Vlnění (ambient), hučící plochy (drones), barvení konkrétními zvuky (industrial), kořeněno iluzemi dechu a hlasů. Toliko hudba v první (1) z devíti skladeb a v různých obdobách na celém albu. Další track (2) není temný, je spíše ponurý. Příšera(y) okupuje(í) podzemí a dává(ají) hlasitě najevo, kdo je v kamenném labyrintu pánem. Trubkami zábradlí kovového nadchodu se prohání průvan, lidé chodí sem a tam, vlaky jezdí obdobně. Napříč, kolmo a hlavně hlučněji. Zavazadla bouchají do drátěného pletiva. Tomu všemu naslouchám, stojíce uprostřed nádraží s dvěma velkými mušlemi na uších (3). Smýkání, narážení – zvuky civilizace (4). S hlavou napůl pod vodou, uši střídavě zaplavují zvuky plovárny, hned zase voda. Ta je příjemná, fyzicky osvěžuje, ovšem odpočinek psychický nikde (5). (Na)vrstvený hučák bez vyšších ambicí (6). Neurčitá zvonkohra, přeslechy, elekronické signály, lupání, praskání (7). Zvukoplošná jízda bez udání rychlosti, rodeo na těžkých snových mracích (8). Lidé odešli. Hala je opuštěná, plavčík si lehá naznak a zabírá pomalými tempy. Tlumivka jediné zapnuté výbojky vrní do obrovitého prostoru, krajní řada bójek arytmicky ťuká do kovových mřížek na odtokových kanálcích… už se jen osušit…. obléknout….. dovalit se domů…… a…… spát!

Sunao Inami nadšený obdivovatel, hudebník a uživatel analogových mašin. Deska nepříliš typická pro jeho tvorbu, přesto splňuje velké nároky amatérského posluchače mého ražení. Další alba nejsou vůbec zlá, ovšem pohybují se spíše ve sférách IDM (Intelligent Dance Music), chytrého „techna“ apod. Abych nezapoměl, na CD nejsou mezery mezi skladbami, takže Vám zvukový film může evokovat naprosto něco jiného.

RadeK.K.