Začalo to asi takhle. Je 21 hodin, normální pracovní den a já volám svého (bývalého?!) redakčního kolegu Radima. „Zdar ty starej pankáči, šestnáctýho dubna v Praze SLOBODNÁ EURÓPA! Jedem, ne ?“ Radim se probouzí, nevěří svým uším…“Co? Ty vole…tak jo! 
“. Když Radim souhlasil, ještě v té chvíli netušil, jaký výjimečný koncert ho čeká.
Po čtvrtečním pracovním dnu ho v den akce vyzvedávám (no, vlastně on mě nakonec vyzvednul, jelikož jsem měl obrovský hlad a hlavně žízeň). Poté se už vydáváme směr Praha-Matrix a hned při vstupu do klubu zjišťujeme, že jsme skoro první návštěvníci. To nás však neznepokojuje, a proto dáváme několik kelímku piva (jinak nemít skutečnou žízeň, pivu Ferdinand bych se s radostí vyhnul). Když už zbývá deset minut do osmé hodiny, klub se začíná konečně plnit a vypadá to, že narozeninová akce „20+25“ by mohla dobře dopadnout.
Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Heavy as fuck, to je to oč tu běží! Vzývání duchů drsného bigbítu, oslava zemitých bohů. Úderní TROUBLE,veselí BLACK SABBATH, nemanýrystický nemetrosexuální DANZING. Pod slupkou opravdového hard’n'heavy zvuku americké trojice WO FAT, slyším jižanské rockování, slyším hendrixovskou rozvernost. Skvělý vyvážený zvuk, pevná hromová basa, „normální“ bicí a drtící kytara. V podstatě stoner rock, bez netolerantních omezení a lpění na stylové čistotě. Ano, nezamindrákovanost a lehkost, to je to, co se mi na nich líbí. 
GET AWAY je poměrně mladá kapela, leč její lídr je už hodně ošlehaným muzikantem. Jeho vitalita je naprosto příkladná, věrnost k death metalu neuvěřitelná…jojo, tomu se říká láska až za hrob. Mr. Flagin už toho prošel velkou spoustu a nyní opět stojí na startovní čáře. Má to vůbec zapotřebí? O tom všem se dozvíte právě zde…
Dovoluji si tvrdit, že experimentální scénu jako takovou v „Česko/Slovensku“ nemáme, přesto se vždy, tu a tam, něco děje. S Jirkou Balšínkem jsem v kontaktu už pár let a na pražské zastávce MERZBOW mi své demo vrazil ve tmě do ruky a já následně do peněženky. Jak vhodný formát, tenhle malý třípalcový vypalovák. Jednoduchá stránečka s informacemi, osmicentimetrový disk a je to. Dvacetjedna minut o pěti skladbách, plně v režii elektroniky. Koník GM ELECTRONICS vztekle zurčí, závodně frčí, nervózně cvrčí, vzpouzí se v ohlávce, kterou citlivě Jirka řídí svými opratěmi. Zvuky nejsou úplně precizně čisté, ale i přes mírnou špínu jsou čitelné. Slyšíme co se děje vespod, uprostřed i nahoře, vlevo, mezi a vpravo. Plocha malého, roztomilého disku je tak akorát na otestování začátečníka (posluchače), pro osvěžení zkušeného i na vytržení z letargie znuděného. Aktuální produkce je živá, svižná, svým způsobem extrémní a já se ptám : „Jak to bude s živým vystupováním?“ a volám: „Vypusť Demogorgona, chci si lízat své otevřené rány!
A je to tady! Sopka se otevřela a vychrlila další tuny kamení, hlíny, popílku! Není úniku. Pro začátek, před strohou seznamovací statistikou, trocha legrace, i když nejsem daleko od pravdy.
Zdá se, že rok 2009 by mohl být z pohledu tvrdě rock-metalového, velmi úrodný. Utekly sotva tři měsíce a už se mi do rukou dostalo několik velmi povedených nahrávek. Mezi ně řadím i třetí řadovku severomoravských GALACTIC INDUSTRY, i když u nich to až tak velké překvapení není. Už minulá deska byla poměrně kvalitní, ovšem na výsluní se kapela dostává až s touto novinkou, která je v rámci stylu naprosto dokonalá! Pokud se někteří posluchači mohli ve starších skladbách trochu ztrácet, tak „Key To Space Love“ v tomto ohledu nabízí výjimečnou členitost. Album je překvapivě hodně přímočaré, ovšem na druhé straně také pestré a nebetyčně agresivní. Od této desky nejsou GALACTIC INDUSTRY pouhou cyber metalovou formací, ale moderním komandem, které se snaží pracovat s různými metalovými žánry, především s těmi nejagresivnějšími.
Než přejdu k popisu zvukové části, rád bych zmínil svůj pocit z přetištěných infrmací ve skromném, ale zajímavém obalu. Po přečtení všech údajů, jsem nabyl dojmu, že celý titul organizovala parta dobrých kámošů, z nichž většinu znám z dlouhodobé poštovní komunikace: Eric Wood, John Wiese, Scott Nydegger, Bob Belerue, John Sharp, Kamilsky (poslední dva, znám i osobně). Pro úplnost musím ještě uvést Nelsona za Bastard Noise a Beuchampa za Sikharu. I vydání desky se uskutečnilo na kamarádské bázi, za podpory Radonu a Stickfigure. 
Jiří BIG BOSS Valter je neuvěřitelně plodný umělec. S domovskou kapelou ROOT vydal několik skvostných alb, mezi kterými se asi nejvíce třpytí drahokam zvaný „Kärgeräs“. Na stejnou úroveň pak řadím obě desky jeho „druhé“ formace EQUIRHODONT !Už teď se těším na další výpravnou cestu tohoto mága a zároveň postavy, jež nese na svých bedrech odkaz hrdých Kärgeräs“. Tohle však na chvilku odhoďme stranou. BIG BOSS totiž nedávno do světa pustil své třetí sólové album , které nese název „Doomy Ballads“, a jak už samotný titul napovídá, skutečně se jedná o sbírku temných balad, které mi v současné době dělají společnost každý den. Jejich HLOUBKA je neskutečná…(viz. má nedávná recenze). Teď však už následující rozhovor…
