ počínaje a po „The Awakener“ konče. Představeny byly rovněž kusy z připravované novinky a já byl věru velmi šťastný, že „bombardéři“ nezklamali.

Následující AGONY už mé mozkové (značně zdevastované ) buňky ne a ne pobrat. Proto volím společně s Payam a Kakym spánek. Byli jsme už z celého dne pěkně vyčerpaní. Hodně mě mrzí, že jsem přišel o vystoupení mých oblíbenců ABSTRACT, ale nedalo se svítit. Tělo si žádalo své…

PÁTEK:
Probuzení pod širým nebem a masivně nepohodlným polním marastem nebylo nic tak nečekaného. Ovšem noční „kládu“ ( rozumějte zimu ) by nečekal snad ani skřítek od Trollech. A jak pak taky ? Přes den zas byla tropická vedra a tak jsem si neodpustil poznámku směrem k naší „poblázněné“ planetě, kterou lidstvo již notným způsobem znehodnotilo. Dopolední set začínají slovenští sympaťáci CRANIOTOMY, jejíchž death-grind měl parádní grády.Bylo docela sympatické, že kapelu podpořili věrní slovenští fans. Osobně mne jejich hudba nijak zvlášť neoslovuje, doma bych jejich CD nikdy neposlouchal, ovšem musím uznat, že živě se kvalita pozná. V nechutném vedru pokračují „hopsalové“ FOREST JUMP…nic moc pro má ušiska, odcházím se svými dvěma borci na pivo. Ani VIRTUAL VOID moc nemusím, byť snažení v úmorných klimatických podmínkách jim nikdo upřít nemůže. Moc rád mám poslední album od brněnských DEATH SENTENCE, nikdy jsem je živě neviděl a tak jsem se těšil na to co předvedou. Musím podotknout, že za tmy by jejich hudba vynikla mnohem lépe, ale ani za svitu slunce se barvivá slečna Melodie v lesklém podání neztratila. Obměněná sestava předvedla slušný výkon. Oproti „Returnům“ – peklo a dudy. Škoda absence druhé kytary. BETHRAYER přišel se špetkou trashe, opět jsem se spíše věnoval klábosení a hlavně konzumaci tekutin. AVENGER = nic co by mne zaujalo. Jejich sound pěkně řezal do uší. Radši jsem pádil pryč.

Následující SCENERY jsou králové technického death metalu. Náročná hudba vskutku není jednoduchým soustem,rád si je doma občas pouštím, ovšem živě to zrovna není můj šálek čaje. I když musím přiznat, po stránce zvuku byla kytarová hra pastvou pro uši. Payo šílel ! Aby ne. SCENERY jsou jeho oblíbenci. Rovněž jsme vzpomněli na mého R.U.M. kolegu Marka, který by určitě rovněž juchal. Pochvalné ódy se nyní snášejí na hlavy hudebníku z kapely MEMORIA. Jejich nové CD jsem zatím neslyšel, ale samotné vystoupení nijak progresivně nevypadalo. Klasický doom metal, bez nějakých hitovek. Navíc hodně jednoduché houslové šmidlání na mne působilo dosti klišovitě. Následující chvíle jsem trávil (nebo lépe řečeno jsme trávili ) ve spleti hovorů s lidmi undergroundových luhů a hájů. Seznam po mně nechtějte, jelikož by jména zainteresovaných tento report ještě více protáhla. Nic méně pokec s Burym na téma: „Severomoravská doom metalová scéna“ byl fakt příjemný. Kdyby zde nebylo co poslouchat, tak snad kecáme ještě teď… Další fajn setkání jsem měl s některými našimi čtenáři (ať už se to týk1á R.U.M.u, jeho webu a nebo PAYA ), což ve mně zanechalo docela dobrý dojem. Jeden bourák si dokonce ze mne tropil psinu a říkal mi: „hele,Rumáku…ty máš teda účes…si myslím, že jste v tom Payu nějak pravicově orientovaní“ a ukazoval na Payovu nakrátko ostřihanou hlavu. Z omylu jsem ho vyvedl svým příjmením (Levý), takže na mou (a jakoukoli ortodoxnost) mohl zapomenout. Ovšem vždy toho borce rád vidím.. zdravím do Kostelce… !

V kecací, nakupovací a následně odpočívací prodlevě vynecháváme SHAARK (zaslechl jsem opět cover od PANTERY „Walk“ ) a ADOR DORATH. PATHOLOGY STENCH už má očiska a ušiska zaznamenala nesčetněkrát…co napsat…prostě klasika, mně už ne moc říkající. TISÍC (PIV – pardóón) LET OD RÁJE neponechali nic náhodě – nadrženost z nich doslova prýštila a nasazení by jim mohla závidět kde jaká grindová parta. Borci a misska Dasha představili nadějné album „Gaia“ a sympatickým výkonem si řekli o zasloužené ovace přihlížejících (tancujících – hopsajících – pařících).Jak americké death metaly nemusím, tak výjimku potvrzující pravidlo jsou GODLESS TRUTH. Opravdu parádička jako vždy. Vítězná sestava z minulých dvou alb je sice fuč, ale duch starých časů zůstal. Postupně zazněly songy z výtečného „SelfRelazetion“ a nechyběly ani ukázky z připravované novinky. Laťku ještě mnohem výše posunuli slovenští DEPRESY. Co totiž předvedli to nemělo chybu. Jednoznačně hvězdy večera ! Otvírák „Sighting (Ceremonial Magic“) ihned strhl hladové publikum. Zvuk byl úplně geniální ! A za svitu měsíce nemohla být lepší atmosféra. DEPRESY postavili svůj playlist převážně na horké fošně „Psychomantium Phenomenon“, dále samozřejmě následovalo ohlédnutí zpět k albu „Sighting“ a dokonce zazněla i stará „Unpure Romanticism – part 2“ ,coby přídavek. DEPRESY se zkrátka představili ve výtečném světle a pokud je provázela všelijaká pověst, tento večer patřil jednoznačně jim. Možná, že kapela sama ani tak velkou odezvu fans nečekala a v jejich tvářích se zračilo očividné překvapení. Vokalista moc a moc děkoval, byť už v časové tísni nemohl nadrženému kotli nabídnout další přídavek.

Úspěšnou štafetu přebrali NOVEMBRE, kteří sice nejsou tolik atmosféričtí jako slovenští borci, ovšem i jejich procházka po melodicky death metalových cestičkách stála za poslech (i za tanec). Kakyho jejich výkon dokonce přesvědčil ke koupi CD. Tomu říkám fanoušek undergroundu ! Po této hvězdné dvojce na mne přichází únava a tak spolu s Kakym odcházíme na menší odpočinek. Payo zůstává a následně mi referuje o bezvadném výkonu německých NECROPHAGIST. Už to prý není ten death-grind prasopal s automatem, ale řádně propracovaný „detík“, završený (jak jinak) předělávkou od nesmrtelných DEATH („Crystal Mountain“). EPHER DUATH byla pro mne velká neznámá a dle dostupných zdrojů se jednalo o avantgardní metálek, který jsem prošvihl a dost mě to mrzí. Mé smysly vnímaly jen poslední skladbu a to je málo na nějaké soudy. Každopádně dle soudu Paya se jednalo o věcičku pro opravdové fajnšmekry. Večírek první ligy zakončovala kultovka ROOT. Co dodat ? Viděl jsem je už tolikrát, že ani nejsem schopen posoudit, jakou laťku kvality mělo jejich vystoupení. Každopádně fans byli spokojeni. Výběr skladeb totiž dnes u ROOT tvoří opravdový průřez jejich letitou tvorbou a tak třeba mou maličkost potěšil „Rodaxx“ a samozřejmě rovněž šlágr „Hřbitov“. Také písně z „Black Seal“ mne baví mnohem více koncertně, než na albu samotném. Na následující LOCOMOTIVE už se svými kolegy nemám sílu a tak odcházíme spát. Jelikož však matka Příroda šílí (to znamená přes den vedra – v noci zima), poslouchám z dálky ještě SORATH, ale hlavně EBOLA JOY, kteří mne svou uhrančivou hudbou nenechavají spát a já už se vážně těším až si poslechnu jejich novou nahrávku. Good Night !!!

SOBOTA:
V noci byla zima jako v Rusku, ovšem do sobotního rána nás vítá opět sluníčko a pokud někdo mluvil o dešti, musel být zklamán. Téměř se opakuje předešlý den. Hodíme do sebe dva párky v rohlíku, pokecáme se známými, usedáme do stínu a čekáme na první partičku sobotního dne. Skotačivé slovenské seskupení EDITOR působí dosti úsměvně, i když kousky jako „Stop KDH“ nebo „Červená čiapočka“ mi v hlavě zůstaly doteď. Krajané DYSANCHELY už dávno nejsou doom metalovým tělesem, ale převtěleným death metalovým komandem, které sází na kytarové vyhrávky a táhlé melodie. Slušné vystoupení… DESPISE jsou sympaťáci každým coulem a i když jejich hudba není můj šálek čaje, tak se mi jejich živá produkce docela líbila. Uvítal bych ale přece jen více čitelných elementů, protože soutěž „kdo za pět vteřin vícekrát přehmátne“ mě nikdy moc nebrala. IMPERIAL FOETICIDE nechápu už vůbec a pokud si někdy pouštím nějaké výplachy, potřebuji v té hudbě alespoň nějaké záchytné body. Nehorázně stereotypní bordel mi nic neříká.

SIX DEGREES OF SEPARATION dostali příležitost stejně jako minulé léto a dle mého soudu předvedli téměř totožný výkon. A rovněž podobné bude mé hodnocení. Pomalejší skladby v jejich podání mám moc rád, ty rychlejší nějak stále nemůžu vstřebat. Stejné to je i na albu. Celkově tedy: solidní vystoupení ! (alespoň co se týče mé osoby).V průběhu dopoledne, koho s Kakym a Payem nepotkávám… Máša a Ludvig z DARK FUTURE ! V té chvíli začíná pravá středočeská masáž… přidává se totiž Honza z OBLOMOVA a také parťák Bury, který chudák ty naše hlášky vstřebává ještě snad teď. DISFIGURED CORPSE na scéně, nic však co by mne zaujalo. Vlastně ano…jejich plachty na podiu ! Jinak hudba pro lidi, kteří si stále libují v deset let starých postupech alá NAPALM DEATH. Deset vteřin dopředu víte, co bude následovat. V době největšího parna se naše partička přesouvá do pivního stanu, kde běží doslova legendární hovory z různých hudebních končin. Prostě sranda jak má být. Tím pádem „zabíjíme“ vystoupení LANIENA MENTIS (kterou jsem stejně už viděl na Obscenu). INNER FEAR s ženským vokálem působí celkem příjemně. V té době bylo asi nevětší vedro…vůbec jsem jim to nezáviděl. Další kapelu ONSET si vůbec nevybavuji, patrně jsem byl na další občerstvovací štaci. RAYS OF THE SUN už hrají nějaký ten pátek a už by si konečně zasloužili trošku více pozornosti, ovšem jejich set na mě působil hodně vlažně. Trošku zklamání. Z nahrávek si je ale rád poslechnu. DISAVOWED z Holandska naroubovali do lidí porci totálně stereotypního bordelu. Ovšem neberte mne příliš za slovo. Americkému pojetí fakt neholduji…Co však musím uznat byl úspěch, který u fans tato partička sklidila. Sympaticky působilo hromadné závěrečné podávání rukou snad se všemi pařícími. Holandští hoši byli asi hodně překvapení, kterak našinec jejich hudbu přijal. Tento styl je teď u nás v kurzu…

Polští chasníci STROMMOUSSHELD si účast zajistili na poslední chvíli, ovšem hned po prvních tónech bylo znát, co se bude dít. Klasická black metalová (žádnou avantgardu jsem neslyšel – nevím, kdo kapelu takhle označil) nálož neurazila ani nijak zvláště neoslnila. To našinec CONTRASTIC už je jiná kávička ! Grind plný smyček s příchutí HC – to je prostě ono ! Nic pro zatvrzelé konzervativce. Severočeši nemohli začít jinak než otvírákem „War Laws?“. Následovaly rovněž nové kousky, přičemž mě zaujala překopaná skladba „About“. Už se těším na další zásek na kterém dle Puttiho slov se pilně pracuje. Dalším zahraničním souborem byla death metalová PYAEMIA. Payo byl nadšen, já jeho radost až tak nesdílel. Prostě dle mého soudu ničím výrazný death metal. Dobře zahraný, ale to už v dnešní době nikoho neoslní. Nelepší výkon dne (a nebál bych se použít i celého festivalu) přikvačil s Rakušany HOLLENTHON. Doslova pastva pro uši ! Geniální zvuk se doslova sápal do našich lebek ! Martin Schirenc a spol. se předvedli v tom nejlepším světle. Na kontě mají dvě alba a z obou zahráli ty největší fláky. Předně oslnily kousky jako „Y Draky Goch“, „Homemage-Magni Nominis Ambra“ nebo „To Kingdom Come“. Docela mě mrzelo, že zazněl pouze jeden přídavek…čas byl k nezastavení, ovšem Martin slíbil, že se za chvíli na podium vrátí, tentokráte s PUNGENT STENCH. Hned po vystoupení naše partička rozdováděná nadšením doslova hýřila aktivitou. Došlo rovněž na gratulaci a foto z hlavním členem HOLLENTHON. A kdyby Honza z OBLOMOVA vydržel, mohl se ještě vyfotit s Jirkou Hudlerem, známým to vsetínským hokejistou. (jeden hoch tam totiž byl v jeho dresu). Kaky pronesl legendární hlášku: „Běž a řekni mu ať ti podepíše hokejku…“ Honzík se v ledním hokeji neorientuje, takže chudák nevěděl o co běží. Každopádně dobrá nálada po vystoupení HOLLENTHON se rovněž přenesla na nás.

Legendární AGATHOCLES neměli pozici vůbec lehkou. Zahráli své klasické hity, ukojili grindery…svůj úkol splnili. EQUIRHODONT jak asi každý ví je projekt Big Bosse a Ashoka a navazuje tak na stejnojmennou skladbu z rootovského alba „Kargeras“. Album jsem ještě neměl možnost slyšet, ovšem v koncertním provedení pomalá a kytarově uhrančivá hudba nezněla vůbec špatně. Dokonce bych řekl, že bylo docela příjemné slyšet trošku něco jiného. Něco, co má původ v ROOT, ale ROOT to není :-)J. Ashok je opravdu kytarista number one a já se těším až si „mocného mága“ budu moci poslechnout i doma. V dobré náladě (po nadšení z HOLLENTHON) nastoupili na pódium PUNGENT STENCH. V kněžských převlecích spustili nefalšovanou smršť ! To byl opravdu nářez ! Tak hutnou zvukovou porci už jsem dlouho neslyšel. Vzpomněl jsem si na páteční vystoupení MALEVOLENT CREATION… Rakušané je svým výkonem poslali do propadliště death metalových dějin. „Smradící“ střídali jak staré, tak novější songy a v přídavku došlo také na světoznámou popovku (sorry, na název si nevzpomenu ani náhodou). Tomu fakt říkám přehled a nadhled v jednom !

O tom kdo je nej…v oboru přesvědčili rovněž SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Nová osmičlenná sestava za podpory čela a houslí předvedla perfektní podívanou s vynikajícím zvukem. Za mikrofonem se rovněž mimo nového vokalisty objevila Hanka Nogolová, která plnila úlohu bezvadné „frontmenky“ (uff..to je slovo). Kapela představila několik nových (nadějných !) skladeb a přihodila nezbytné hity z předešlých alb („Wizard“, „We Stall Go“). Už se těším na nové album ! Po téhle perfektní tečce se spolu s Kakym a Payem ubíráme do spacích pytlů. S Kakym ještě klábosíme o tom, kdo byl nejlepší a pomalu usínáme. Z dálky se ozývá řezničina SURGICAL DISSECTION… Sakra, tam snad někdo zabíjí divoké prase ? Říkám si, když slyším ty pazvuky, které se derou z vokalistova chřtánu. Sranda projekt YBCA mi utekla úplně…

ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
Perfektní akce, spousta dobré muziky a samozřejmě fajn lidi, které jsem měl po roce možnost vidět…ale aby zbylo také něco málo námětů do příštího roku, tak zde jsou:
– lom, který už po druhé hostil tento fest, opravdu není tím pravým ořechovým. Vím, že sehnat nějaký areál není jednoduché… (ale nelze na to neupozornit )ovšem je strašné mínus, že si člověk po celou dobu vlastně nemá ani kam sednout. BRUTAL ASSAULT by si zasloužil lepší místečko pod sluncem.
– velkým nedostatkem bylo málo košů, případně kontejnerů. Kelímky, tácky a zbytky jídla se válely všude (samozřejmě tomu napomáhala i prostorová stísněnost a lidská lenost).
– myslím, že by rovněž nebylo od věci, aby celý fest (nebo třeba den ) uváděla nějaká osůbka a např.kapelu představila a něco o ní řekla. Návštěvníci sice mají program, ale i přesto se jich několik stejně ptalo: “Co to hraje ? “ a nebo „Hele, co jsou zač ? Nejen, že by se předešlo neinformovanosti diváka, ale rovněž by se něco udělalo pro zkvalitnění programu

Na závěr bych chtěl pozdravit všechny fajn lidi s kterými jsem měl tu čest. Předně zdravím Kakyho a Paya s kterým jsem cestu podnikl, dále Honzu Vaňka a jeho spolek, Mášu a Ludviga a samozřejmě Buryho, který s námi trávil většinu času…BYE A NEZAPOMEŇTE, KONCERT ENSLAVED ZRUŠEN, MÉÉÉÉÉÉÉÉÉ !

ALL