Jak si vybudovat velké jméno v přeplněném lese, kde každý strom by mohl nést název kapely? Jde to dvěma způsoby. Buď je kapela samostatná, neústupná, věří pouze ve své schopnosti a nakonec se jí podaří prorazit, a nebo existuje ještě jedna cesta a to taková, že se kapely ujme protřelý label, jemuž se kapela žánrově hodí do krámu. Tím také vzniká zajímavý paradox. Uměle vytvořená „hvězda“ vydává s grácií desku a marketingově je považována za hvězdu. Paradoxní je, že nemá vůbec žádnou fanouškovskou základnu, a tak si jen tak proplouvá hudebními pořady, časopisy, e-magazíny a alespoň doufá, že si jí nikdo všimne. Přiznávám se, že jsem byl skoro zhrzen, když jsem zjistil, co všechno se může vejít do stylové škatulky zvané dark/gothic metal. Za mikrofonem stojí zakletá princezna Riina a její bratři ji „chrání“ a nedají na ni dopustit.
SILENTIUM se zkrátka rozhodli, že zaútočí na srdce mladých rádoby gothických dívek, které mají postahované desky NIGHTWISH a svůj život považují v podstatě za beznadějný.
Je až neuvěřitelné, kolik obdobných kapel obdobného ražení existuje a prakticky všechny jsou si podobné až neuvěřitelně. Nechci být nikterak zaujatý, ale někdy mám pocit, že tyto formace vznikají na objednávku. Umělecký či jiný záměr je až druhotný, jestli vůbec nějaký existuje.
Skutečně, nechci být nespravedlivý, ale deska „Amortean“ je x-tou verzí dalších x-tých verzí, žádný náznak invence či překvapení, jedna skladba jako druhá, předvídatelné postupy… a takhle bych mohl pokračovat. Nicméně mediální masáž je mediální masáž, a tak si myslím, že i přes všechna negativa si SILENTIUM své „příznivce“ najdou. Závěr? Pop s kytarou, dívčím vokálem a předstíranou melancholií…
ALL