Přiznávám, že mám v poslední době slabost pro mladé polské kapely, které se snad metodicky chtějí vzepřít všem zavedeným standartům metalových škatulek, a to i za cenu uměleckého risku a eventuálního zatracení. Mezi takové kapely patří shodou okolností i pozoruhodná pětice ENTROPIA, věnující se fúzování post-black metalu s vlivy doomu a ambinetu. Přiznávám, debutové album „Vesper“ z roku 2013 jsem sice neměl možnost slyšet, avšak novinkové dílo na mě působí značně neotřele a „hluboce“. Kdepak! Rozhodně neočekávejte snadný poslech. Při prvních skladbách si uši musí zvyknout na neotesaný zvuk a je zjevné, že významné detaily lze objevit až po několikanásobném poslechu.
Při úvodní „Fractal“ je posluchač od prvních vteřin vržen do neprostupné mlhy, prim hrají především blackmetalové elementy a notně surový zvuk. Vokály jsou pak logicky poplatné hudebnímu výrazivu, tudíž na interesantní scream snad ani není třeba vypisovat sázky. Jak je však produkce skupiny ENTROPIA odtažitá a nemilosrdná, v samotném závěru úvodního tracku dochází k překvapivému zmírnění temp, a konečně se tak ke slovu dostávají vlivy doom metalové a ambientní. V těchto intencích je posléze pokračováno v kompozici „Samsara“, hlouběji pak v experimentálním a zároveň i ústředním tracku „Ufonaut“. Ostatně jak nahrávka pozvolna směřuje do své druhé poloviny, stává se z ní docela vyvedený hybrid temných metalových žánrů.
Těžko říci, jak moc přesně je tato strategie promyšlená, ale pokud právě některým deskám s blížícím se koncem dochází dech, tak na „Ufonaut“ je to přesně opačně. V „Paradox“ se např. objevuje nespočet industriálních zvuků a zmutovaných efektů, ovšem až překvapivě vlídně jsou za veškerým lomozem zastrčeny klávesy, jejichž decentní odér je schopen dokonale pozměnit feeling skladby. V závěrečné „Veritas“ poté dochází k jevu naprosto ojedinělému. Hned od prvních vteřin se totiž z beden linou příjemné kytarové vyhrávky, jež jsou velmi vkusně zabaleny do impozantního post-metalového víru. S výjimkou tedy hrubšího finále. To je tvořeno post-black/ambientní gradací a dostatečně ukřičeným vokálem (hardcoreové střihu). Lepší tečky snad ani nemohlo být.
„Ufonaut“ tedy budiž přijat! Album nepostrádá ani minutu, která by eventuálně mohla poškádlit nudu a zmar. Pokud máte rádi hudbu BLUT AUS NORD či bezohledné experimentátorství ORANSSI PAZUZU, neměli byste jen tak přejít ani tohle méně nápadné album. To se právě částečně přibližuje k výše uvedeným subjektům, ale v některých bodech je s nimi i v rozporu. Ono je ale hodně těžké tvorbu Poláků vůbec slovně přiblížit. I kdybych se tisíckrát snažil, stejně je třeba si materiál poslechnout – doporučuji hned několikrát. Závěrem se ale ještě jednou ke zvuku nahrávky. Ten je, jak už jsem výše uvedl, dosti „zahuhlaný“ a „neprostupný“, avšak největší paradox spočívá v tom, že v rámci výrazového sdělení, funguje jedinečně! Fakt by mě ale zajímalo, jestli se k takovému vyznění dopracovali Poláci prostřednictvím promyšlené strategie, nebo zda se v jejich případě jedná o prachsprostou nedokonalost, jež v obecném měřítku ideálně funguje!? Ať už je to ale jak chce, ENTROPIA je další velmi zajímavé hudební těleso, jehož činnost se rozhodně vyplatí sledovat.
ALL
https://www.facebook.com/mourningentropia