R.U.M. zine

Vlnění (ambient), hučící plochy (drones), barvení konkrétními zvuky (industrial), kořeněno iluzemi dechu a hlasů. Toliko hudba v první (1) z devíti skladeb a v různých obdobách na celém albu. Další track (2) není temný, je spíše ponurý. Příšera(y) okupuje(í) podzemí a dává(ají) hlasitě najevo, kdo je v kamenném labyrintu pánem. Trubkami zábradlí kovového nadchodu se prohání průvan, lidé chodí sem a tam, vlaky jezdí obdobně. Napříč, kolmo a hlavně hlučněji. Zavazadla bouchají do drátěného pletiva. Tomu všemu naslouchám, stojíce uprostřed nádraží s dvěma velkými mušlemi na uších (3). Smýkání, narážení – zvuky civilizace (4). S hlavou napůl pod vodou, uši střídavě zaplavují zvuky plovárny, hned zase voda. Ta je příjemná, fyzicky osvěžuje, ovšem odpočinek psychický nikde (5). (Na)vrstvený hučák bez vyšších ambicí (6). Neurčitá zvonkohra, přeslechy, elekronické signály, lupání, praskání (7). Zvukoplošná jízda bez udání rychlosti, rodeo na těžkých snových mracích (8). Lidé odešli. Hala je opuštěná, plavčík si lehá naznak a zabírá pomalými tempy. Tlumivka jediné zapnuté výbojky vrní do obrovitého prostoru, krajní řada bójek arytmicky ťuká do kovových mřížek na odtokových kanálcích… už se jen osušit…. obléknout….. dovalit se domů…… a…… spát!

Sunao Inami nadšený obdivovatel, hudebník a uživatel analogových mašin. Deska nepříliš typická pro jeho tvorbu, přesto splňuje velké nároky amatérského posluchače mého ražení. Další alba nejsou vůbec zlá, ovšem pohybují se spíše ve sférách IDM (Intelligent Dance Music), chytrého „techna“ apod. Abych nezapoměl, na CD nejsou mezery mezi skladbami, takže Vám zvukový film může evokovat naprosto něco jiného.

RadeK.K.

Jak si vybudovat velké jméno v přeplněném lese, kde každý strom by mohl nést název kapely? Jde to dvěma způsoby. Buď je kapela samostatná, neústupná, věří pouze ve své schopnosti a nakonec se jí podaří prorazit, a nebo existuje ještě jedna cesta a to taková, že se kapely ujme protřelý label, jemuž se kapela žánrově hodí do krámu. Tím také vzniká zajímavý paradox. Uměle vytvořená „hvězda“ vydává s grácií desku a marketingově je považována za hvězdu. Paradoxní je, že nemá vůbec žádnou fanouškovskou základnu, a tak si jen tak proplouvá hudebními pořady, časopisy, e-magazíny a alespoň doufá, že si jí nikdo všimne. Přiznávám se, že jsem byl skoro zhrzen, když jsem zjistil, co všechno se může vejít do stylové škatulky zvané dark/gothic metal. Za mikrofonem stojí zakletá princezna Riina a její bratři ji „chrání“ a nedají na ni dopustit.

SILENTIUM se zkrátka rozhodli, že zaútočí na srdce mladých rádoby gothických dívek, které mají postahované desky NIGHTWISH a svůj život považují v podstatě za beznadějný. (Celý příspěvek…)

Tuto recenzi začnu poněkud netradičně. Chtěl bych se v ní totiž vrátit do časů, kdy DESPISE měli před vydáním velice zdařilého dílka „Fragments Of Reprisa“. Tehdy mi Dejvy Krédl řekl:“člověče, je to hodně různorodý, myslím, že by se ti to mohlo líbit. Uvidíš, že DESPISE budou na novince o něčem jiném“. A opravdu ! Dejvy se rozhodně trefil do mého vkusu a mě toto album stále kvalitně uspokojuje. Protože se však znám s nejedním členem DESPISE, říkal jsem si, co tomuto vývoji říká třeba takový vokalista Sepp, jehož hudební vkus mi přišel tak trochu jako protipól oné cesty, kterou se DESPISE nakonec vydali. Jistě, pokud kapela chce fungovat, musí mezi jednotlivými členy být taková „chemie“, která nakonec potlačí všechna ambiciózní ega. Na druhou stranu, proč tvořit něco z čeho člověk nemá až tak úplně srdeční pocit (zvlášť když v tomto žánru nejde o prachy, ale ryze o muzikální radost). Jak už nyní všichní vědí, Sepp nakonec DESPISE opustil, aby se prostřednictvím nové formace SUPEREME CONCEPTION navrátil do osvědčených vod nemilosrdného amerického death metalu, a to bez veškerých příkras, ústupků či experimentů. Spolu s ním tvoří nový projekt zkušené metalové tváře z českého metalového podhoubí. Jsou jimi kytarista Frank ( ex GARBAL DISPOSAL, ex INTERVALLE BIZZARE, NEMPT) a bicí programátor Jurgen (UPRISE, ex INTERVALLE BIZZARE).

„Liturgy Of Spiritual Disturbance“ obsahuje čtyři nekomprosmisní rubanice, které se nezastaví skutečně před ničím. Přiznávám se však, že mé hodnocení nemůže být nikterak do nebes pozitivní, jelikož tomuto žánru vysloveně neholduji, byť se to samozřejmě nedá říci plošně. SUPREME DISPOSAL se ještě k tomu vrátili až skoro ke kořenům daného žánru, přičemž dynamika kytarové hry přece jen prozrazuje, že tento „čtyřlístek“ skladeb patří do tohoto období. Instrumentální vyspělost a především Seppova vokální údernost – to jsou všechno atributy, na kterých stojí tento debutový počin. (Celý příspěvek…)

Lidé se spolu setkávají, mluví, spí, nenávidí, nestýkají, atd. a někteří komunikují. V našem případě k takové činnosti došlo u Andre Vidy (saxofony, hlasy) a Igora Jovanoviče alias projektu Lezet (piána, mixy). „Bastardation“ (1) je kolaborací, byť jeden člen je zvukově skryt za mixem a zatím se hudebně neprojevuje. Tupěji sejmuté Vidovy saxofony kňourají, klouzají a jejich tóny přebíjí prskavé, prdící hlasy. Všeho je dosti, takže manipulátor Jovanovič zvesela tvoří neagresivní koláž. Ve „Warped“ (2) dojde k projasnění nejen nahrávky, ale i produkce. Ta se setává z živějších, impulsivnějších elementů, byť klidná podstata celku zůstává. Kratinké výboje zvuků hlasu, saxofonu a piána jsou ve vzácné shodě. Spíše než by se hádaly, předvádějí se. Hravě skotačí, nabízí svou účast. Můžeme výsledek shodit ze stolu s názorem, že takovou pitomost si lze nahrát na vícestopém zařízení raz dva. Dozajista, oponoval bych však, že je ctí umělce předvézt vše naživo a nešvindlovat. Nemám na mysli přesné přehrání, nebo blížení se slyšenému, ale hledání pohody při vzájemné komunikaci a radost z manipulace. „Bastardation (Variation)“ (3) na třech minutách dle názvu variuje co bylo nahráno v jedničce. Ságo ve vícero stopách s ustřelujícím hlasem a dechem, vše je svižně manipulováno. Vzestupnou a sestupnou hlasitostí, blokováním a střídáním stop. Příjemné půlhodinové setkání.

RadeK.K.

Pražský label je v poslední době pravidelně aktivní nejen v opatrné a pečlivé činnosti vydavatelské, ale zhusta přiváží a domlouvá koncerty nejneočekánějším projektům a kapelám. Budiž jim za to všechno nebetyčný DÍK!Jedním z umělců, který splňuje oba parametry, tedy koncert i titul u pražských, je Sindre Bjerga, chlapík z Norska, kde to kvasí. Mini-album je pátým titulem KLaNGundKRaCH (K&K 05). Podobně jako jejich otatní digitální nosiče, je i tento opatřen netypickou, čtvercovitou (14x14cm), ručně lepenou papírovou kapsou, která, ač černobílá, nepůsobí temně, depresivně ani negativisticky – spíše umělecky. Dovnitř je vsunuta kartonová vložka s pěnovým terčíkem na uchycení disku samotného, jež je také mile potištěn. Tomu říkám solidně odvedená ruční práce!

Svistoty, hvizdoty, cvrkoty mě s opatrnou manipulací a sekanými mikrovýpadky pomalu vtahují do zvukového reje. Krátké zpožďovače, neagresivně modulované zpětné vazby se líně převalují, bezpohlavně mazlí a jsou občasně olizovány mohutnějšími (vý)tvory. Ve střední části slyšme rytmizované exerimentování, tlumení vášní, vysekávané neerotické kňourání a vzdechy. K závěru se snažím ještě cosi vymyslet, ale vše prostě plyne a tenhle elektronický experimentál s vyklidněnou náladou se na necelých pětadvacetiminutách dobře poslouchá.

RadeK.K.

http://www.klangundkrach.net

Tak tohle se mi až tak často nestává! Mladí estonští grindeři GORESOERD už v roce 2007 debutovali s albem „Goremarket Mid-Prices“, které vyšlo u tamní největší firmy Nailboard Records. Tím se kapela dostala mezi estonskou metalovou smetánku, byť i dnes nemůže zdaleka konkurovat těm nejlepším. Kapela má však výhodu především v tom, že v jejich vlasti příliš death-gridových kapel není, jak možná dobře víte, převládají většinou odnože black metaloé či death metalové. GORESOERD však nejsou ve svém snažení nikterak zakyslí. Svůj styl se snaží rozvíjet o zajímavé momenty, které třeba nejsou vůbec stavěné pro grindový chlívek. A tak lze zaslechnou něco málo rocku, třeba i rock’n rollu či punku. A že to hoši sypou pěkně rychle! Mini album „Nekromantik“ vzniklo v roce 2006 a de facto přiblížilo kapelu k následnému debutu. Pikantní ovšem je, že celý nosič trvá něco málo přes devět ! minut, a to v bookletu najdete výpis šesti skladeb! GORESOERD tímto splňují veškerá kritéria proto, aby byli zařazeni do nejchorobnějšího muzikálního chlívečku.

A co dále? Možná jen poznámka o smyslu pro zvrácený humor a prakticky nulové vážnosti. Absence humoru by chlapcům byla zřejmě cizí. Co říkáte těmto názvům skladeb? „Gore_nation“, „A.N.U.S. Lover“, Branchmetal“…atd. Když se tak znovu dívám na časy všech skladeb, dostávám se tak s oklikou na úpný začátek recenze. Ovšem co je podstatou myšlenky. Pouze úvodní skladba překračuje limit dvou minut – jen taktak. No tak to je tedy něco . A kdy se budeme moci setkat s pokračováním? Těžko říci. Všichni členové jsou hudebně spjatí s dalšími spolky, namátkou mohu uvést CATAFALC, BURN STILL, WHAW!ZAIKS…atd. Estland Gore Rulezzz

ALL

http://www.goresoerd.net/