R.U.M. zine

Tak jsem se byl i letos podívat na bigbítovou atrakci města Kralup. ZELENEJ ZÁKAL má už na začátku prázdnin jasnou tradici a i přesto, že hudba, která je zde prezentována jde úplně mimo mě, potkávám tu kamarády a známé z různých hudebních i nehudebních kruhů a věřte mi, že takový pokec u pivka či klobásy není vůbec špatný. Jinak z toho hudebního úhlu mě nejvíce zaujal BLUE EFFECT. Pan Hladík je i po letech neskutečný ! Také jsem si všiml, že i některé letité skladby mají hodně zvýrazněné kytarové riffy, což při živém poslechu byla věc naprosto skvělá! Alespoň tedy pro mé ucho!

Jináč jsem pořídil několik skromných fotek a také jedno video. Do výčtu novinářské zprávy mi ještě chybí seznam účastníků. Zde jsou: EVAKUACE, DECOY, MUTTLEY BAND, LUCABRASI, BLUE EFFECT, GAIA MESIAH, MAGMA HOTEL, SYNDROM, LETY MIMO. E.O.S.

ALL

(Celý příspěvek…)

Začalo to asi takhle. Je 21 hodin, normální pracovní den a já volám svého (bývalého?!) redakčního kolegu Radima. „Zdar ty starej pankáči, šestnáctýho dubna v Praze SLOBODNÁ EURÓPA! Jedem, ne ?“ Radim se probouzí, nevěří svým uším…“Co? Ty vole…tak jo! “. Když Radim souhlasil, ještě v té chvíli netušil, jaký výjimečný koncert ho čeká.

Po čtvrtečním pracovním dnu ho v den akce vyzvedávám (no, vlastně on mě nakonec vyzvednul, jelikož jsem měl obrovský hlad a hlavně žízeň). Poté se už vydáváme směr Praha-Matrix a hned při vstupu do klubu zjišťujeme, že jsme skoro první návštěvníci. To nás však neznepokojuje, a proto dáváme několik kelímku piva (jinak nemít skutečnou žízeň, pivu Ferdinand bych se s radostí vyhnul). Když už zbývá deset minut do osmé hodiny, klub se začíná konečně plnit a vypadá to, že narozeninová akce „20+25“ by mohla dobře dopadnout.

(Celý příspěvek…)

Spotřebované město, odrbaný klub, tedy hospoda o rozměrech, kde by se ztratilo 200 lidí, natož ta hrstka cca. dvaceti. Stejně nezůstali do konce. Řekněme pětina byla ožralá už před startem, nemálo odešlo v průběhu. Ale dost už kritiky, pojďme chválit. Představení chomutovské kapely KOTEL #26 se rozjelo chill-outovým šumlováním klávesáka a „kováře“, i když by se dalo napsat dvou kovářů, protože první jmenovaný kovářem opravdu je. Podstata hudby a pravá tvář přišla až se vstupem dalších dvou členů (zpěvák a basák) na praktikáblové pódium. (Celý příspěvek…)

Hlukový večírek! Konce světa jsme se nedočkali, ale moc nechybělo. RAFANI, pětice „mladých“ performerů před koncertem krátce nastínila, co se bude dít. Dlouhá ozvučená omalovánka na níž byla vykreslována tři kolečka. Po stranách dva borci rotující kontaktními mikrofony a decentně přepínající efekty. Krátké tak akorát, vtipné, odlehčené. Pokud někdo nabyl dojmu, že to umí každý, nebyl daleko od pravdy, ovšem pro mě byla tato performance opravdu jen o tom. Oficiální koncert jsme načali svými pětadvaceti minutami my, NAPALMED z Mostu. Hodnocení ponechám na ostatních, pokud se někdo najde. Doufám a věřím, že jsme neudělali ostudu. BIRDS BUILD NESTS UNDERGROUND. Gramofonová úderka. Velmi příjemný předěl mezi hlučnou zvěří. Práce s přehrávači vinylových desek, tedy gramofony i ovládání dalších zařízení byla nenudící, působila neustálou barevností. Mluvené slovo, nejroztodivnější útržky hudeb, experimentální DJ-ing. Vše doplněno rovněž živě mixovanou a manipulovanou projekcí na plátno, za kterým byla kapela schována. (Celý příspěvek…)

Tak jsem po nějaké době opět zavítal na nějaký ten koncertík. Přiznávám se, že mě z pohodlí domova jen tak něco nedostane, ovšem TIAMAT to ještě stále dokáží. Zvláště pak proto, že poslední album „Amanathes“ je jedním slovem výborné! Spojuje totiž v jeden celek starou hutnou tvorbu s moderní temnou stránkou posledních nosičů. Zkušení harcovníci tak stále dokazují, že rozhodně nepatří do starého železa. Osobně jsem sám zvědav na další vývoj tohoto fenomenálního tělesa. Cítím totiž, že právě aktuálním počinem se pomalu uzavřel jeden transparentní kruh, plný stylových přerodů, kotrmelců a v neposlední řádě zásadních hudebních mezníků. Když jsem s nejmenovaným redaktorem PAYO webzinu poslouchal CD „Wildhoney“ ještě před samotným koncertem, rázem jsem si uvědomil, že jsem tento klenot slyšel snad 1000000krát, ale ještě se mi za těch dobrých patnáct let neoposlouchalo…. (Celý příspěvek…)

V době konání festivalu Brutal Assault byly R.U.M. Stránky v rekonstrukci, a proto až nyní vám předkládám hrstku fotografií. Jde spíše o takovou vzpomínku na zdařilou akci, kterou však velkou měrou poznamenalo deštivé počasí. Nicméně i po odečtení všech objektivních událostí se po čase dostávám k výsledku ne úplně bombastickému. Nemůžu si pomoci, ale atmosféra ročníku 08 mi přišla až moc hektická. Často se zamýšlím nad tím zda „tři dny pekla“ nejsou příliš. Když si tak vzpomenu na ploužící se davy utahaných lidí….Také jsem zaslechl názor, že by bylo mnohem lepší, aby zde vystupovalo méně kapel, ovšem s větším časovým prostorem. Pokud jde o mě, byl bych klidně PRO. Ono si totiž stačí na chvíli někam odskočit a mezi tím projede „xy“ kapel… Inu, sám jsem zvědav, jakým směrem se bude tato v pravdě monstrózní akce ubírat v budoucnu. A teď už ty slíbené fotky…

(Celý příspěvek…)

Kapela DOWN, soubor metalových veličin v Praze! Když v devadesátých letech Phil Anselmo a spol tuto formaci zakládali, ještě netušili, že o nějakých dalších pár let bude jejich „vedlejšák“ legitimní formací, jež se bude potulovat světem křížem krážem. Turné k albu „Over The Under“ se naštěstí dočkalo také české zastávky a jak se nakonec ukázalo, příznivců má tato „all stars“ sestava stále dost a dost…

Koncert byl na poslední chvíli přeložen z Rock Café do prostor alternativního klubu Roxy. DOWN zkrátka nechtěli hrát potichu, a tak trochu hodili rukavici krajanům THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Do centra veškerého dění jsem se dostal cca po šesté hodině. Před vstupem se už mačkali netrpěliví fans, jež zatarasili celou ulici a někteří kolemjdoucí tuto skutečnost těžce nesli. Nicméně našli se i tací (Francouzi), kteří po zjištění všech informací okamžitě zabrzdili a postavili se do fronty. To víte, DOWN v centru Prahy! Program celého večera již dopředu sliboval velmi originální show. Hvězdy večera si nepřivezli žádnou předkapelu a už před samotným koncertem slibovali příznivcům večer plný „rock´n´rollu“. Úderem sedmé hodiny začalo první hudební menu. Skládalo se z promítání starých rock-metalových klipů (kapely jako AC-DC, BLACK SABBATH, SCORPIONS + plus další americké, méně známé spolky) a také video prostřihů, které obsahovaly ukázky ze života amerických turistů, navštěvujících starý kontinent. V hlavních rolích samozřejmě členové DOWN – spící, pařící, zpívající, ničící hotelový majetek. Během klipové prezentace se prostory klubu pomalu zaplnily a něco málo před osmou stála hlava na hlavě.

V době posledního klipu se plátno zachvělo, padlo k zemi a na scéně se z ničeho nic objevily siluety hlavních protagonistů. Bez jakýchkoli „šachů“ spouští DOWN první zásek v podobě skladby „Underneath Everything“, patřící k základním kamenům prvního alba „Nola“. Kapela zcela dostála svému slibu a svou porci Southern metalu rozjela pěkně „nahlas“! Přiznám se, že ihned od počátku jsem si všímal, v jaké kondici jsou všichni zainteresovaní. Přece jen se o jejich alko-drogových eskapádách vyprávějí legendy – viz. předchozí videa. Na pódiu se však celá sestava chovala absolutně profesionálně, možná Phil Anselmo před koncertem pozřel nějaké to pivko, ovšem pouze na kuráž. Mně osobně velmi překvapila vizáž právě expanterovského zpěváka. Zkušený matador vypadá prakticky úplně stejně jako před patnácti lety. (Celý příspěvek…)

Pokud jsme se s Pigeonem zařekli, že už žádné společné akce neuděláme, cca. v průběhu září v nás uzřela myšlenka uspořádat společný hudební víkend. Pigeon na tomto nápadu následně velmi rychle zapracoval, a to i přesto, že naše obavy z nízké návštěvnosti prakticky nikdy nevymizely. Nakonec jsme se do celé akce přece jen „obuli“ a tady máte výsledek….

30. 11. 2007 – Kralupy nad Vltavou (Ponorka)
Tradiční bašta našich akcí je nám zkrátka souzená. Pravda, první koncerty byly velmi silně navštěvovány, ale poslední dobou je to zkrátka velká bída. Ani populární „kytarovky“ už v Kralupech tolik netáhnou. Skoro jakoby to vypadalo na „konec metalu ve Středních Čechách“. Tímto se sluší poděkovat všem našim přátelům, kteří nás ani tentokrát nenechali ve štychu a dorazili! Návštěva se nakonec zarazila na necelých padesáti platících, což není na Ponorku v současné době úplně málo, ovšem s ohledem na náklady spojené s celým víkendem to zas až tak OK není. (Celý příspěvek…)

Plusy:
+ organizátorům se povedlo dotáhnout kapely, které u nás nevystupují každý den
+ dvě pódia a především žádné velké prostoje mezi hraním. V tomto ohledu organizace naprosto dokonalá!
+ velkoplošná obrazovka!
+ velký počet prodejců CD a dalších „merch“ věciček
+ kvalitní pohoštění pro všechny návštěvníky! Výběr jídel opravdu monumentální… A hlavně! Prakticky vůbec žádné FRONTY!
+ čtyři turnikety při vstupu do areálu
+ kvalitní značení cílového místa
+ co se týče hygieny, musím konstatovat, že k vylepšení rozhodně došlo

Mínusy:
- opět po roce a opět nevyhovující areál. Pro některé jedince dokonce životu nebezpečný! Podobná MONSTER akce už by si zasloužila mnohem kulturnější areál. Zde se opravdu šetří na nepravém místě. Některým návštěvníkům (včetně mě) už doslova odumírala chodidla. Sednout se tak maximálně dalo na dřevěné palety, které se povalovaly všude kolem.
- kemp daleko od areálu ani tak nevadil. Spíš byl výbornou příležitostí k tomu, aby vás někdo okradl
- odpadky a bordel tradičně všude kolem…
- zvuková kvalita některých kapel byla úplně „zabitá“ (HACRIDE, SATURNUS, úvod SATYRICON…atd)
- malá účast českých kapel !!! V Česku máme celou řadu nadějných kapel, ovšem příležitost dostávají buď stále stejné kapely (ROOT, potažmo slovenští DEPRESY), a nebo kapely naprosto podprůměrné. Je to rozhodně škoda! Účast na tomto festivalu je mezinárodní, a tak by nebylo vůbec od věci představit „světu“ nějakou nadějnou českou kapelu
- SOULFLY!!! Na tomto festivale neměli vůbec co pohledávat. Max a spol. sice přivábili početné davy lidí, ale jejich výkon byl naprosto příšerný!!! A to mám třeba první desku SOULFLY opravdu velmi rád! Max Cavalera je dnes už troska, sotva se držící na nohou… Smutný konec člověka, který ještě v roce 1996 se svou domovskou kapelou, doslova rozbořil pražskou Sportovní halu. (Celý příspěvek…)

Hudební příznivci si ještě ani nestačili pořádně umýt lepkavá těla z festivalu Brutal Assault a hned tu na ně číhala další koncertní chuťovka. NINE INCH NAILS se v Praze představili naposledy v roce 1994, a proto byli skalní příznivci na tento koncertní klenot maximálně natěšeni. Navíc aktuální CD „Year Zero“ snese minimálně srovnání se staršími alby (mám na mysli především desku „The Downward Spiral“), kterými kapela doslova drtila hudební konkurenci.

Zimní stadion Eden, ne příliš vhodná hala pro pořádání podobných akcí, říkal jsem si. Z onoho prostředí jsem měl trochu obavy, naštěstí se mé neustále pochyby rozplynuly velmi záhy. Něž však došlo na krále electro-indutriálního rock-metalu, prostor dostal support v podobě THE DANDY WARHOLS. Teprve z poloviny zaplněná hala musela vytrpět klasický rock’n roll sedmdesátých let, doplněný o špetku psychedelie. Kapela nudila vskutku šíleným způsobem, přičemž někteří diváci alespoň ze slušnosti občas zatleskali. Ani nemůžu věřit tomu, že si tuhle předkapelu vybral sám Trent Reznor. Po přetrpění cca. čtyřiceti minutového setu, přichází na řadu půlhodinová přestávka a hala se začíná více a více zaplňovat. Brzy se ukázalo, že samotný koncert přivábil nejen domácí publikum, ale i celou řadu zahraničních fanoušků. Bez polské vlajky na českých koncertech si to snad už ani nedokážeme představit. Tenhle druh „předvádění se“, mi už ale docela silně leze krkem. Roztáhnout třímetrovou zástavu přes kterou především ti menší nic nevidí, to je opravdu vrchol netolerance. Tímto děkuji jednomu z členů ochranky, který ve vhodnou chvíli po vlajce skočil a do konce koncertu ji zabavil. Ale teď už k hlavnímu chodu. Za mohutné světelné show, nabíhá Reznor a spol. na scénu a začíná nefalšované industriálně-kytarové peklo. Kotel pod pódiem se v tu ránu proměnil v obrovský vír těl. Jestliže někdo z vás vlastní alespoň jedno DVD NINE INCH NAILS, určitě si celou vřavu dokáže živě přestavit. Samotná kapela působila hned od začátku velmi jistým dojmem a bez ostychu rvala do lidí neuvěřitelně energické hudební návaly, které byly často prokládány pomalými baladami (viz. „The Greater Good“), a nebo šílenými „chemickými plochami“ („The Great Destroyer“). Největší síla NINE INCH NAILS však spočívá v jejich úžasné kreativitě. (Celý příspěvek…)