Petr „Tudy“ Holubář (INSANIA)

Rubrika „Hudba našich otců“ se zastavila  u brány s nápisem INSANIA. Ano, přesně „tudy“ vedla cesta k dalšímu tatínkovi scény, kterým je i klávesista Petr „Tudy“ Holubář, jež byl podroben intimním dotazům z mojí mošničky. Vítejte u sedmého dílu!

Tudy, vítej u našeho seriálu na pokračování! Ještě než přejdeme k jádru rubriky, prozraď na úvod, kterak ses vůbec k hudbě dostal? Pohltilo tě hraní na hudební nástroje už od útlého dětství?
Ahoj! O prvních klávesách jsem začal snít asi ve třinácti letech, ovlivněn OCEÁNEM, DEPECHE MODE, CAMOUFLAGE a podobnýma elektronickýma partičkama, který jsem měl a vlastně pořád mám, za hudební Bohy. Ale moje první hudební zkušenost nebyla od nástroje, ale od mixpultu. Zvuk mě vždy lákal stejně jako muzika. V patnácti už jsem hrál v jiné kapele, tehdy folkrockové. Přitvrzovat jsem začal až později, tak kolem plnoletosti.

Jak u tebe probíhalo seznamování s rockovou a metalovou hudbou? Čím tě tenhle žánr nejvíce upoutal?
Jo jo, FAITH NO MORE a WALTARI. Od začátku jsem se zamiloval do crossoveru, klasickej metal mě nikdy moc nebral, vždy to musela být nějaká fúze. Ale třeba z hardcore miluju třeba SOULFLY, což už je vlastně klasika. No a švédskej metal, ten mě bere taky hodně.

Měl jsi někdy kvůli dlouhým vlasům a image problémy? Doma, ve škole, v zaměstnání atd.? Zkus zavzpomínat na nějakou úsměvnou historku, která se váže právě k neslučitelnosti metal image s ostatním prostředím?
Tak na to si vážně nevzpomínám. Vždy jsem nosil dlouhý vlasy stažený do culíku a s tím nikdo problém neměl. Ale co si vybavuju, tak já měl vždycky víc image hipíka, než metalisty. 🙂

Tudy juniorSnil jsi někdy o takovém tom pravém rockerském životě? Žádné závazky, cestování, spousta koncertů, mejdany… Je ti tento způsob života blízký?
Ty jo, vůbec. Ne že bych si takovej malej úlet nikdy nedopřál, ale bylo to způsobený spíš kouzlem okamžiku, než že bych po něčem takovým vždycky toužil. Vzpomínám, že jsem si takhle docela užíval turné s kapelou ONSET, který jsme tehdy jeli jako finalisté soutěže Jim Beam Music, společně s Khoibou a Koller Bandem. Ale to už je 14 let. Já spíš snil o tom, že jednou budu dělat producenta, což je takovej ten vážnej a zodpovědnej chlápek s kloboukem. No a to se mi nakonec téměř splnilo v INSANII (až na tu vážnost a klobouk).

Jak jsi mi prozradil, otcem ses stal cca. před dvěma lety. Jak si tuto roli zatím užíváš? Určitě jsi někdy dřív o rodičovství přemýšlel, představoval sis určité věci atd. Lze se na úlohu rodiče vůbec připravit? Jak moc se např. změnil tvůj osobní život? Musel jsi třeba slevit ze svých hudebních aktivit?
Užívám si to maximálně a u svých kamarádů vidím to stejný. Připravit se na to nedá – je to pak mnohem lepší! Já se na to těšil i z tvůrčích důvodů, protože jsem už měl zprávy od zkušenějších, že právě nedostatek času rapidně zvyšuje efektivitu hudební práce. To můžu potvrdit. Je to sice někdy trochu hektický, ale stojí to za to.

Ve tvém případě je ještě brzy, ale už jsi přemýšlel o možných hudebních krocích svého syna? Byl bys rád, kdyby se potatil?
Byl bych rád, kdyby si, stejně jako já, našel něco, co ho bude bavit. Když to bude muzika, bude pro něj výhoda, že bude mít k dispozici kompletní klávesový vybavení a domácí nahrávací studio. Ale nechám to na něm.

Tudy_InsaniaJak moc zásadně ovlivňuje tvou rodinu to, že jsi aktivní muzikant? Jakým způsobem kloubíš rodinný život s tím uměleckým?
V období, kdy hodně koncertujeme, tak se doma negativně projevuje nedostatek společných víkendů. Teď, když pracujeme na předprodukci nové desky, snažím se na tom dělat hlavně v noci, až když jde rodina spát. Ale někdy pracuju i přes den a občas to nějaký jiskření způsobí. 🙂

Kterak to má Tudy s hudební sbírkou? Kupuješ si stále fyzické nosiče, nebo jsou pro tebe prioritní především hudební nástroje? Máš doma nějaký opravdu pikantní inštrument, na kterém si opravdu zakládáš?
Když už, tak si koupím vinyl, CD jen velmi výjimečně. Většinou český kapely. Ale ano, prioritou jsou pro mě syntezátory. Zaměřuju se hlavně na starý analogový a FM synťáky z osmdesátých let, který pak na deskách INSANIE často používám (třeba můj remix „Nejsvětější trojice“, kterej je jen na vinylu, je skoro celej nahranej na Moog Prodigy). Ale můj NEJ nástroj je modulární syntezátor YUsynth, kterej jsem během 3 let postavil celej sám. Tehdy ještě svobodnej a bezdětnej. Teď už by to nešlo. 🙂

Komponováním hudby určitě trávíš dost času, ovšem jak často u tebe doma hraje hudba? Při poslechu se raději zavíráš do svého kumbálu, vše si vychutnáváš v klidu, nebo jsi schopen poslouchat muziku i při hlídání své ratolesti?
Doma poslouchám hudbu minimálně, nejvíc ji naposlouchám ze sluchátek v práci. (Tímto bych chtěl poděkovat mimozemské civilizaci, která nám věnovala technologii sluchátek Koss Porta Pro). Ale občas posloucháme i doma se synem, naposled jsme si takto poslechli celou desku VLADIVOJSKA.

Tudy v RiverJaký je tvůj názor na „přiměřené výchovné metody?“ Asi chápeš, kam tím mířím… 🙂
Ani ne. 🙂 My jedeme v kontaktním rodičovství a přijde mi, že Ondrášek je díky tomu dost v pohodě. Míň pohodově tenhle přístup berou naše rodiče, ale vnímám to jako přirozenej vývoj společnosti. 🙂

Žijeme v době, která je plná všemožných „strachů“. Z čeho máš ty sám (i jako rodič) největší strach? Žijeme podle tvého soudu v nebezpečnější době, než tomu bylo cca. před dvaceti lety?
Mám strach, že se nenajde nikdo, kdo by měl koule zastavit vesmírný ještěry. Taky se bojím, že se konce téhle civilizace nedočkám a že to Země vzdá dřív a skončí to s celým lidstvem bez výjimky. Obávám se, že v tom nám ani Aštar Šeran nepomůže. Ale teď trochu vážněji: strachů se naopak úspěšně zbavuju. Nevěřím všemu, co se šustne a ono se taky většinou nakonec ukáže, že nebylo proč se bát. Stačí si přečíst rok starý „novinky“ a zhodnotit, co z toho mělo nějaký pokračování a kolik toho vyšumělo. Takže v nebezpečnější době podle mě nežijeme, jen se každá „zajímavá událost“ okamžitě rozletí do všech stran.

Jakým způsobem tráví tvá rodina volný čas, když si chcete opravdu orazit?
Za tímhle účelem chodíme na zahradu. Je tam úplně jiná energie. Sice pořád nějaká práce, ale o to větší psychickej relax.
Už jsem tam rozjel malou solární elektrárnu a mým snem je, zřídit si tam druhý domácí studio, který pojede jen ze slunce.

Tudy_keysNyní bych se zastavil u tvých hudebních projektů a kapel. Mnozí fans tě pochopitelně znají hlavně z INSANIE, ovšem tvá hudební historie je mnohem a mnohem bohatší. Kterou nahrávku ty osobně považuješ jako úplně nejlepší, na které ses podílel?
Jakože mám určit jen jednu? To nedokážu. Mám rád většinu alb, na kterých jsem nechal kus života, ONSETEM počínaje, přes EQUIRHODONT, EBOLA JOY, RIVER a INSANIÍ konče. Dokázal bych určit tři: poslední dvě desky INSANIE – Kult hyeny + Zapal dům, poraž strom… a RIVER – Když jsem zemřela, stala jsem se řekou. RIVER i často poslouchám, to je úžasná deska a stejně tak úžasná byla spolupráce s vegan-fighterem Honzošem a klavíristkou Hellčou (TLOR) a s Dorkou (TaraFuki), se kterými jsme to dílo tvořili. INSANII doma poslouchat nemusím, tu si přehrávám na koncertech. 🙂

V projektu EQUIRHODONT jsi spolupracoval s Big Bossem, v INSANII už nějaký ten pátek sdílíš společný šálek kávy s Polym. Mohl bys tyto výrazné osobnosti naší scény nějakým způsobem porovnat? Jak se třeba nejvíce odlišuje způsob jejich práce? V čem spatřuješ největší výjimečnost obou jmenovaných?
Big Bosse vnímám víc jako kamaráda, než spolupracovníka, protože EQUIRHODONT vznikal po fázích a my se při práci potkávali minimálně. Začalo to Big Bossovými texty a hudebními skicami, pak jsme 90% předprodukce dělali jen s Ashokem, a nakonec jsme se všichni sešli ve studiu. S INSANIÍ trávíme společně hodně času a i celej tvůrčí proces je hodně kolektivní záležitost, takže tam je to nejen o kamarádství, ale i o společné práci. V tom srovnání s Big Bossem, je Poly víc technicky založenej. Díky tomu připravuje nápady v Cubase, sám nahrává předprodukční kytary a zpěv a v mým domácím studiu už vše jen dolaďujeme podle toho, jak píseň zpracujeme s celou kapelou ve zkušebně. Když je mám srovnávat, tak Big Boss je takovej tvůrčí buldozer, kterej je schopnej v krátkým čase vychrlit materiál pro celou desku (a pak trpí tím, jak dlouho trvá kapele, ten materiál připravit do studia). Poly je v tomhle spíš perfekcionista a je víc vtaženej do tý mravenčí práce, která provází celou přípravu desky.

Najde se na tuzemské scéně nějaká další osobnost, které bys spolupráci nikdy neodmítl?
Takových je spousta, jde o to, abych si na to našel čas a aby moje účast na tom projektu měla skutečnej přínos.

Tudy v InsaniiSe svou rodinou žiješ v Brně. Jaké jsou v současném Brně podmínky pro život rodin s dětmi? Zkus momentální situaci trochu ohodnotit?
Z mého pohledu jsou podmínky skvělý. Brno je dost velký město, aby měl skoro každej možnost volby. My žijeme sice v paneláku, ale na kraji města, přímo u lesa. A za lesem máme zahradu. Nevím, co víc bych si mohl přát. Snad jen do budoucna, bych si přál mít v dosahu školu s nějakými osvícenými učiteli, nebo alespoň takovou, která podporuje domácí vzdělávání. Současnej standardní systém vzdělávání mi přijde padlej na palici.

Přiznám se, že jsem obrovským fanouškem intimního projektu RIVER, o kterém ses už zmínil. Jak na činnost tohoto projektu vzpomínáš? Existuje možnost, že by se RIVER ještě někdy ukázali s novou nahrávkou?
Autorem toho příběhu i koordinátorem celýho projektu, byl Honza, takže by to opět bylo na něm. Pro mě to byla asi nejkrásnější hudební i produkční práce a i přes tu hromadu času, co to zabralo, bych do toho asi znovu šel, ale s jednou podmínkou: zpěv v češtině.
Už když jsme desku dokončili, říkal jsem si, že k absolutnímu vrcholu (pro mě) tomu chybí českej zpěv. A pokaždé když slyším Dorku zpívat česky, se mi to potvrzuje.

Když pominu INSANII, jejíž umělecká výpověď je spíše satirická, tak ses nikdy nepodílel na hudbě, která by byla vysloveně optimistická. Jsi založením spíše melancholický člověk? Dokážeš si představit, že by ses podílel na hudbě, která je pocitově zcela jinde?
Melancholik určitě nejsem, ale že bych hrál v nějaké vyloženě sranda-kapele, to si představit nedokážu.

Máš v záloze ještě nějaký hudební projekt, který se teprve „peče“?
Předběžně jsem kývl na projekt Moimira Papalescu, ve kterým se mají představit největší klávesoví šílenci této země a každý má mít na kompilaci nějakou skladbu, kompletně nahranou na modulární syntezátor. To je něco pro mě! V tom si ukojím svoje čistě synťákový ambice. 🙂

Moc ti děkuju za čas, který jsi mi věnoval. Nechť se ti daří na všech frontách!
Díky a nápodobně! A děkuju za trpělivost. 🙂

ALL

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *